teraz ma samozrejme odsúdiš pre nadutosť, pýchu, pokrytectvo, aroganciu... tomu rozumiem... ale aj tak s tým nič nespravíš... pretože riešenie tvojho a môjho života je Kristus... ja na rozdiel od teba som vyrástol v kresťanskej rodine a mohol som zažiť fungujúce kresťanstvo... ty si to šťastie nemal, ale to ťa neospravedlňuje... nikto z ľudí ti nepomôže... tvoj boj voči všetkému čo je kresťanské len znásobí tvoju nemohúcnosť pomôcť si... skús to s Kristom a veci sa začnú meniť... 

Můj pohled na tvé postoje ohledně víry je velmi jednoduchý. Představuješ tady totiž okrajový proud křesťanství, který se prezentuje jako fundamentální směr. Jak je ale známo tak fundamentalisté ať už v křesťanství nebo v islámu, anebo kdekoliv jinde jsou poměrně extrémní větví a v nejextrémnější podobě jsou i dosti militantní. A nemyslím nyní pouze na džihádisty třeba v IS, ale třeba i na některé sbory jižní baptistické konvence v USA, ale i na některé farnosti či sbory zde v ČR. 

Otázkou ale je, zdali tento směr je směrem správným. Ačkoliv zúčastnění budou tvrdit, že jedině ten jejich směr je správný, troufnu si napsat, že nikoliv. První i pro laika zřejmá indície spočívá v sektářském chování. "Jedině my máme pravdu a ostatní jsou bezvěrci a je nutné se s nimi vypořádat (zlikvidovat), aby naši čistotu nepošpinili." S tímto názorem se žel setkáváme v církvích i u nás v ČR, ale vidno, že i mimo církve (uprchlická propaganda, proruská propaganda a jiní, kteří z toho potřebují vytlouci kapitál). Tahle indície by fakt mohla stačit k tomu, aby se člověk mohl zamyslet nad tím, jestli je to správné.

 

No a pak je zde hlubší bádání nad pozitivy a negativy křesťanství jak jsi je popsal. Asi bude těžké obhájit negativa, která jsi zmínil, protože buď nejsou pravdivá (věda vs víra), nebo nejsou podložená (věda vs pravda, např. evoluce), implikace fundamentalismu na víru (ten opravdu dokáže změnit osobnost člověka).

A pozitiva? Tam jsi zapomněl jednu veledůležitou věc. Nechci moc používat poněkud zprofanované slovo "láska". Spíše bych to vyjádřil slovem empatie vůči okolí. To ale zcela diametrálně odlišuje směr víry. Pak už totiž nemáš důvod vytvářet si nějakou exkluzivitu a na ostatní se dívat s despektem. 

Asi ses dostal mezi nějaké divné křesťany, když se nemůžeš smát, když tě zbavují vnímání potřeb okolí, zodpovědnosti za svět. 

Ano, vím, že takoví křesťané existují, ale je nutné, abychom šli po jejich cestě? Nebo je lepší nastoupit na cestu, která je sice mnohem obtížnější, ale je to cesta svobody, kdy svůj vztah s Pánem Ježíšem si vytváříme s Biblí v ruce sami? A opět paralela se společností. Je nutné poslouchat kdejakého lumpa který, lže, ale je vidět v TV nebo na mítincích a jít slepě za nimi jako půl národa, nebo můžeme jít náročnější ale svobodnější cestou vlastní odpovědnosti?

mě se to ještě nestalo, abych se na někoho kdo věří jinak díval blbě, ale včera moc nechybělo, jedna starší římskokatolická tetka 75-80let oblečena jako Svědkyně Jehovova a nejspíš i drbna jak z Babovřesek od vedle ve vchodu, když šla v neděli z kostela (kde chodí na mši každý den) a viděla mne dopoledne jak myji okno a skáču nahoru a dolů, tak ten její nenávistný a zamračený pohled skoro půl minuty bych Vám přál vidět, kdyby kolem ní nešli další lidé tak by možná řekla "On si dovoluje v neděli pracovat a mýt okno". No moc nechybělo kdyby se ozvala asi bych zařval "co čumíte..." Ale ovládl jsem se. Naštěstí řk. je v mém okolí minimum. 

