poslal Frantisek100 Chtěl bych se zamyslet nad 5.
kapitolou Janova evangelia. Začíná popisem
jedné zvláštní události.
1Potom byly
židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma.
·
2V Jeruzalémě je
u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí.
·
3V nich lehávalo
množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých.
Není popsáno o jaké šlo svátky. Židé slavili plno
svátků. Ovčí brána. Musíme si uvědomit, že tehdy byl Jeruzalém chráněn hradbami
a do města vedlo několik bran. Uvádí
se jich sedm. Zde se píše o Ovčí bráně.
Dodnes existuje v tomto místě taková brána, ale říká se jí Lví, protože do jejich
kamenů nechal sultán
Sulejman
Nádherný k oslavě vítězství
Osmanů nad
Mamlúky v roce 1517 vytesat hlavy šelem.
A poblíž této brány je rybník Betseda
Bethesda [= dům milosti] je židovské jméno rybníka u brány ovčí v Jerusalemě
a jeho vody byly pokládány za léčivé. Z objevených zbytků tohoto rybníka lze
souditi, že se skládal ze dvou nádrží, obklopených čtyr-stranou budovou o
čtyřech přístřeších
Přístřeší [podloubí] byla dosti prostorná, aby
se tam vešlo velké množství nemocných, kteří očekávali hnutí vody, jež bylo
pokládáno za zázračné; pak sestupovali po stupních až na dno nádržky, kde
voda vyvěrala. Nyní jsou nádržky zasypány. Ve 4. stol. byl nad rybníkem vystavěn
kostel.
Ty přístřešky
chránily tu chudáky před sluncem.
·
4Neboť anděl
Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření
vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.
Tady je napsáno čas od času,
takže nikdo nevěděl, kdy se voda v rybníku začne vířit, že to bude ta příležitost první se tam
dostat a být vyléčen. Je jasné, že většin
lidí neměla šanci se tam dostat, protože byli ochrnutí či měli jiná
postižení. Jistě by ti lidé zemřeli hlady, kdyby těm lidem občas někdo nepřinesl
jídlo, možná i oblečení, takže ti lidé
byli závislí na pomoc zdravých lidí. Proto
výraz Bethesda znamená dům milosti.
·
5Byl tam i jeden
člověk, nemocný již třicet osm let.
Asi to mohl být nejstarší
nemocný z hlediska délky nemoci, protože tam ležel a žil ještě 5 roků před narozením
Pána Ježíše a vlastně to mohl být už
stařík kolem 50 či víc let. Možná i smířený
s tím, že tu umře, člověk bez naděje.
·
6Když Ježíš
spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být
zdráv?“
Je zvláštní, že pán Ježíše
zaujal jen tenhle starý muž. Můžeme si položit otázku, proč ho nezaujali ostatní
a proč stejnou otázku nepoložil těm stovkám, co tam leželi a také toužili po
uzdravení.. Ale asi proto, že to nebylo v Boží režii a nikoliv proto, že by s těmi ostatními
Pán Ježíš necítil. Přece z evangelií
víme, jak léčil všechny, kteří se vydali za ním-
Vzpomeňme si na tento úryvek:
12Janovi
učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to
Ježíšovi.
·
13Když to
Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom
uslyšely a pěšky šly z měst za ním.
· ¨
Možná, že Pán Ježíš se šel vyplakat a nechtěl, aby ho lidé viděli. měl přece city jako máme my. Měl přece Jana Křtitele rád.
14Když
vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich
nemocné.
Ale vraťme se k našemu
příběhu. . Cituji dál:
·
7Nemocný mu
odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda
rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“
·
8Ježíš mu řekl:
„Vstaň, vezmi své lože a choď!“
·
9A hned byl ten
člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.
Ten muž vysvětluje svoji
situaci a považuje ji za beznadějnou.
Ale Pán Ježíš mu řekne Vstaň a on najednou zjistí, že chodí, že má sílu
se udržet a ovládat své končetiny a vezme si svoje lože, což je si nějaký slamník,
protože to jeho jediný majetek a jde do města. On je vlastně z toho zázraku uzdravení v šoku,
takže se nedivme, že nečteme, že Pánu Ježíši poděkoval. Jde do města, kde nebyl 38 let, kde nemá
domov, nemá, kam jít a tak se tak potuluje městem se svým majetkem v náručí. A
mnozí lidé ho jistě poznávají a také se diví. Ale místo toho, aby měli radost z
toho, že je zdráv, aby mu nabídli práci, bydlení a nezeptali se, zda něco
nepotřebuje, tak ho kritizují ( sprdnou ho )
·
10Židé řekli
tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“
·
11Odpověděl
jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“
·
12Zeptali se
ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“
·
13Ale
uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam
byl.
Je totiž sobota a oni ji
dodržují tak zákonicky jak si sami stanovili různými nařízeními, že je zázrak
uzdravení vůbec nezajímá. je zajímá něco jiného než uzdravení. Je zajímá to, že
nedodržuje jejich ne Boží, ale lidská ustanovení. Oni udělali ze dne odpočinutí
doslova den strachu a nesvobody.
