1Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. ·  

2Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným. ·  

3Mně tedy pramálo záleží na tom, soudíte-li mě vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ·  

4ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.           

  Aby věřící správně dokázali ocenit Pavla a další apoštoly, měli na ně pohlížet jako na služebníky Krista a na ty co spravují Kristova tajemství.  Hlavním požadavky na služebníky Krista  něco jiného, než co tehdy platilo u lidí. Oni se cenili chytrost, modrost, bohatství. úspěch, ale Pavel na první místo, které se má vztahovat na Kristovy služebníky, je věrnost Ježíši Kristu za všech okolností.  A lidé právě tuto věrnost často nedokáží ocenit. Pavel dál vyjadřuje, že jemu nezáleží na lidských oceněních. Uvědomuje si, že i on sám má někdy sklon posuzovat ve svůj prospěch, ale to je špatné. Pavel si je vědom, že má daleko k dokonalosti a má i chyby a nedostatky,  ale ani vědomí  si vlastních nedostatků ho nemůže ospravedlnit, ale jen Bůh, jeho soudce.      Hezky srozumitelně je v parafrázovém překladu:

 A Pavel  dál věřící varuje:   ·  

5Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha. ·  

6Toto jsem, bratří, kvůli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás naučili, co znamená ‚ne nad to, co je psáno‘, a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému. ·  

7Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? ·  

8Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne! Kéž byste skutečně vešli do království, abychom i my kralovali spolu s vámi!      

 V Korintu docházelo k tomu, že vlivem rozdělení na frakce se stávalo, že jeden druhého posuzovali a soudili, A Pavel  radí, abychom byli obzlášt opatrní, když hodnotíme křestanskou službu  Máme totiž sklon vyvyšovat vše velkolepé a senzační a snižovat vše podřadné a nenápadné.  Prostě jak to bývá dnes v rámci církví a sekt, když si každá z Písma vyzdvihne něco, co vyvýší,  a naopak jiné části přehlédne. Bezpečnější postoj pro vás by byl, kdybychom nesoudili předčasně, ale čekali, dokud nepřijde Pán. Jedině on bude schopen posoudit věci, které nevidíme, a to například motivy srdce, proč to či ono bylo vykonáno. Pán zjeví úmysly srdcí. Každý, kdo si zaslouží pochvalu, toho pochválí Bůh  a nikoli lidé.     A Pavel příklad křestanské služby vztahuje na sebe a Apolla  a na tomto příkladu radí, aby se korintští naučili nepřeceňovat své vůdce a neuspokojovat svojí pýchu vytvářením odnoží.  Vše posuzujte podle Písem to je dopisů, kde jim radí  a vysvětluje. A když některý učitel je více obdarovaný než jiný, je to z Boží milosti Všechno, co má, mu dal Bůh.  To samé platí o vás  korintských. Co máte, jste obdrželi od Boha. Proč byste na to měli být namyšlení a nadutí.       Vzpomínám si na jednu trapnou situaci. Navštívil jsem  s mojí dívkou mé hodné věřící přátele. Právě  tam byl  přítomen i jejich laický kazatel, který odněkud přijel, aby měl kázání. Zpovídal moji dívku a  zajímalo ho, jakou víru má její maminka.  Ona odpověděla, že maminka je katolička. Jeho reakce mne vyvedla z míry, protože jsem tu maminku znal jako moc hodnou ženu a vážil si jí.  Začal se smát. Takové  bezdůvodné pohrdání znělo z jeho úst. Moje dívka to nesla statečně a moji věřící přátele se asi báli něco říct. Prostě pohrdání lidmi jiné víry a vyvýšení své víry. A právě proti tomu vystupoval Pavel i tady u korintských.    Proč tak Pavel ostře píše do Korintu?  Korintští byli bohatí a cítili se soběstační a silní. Pyšnili se i duchovními dary a právě proto, že si žili v luxusu, tak si mysleli, že už žádné apoštoly nepotřebují a že si vystačí sami, i po duchovní stránce.  Chovali se, jakoby by už žili v království, ale přitom jejich Pán, jejich Král,  je stále odmítán. Nepřipomíná nám to dnešní svět, především tu bohatší  část světa, která žije v luxusu. Mají se královsky a potřebují Krista? Kdo jim vlastně vládne? Kdo se jim stal vládcem?   

A tak si předešlé verše poslechněme  v parafrázovaném překladu:   Nedělejte proto o nikom předčasné závěry, dokud se nevrátí Kristus. Však on už vynese na světlo to, co bylo zrakům skryto, a odhalí i ty nejtajnější pohnutky. Pak teprve dostane každý od Boha takové uznání, jaké mu náleží. Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tomto příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným. Nikdo přece nejsme něčím víc než ostatní. Všichni máme jen to, co jsme dostali,  a nemáme se tedy před druhými čím chlubit.Vy jste přesvědčeni, že už jste duchovně dost vysoko a že víc nepotřebujete. Pyšníte se, že jste příslušníky Božího království. Kéž byste jimi skutečně byli! Necítili byste se pak tak nad nás povzneseni.       