Takže ano vůbec si nevšímám řk. a jejich víra mne vůbec nezajímá, ale oni si všímají mně a hloupě na mě v neděli čumí jak policajti, když pracuji, a to nebydlím na vesnici, tam je to prý ještě horší.

Takže to co jsi napsal neplatí pro všechny, ale jen pro některé "křesťany" (pohany).

Letniční křesťané by z něho vymítali démony... :-( A jemu chyběla jen nějaká látka v mozku a po jejím doplnění je zdravý. Jenže křesťané fyzické mozky neuznávají. Oni mají uvnitř dutiny lebeční duši, srdce a další abstraktní termíny, co už jsem zapomněl. 

Víra člověku pomáhá v kritických chvílích. - Jak kdy. Spíš pomůže zázrak než víra. Naopak víra v pie in da sky situaci spíš zhorší. Bezvěrec se zase nemusí (může) ohlížet na věroučné principy s tím, že si může "pomoci" náboženským tabu navzdory, což jej sice v dlouhodobém horizontu poškodí (náboženská tabu nejsou 3,14čoviny, dodržovat je je výhodné) ovšem musíte se sklizně svých plodů dožít

Zejména těm, co věří, že smrtí vše nekončí. - Přesně naopak. Možná mám slabost pro víru saduceů, ale vědět, že smrtí vše končí a iluze smrti jako konce, po němž už není nic. A tedy ani případná odplata vypadá oproti realitě posmrtného soudu celkem lákavě, a proto tomu mnoho lidí věří.

Skrze víru můžeš konat dobré skutky. Např charitativní, milosrdné apod. - to vidím já jako vyložené negativum víry. Tedy spíš než víry jako takové, tak současného západního pojetí víry.

Můžeš se účasnit různých akcí, které resocializují lidi na okraji společnosti (např. narkomany). - Opět čísté negativum. A v případě feťáků, homelessů by to byl pro mě i důvod, zakazovat dětem do takové církve chodit.

Negativa náboženské víry:

Víra tě nakonec zavede k neúctě k těm, co nemají tvoji víru. Budeš se na ně koukat přezíravě. - Tak to je pro mě zase pozitivum.

Budeš náchylný věřit různých konspiracím. - Opět pozitivum. Hodně konspiračních teorií se zakládá na pravdě, co se těm současně mocným nehodí do krámu.

Neustále budeš mít pocit nedostatečnosti ve srovnání s ideálem bezhříšnosti. - Sice tento pocit nemám, ale i tak je to pozitivní, nutí to člověka na sobě pracovat. Možná, kdybych to měl, tak už bych byl někde jinde...

Víra tě bude nutit být necitlivý k lidem. - Super. Už jen proto je víra skvělá.

Pouze budeš postupovat v rámci určitého schématu podle stupně ideologické propagandy, která se ti do hlavy dostala. - Pozitivum, jet ve vyježděných a lety prověřených kolejích se leckdy hodí.

Víra tě donutí nenávidět svět a vidět záchranu jen ve tvém společenství - Pozitivum, svět stojí za h@vn@, a jinde ve světě je to ještě horší.

Víra tě odtrhuje od odpovědnosti za svět. - Pozitivum. Já jen svět nestvořil. Ani nezprasil a ani natom příliš neprofituji. Nevím, proč bych měl nechat na sebe uvalit odpovědnost, za chyby druhých, kteří navíc ze stávajícího srabu tyjí. Tůdle nůdle.

Ty jsi členem exkluzivního klubu vyvolených - Proto jsem se kurňa křesťanem stal! Nikdy jsem netvrdil, že mě ke Kristu přivedla lítost nad mou hříšností. Kdyby byli všichni tak málo hříšní jako já před svým obrácením, tak by to bylo krásné.

Na této zemi už nezáleží. - Spousta věcí, které by stály zato, aby na nich člověku záleželo, zničili dnešní a tehdejší mocí. A mnoho z toho zbytku zničí v dohledné době.

  To má druhou stranu, náboženská víra silně separuje různé skupiny lidí. My jsme například měli v náboženství zakázáno se stýkat s jinověrci. Platí to i z druhé strany: Pokud žije například dítě ve společnosti, ve které vládne ateismus, římskokatolický kult, islám nebo jiný podobný nesnášenlivý agresivní kult, je vystavený cílenému posměchu učitelů, vedoucích, všelijakých šéfů a s tím související šikaně spolužáků či spolupracovníků a praktické separaci.

