Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 237, komentářů celkem: 429553, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 425 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116477039
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Pohřeb bez pláče
Vloženo Středa, 06. prosinec 2017 @ 12:52:05 CET Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Frantisek100

Jednoho dne jsem otevřel dopis a už rukopis na adrese  obálky vyjadřoval, že autorem písma tentokrát  nebude náš milovaný věřící pán. Otvírám obálku a prosvítající černý rámeček na nepopsané stránce jen potvrdil mé obavy. Je to parte. Zemřel člověk, kterého jsem měl tak rád. Pán, který mne před léty pozval do své rodiny a svojí láskou  společně s jeho manželkou ukázal, že  s nimi žije Pán Ježíš jako Duch Svatý a je zdrojem lásky a míru. Už není mezi živými.  Musím jet na pohřeb, na poslední rozloučení. Strašně se toho bojím.  Poslední pohřby v době mého mládí byly pohřby mých rodičů a to byl pro mne stresující zážitek.  

Nemáme auto  a děti jsou malé.  " Františku, ty musíš jet a musíš se přemoci!" posiluje moje rozhodnutí manželka, která stejně jako já má plné oči slz.  Brzy ráno v den pohřbu usedám na vlak, který mne po asi šesti hodinách dopraví do místa, které jsem měl tak rád. V chalupě je plno pozůstalých a přijímají mne, jako by k nim odjakživa patřil. Nevidím ale slzy smutku. Vybírají se písně, které zazní v obřadní síni  a hlavní slovo pronese bratr z daleka." A ty Františku poneseš s námi rakev." Jsem zaskočen. Jsem naměkko. Vynáším  s ostatními  bratry rakev, která mi připadá strašně lehká, jakoby v ní snad ani žádné tělo neleželo. Přicházíme ke hrobu a pokládáme rakev na prkna a  spouštěcí řemeny. Pod nimi je jen hluboká jáma.  Opět promluví bratr kazatel. Mluví o setkání s Pánem, a ne o smrti. Je to rozloučení  s někým, kdo odešel tam, kde mu bude dobře a kde se setkáme všichni, kteří věříme našemu Pánu. Je to rozloučení bez smutku, ale plné naděje na setkání ú Pána. Rakev klesá do hloubky , padají hrudky hlíny a větvičky. Po obřadu se  všichni scházíme na chalupě k malému skromnému  občerstvení. Nejsou vidět žádné slzy, připomínáme si chvíle se zemřelým  a radujeme se z víry, že náš milý člověk odešel v duchu k Bohu, tělo se vrací do země.  Odjíždím zpět domů. Manžela se mne ptá: "Tak co, bylo to pro tebe bolestivé?" " Budeš se divit, ale já se necítil jako na pohřbu. Nikdo neplakal a vše probíhalo v takové zvláštní až  příjemné atmosféře. Víš tohle by také rád  prožíval, až se budeme muset  loučit s  někým , koho máme rádi. " Nedávno jsem byl požádán, aby pronesl slova rozloučení nad jednom naší pracovnicí. Nesmím však  hovořit o Bohu, jako jsem hovořil před lety, když jsem se loučil se svým kolegou a dokonce komunistou. A tak jsem to přijal, zavzpomínal na dobré skutky zesnulé kolegyně, na její poctivou  a obětavou práci a na to, jak ji její svěřenky přes její přísnost milovaly. A na závěr jsem aspoň řekl, že se loučím slovy z mého oblíbeného filmu Všichni dobří rodáci. "Sbohem, sbohem a naplň se osude." Odešel jsem za oponu a druhým vchodem se vrátil k sálu. Pozůstalí si nepřáli kondolenci. Stojím opodál a najednou ke mně přicházejí její svěřenkyně. Za těch dvacet roků jsou z nich už maminky. Přijely až z daleka. Mají oči plné slz  a děkuji mi za pronesená slova. Rakev je vkládána do přistaveného vozu, který ji pomalu odváží do krematoria v krajském městě. Stejně jako mého kolegu o dvacet roků dříve. S ním jsem se loučil jinak, protože k údivu straníků uvěřil v Boha, vyjádřil jsem tehdy naději na setkání s ním.   Za totality jsem věřil  a moje víra byla silná,. Škoda, rok 89 a chování věřících a to, co jsem pak zažil, mne málem odradilo od víry v Boha.  Nemohu naříkat, nemám se zase tak špatně, ale duchovně vnímám určitou nejistotu. Chápu, proč lidé Boha odmítají. Cítím  s nimi. Bojí se fanatismu, bojí se sekt a toho duchovního guláše, které k nám proudí se západu. K čemu je užitečná svoboda, když na druhé straně poškozuje víru v pravého Boha a v Pána Ježíše?  


"Pohřeb bez pláče" | Přihlásit/Vytvořit účet | 124 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pohřeb bez pláče (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Sobota, 09. prosinec 2017 @ 17:07:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lidé až tak neodmítají Boha. Ale s určitostí lze říci, že odmítají církve. Pozná se to dost jednoduše: Stačí při odchodu nebo při rozloučení říci "požehnej vám Pánbůh". Odhadl bych, že tak více než 50 % s uctivostí odpoví, nebo se alespoň mile usměje, neboť neví, co má odpovědět - nejsou znalí církevních zvyklostí. Zbylá část nereaguje, a to i když se s nimi člověk setká vícekrát. Neuvědomují si, že jim sice mohu popřát zdraví a štěstí, ale nechápou, že to je sice upřímné přání, ale bez sebemenšího vlivu na jejich zdraví a štěstí. Neboť já neumím ovlivnit jejich zdraví a pokud bych jim chtěl něco bulíkovat psychologicky o štěstí, je to klam, který nemá žádnou váhu a smysl v reálném životě.

