1Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.   

 Co se stalo?   

  2On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?     

Pán Ježíš jim neodpovídá, ale vidí do jejich mysli.On ví, o čem oni přemýšlí, ale místo odpovědi dává   jim dá otázku  k přemýšlení.  Byli to větší hříšníci nebo nebyli?   Dovedu si představit, jak učedníci v duchu se diví. Jak by mohli být větší hříšníci? Vždyť se šli poklonit Bohu. Možná, že v někom mohla být i taková kacířka otázka. Proč je Bůh neochránil, proč zrovna oni.   A pán Ježíš pokračuje:   ·  3Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.   Takže on říká, ne, nebyli větší hříšnici než ostatní, tečka. Ale to, že zahynuli potká i vás, každý někdy nějak zahyne, zemře, a neví  a ani jak a proč  a kdy.   Ale  teď ještě něco důležitého.  Nebudete-li činit pokání   Učedníci nechápou   A tak Pán ježíš dává další příklad   ·

4Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Silme a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? ·  

5Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“     

Tady zahynuli  i zedníci. Nešlo o politickou událost, ale o neštěstí. Zemřít a zahynout  můžeme různým způsobem a každý.Ale jak se tomu vyhnout?A dá se tomu vyhnout?   Smrti se těžko vyhneme, ale věčnému zahynutí se lze vyhnout.     Protože Pán Ježíš říká, nebudete-li činit pokání. Čili možnost tu existuje. To stojí za přemýšlení.   A teď si pomysleme, že bychom takto měli odpovědět na už na začátku uvedené otázky svým tazatelům a  bližním a vůbec všem lidem.   Ptají se vás, proč tito či  tamti lidi potkalo neštěstí a zemřeli a ví jim odpovíte:   Nebudete-li činit pokání, také tak zahynete.   Nechápali by vás a nemůžeme se tomu divit. Odešli by od vás  a považovali vás za  duševně pomatené.   Nemůžeme se však jim divit.   Neví, co znamená pokání  a k čemu je to cesta.   Ale Pán Ježíš si může dovolit takto mluvit, protože to říká lidem, kteří už něco o pokání vědí a vědí více než my v 21. století.   ·

  Matouš 3, 2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“   Kdo říká?     Přece Jan Křtitel, když se vrátil  z pouště, 

 17Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“   

I Pán Ježíš, když se vrátil po pokoušení Satanem v poušti, říká totéž       Čili abychom pochopili, co Pán Ježíš myslel v odpovědi, musíme pochopit pojem pokání.     Pokání v hebrejštině znamená změna cesty, návrat proti ní v protisměru, ale i vzdychání a lítost. A v náboženském jazyce pak nové orientování se v našem jednání od toho, co je zlé a navrácení se k Bohu.   V Bibli máme mnoho příkladů pokání:     Marnotratný syn    To je  přece nádherné podobenství. Odchází od otce, jako my odcházíme od Boha.Protože chce  svoji svobodu a věří ve svoje síly.  My děláme totéž. Spoléháme na svoje vlastní síly. On si nese svůj podíl, aby se měl dobře. My neseme s sebou životem  naše hřivny, které máme od Boha . Jsou to naše schopnosti, zdraví a síla. Ale on ve světě narazí a přijde o všechno. To se může stát i nám. Ten marnotratný syn jednoho dne procitne. To potřebujeme i my.   Cituji: 

11Řekl také: „Jeden člověk měl dva syny. · 

12Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.‘ On jim rozdělil své jmění. 

13Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. · 

14A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. · 

15Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. ·  

16A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. ·  

17Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! 

18Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. ·  

19Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.‘ · 

20I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. · 

21Syn mu řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. ‘22Ale otec rozkázal svým služebníkům: ‚Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. ·  

23Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, · 

 24protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.‘ A začali se veselit.     

Tady vidíte, že opravdu to byla cesta zpět. Úplně jiným směrem než před tím. A tak je to i  s námi. I my musíme, nechceme-li zahynout, změnit směr naší  životní cesty. A to o 180 stupňů.    A jiný příklad.  

 Lukáš 22,54   ·  

54Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. · 

55Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. · 

56A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ ·  

57Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ · 

58Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ ·

59Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ ·  60Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. ·  

61Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ · 

62Vyšel ven a hořce se rozplakal.   

