Máš dozajista pravdu, že bídu kolem nechci vidět. Zvláště pak kolem sebe, kde něco mohu sám dobře ovlivnit. Tedy zejména u členů mé rodiny, v zaměstnání, v sousedství, až pak ve sboru (církvi), ve svém městě a nakonec ve světě. Pořadí je pravdivé dle mých možností a schopností. Jsem pokrytec, protože se snažím pokrýt jiných nedostatky, a také jsem sobec, protože ne všechen svůj příjem a čas věnuji své rodině a blízkým, a rozhodně ne péči o svůj majetek a jeho bezúčelovému plýtvání v osobním sebeuspokojování. Jsem z líhně zdravotní sestry a pokrývače, později otčíma elektrikáře, vyučil se elektromechanikem, pracoval jsem v chemičce jako údržbový elektrikář, pak na montážích elektrických vedení, pak na služebně poruch vedení a nakonec pracuji jako projektant elektro vedení. Dětství a mládí jsem strávil víceméně ve škole a na pronajaté zahradě, ráno jel na ukrajině přes celou Opavu, abych nasekal kopřivy, trávu, dal seno králíkům, zrno a kosti slepicím, zalil záhony atd. apod. Kdyby otčím nesehnal ten pronájem zahrady (docela veliké), neměli bychom se tak dobře. Mimochodem bývalý člen komunistické strany. Díky tomu zachránil průšvih staršího bratra na učilišti. Syn nyní studuje na VUT v Brně, strojírenské fakultě, druhým rokem. Se studiem se nadře od rána do noci, úbytek studentů v oboru je značný. Dcera má od narození střední mozkovou dysfunkci, dalo práci ji prosadit na speciální oční školu místo zvláštní, učit se s ní a věnovat zejména prvních 6 let, pak na první dva roky cukrařiny, nástavbou dodělala maturitu na obchodním. Po maturitě šla ihned v září bez zaváhání pracovat jako pomocná pracovní síla do domova pro seniory se speciální péčí pro zdravotně postižené, i přes problémy s atopickým ekzémem dále pracuje s nadšením, nyní chtějí všechny pečovatelky a sestry mít službu s ní, protože je ochotna vypomáhat nad své pracovní zařazení oproti jiným. Plánujeme ji zaplatit ošetřovatelský kurz, aby mohla, buď zůstat nebo jít do nemocnice. Otčím je bez nohou, rakovina prostaty, cukrovka, dna atd. atd., maminka má revma, pokroucené prsty, značnou kyfózu a přesto pečuje o otčíma po celý den. Nikdy bych nedovolil, aby oproti svému přání šli do domova nebo na LDN (otčím). Mému bráškovi se narodila dcera s postižením horních i dolních končetin (chybějící prsty nebo články), statečně bojuje a zaopatřuje veškeré náklady a nestěžuje si. Má žena je na částečně invalidní a bez práce od svých cca 27 let, méněcenná aortální chlopeň od narození, o které se nevědělo (měla to být jen šelest), málem mi tehdy zemřela před očima během 3 měsíců, 4,5 hodinová operace, titanová chlopeň, srdce na 40%, kardiostimulátor. Bydlím v městečku, kde není práce, já dojíždím 30 km tam a zpět, nemohu se držet autobusové linky, večer toho moc nejezdí. Maminka (tchýně) žije už sama, taky dosti nemocná, bere prášky na úpravu psychiky. V církvi jsem letos položil účetnictví, vedl jsem ho 11 let, už to nezvládám časově, také i podílení se službě věřícím v domově důchodců, nebo v azyláku. 

Máš pravdu, že k Cizincovi mám blízko. Je zde asi jediný, o kterém to mohu upřímně říci. Z mé blízké i vzdálené rodiny jsem věřícím jediný. Z manželčiny strany po nás uvěřil bratr se švagrovou a jejich děti je následují, jsou v jiné církvi.

Tak jsem ti uveřejnil životopis mé chlouby a suď si Franto pravičáka tele.