15Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. ·

16Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. ·  

17Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“ · 

18Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ·  

19Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. ·

20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ · 

21On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ ·  

22Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ · 

23On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. ·  

24Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! · 

25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ ·  

26Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ · 

27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“   

   Pán Ježíš se dotýká dětí a oznamuje, že jejich je království Boží. Čili , že budou v nebi, pokud by se nedožily dospělosti. Možná, že tady někde mezi diváky je i jeden muž. Je asi bohatý, protože přední muž znamená i vyšší sociální postavení. V jiném evangeliu se píše, že byl ještě mladík. Čeho byl svědkem? Děti spatří království Boží, budou mít věčný život, ale co já? Takže se nedivme, že tento mladík, bohatý mladík, by rád slyšel, jak to  bude s ním. Oslovuje Pána Ježíše stejně . Mistře.... a jde rovnou k problému, který ho trápí. Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Pán Ježíš nás zná a zná i toho mladíka. Ví, co je v jeho srdci a zná jeho povahu. Tento mladík spoléhá na svoje síly a  na to, co má. Co mám dělat? Abych to získal? Jakoby bylo možné si věčný život koupit.  Pán Ježíš vidí, jaký ten mladík je. Potřebuje ho dostat z toho stavu ze sebejistoty a i pýchy a víry v sám sebe a ve vlastní sílu. A proto schválně se ho ptá na přikázání a to hlavně tu část, která se týká vztahu  s lidmi. A on suverenně odpovídá. Všechno dodržuji. Jak bychom odpověděli my? Já rozhodně bych takové odpovědi nebyl schopen. Kolikrát jsme zalhal a možná slovem ublížil jinému. Ten mladík si ale je sebejistý. On přece je bohatý. On by si to mohl i koupit. A nyní mu Pán Ježíš otázku, která tu jeho jistotu a sebevědomí naruší? Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“  Co tím Pán Ježíš sleduje? Ten mladík má dvě možnosti. Zaplakat nad sebou, uvědomit si svoji nemožnost, uvědomit si svoji slabost a chorobnou závislost na majetku a říci mu: Pane!!Promiň,  jsem slabý a já tohle nedokážu já jsem zoufalý, ve mně je něco, co mně brání tohle udělat. Kdybych takto odpověděl k Pánu Ježíši, asi by děj pokračoval jinak a ten mladík by pochopil, že se spasením, věčným životem se nedá kupčit, že je to dar Boží shůry a nezávisí na našem účelovém jednání a účelových skutcích. Ale mladík si vybral druhou variantu. Pro něho má cenu to pozemské. Bohatství. A pro Pán Ježíš zde končí slovy:  

 25Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ · 

, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ ·  

 27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“  

 Ale vraťme se v tomto příběhu zpět k Nikodémovi. V noci tajně stanul před Pánem Ježíšem. Oslovil ho podobně jako ten mladík. Ale je to jeden rozdíl.   ·  

3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“   

Ježíš dopředu věděl, co Nikodéma sem přivedlo. To samé, co tehdy toho mladíka. A tak odpoví dopředu  na otázku, kterou Nikodém ještě ani nestačil vyslovit. Jinými slovy, jakoby se Nikodém chtěl zeptat, Mistře, co mám dělat, abych měl život věčný? Jenže ta Ježíšova odpověď je nějak nepochopitelná. Byli bychom my  s ní na místě Nikodéma spokojení? A tak jistě pochopíme Nikodémovu reakci:   ·  

4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ 

   Nikodém uvažuje logicky, protože uvažuje v dimensích našeho biologického  a materiálního světa. A tak Pán Ježíš musí Nikodému podat vysvětlení.  

   

5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. ·  

6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. · 

7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. · 

8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“   

Nikodém jistě nechápe, co se myslí vodou a už vůbec ne Duchem. Je mu to stále nesrozumitelné. Ano, vánek slyšíme, ale nevidíme, nic o něm nevíme. Vlastně ho i vnímám hmatově na kůži či vlasech. Bývá to většinou příjemné. Až se narodíme z Ducha, nastane tohle nové zrození, tak také nic neuvidíme?? Jak to bude? Ale asi to pocítíme.   ·

 9Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ ·  

10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? ·  

11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. · 

12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? ·  

13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. ·  

14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, ·  

15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.  

 Pán Ježíš ví, že tohle  rozumem  Nikodém nepochopí. Ty to nevíš? A jsi vzdělaný v biblických knihách? K čemu ti to je? Asi Pán ježíš naráží na to, že  ne vše se dá vzděláním pochopit  a vysvětlit, zvláště těžko pak duchovní jevy. A tak uvádí jeden velice známý příklad o vyvýšení hada.   Co se to tehdy stalo?     · 

6I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. ·  

7Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. ·  

8Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ · 

9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.    