  Pavel ale také chce ukázat a má na srdci jeden protiklad a to mezi životem bohatých korintských a apoštolů.     ·  

9Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bůh určil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se divadlem světu, andělům i lidem. ·  

10My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. ·  

11Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, ·  

12s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, ·  13když nám zlořečí, odpovídáme laskavě. Až dosud jsme vyděděnci světa, na které se všechno svaluje. ·  

14Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované děti napomenul. ·  

15I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium.        

Pavel pocítil na sobě i na svých spolupracovnicích, kteří s ním šířili evangelium, že lidé i asi z této zprávy berou  a přijímají jen něco. Dokonce považuji apoštoly a jejich spolupracovníky za pomatence. Prostě oni pochopili Krista po svém a jsou si jisti, že tomu rozumí. Tak působí na lidi blahobyt. Takový je i dnešní svět. Jakoby už tehdy se šířilo evangelium prosperity.      Evangelium prosperity je falešné učení, které učí, že máme od Boha zaslíbený úspěch, zdraví a bohatství. Chudoba je vnímána jako prokletí, které má být překonáno vírou. Evangelisté prosperity učí, že Bůh v žádném případě křesťanům nezaslíbil chudobu, ale finanční prosperitu. Podle těchto evangelistů má na bohatství nárok úplně každý křesťan. Evangelisté prosperity také velmi častou kladou velký důraz na zázraky (uzdravení, vzkříšení z mrtvých…). Díky tomuto učení je člověk je vyvyšován do pozice boha!    A jak na tom byli apoštolové. Protože se nevyznačují bohatstvím, ztrácí se k nim úcta. Přitom oni také pracují, nežijí z almužen. Pavel píše, že s námahou pracují svýma rukama. A za to, že lidem přinášejí evangelium, radostnou zprávu, jsou i tupeni. Když se někomu něco nedaří a vede špatně, svedou to na ně.  Pavel tak nepíše proto, aby korintské zahanbil, ale  aby je napomenul. Přece on Pavel je přivedl ke Kristu, on jejich duchovní otec a má je rád. Proč na to vše zapomněli? 

   Para překladu:    

 Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh to nejposlednější místo, jako odsouzencům na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly i lidi. Prý nám náboženství popletlo hlavu, za to vy jste docela rozumní a vážení křesťané! Námi kdekdo pohrdá, vás každý uznává,my jsme slabí, vy siláci!Trpíme hladem a žízní, zimou a nemocemi, jsme štváni z místa na místo a svůj chléb musíme tvrdě vydělávat. Žehnáme těm, kdo nás proklínají, když nás šikanují, trpělivě to snášíme., pomlouvají nás, modlím se za ně. Nikde nemáme zastání, jsme stále jen vyděděnci. Ale to nepíši proto, že bych vám chtěl něco vyčítat. Vždyť vás má rád jako vlastní děti. Kazatelů a vychovatelů můžete mít celou řadu, ale vaším duchovním otcem jsme já., protože prvně jste slyšeli evangelium ode mně.     Dále cituji poslední verše této kapitoly:

• 16Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu!
• 17Právě proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a věrného syna. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi.
• 18Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu;
• 19ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou.
• 20Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci.
• 21Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?

     Pavel vybízí k nesobecké oddanosti Kristu, neúnavné lásce a službě spoluvěřícím . A aby tohoto způsobu jednání snadněji dosáhli, posílá k nim Timotea, kterého má za svého syna. A Timoteus měl korintským připomenout Pavlu cestu ke Kristu, to co Pavel učí i v jiných sborech.  Pavel se také dozvěděl, že mnozí ti domýšlí křesťané považují poslání Timotea místo Pavlova osobního příchodu za projev Pavlovy bázně. Pavel tyhle názory se dozvěděl a proto se o tom předem zmiňuje. On dobře ví o lidech, kteří se pyšní křesťanstvím a  varuje před takovým jednáním. Počkejte až přijdu osobně , tak se pozná, kdo má duchovní moc. Možná až v rozčilení dodává, že záleží na vás.  Jestliže budete pokorní, přijde  s láskou  a v duchu mírnosti.  

 Krásně je to vyjádřeno v pafrázovaném překladu.     

   Proto vás nabádám, abyste žili podle mého příkladu. Z téhož důvodu k vám posílám svého milovaného a věrného spolupracovníka Timoteje. Vždyť víte. že ho mám  rád jak svého vlastního syna. Ten vám připomene mé křesťanské způsoby, jak jim také v každé církevní obci vyučuji. Někteří se začali povyšovat, jako bych už neměl do Korintu přijít. Velice se mýlí! Přijdu co nejdříve, jak mi jen Pán dovolí, a pak uvidí, zda je v jejich řeči Boží síla, nebo jen prázdné holedbání. Boží království přece nestojí na řečnickém umění, ale na síle Božího Ducha. Co mám tedy přibalit na cestu: hůl- nebo lásku a přívětivost?