Muž, který 38 let jen ležel a
nebyl ve městě, ani neví nic o těchto nařízeních. Neví, jak se bránit a tak dopoví takto:
„Ten, který mě uzdravil, mi
řekl: Vezmi své lože a choď!“
A tady vidíme reakci židů.
Takže za to může ten muž, který ho uzdravil. A chudák uzdravený muž, neví, kdo
je to?
Jak asi tomu uzdravenému je? Je mu lépe či hůře, než když tam pod
přístřeškem lehával ?
A kam má svůj majetek,
slamník uložit? Kdo se nad ním teď slituje, když je zdravý?
Cituji dál:
·
14Později
vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby
tě nepotkalo něco horšího!“
·
15Ten člověk
šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil.
·
16A proto Židé
začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu.
Je zajímavé, že sám Ježíš
tohoto člověka opět vyhledal? Kde jinde než v chrámě. Byla přece sobota.
Ubezpečuje ho slovy, jsi zdráv. Jinými slovy, najdi si práci, ničeho se neboj.
A hlavně nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího.
Co znamená Nehřeš a proč mu
to říká. Ostatně Pán Ježíš to často říká.
Vzpomeňme na příběh zase z
Janova Evangelia: 8 kap.
Cituji:
·
1Ježíš však
odešel na Olivovou horu.
·
Na úsvitě
přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a
učil je.
·
3Tu k němu
zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji
doprostřed
·
4a řeknou mu:
„Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
·
5V zákoně nám
Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“
·
6Tou otázkou ho
zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
·
7Když však na
něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď
na ni kamenem!“
·
8A opět se
sklonil a psal po zemi.
·
9Když to
uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou
ženou, která stála před ním.
·
10Ježíš se
zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě
neodsoudil?“
·
11Ona řekla:
„Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
Co se vlastně stalo?
Zákonici a farizejové si myslí o sobě,
jak jsou svatí a morální, jak dodržují Mojžíšovy zákony a v honu za lidmi,
kteří hřeší, uloví jednu ženu, která je cizoložnicí, aspoň tak je obviněna, a vedou ji před Ježíše. Je to i léčka na
Ježíše. Ted ukáže, zda se řídí zákony podle Mojžíše nebo ne. Jenže se dopustili
jedné chyby. K cizoložství jsou třeba dva. Jak to, že přivedli jen ženu? Kde
je ten muž? Mojžíš přikázal kamenovat celou dvojici a nejen ženu:
·
10Kdo se
dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního,
musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.
Co udělá Ježíš? Jak se
zachová?
Tady vidíme i ten
nespravedlivý vztah mužů k ženám. Oni svoje chyby se snažili zakrýt, ale ženám
nic neodpustí.
Píše do písku. Co tam píše? Asi něco intimního, co se týká těch, co
chtějí kamenovat. Každý si to tam může přečíst. Pozná každý sám, že není bez
hříchu. Stačí to setřít rukou a zase nikdo nic neví, jen sám hříšník o sobě. Tohle
nečekali. Honem raději pryč a jeden po
druhem se vytrácí.
Není divu.
Sami by zasloužili stejný trest.
A ta žena zůstává sama:
·
10Ježíš se
zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě
neodsoudil?“
·
11Ona řekla:
„Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
I tomu uzdravenému muži řekl nehřeš.
Ale, co je tedy hřích?
Hřích (ze
stsl. grěch, chyba, hřích) je
náboženský pojem, který původně znamenal zbloudění, omyl,
chybu, také ve smyslu urážky božstev.
Pro
Starý
zákon je základním hříchem porušení smlouvy a to hlavně 1. přikázání, které
znamenalo „nevěru“ vůči Hospodinu, úctu prokazovaná jiným bohům a
modlám (např.
Ex 32, 30 (
Kral,
ČEP)).
[8]
Ale to není jediné přikázání.
Máme jich deset a je až nemožné, vždy a
za všech okolností je dodržet. Vždycky některé aspon malinko porušíme.
Takže definice hříchu je i
není je složitá, ale vždy souvisí s
naším srdcem, s tím, co je v nás a z nás vychází a projevuje v našem jednání.
Každý jsme tedy hříšný. Důležité je hřešit, co nejméně.
Kdybychom byli tak
dokonalí a bezhříšní, jak některá
náboženství učí, pak by nás pán Ježíš neučil v modlitbě toto:
·
1
2A odpusť nám
naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám.
·
13A nevydej
nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
·
14Neboť
jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
·
15jestliže
však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.
A Jan v 1 Epištole 2
·
1Toto vám píšu,
děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše
Krista spravedlivého.
·
2On je smírnou
obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Ale vraťme se ještě k našemu
příběhu. Muž je uzdraven a jak dál žil, o tom nic nevíme. Stejně nevíme nic o těch
dalších nemocných, kteří dál čekali v naději, že přijde nějaká záchrana. Ale vždyť
Pán Ježíš o nich věděl.
Tak je to i s námi. Jsme
třeba také vážně nemocní a čekáme marně na uzdravení Má pro nás Pán Ježíš nějako
útěchu,? Ale o tom až dalším zamyšlení.
Ano, má!!