Dávalo tohle jednání nějakou logiku? Asi těžko. Byla to totiž otázka  touhy a víry.  Co lidé však neudělají, když se bude jednat o záchranu života?? Budou mít čas na nějaké rozumové vysvětlení?  Čeho jsou dnes lidé schopni, když jim někdo slibuje zdraví? Taková situace se musí prožít na vlastní kůži.   Toužíš žít, pak s vírou pohledni na vyvýšeného hada. Zachránila je víra. Kdyby dopředu si řekli, že je to hloupost, zahynuli by. A tady je to podobné. Tady je vyvýšen ne bronzový had, ale Syn člověka. Tady jde o záchranu člověka uštknutého obrazně řečeno hříchem svých rodičů, který se dědí. Pán Ježíš ještě nesmí říci, to jsem já. Tohle bude fungovat až po mé oběti na kříži a  až pošlu Ducha Svatého na zem. Dnes to aspoň Nikodémovi přiblížil. A pokud přece ještě Nikodém pochybuje, dodává další důležitou věc:   ·

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. ·  

17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. ·  18Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 

   Jinými slovy, za tím obrovským darem věčného života, za tou záchranou každého člověka, stojí jako sám Bůh a On tak činí z lásky k člověku  a obětuje to nejcennější, co má. Záchrana tak jako na té poušti je zde dnes ve víře v Ježíše Krista. Pochopil to tehdy Nikodém? Ještě možná v této chvíli  asi ne, ale vše má čas. Ta slova v něm však  zůstala.   Možná bychom se  měli zamyslet, co znamená z vody. Proč je důležitá voda? Židé přece praktikovali očistnou koupel v mikve. Ta koupel neměla jen hygienický význam, ale i byla symbolem očisťování od toho, co je duchovně špatné.   A byl to  Jan Křtitel, který něco říká  a k něčemu volá, co je přípravou pro přijetí Pána Ježíše. Co vlastně dělá a co přitom zvolává??   ·

1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v jutské poušti: ·  

2„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ · 

3To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ ·  

4Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. ·  

5Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, ·  

6vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.    

  Jan začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ Člověk takového zvláštního vzhledu,ale  jak to, že k sobě přitahuje lidi. Že si ti lidé neřeknou: To je nějaký blázen. Čím je oslovil ?? Jaká síla je to při něm??   Křest byl projevem pokání   a veřejného  vyznání hříchů. A pak může následovat touha po odpuštění.  Ta touha nemůže přijít, když nevíme, čeho jsme se dopustili anebo ,v čem je naše vina a hřích.Pravě toto jednání  a úkon je potřebný i pro znovuzrození.  Uvědomit si svůj zoufalý stav a toužit po odpuštění. A pak ten stav, kdy si uvědomím, že mi Bůh skrze Ježíše odpustil. Ježíš urovnal to, co mne oddělovalo od Boha.  Nikodém to později poznal, prožil je později za přítomnosti Jana a Petra pokřtěn.   Mohli bychom mít dál úvahu i o samotném křtu, o jeho provedení i o obsahu toho, co slibujeme. Ale to je spíše na jinou úvahu. V Bibli máme dokonce i případ, kdy lidé měli již Ducha a pak byli pokřtěni. Takže možná na tom pořadí tak nezáleží.   Vraťme se k Nikodémovi!!   Píše se o něm v situaci, kdy se nepodařilo chrámové služně zatknout Pána Ježíše.   ·

32Farizeové se doslechli, že se to v zástupu o něm říká, a tak společně s velekněžími poslali chrámovou stráž, aby ho zatkli. · 

44Někteří z nich ho chtěli zadržet; ale nikdo na něj nevztáhl ruku. ·  

45Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům, a ti se jich ptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ ·  46Oni odpověděli: „Nikdo nikdy takto nemluvil!“ ·  

47Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se dali svést? ·  

48Uvěřil v něj někdo z předních mužů či farizeů? ·  

49Jen tahle chátra, která nezná zákon – kletba na ně!“ ·  

50Jeden z nich, Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel, jim řekl: ·  

51„Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil?“ · 

52Řekli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Hledej v Písmu a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane!“  

 Vidíme, že Nikodém má již odvahu. Chce, aby než Ježíše odsoudí, ho vyslechli. Přece tak se má podle zákona jednat. Nelze někoho bez slyšení odsoudit předem. Jeho rada není vyslyšena.  Ježíš bude souzen a popraven.   A pak se setkáváme s Nikodémem naposled až v závěru evangelií.  

  38Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.    

 To byl ale odvážný člověk. Byl to také farizej. Tajně miloval Ježíše. Už to, že se vydal za Pilátem  a byl jistě ochoten za to i zaplatit, je důkazem odvahy i vůle obětovat vše, co bude možné. Pilát žádné peníze nevyžaduje a zvolí. Má to tedy dovoleno od nevyšší moci  a nikdo ho již od toho neodradí od toho, aby pohřbil Ježíšovo tělo.  

