Možná si pamatuješ, jak jsem psal svědectví o setkání s mou budoucí manželkou. Ano, věřím, že jsem přijal Boží hlas, že bude mou ženou. Byla to myšlenka, která mi v tu chvíli 'projela hlavou', aniž bych něco takového očekával. Pak se to naplnilo i skrze okolnosti, na něž jsem měl minimální vliv... a dalších 20 let jsem to nikomu neřekl... Něco podobného se mi později stalo vícekrát. Nikdy se však nejednalo o nějaké biblické učení, ale co si vybavuji, tak se jednalo o slovo do dané situace. To slovo mi později bylo velkým povzbuzením, třeba v těžších chvílích, kterými jsem třeba později procházel. Dávalo mi ujištění, že tím stojí Pán, i když se naplňovaly de facto negativní věci. Nicméně Pán si pak používal jiné lidi a situace, které pravdivost toho původního slova 'potvrzovali'. Takové prožívání však považuji za velmi osobní a není to rozhodně věroučný argument do žádné diskuze. Naopak, pokud někdo tvrdí, že mu Bůh řekl, a přitom mu to Bůh neřekl, je to dost velká lež a je dobré se za takového člověka modlit, aby mu Pán vinu za špatné porozumění, nebo účelové vymýšlení si, nepočítal, odpustil, smiloval se nad ním, a promluvil k němu skutečně - třeba skrze nějakou zjevnou sitauci, dalšího člověka apod. Ne každý křesťan si nechá vymluvit, že to slovo mu Bůh ve skutečnosti neřekl.

:-) V pořádku, Jirko, omluvu za nedorozumění samozřejmě přijímám. Ano, šlo mi, a jde o Willyho výklad, a domnívám se to jde i Myslivci. Jirko, sám jsi zde dal odkaz na svůj příspěvek , pod Willyho starší článek. Článek, který mě osobně zarmoutil. Proto na ty Willyho výtky a výčitky, směrem k Janu Křtiteli. jsem se ho tam, ve  jménu Páně, stručně zeptal:  "A co ty, Willy?"  A do dodnes se nezmohl ani na slovo, kterým by na ten dotaz odpověděl.