Petr zapřel svého Pána a Mistra. A když na něj Ježíš pohleděl, spatřil zklamání, bolest, ale i přijetí a odpuštění a  Petr si té noci uvědomil, že nejvíc ublížil Pánu Ježíši.V jeho mysli následoval příval vzpomínek na Ježíšovo laskavé přátelství, na vše, co  sním prožil. A vzpomněl, si na nedávná jeho slova   Cituji:   · 

  31„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. · 

  32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím   

 Tady vidíme, že pokání je také i o lítosti  a pláči.   O Janu Křtiteli , který zdůrazňuje pokání, je ještě něco důležitého psáno.   ·  

1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v čudské poušti: · 

2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ ·  

3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘     

   A pán Ježíš říká, cituji  

 7Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? ·  

8Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. ·  

9Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. ·  

10To je ten, o němž je psáno: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘     

Připravil cestu. To byl Janův úkol. Pokání je cesta k Pánu Ježíši a tím k věčnému životu. To je ta příprava na jeho přijetí.  bez pokání  Ježíše nepochopíme a správně nepřijmeme.A Jan na tuto cestu ukazuje.   Ale  vzpomeňme na to, jak dopadl Jan Křtitel? Přítel Ježíšův a tohle ho potká!!   ·

3Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, ·  

4neboť Jan mu říkal: „Není dovoleno, abys ji měl za ženu.“ ·  

5Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože měli Jana za proroka. ·  

6Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, · 

7a on jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. ·  

8A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“ ·

9Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, ·  

10a dal Jana v žaláři stít. ·  

11Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce.   Strašný konec.   A dále je psáno toto, co se nám také může zdát nepochopitelné.   ·  

12Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.   Takže Pán Ježíš se to právě dovídá.    A reakce?? Cituji:   ·  

13Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním.   

V tom posledním verši je zpráva o tom, že to uslyšel  a odplul na pusté místo, aby tam  byl sám   Jak bychom se zachovali my, kdybychom se dozvěděli, že náš přítel byl zavražděn. Co bychom dělali? Měli bychom náladu něco mluvit, pronést řeč, kde odsoudíme zlo a poštveme lidi proti králi a  vzbudíme emoce a zášť? Pán Ježíš odchází a odplouvá na pusté místo, aby ho nikdo neviděl, aby tam totiž plakal. Bůh pláče. Bůh pláče i dnes v nebi  a my to nevidíme. Pán Ježíš nemohl zasáhnout, nemohl Janovi pomoci. My nevíme proč? Nevíme , proč toto utrpení potkalo člověka, který tak sloužil lidem, aby mohli najít cestu k Pánu Ježíši. To je to tajemství, to je to, na co nemáme odpověď, ani dnes, když nám lidí říkají proč , proč, proč?           To, že Bůh pláče, neznamená, že je slabý. On  s námi cítí  a udělá vše proto, abychom přesto nezahynuli. My nevíme, proč připustil zlo. Je to tajemství.  A odpověd nemáme. 

   A tak jako Job neznal tajemství svého trápení, ani my dnes ještě  nejsme moudřejší.   My nemáme na různá utrpení odpověď tak jako to neznal Job. A proto Pán Ježíš učedníkům nedává odpověď, proč se tem masakr jejich krajanům stal, stejně jako proč Jan Křtitel tak zahynul, nemůžeme i my vědět víc.    Ale můžeme vědět, jak se vyhnout věčnému zahynutí.   K pochopení Pána Ježíše je potřeba pokání. A to se projevuje emocemi i činy. A každý si to musí prožít sám.   Tento duchovní proces, kdy přijímáme Pána Ježíše, se nazývá obrácení a nebo také znovuzrození. A není k tomu třeba učených knih. Pak  by přece pochopit Pána Ježíše mohli jen  ti teologicky vzdělaní.   A Jan ve svém evangeliu zachytil slova Pána Ježíše.  

 · 

 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ·  

17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. ·  18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.   

  Nevíme proč a známe k cestu k záchraně.   Tak, jak tedy odpovědět těm, kteří se nás ptají proč?   

  

 Milý příteli. Mně to také bolí, když slyším o utrpení lidí, o tom jak zahynuli a i já mám stejnou otázku jako Ty. A pak si uvědomím, že stejnou otázku položili i učedníci Pánu Ježíši, když jejich krajané byli zmasakrováni I oni   čekali , že jim Pán Ježíš dá odpověď, ale on jim odpověděl jinak, než si přestavovali,. Asi takhle. Každý z nás někdy zahyneme čili zemřeme.. Nevíme kdy jak  ani proč, Takový je tento svět.Ale Bůh nás  má rád a tak  to zařídil, že pokud jsme s Bohem usmířeni díky pokání  a víře v Pána Ježíše, pak s člověkem zahynulo  sice jeho tělo ,ale nikoliv  duch a Bůh nás vzkřísí ne k soudu, ale k životu. Takže na jedné straně to bolí, na druhé je naděje. A není důležité jak zemřeme, co budeme muset vytrpět, ale podle Pána Ježíše, je důležité, abychom byli spaseni a  spasení je dar pro každého, kdo činí pokání, věří  a miluje Ježíše Krista.Bůh tedy dopustí, to neznamená, že nezaviní, že nás potká bohužel i nějako utrpení a abychom pustili tento hříchem poničený svět, ale pro nás má lepší život, lepší existenci  bez utrpení a smrti v nebi.  Já to vnímám takto a přál bych Ti, abys to také tak pochopil a žil nadějí a vírou.  

Hezký den František