  39Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe.     Vidíme i Nikodém se přidá ke statečnému Josefovi.   ·  

  40Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem.   Bylo potřeba dvou mužů.   ·  

  41V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován.  

 Jak vypadal takový hrob?  Hroby byly obyčejně vtesány do skály [Iz 22,16, pokud to nebyly přírodní jeskyně.]   Rozměrové tvar krychle o hraně 2, tedy i výška byla 2 metry. Vstupní otvor býval malý, asi 85 cm široký a vysoký, uzavřený těžkou kamennou plotnou nebo balvanem, do drážky zapadajícím [J 11,39].   Při hrobech královských, jež pochopitelně bývaly daleko rozsáhlejší, bývaly takové ka­meny na válečcích, aby jimi bylo snadněji pohybováno.     V tomto případě šlo o nový hrob, které si asi zámožná rodina Josefa z Arimatie nechala vytesat. Josefovi bylo asi 3 8až 42 let. A Arimatie bylo město ležící asi 36 km od Jeruzaléma.   Cituji dál:  

  42Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko  

 Čin těchto dvou lidí měl obrovský význam. Jinak by tělo Pána Ježíše skončilo v jámě pro odsouzené. Jak to Pán Bůh zařídil.   My všichni známe celý příběh evangelií. Dnes jsem se zaměřil na Nikodéma. Určitě to v té společnosti farizejů neměl on i ano Josef lehké. V Božím Slově se již o nich nepíše. Stopy jejich života zde končí. Ale  z jiných pramení se lze dozvědět, že Nikodém byl pokřtěn. Stal se z něho křesťan.   Pro nás je Nikodémův příběh zaznamenám pro poučení, protože Nikodém měl stejný problém jako někdy my. Co mám dělat, abych měl život věčný? Řada lidí  , hlavně těch zdravých  a užívajících si plnosti a radosti života, si takovou otázku ani nepoloží. Copak je to vůbec možné? A má smysl o tom přemýšlet? Jednou jsem poslouchal na zahradě rádio. Byl tam rozhovor  s nějakým slavným režisérem a ten na otázku smyslu života a existenci věčného života, prohlásil, že tohle jsou nesmyslné otázky. Užívejte si, život je život  a tyhle otázky nemají smysl.  Ale proč bohatý  mládenec v biblickém příběhu, který se měl dobře a jistě si užíval života, měl takovou otázku? Proč ji měl Nikodém  a jistě miliony lidí, kteří ve středověku umírali na nemoci, hlady  a ve válkách? Průměrný věk byl tehdy asi 30 roků. V takovém případě je člověk vděčný za každé slovíčko naděje. Tady člověk nemá čas na pochybování. Přijme každou dobrou zprávu, kterou bylo evangelium.     Věří v to, co slíbil Pán Ježíš. Tak Bůh miloval svět, aby každý... Co má ten každý pro záchranu udělat? Uvěřit v Syna Božího. A to je to znovuzrození. Jistě. Řada lidí typu toho pana režizera a těch, co si užívají zrovna radostí života, nám řekne. Prosím vás, jak můžete věřit v takové středověké báchorky? To si vymysleli kněží, aby uchlácholili lidi. Přemýšlejte!!! Ano, přemýšlíme a držíme se i Slova Božího. V knize Kazatel je psáno toto:   · 

  7A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.  

 A také máme napsáno:   · 

  Zjevení Janovo 

20, 12Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.  

 Co to znamená? Jaké knihy života jsou v nebi? Je v nich zaznamenán každý člověk, který už nemá tělo, protože zemřel   Jednou , když jsme učil počítače, jsem se před žáky zamyslel. Povídám. Víte, já mám v kabinetu už starší počítač  a já ho mám tak rád, protože je to můj první PC, na kterém jsme se učil  a mám v něm mnoho dat a mně je ho tak líto, že ho budu muset asi vyhodit  a opatřit si lepší  a výkonnější  s větší pamětí. Ale víte, já si uvědomil, že to takový smutek je zbytečný, protože já si data přehraji do nového stroje. Není to tak i s námi. Co když smrtí vše nekončí právě tak, jako nekončí konec tohoto počítače., protože všechna data  se přehrají do nového těla. Ale my, milí žáci, máme počítače  a nikoliv náboženství, takže půjdeme dál.. Pak jsem se ztišil a vnitřně se zaradoval. A uvědomil , co také slíbil Pán Ježíš:   Jan ·  

26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.  

 Možná, že tohle bylo působení Ducha. Nechápeš, tak se podívej kolem, co všechno je možné. A jak to řekl tehdy Pan Ježíš učedníkům?   Vzpomínáte? Lukáš  

 26Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ · 

 27Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“   

A tak máme velký důvod věřit přece tomu, že to, co Pán Ježíš  o věčném životě řekl,   že je pravda  a to i proto, že Bůh je láska.,     ·  

Jan 3, 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.     Díky Bohu za tuto naději  a dar.               

Hezký de všem. Franrišek