  Dost hrozná věc. 

  V náboženské víře platí často povinnost dělat dobré skutky, lidé si omylem představují, že za takové dobré skutky půjdou do nebe. Vzniká pak z toho činnost, které říkáme "páchání dobrých skutků". Lidé dělají dobré skutky bez ohledu na oběti takových "dobrých" skutků, které jsou takovým "dobrým" skutkům vystaveni. O ty předměty totiž nejde, jde o to "dostat se do nebe". Oběť dobrého skutku je prostředek, díky němuž a díky jehož bídě a neštěstí se dá do nebe vyšplhat. A kdyby na světě bída a neštěstí nebyla, není po čem šplhat a náboženský člověk by pak ani nevěděl, jak se do nebe dostat.

  Lidé nepostižení různými náboženskými kulty naproti tomu mohou dělat dobré skutky nezištně. Nemají nad sebou tenhle strašný bič náboženství.

  Hezky vyjádřeno co jsi žil a žiješ. 

  Teď jsi akorát vyměnil "křesťanský" a "náboženský" kult za "vědecký" a "bezbožný" kult a opět se díváš svrchu a přezíravě na vyznavače jiných kultů než toho tvého Jediného Pravého Kultu, co jsi zrovna teď objevil a nadchnul se pro něj, a povyšuješ se nad ně. Běžná konverze mezi kulty, kterou udělají lidi na svých klikatých cestičkách i více za život.

  V tomto se jednotlivé náboženské kulty neliší.

  Hezky a věrně popsané co jsi žil, díky za výstižné podání. 

  Až na jeden detail, který mi nesedí, jak znám náboženství a jeho vliv na lidi.

  Mám teda s náboženstvím jinou zkušenost v této věci. Náboženství obvykle dělá opak: Háže na lidi odpovědnost za celý svět, od opilého ořvaného souseda za zdí až po drancované tropické pralesy na druhé polokouli a tání ledu ještě o tisíce kilometrů dále. Lidé v náboženství mají obvykle silný spasitelský komplex, vyvolaný tlakem guru na "spásu světa". Mají často pocit, že krev všech lidí, co sami svou snahou nespasili, padne na ně a že pokud oni svět nespasí, tak už nikdo.

  Tebe fakt náboženství a víra co jsi žil, odtrhovaly od odpovědnosti za svět?

  Toník

///Víra tě nakonec donutí k pokrytectví.///

Ty ale nemáš ani to pokrytectví. Protože pokrytci mohou být pouze lidé, kteří mají nějaké zásady. A čím vyšší zásady, tím méně splnitelné jsou a tím méně jim oni dostojí a tím více sobě i ostatním připadají jako pokrytci.

Ale lidé jako ty - naprosto bezzásadoví, ti pokrytci být nemusí, protože se neštítí ničeho. Ani zrady.

Není naivnější představy. 

Stačí, když dva současně žijící lidé popisují dobu před r. 1989. Pokaždé slyším tak rozdílné vyprávění, že by se zdálo, že pochází z jiného místa, z jiné země. Pak stačí pozorovat, když dva lidé popisují nějakou událost, které byli svědkem. V práci, na ulici, kdekoli. Často se to neshoduje. Lidé trpí ztrátou paměti, pamatuji si subjektivně jen, co je zajímá, spousta lidí si událost přikresluje a překresluje  skrze svoje poznatky z dřívějška. 

Jak vůbec vznikla ta naivní představa, že nějaký soubor různých knih, kompilát náboženských textů může sloužit jako výchozí bod pro víru? Vždyť to byli lidé, co určili, jaké části poskládat do Bible. A co je obsahem Bible? Subjektivní citové výlevy těch, co to psali. Není sebemenší záruka, že by to měli ověřené. Bible byla napsána v době, kdy neexistovala kontrola, nebyla média, ani internet. Bibli psali různí lidí s různými motivy. Motiv objektivity, poctivosti a pravdivosti tam ale vždy chyběl. V náboženském textu jde pouze o indoktrinaci a citové výlevy. Pravdivostní hodnota je pochybná. Dost blízká nule... Proto i křesťanské "zázraky", které jsem viděl, byly rovny nule. 

