poslal gregorios777 Jde o Pomazání Ducha svatého, kterým se vyznačují služebníci Boží.
Jsou to lidé věřící v Krista, kteří prošli mnohaletou Boží výchovou.
Čím se vyznačuje Pomazání?
''Vy pak máte
Pomazání od Svatého a znáte všecko‘‘ (1Jan 2,20). A také: ''Ale Pomazání to, které jste vzali od
Něho, ve vás zůstává, aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jak Pomazání to
učí vás o všech věcech a pravé jest a neoklamavatelné, a jak naučilo vás, tak
v něm zůstávejte‘‘ (1Jan 2,27).
''Znáte všecko‘‘,
znamená, ''víte, znáte, rozumíte.‘‘ A ''pravé
jest‘‘, znamená, že je''pravdivé, skutečné, pravé.‘‘ A ''neoklamavatelné‘‘ znamená, že ''nelže,neklame.‘‘
Má-li tedy kdo Ducha svatého (základní předpoklad) a je-li
v plnosti Ducha, tzn. že je dospělý v Kristu, je mládenec,
v němž živé Boží Slovo (Pomazání) zůstává a proto je silný a zvítězil nad
tím zlostníkem (1Jan 2,13-14). A to jak, co se týká hříchu, tak co se týká
učení.
Takovíto věřící jsou skutečně obrácení (= přivedení na
správnou cestu), jsou duchovní, dokonalí (Žd 5,12), a mistři (učitelé). Jsou
světlem světa, které má svítit před lidmi (Mt 5,14-16), a před nimiž temnota
prchá, tak, jako před Pánem Ježíšem Kristem (Pomazaným). Vstoupili již do
odpočinutí (Žd 3.-4.kap.), což opět znamená Pomazání a živé Slovo Boží (Žd 4,12-13). Již nepotřebují učitele (jako tomu
bylo za dnů jejich duchovního dětství), protože Pomazání samo je učí o všech
věcech a je pravdivé a neklame. Snesou již hutný pokrm Slova, protože jsou
silní a dokáží ho unést. Jsou posíleni a proto mohou posilovat druhé. Jsou
vítězové, o kterých mluví listy ve Zj 2.-3. kap. Znají tajemství království
Nebes a žijí v Království již zde na zemi. A vstoupí do Království, které
nastolí Pán Ježíš svým druhým příchodem ve Slávě.
''Kdo praví, že
v něm zůstává, ten má jak On chodil, tak choditi‘‘ (1Jan 2,6). A jak
žil Pán Ježíš? On byl v Království absolutně, On sám byl Královstvím,
protože skrze Pomazání Ducha činil jen a pouze to, co mu ukazoval Otec, že
činí. On byl v Otci a Otec v něm a Otec mu ukazoval vše, co má dělat.
Veškerou svoji vůli. A Pán Ježíš ji splnil beze zbytku. Neudělal nic a neřekl
ani slovo navíc, ani o slovo méně. Neudělal ani pohyb ani krok navíc a ani mu
nic z toho nechybělo. Každé jeho slovo vyslovil Bůh. Kdo viděl jeho, viděl
Otce. Zkrotit jazyk je, pokud jde o
Pomazání ta nejsložitější a přitom nejdůležitější lekce. A to je cílem i pro
nás. Kdo totiž ovládá svůj jazyk, ovládá dokonale i své tělo (Jak 3,2).
Už malé děti v Kristu mohou sporadicky okoušet Pomazání
v momentech, kdy jsou plně v Duchu. Jak ho rozpoznat a co pak dělat?
Jednoduše se věnovat všemu, co se nám v mysli objeví z Ducha. Náhle
se nám v mysli třeba objeví místo z Písma. Tak hned máme jít a
zabývat se jím. Mezitím nám může být ukázáno další slovo, třeba i uprostřed
toho prvního, máme to vždy udělat a pak se třeba vrátit k tomu původnímu. Pak
nám Pán ukáže další věc, co máme dělat. Přijde nám na mysl nějaký bratr nebo
nějaký člověk. A Pán nám dá modlitbu za něj. A takhle můžeme krok za krokem
následovat vedení Ducha. Třeba i v obyčejných denních úkolech. Duch nám
třeba připomene, že nemáme zapomenout udělat to a to, a my to máme jít hned
udělat, jinak na to zapomeneme. U Pomazání jde o to, dělat věci hned,
v přítomnosti, to je víra. Přesně takhle, krok za krokem chodil Pán Ježíš,
který byl v každém slově i skutku závislý na Otci.
