Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Úkolem pastýřů je hlásat pravdu, ne ji zamlčovat ve jménu falešného soucitu. Přivádět hříšníky k pokání, nikoli k sebeobhajobě, vychovávat jejich svědomí, ne je chlácholit rozmělňováním norem. Největším ohrožením spásy není hřích, ale jeho popírání v podobě zkaženosti nebo nestydatosti.


Nelze dnes nenatrefit na srdceryvná svědectví těch, kterým prý zkazila život katolická sexuální morálka.
Striktními pravidly zranění lidé veřejně svědčí o tom, jak se snažili dostát normě, jak je opakované pády stahovaly stále hlouběji do víru viny a jak se nakonec z těchto nelidských muk vynořili s osvobozujícím vědomím, že neselhali oni, nýbrž nauka.
Cílem jim pak již není změnit sebe, ale ji - nauku církve.

Cestou k tomu, aby na světě ubylo hříchů, již není svatost, ale revoluce proti překonaným pravidlům - vždyť kde není norma, není hřích.
Je tedy třeba strhnout starou morálku, která zapovídala mimomanželskou sexualitu, je třeba se vzepřít proti "mravní diskriminaci", a postavit se na barikády v boji za základní lidské právo na život - na život muže s mužem, na život muže s cizí manželkou, na život muže s nemanželkou.

V rámci této revoluce se musí nejprve svoboda emancipovat od pravdy a rozum od logiky. Musí se uznat, že to, co bylo včera ještě naukou zjevenou Písmem a střeženou Tradicí, může být dnes bludem nemilosrdných rigoristů. Musí se přijmout, že pravdy víry a mravů lze pružně měnit podle "ducha doby".




Stud, svatost a nestydatost.
Je třeba zkonstatovat, že instinkt revolucionářů brojících proti morální diskriminaci je naprosto správný. Těžký hřích působí nesnesitelné výčitky a z této nesnesitelnosti je skutečně třeba najít cestu ven.

Takové cesty existují dvě: buď pokání, nebo popření.
Když se chci zbavit bouře ve svědomí, mám možnost se buď s Boží pomocí obrátit proti hříchu, anebo se s pomocí pokušitele obrátit proti normě - nebo ještě lépe: popřít její existenci.



Oženivší se kněz Georg Denzler v knize "Zakázaná slast" ukazuje, že celibát je prý v křesťanství pouze neblaze pohanskou výpůjčkou...
Stejnopohlavnímu sexu propadnuvší kněz Daniel Helminiak skrze knihu "Co vlastně bible říká o homosexualitě" nám sděluje, že vlastně neříká nic - rozhodně nic špatného...

Oba využili veškerou sílu svého intelektu k racionalizaci vlastního selhání, k sebeobhajobě před světem.



Zápas s hříchem může být dlouhou řadou proher, ale největší prohrou je dát vlastnímu prohrávání jiné jméno, nahradit pojem "pokušení" pojmem "přirozenost" a zbavit se studu nikoli tím, že se stanu svatým, nýbrž nestydatým.
Takovýto popírač vlastní hříšnosti je však neléčitelný, podobně jako alkoholik, který si nepřizná, že pije.

Proto největším ohrožením spásy není hřích, ale jeho popírání v podobě zkaženosti nebo nestydatosti.

Jedná se o poslední stupeň pronikání zla do duše, již svatý Jan Zlatoústý popisuje jako pevnost.
Pokud jednotlivě zhřeším, jako by nepřátelský voják vpadl přes hradby dovnitř. Včasnou svatou zpovědí ho okamžitě zahubím.
Pokud v nějaké věci selhávám pravidelně, dostávám se do stavu hříšnosti. Nepřátelská armáda už pevnost dobyla, ztrácím nad sebou vládu, stávám se otrokem neřestného návyku. I v tomto stavu hříšnosti však dosud vnímám své hříchy jako cizí vojsko, jako okupační mocnost, jíž se chci zbavit, byť právě nemám sil.
Posledním stupněm je zkaženost.
Za této situace se cizí vojáci nejen volně procházejí mou pevností, ale já je zde vítám, hostím sušenkami a chlubím se před světem, jak se můj život příchodem okupační armády proměnil k lepšímu.



Jsou nestydatí lidé, kteří o sobě bez mrknutí oka a bez uzardění sdělují věci, jež svou povahou patří do zpovědnice. Sdělují je ochotně a otevřeně, nic nezatají. Jen zkroušenost srdce schází.

Případ takto znestydatělého života najdeme u člověka, o kterém mi vyprávěla jeho matka a který žije zároveň s manželkou i milenkou, aniž by to tajil.
"Cizoložíš!" Řekla matka.
"Necizoložím!" Odvětil syn, "to je polyamorismus."
Polyamorismus.
Pomocí hezkého cizího slova se dá hřích snadno proměnit v "menšinový životní styl."


Kéž bychom žili ve světě plném svatých! Nezdá se však, že by se něco takového blížilo.
Kéž bychom tedy alespoň žili ve světě plném hříšníků!
Svět plný nestydatých spravedlivých, svět, ve kterém lidi netrápí hřích, ne proto, že by se ho zbavili, ale proto, že se zbavili nepříjemného pocitu viny - takový svět je předsíní pekla (srv. 1 J 1,8).


Budu - li vlastním žalobcem, bude Bůh mým obhájcem.
Budu - li vlastním obhájcem, bude Bůh mým soudcem.
Stav nestydatosti, kdy vidím hřích, ale už jsem mu tak přestal říkat a nestydím se za něj, znamená zhoubu duše.
Běda těm, kdo zlu říkají dobro a dobru zlo, kdo pokládají temnotu za světlo a světlo za temnotu ... (Iz 5,20).


(Výňatek z Res Claritas Monitor).