Věřící člověk je člověk, který by si přál, aby Bůh existoval. Jak moc tomu rozumím. Naprosto chápu tu tužbu. Ale přání je jedna věc a realita je věc druhá. Bible není ani odpověď na to přání a není to ani realita. Bylo to pro mě zklamání dost velké. Pokud existuje nějaký stvořitel vesmíru a života na planetě Země, Bible s ním nemá nic společného. Bible si žije svým pohádkovým životem.

Jelikož mi kleklo auto, sháním náhradu, ojetinu. Prošel jsem bazary, projel i soukromé osoby. Dívám se na inzeráty a tam zdůrazňují, že auto po důchodci je zachovalé. Jak by to byl nějaký bonus. Říká se to. V tom jezdil jen důchodce, to ber! Jo, vzhledově jsou auta po důchodcích skutečně zachovalá. Ale nejezdí to. Oni ničí motory. Důchodci a ženy likvidují motory. Myslím benzíňáky. Jak? Dávají tam už při 60 tce 5tku. Chtějí to rozjíždět na nízkých otáčkách. A to nejde. Benzínové motory se musejí držet v otáčkách. Zvláště ty s menším obsahem. Jinak to zničí. Ztratí výkon a bude lenivé. Za posledních 3 týdny jsem nasbíral celkem dost zkušeností a musím říct, že nejhorší auta jsou po důchodcích a po ženách. Motoricky. Jsou schopni zničit motor během několika desítek tisíc kilometrů. Traduje se opak. A takovou víru jsem měl i na počátku, než jsem si ověřil, že to je jinak. Dneska se podívám na inzerát, vidím auto po důchodci, málo kilometrů najeto. Už vím, bude vylágrovaný motor. Tak leda do 20 000, to by ještě nestihl. Ale 70 000, bezpečně motor odrovná při důchodcovském stylu jízdy. Důchodcům a ženám by měli prodávat jen nafťáky. Ty jsou dělané na provoz v nízkých otáčkách a jsou schopny se v nich rozjet a mají tam optimální krouťák. 

No proč to sem píšu? Zdánlivě to nesouvisí, ale souvisí. Páč lidi strašně milují schémata, aby pak podle nich mohli jet. Nějaký návod, jak v životě postupovat. Ale ty návody stojí často za starou belu a jsou to jenom pověry. A náboženství je taky jen jedna z "babských rad"....

Pokud by tento článek znamenal odsouzení náboženství jako takového a vedl k pravé víře a poznání Boha, bylo by to v pořádku; jenže takto to vypadá a je to zřejmě i tak myšleno, že za popisovaný stav může Bůh, že je za něj zodpovědný, což je právě ta lež, která lidi svádí, místo pravdy, která by je přivedla k pravému poznání pravdy, k poznání Boha a rozdílu mezi náboženstvím a vírou Boží (v Boha)!

Tož tak.

Když navždy odejde milovaná osoba, trvá dlouho, než se s tím její bližní smíří. Pokud vůbec. Herec Radoslav Brzobohatý (†79) zemřel  před třemi a půl lety a jeho partnerka herečka Hana Gregorová (69) ho stále cítí vedle sebe v posteli.

„Já vím, že je něco mezi nebem a zemí, hrozně na to věřím. Taky se mi stalo, když manžel zemřel, že jsem pořád koukala, jestli se hýbe záclona nebo se klepe svíčka, ale nic se nestalo,“ uvedla herečka Hana Gregorová v pořadu ČRo Tobogán. Smrt životního partnera RadkaBrzobohatého ji stále rmoutí.Po významné pauze však dodala: „Ale pak jednou v noci jsem se probudila s tím, že mě Radek drží v objetí. Ale jako drží! To nebylo jako nějaký duch. Teď jsem úplně byla sevřená. Teď otevřu ty oči, nespím, všude hrozná tma, pomalu jsem šla tou rukou, abych ho chytla. A tam už se to propadlo, už tam nebyl. Ale to objetí bylo tak silné!“ Tyto zkušenosti neříkala ani svým dětem Ondrejovi a Role. Syn ji však sám zanedlouho překvapil.
Ondra mi říká: »Mami, já ti to nechtěl říkat, mně se to stalo taky. Jsem se vzbudil a byl tady.« Takže já na anděly a jejich hlídání věřím. Nepropadám tomu ale tak, že bych se na to upínala,“ dodala Gregorová, které se po milované lásce pořád stýská.