Hebrejský text, který máme v našich Biblích (BHS) jako hlavní čtení, nemusí být původní text, jak se možná domníváme. Hebrejský text Starého zákona vychází především z textu Biblia Hebraica Stuttgartensia (BHS), která je založená na masoretském textu (MT), dalšími svědky pro rekonstrukci původního znění hebrejského textu jsou Svitky od Mrtvého moře (DSS), Septuaginta (LXX) a Samaritánský Pentateuch (SP).

Při našem hledání po originálním textu se musíme občas vydat po cestě textové varianty, která se nabízí v poznámkovém aparátu jako alternativní možnost.

Při zvažování, jaký byl původní hebrejský text, však hrají různé varianty až druhotnou úlohu. Nejdůležitější je zvážit lexikální, literární, syntaktický a teologický kontext. Všechny tyto faktory je nutné vzít v potaz při hledání původního hebrejského textu.

Někteří vážení vykladači biblických textů obhajují tezi, že kratší a obtížnější čtení bude obvykle původní originál. Nicméně obtížnější čtení se může objevit jenom díky chybě opisovače. Mnohem serióznější přístup je takový, který respektuje vnitřní faktory (zmíněné viz výše), stejně jako je důležité mít kompetentní vhled do gramatiky hebrejského textu.

עליון] יצב גבלת עמים למספר בני ישׂראל]

V tomto případě však existuje odlišná textová varianta, která je doložená jak LXX, tak i DSS, podobně jako dalšími verzemi. Nabízí se nám čtení בני אלים synové Boží namísto בני ישׂראל synové Izraele. Jak je to tedy? Které z těchto dvou je správné čtení? Podle principů, které jsem naznačil výše, je pravděpodobné, že čtení v BHS nemusí být původní originální varianta textu. Potřebujeme přezkoumat vnitřní důkaz ve prospěch každé z těchto dvou naznačených možností.

Masoreté navrhují, že Bůh (Nejvyšší) stanovil hranice kdejakého lidu podle počtů synů Izraele. V určitém slova smyslu toto odhaluje logický problém, neboť Izraelité jako národ ještě neexistovali v době stanovení hranic. Někdo by však mohl namítnout, že v souladu s teologií knihy Deuteronomium (a vlastně také celého Pentateuchu) Bůh musel znát přesný počet Izraelitů, kteří nakonec budou existovat.

Avšak toto vysvětlení se stejně jeví jako nepravděpodobné vzhledem ke kontextu celé 32. kapitoly knihy Deuteronomium, v které je vyvolení Izraele pevně zakotvené v pradávné historii, kdy Bůh stvořil vše. Hledáček textu se zdá mnohem spíše zaměřen na přidělení území národům podle počtů synů Božích, přičemž autor textu vyzdvihuje jedinečný vztah, který panuje mezi Izraelem a Hospodinem.

Spojení בני אלים (synové Boží) v textu pomáhá zdůraznit kontrast, který panuje mezi tím, že Bůh přidělil nebeským bytostem hranice národů a fakt, že si Hospodin ponechal Izrael jako své dědictví. To je také vidět z opakující se formy hebrejského kořene נחל (mít, vlastnit, dědictví) ve verších 8-9. Čtení בני ישׂראל (synové Izraele) by tento zjevný kontrast zatemnilo. Vnitřní důkaz tak odkazuje k této variantě čtení, tj. k variantě čtení בני אלים synové Boží.

Při psaní článku mě ještě napadl další důkaz toho, že v textu má být spíše בני אלים synové Boží nikoliv בני ישׂראל synové Izraele. Jaký je celkový počet synů Izraele? Jistě mnoho miliónů, ba mnoho desítek miliónů. A takový počet se jistě nerovná počtu jednotlivých národů. Počet synů Izraele daleko převyšuje počet národů, jak se domnívám. Proto na tomto místě má být spíše spojení בני אלים synové Boží, což ostatně dosvědčují i Svitky od Mrtvého moře a jejich čtení tohoto textu.

עליון] יצב גבלת עמים למספר בני אלים]

[Nejvyšší] stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Božích. Variantu „synové Izraele“ bych nechal jako možné čtení v marginální poznámce.

Poznámka: Synové Boží byli původně označováni bohové, potomci nejvyššího Boha. Právě v tomto smyslu je třeba chápat výraz בני אלים (synové Boží) v některých textech (Job 1,6; Žalm 29,1) hebrejské Bible. Později bylo náboženské pojetí připouštějící existenci více bohů nahrazeno striktním monoteismem. Díky této linii uvažování dojdeme i k tomu, proč v našem textu existuje varianta se čtením synové Izraele, což právě odhaluje pozdější snahu opisovačů o zavedení striktního monoteismu na tomto místě textu.

Vycházel jsem z práce: VOGT, Peter T. Interpreting the Pentateuch: An Exegetical Handbook. Kregel Academic, 2009.