Grano Salis - Léto milostivé Hospodinovo

Pán Ježíš se po delší době vrací domů. Do svého místa, kde prožil dětství, kde chodil do školy, kde si hrál s kamarády, kde ho tatínek učil řemeslu. Kdo by se netěšil domů ? A tak v sobotu s ostatními muži vstupuje Ježíš podle zvyku do synagogy. Těší se možná i určitému zájmu, protože se o něm šíří zvěstí, že umí uzdravovat a činit zázraky. Třeba nějaký zázrak uskuteční před zraky svých spolužáků a známých. Synagoga je jistě plná do posledního místečka. Ježíše znají skoro všichni, vždyť Nazaret je malinké městečko, která nemá ani dva tisíce obyvatel. A tak není divu, že v rámci sobotní školy má tu čest číst z Písma. Vedoucí sobotní školy otevírá skříňku se svitky a možná náhodou mu podává svitek, kde je proroctví Izaiáše. Pán Ježíš se postaví na stupínek, rozevře svitek a čte úvodní verš, ale pak v půli druhého přestane a nedočte dál. Ticho. Bude výklad veršů ?

Mám doma kralickou šestitílku, nádherné dílo, za které jsem nelitoval peněz. A opravdu za to stojí číst to právě z ní a vždy se pozastavit nad tím, jak Kraličtí vše úžasné doplňují poznámkami vedle textu. Iz 61/1-2 Duch Panovníka Hospodina jest na mnou ( doplněno, že Duch Páně mne k tomu vede a pudí), protože pomazal ( Dary a milostmi Ducha svého mne ozdobil a naplnil: proto, abych ku povinnosti náležité,příslušně státi a ji vykonávati mohl) mne Hospodin, abych kázal Evangelium tichým, poslal mne, abych uvázal rány zkroušených srdcem ( Abych svědomí lidská, hříchy a vinami zranění léčil, z vazby Ďábelské i z zahynutí věčného jim spomáhal, mír a pokoj s Bohem učiněný věřícím zvěstoval,čemž ovšem po částkách příkladně vypravuje ), abych vyhlásil jatým svobodu a vězňům otevření žaláře. Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo ( Zvláštní přízeň, lásku a milost, tu kterouž Bůh lidem bez všech jejich zásluh míti ráčí,i to, kterouž i oni z jeho obdarování k němu i sobě vespolek mají ) a pak náhle Pán Ježíš nepokračuje dál. Proč nepokračuje dál? Protože pak by nemohl říct tohle: "Dnes se naplnilo Písmo v uších vašich" On stál před nimi jako ten, kdo zvěstuje mimo jiné i Boží milost. Kdyby pokračoval dál, mluvil by o soudu a pomstě Hospodina, ale to nebylo už v jeho poslání. Ta doba pomsty Hospodina teprve nastane po druhém jeho příchodu. Přítomným se zpočátku jeho slova možná i líbila. Představovali si sami sebe. Oni jsou v otroctví Říma. A proč nečetl dál? Jak by byli rádi,aby také Hospodin potrestal Římany? A on má být ten, o kterém psal Izaiáš? Vždyť je to syn tesaře. To je nesmysl, tenhle muž není žádný Mesiáš. Během chvilky vzniká vůči všemu, co říkal Ježíš, nedůvěra. A Ježíš ji vnímá a vidí tu malou, malou víru těchto lidí. Možná by chtěli, aby své mesiáštství také u nich prokázal nějakým zázrakem. Ale to neudělá. Řekne jim pravdu, co si o nich myslí. Krutou pravdu a dotkne se citelně jejich pýchy a sebevědomí. Není to žádný Mesiáš. Nenávidíme ho. Zabijeme ho. Sobota nesobota, vrhnou se na něj a vedou za město, aby ho shodili ze skály a zavraždili. Toho, kterého tolik roků znali. Kvůli pravdě, kterou jim oznámil a kterou nemohou přijmout kvůli svému srdci, v němž chybí pokora a láska. Tyto city neznají. Ovládá je zlý duch. Pán Ježíš je zachráněn, zmizí jim z očí, ale ztrácí domov svého dětství a mládí. Snad v Betanii u Marty,Marie a Lazara najde teplé lidské přístřeší. Ten příběh je k hlubšímu zamyšlení. To, co prohlásil tehdy Ježíš, platí zatím stále. Zatím. Představme si sebe mezi přítomnými a jak zareagujeme ???

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace