Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jak tomu rozumět?


Jelikož se zde vyskytlo množství různých názorů a mnozí si vytrvale libují ve svých bludných představách o svém jakémsi údajném zplození nebeským Otcem, pokusím se téma vysvětlit komplexně.

My jsme tvorové, byli jsme tedy Bohem stvořeni.
Tělesně jsme pak byli jako lidé tělesní zplozeni vlastními lidskými rodiči. Jako křesťané jsme pak byli ve křtu znovuzrozeni z vody a z Ducha (J 3,5) do Božích dětí, byli jsme pro zásluhy Krista přijati do zástupů vyvolených pro věčný život s Bohem v nebi.


Přesto někteří zde suverénně tvrdí, že byli zplozeni nabeským Otcem a šermují na důkaz verši (1 Pt 1,3; Jk 1,18) - ovšem verši neoriginálními (verši překladů) a nadto povytrhávanými z kontextu a v důsledku toho i mylně pochopenými.

Přísně vzato nebeský Otec má ve svém božství jenom jednoho (jednorozeného) Syna, zrozeného před všemi věky - což je i součástí Nikajskocařihradského vyznání víry - a což ve smyslu i znamená, že Bůh stojí nad časem, že Bůh je stejný včera, dnes i zítra - znamená to, že vztah plození Syna Otcem je vztahem věčným, vztahem vnitrobožským, že se nejedná o dvě různé bytosti, ale stále o jednu tajemnou vnitřně vztahovou bytost Boha.

My jsme se sice narodili  z Boha, ale nikoli zplozením nebeským Otcem, ale mocí Ducha svatého ve křtu skrze výkupnou oběť Boha - Krista.

Jsme tedy Bohem přijatými dětmi, nikoli zplozenými Otcem (Synem Otce podle Boží přirozenosti je výhradně jenom Kristus), my jsme se stali Božími dětmi darem - "vrozením" - nadpřirozeným pozvednutím naší důstojnosti Bohem nad naši lidskou přirozenost - naroubováním na Krista!


(J 1,12)
Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.



Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem.

Jak rozumět tomuto?
Ježíš Kristus se narodil jako člověk- potom jako člověk a přitom zároveň i jako Bůh vykoupil lidstvo z hříchů a mocí Ducha svatého nyní stále znovuzrozuje další nové křesťany, kteří v něm vytvářejí společenství jeho mystického těla - společenství církve.
Byli jsme každý ve křtu jako ratolesti naroubováni na vinný kmen (J 15,4-5). Nyní je nám milostí od Boha umožněno přijímat Kristovo tělo a krev - Kristova krev tak proudí i žílami našich těl a vyživuje nás na těle i na duchu. Podobně jako míza kmene vyživuje ratolesti i my "ratolesti" jsme nedílnou součástí "kmene" - Krista a jsme jím vyživováni.

A v tomto obraze, protože Kristus je Bůh, každý z nás se milostí Boha (naroubováním na Boha) sám stal "Bohem", částí Boha (Krista), nedílnou součástí Boha.
Stali jsme se tímto obdarováním nikoli ovšem nějakým dalším Bohem samostatným, ale součástí Boha - Krista - jako údy jeho těla - církve.



(1 Pt 1,3-4)
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých,  k dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás ....


Jak správně rozumět tomuto?
Nebeský Otec nás znovu zplodil vzkříšením Ježíše Krista - zplodil nás k živé naději na věčný život s Bohem.
Hovoří se zde o změně znovuzrozením, ke které u člověka dochází při křtu - naroubováním na Krista při  ponoření spolu s Kristem do jeho smrti a vzkříšení...


Řecky "zplodil" se řekne   "ο πατέρας" ( o patéras - je to stejný výraz jako pro podstatné jméno "otec") .

V řeckém originále Nového zákona však toto slovo budeme na tomto místě hledat marně.
Na tomto místě v řeckém originále se vyskytuje slovo "ἀναγεννήσας" (anagennísas) - což ve smyslu znamená "obrodu či znovuzrození". 


Výraz "znovu zplodil" je tedy na tomto místě jenom interpretací českých překladatelů Bible.
Nutno dodat, že tento překlad zvolili ve svých překladech i četní překladatelé jiní dávno před nimi. Je však třeba správně rozumět smyslu překladu v kontextu celého učení církve.




(Jk 1,18)

On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
Řecký originál:
(βουληθεὶς ἀπεκύησεν ἡμᾶς λόγῳ ἀληθείας, εἰς τὸ εἶναι ἡμᾶς ἀπαρχήν τινα τῶν αὐτοῦ κτισμάτων)


I zde u Jakuba vidíme stopy křestní katecheze.
Jakub hovoří o konkrétním exivalentu Boží milosti  "nového zrození", jež má svůj původ v Božím slově.

Zde použité řecké slovo   (ἀπεκύησεν - apekýisen - doslova znamená  "vrozeno")   -  je zasazeno  do srdcí kázáním evangelia, které přináší spásu a vírou, která je přijímáním této zvěsti.

Bůh nám tedy podle Jakuba dává nový život   "vrozením"  slova do našeho srdce.



Proto se toto logicky také nazývá znovuzrození a nikoli znovuzplození.

I zde se jedná pořád o stejný proces naroubování člověka na vinný keř - na Krista.


Je tedy možno se stát Božím dítětem i bez přímého zplození nebeským Otcem - a to skrze Syna, pokristěním ve křtu, prostým "vrozením" do Boha jeho milostí.