Takže mnoho lidí si uvědomuje, že je nějaká mez, kam již člověk nemůže zasáhnout. Ti, kteří si to uvědomují a přijmou boží požehnání. To jsou ti, kteří to dobře ví. Ti ostatní se možná sklání před evoluční ideologií a možná se chvilku projeví jako bezohlední predátoři. S těmi se lze také potkat často, a nemusí se projevit jen verbálním způsobem.



Pro Františka, který "miluje" Amíky :-) (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Neděle, 10. prosinec 2017 @ 08:39:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
https://video.idnes.cz/?c=A171209_154314_zahranicni_vitm&idVideo=V171209_151837_zpravodaj_pest

V zemi, kde mají bibli na snídani, k obědu i večeři...



Re: Pohřeb bez pláče (Skóre: 1)
Vložil: zeryk v Čtvrtek, 07. prosinec 2017 @ 17:48:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Za totality jsem věřil  a moje víra byla silná

Takže totalita mohla za Tvou silnou víru a věření ???



Re: Pohřeb bez pláče (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Středa, 06. prosinec 2017 @ 18:27:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezký článek až natu poslední větu:

K čemu je užitečná svoboda, když na druhé straně poškozuje víru v pravého Boha a v Pána Ježíše?

Osobně bych některým lidem přál, aby strávili nějaký čas v dominantně klasickém protestantském prostředí, třeba v nějakém maloměstě na západě Norska, anebo v někde ve vnitrozemské oblasti USA. Možná by pochopili



Re: Pohřeb bez pláče (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 07. prosinec 2017 @ 05:32:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
K čemu je užitečná svoboda, když na druhé straně poškozuje víru v pravého Boha a v Pána Ježíše?  

  Svoboda je užitečná podobně jako peníze, nebo jako těžká situace: Ukazuje, co je v lidech. Vynáší na světlo věci skryté.

  Někdo využije svobodu pro to, aby pracoval v práci, kterou chtěl dělat, jiný využije svobodu pro cestování, další využije svobodu aby založil školu a učil děti, další aby opravoval auta a udělal si muzeum aut, jiný zase vyrábí například tašky, další člověk si založí banku, někdo vymyslí a vyrobí svoje peníze, další se stane lékařem a pomáhá lidem, jiný se stará o děti, je s nimi doma, další se zase stará o svoje rodiče, další si založí kapelu a hraje muziku...

  A někdo má zase svobodu na to, aby hřešil: Vztekal se, lhal, nadával, pomlouval, kradl, urážel. Někdo otevřeně, drze, jiný zase ve skrytu, zákeřně.

  Každému je svoboda k tomu, co je mu vlastní.


  Jak by sis to představoval ty, Františku, když nemáš rád svobodu? Co bys chtěl? 

  Zase nějakého guru, který všem vše sebere a nalajnuje všem, co mají věřit, dělat, jak mají vypadat, kam mohou a kam nemohou jezdit, kde se smí učit, už od malička?

  Těžko ti rozumět: Na jednu stranu nemáš rád sekty, které se vyznačují hlavně tím, že v nich chybí svoboda, na druhou stranu nemáš rád svobodu. 

  Zkusil bys napsat, jak by sis ten svět představoval ty?


  



Re: Pohřeb bez pláče (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 07. prosinec 2017 @ 06:25:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Františku, když se podíváš do Bible, do Starého i Nového zákona, tak "svoboda" je jedno z ústředních témat. "Svoboda" a "vysvobození" je i jádrem Starého zákona.

http://obohu.cz/bible/index.php?styl=CSP&styl_hled=nic&k=Jl&kap=1&ret=s%76obod&typ=1&omezeni=novy_zakon&hled=adv&advsearch=Najít
(akorát na Granosalis nejde dát odkaz na cokoliv, co obsahuje slovo "svoboda" ;-)

  Když se podíváš na úlohu Pána Ježíše, proč ho Bůh poslal, tak to bylo: "...aby zvěstoval evangelium chudým; Bůh ho poslal vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok.

  Psal jsem ti, že pro křesťany i pro velké množství dalších lidí je svoboda úplně ta základní hodnota. Svoboda, svobodné rozhodování, je nedílná součást lásky. Znám lidi, kteří opustili kvůli svobodě klidně i všechen svůj majetek, svá zaměstnání, protože svoboda pro ně byla víc, než majetek. Když je někdo trestaný za zločin, je potrestaný odnětím svobody.

  Když jsem se stal křesťanem, bylo mi těsně po dvacítce. Svoboda byla spolu s Božím pokojem jedna z prvních věcí, které jsem jako křesťan zažil. Zvláštní svoboda, volnost, možnost se rozhodovat bez zatížení minulosti, možnost opustit věci, odpustit. Začít znova. Cokoliv.

  Po pár letech mne Bůh učil témuž: Svobodě. Stále dokola. Přirozeně jsem tu věc neznal, protože pocházím z prostředí, které svobodu neznalo, vždy se upínalo k něčemu, co svobodu likvidovalo. Bůh mne tedy učil žít svobodu, svobodně. Každé ráno mne učil, co to znamená, že jsme "nové stvoření" a ne staré, že je možné začít znovu, svobodně.


Ježíš pak říkal: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí"

  Věříš mu, když to řekl?

  Co myslíš, když to Pán Ježíš říkal, říkal to proto, že nechtěl aby poznali a žili svobodu, nebo proto, že to chtěl?

  Na světě je mnoho a mnoho různých "pravd". Ve skutečnosti většina z nich nejsou "pravdy", ale informace. Jestli je daná informace pravda se snadno pozná podle toho, co s lidmi ta informace dělá: Pravda lidi vysvobozuje.





Stránka vygenerována za: 0.63 sekundy