V skrytu srdce tam bylo i odsouzení a neodpuštění. Za takových podmínek v nás láska
Boží není, protože kdo nenávidí svého bratra, je ve smrti a nemá život a světlo, chodí ve tmě a nevidí Boha (3Jan 11).

Říkám tedy protestantům, nemilujete-li papeže jako člověka (a všechny ostatní katolíky), není ve vás dokonalá láska Boží. A katolíci, nemilujete-li Luthera a Husa (a všechny ostatní protestanty) jako lidi, není ve vás dokonalá láska Boží. Protože Bůh všechny tyto lidi stvořil a miluje je. To samozřejmě neznamená, že tyto lidi budeme i ve všem poslouchat nebo s nimi ve všem souhlasit.

Jakou máme odměnu, když máme rádi jen ty, co nám půjčují a dělají dobře? Úplně stejně máme milovat i ty ostatní, co nám ubližují, nesouhlasí s námi a dokonce i ty, kdo nás chtějí připravit o život. Úplně jsem změnil postoj k uprchlíkům. Byl jsem zásadně proti nim. Neměl jsem je rád. To ale není ten postoj dokonalé Boží lásky ke každému člověku. Není má věc, zda se budou přijímat nebo kolik jich sem přijde. To si stejně řídí Bůh skrze špičky EU a já mu do toho fušovat nebudu. Jestliže má Bůh v plánu zaplavit Evropu muslimy, tak Sláva Bohu. On ví, co dělá. Nepůjdu,se kvůli tomu procházet provokativně k mešitě se spřežením prasat...

Tak sebe nyní mohu říci, že nyní miluji i bludaře Hagina a Bennyho Hinna, které jsem dříve nazýval parchanty...

Jakým hlavním rysem se vyznačuje Boží Láska? Nemá v sobě ODSOUZENÍ a SOUD. Proto Pán Ježíš říká:"Nesuďte, abyste nebyli souzeni."Tato Ježíšova věta se nevztahuje jen na budoucí soud, ale již na náš současný život. Protože fakt, že někoho v srdci soudíme a odsuzujeme (i když dělá špatné věci), svědčí o tom, že i my máme máslo na hlavě, a činíme tytéž věci, byť to může být v daleko menším, až třeba miniaturním rozsahu. Myslíme si, že my unikneme soudu Božímu (teď a tady), když budeme odsuzovat to, co činíme sami (Řím 2,1-6)? V takovém případě náš soud přivádí také Boží soud na nás a shromažďujeme si hněv ke dni hněvu. Tím soudem vlastně popravujeme svého bližního, prokazujeme, že ho nemilujeme, a tedy ho nenávidíme a sami se nacházíme ve smrti, protože, kdo nenávidí svého bratra (ať duchovního nebo světského), vražedník jest a žádný vražedník nemá života věčného v sobe zůstávajícího (1Jan 3,15). A ten soud se týká i maličkostí, třeba je-někdo příliš hubený nebo příliš tlustý, má-li třeba děravou součást svého oděvu, nepříjemně páchne, prostě úplně cokoliv. Teprve když se ve svém srdci zbavíme soudu nad kýmkoliv ze současnosti nebo z historie, uvolní se v nás pramen věčného života, který byl zasypán tvrdým kamením našeho soudu... Soud tedy patří pouze Bohu. Když někoho napomínáme nebo s ním nesouhlasíme, máme to činit tak, že ho přitom objímáme Boží Láskou. Pokud tomu tak není, jsme VRAŽEDNÍCI, kteří nenávidí své bratry a jako takoví nemáme v sobě VĚČNÝ ŽIVOT v nás ZŮSTÁVAJÍCÍ a oplývající plností. To neznamená, že nejsme spaseni nebo že v sobě věčný život nemáme, znamená to však, že tento Život v nás není trvale oplývající a tak jsme de-facto VE SMRTI. Věčný život jakoby v nás jednou byl, potom zase ne a tak se to stále střídá. Proto má naše jednání a myšlení být oproštěno od jakéhokoliv soudu proti komukoliv, protože to je Boží Láska.