poslal Petr Hlaváček BAPTISTÉ - radikální křesťané - 7. sdílení víry
BAPTISTÉ
- radikální křesťané
("Radical Believers" je brožura, kterou vydali
angličtí baptisté na počátku devadesátých let 20. století. Autor,
profesor Paul Beasley-Murray, se v ní snaží zachytit a popsat základní rysy
současných baptistických sborů a jejich organizaci ve vztahu k původním
baptistickým zásadám.)
7. sdílení víry
- účast baptistů v misii
baptisté jsou orientováni na
misii
V principu
Gerhard Oncken, velký průkopník baptistické práce v
Evropě, razil heslo "každý baptista misionářem". I když nemůžeme
předstírat, že baptisté vždycky byli věrni svému misijnímu povolání,
přece jejich charakteristikou je zápal pro evangelium. Nakonec to, že
konají křest věřících, zdůrazňuje potřebu obrácení.
Nepřekvapuje, že v životě mnohých sborů baptistů
dominuje evangelizační činnost. Služba hostům, evangelizační pozvání na
kávu, evangelizační návštěvy, minimisie různého druhu - takové a další
aktivity jsou v průměrném sboru baptistů běžné.
Není náhodou, že William Carey, průkopník moderního
misionářského hnutí a Billy Graham, nejznámější evangelista na světě,
jsou baptisté. Jsou prostě vrcholem ledovce. Baptistický historik W.T.
Whitley poznamenal, že z patnácti mužů, kteří roku 1644 podepsali Particular
Baptist Confession, "byl každý, jehož minulost bylo možno
vysledovat, vášnivý evangelista." John Bunyan se obrátil proto, že si
skupina pradlen šeptala o evangeliu. Evangelizace je součástí života
baptistů.
Je významné, že v poměrně krátkém "vyhlášení
principů", které přijala Britská jednota baptistů za své zásady, třetí
a poslední princip praví: "povinnosti každého učedníka je nést
osobní svědectví evangelia Ježíše Krista a účastnit se evangelizace světa."
V praxi
Uvedený princip se obecně obráží v životě sborů. Většina
sborů baptistů čas od času pořádá přednášky o sdílení víry, které
členům pomáhají, aby "byli vždy připraveni dát odpověď každému/
kdo by je vyslýchal o naději, kterou mají" (1Pt 3,15). Ve většině
sborů existuje mnoho skupin, pro mládež, sestry, bratry, jejichž orientace
je alespoň v principu evangelizační.
Někdy se sbory ocitají v nebezpečí, že se evangelizace
stane přeorganizovaná, takže jejich členové ani nemají dost času, aby navázali
vztah se sousedy a spolupracovníky. Tím se zase příležitost ke smysluplné
a účinné evangelizaci zužuje. Způsob, jakým baptisté organizují svůj
společný život; není vždycky moudrý. I když bývá kritika na jejich
adresu často oprávněná, přece není pochyb o jejich zapálenosti pro
evangelium.
Toto rozhodnutí pro evangelizaci je společné všem baptistům.
Příkladem takového závazku mohou být sbory Jižní baptistické konvence ,
jejichž nedělní bohoslužby téměř vždycky končí "pozváním k oltáři",
totiž výzvou, adresovanou členům sboru, aby přišli dopředu a vyjádřili
tak, že svůj život vydávají Kristu. I když v jiných zemích takovéto
pravidelné pozvání není obvyklé, přece se mnohdy ozve v závěru křestního
shromáždění či při jiných příležitostech. Dalším znakem odhodlání
baptistů k evangelizaci je to, že každý kongres Světového svazu baptistů
končívá evangelizačním shromážděním.
MISIE ZNAMENÁ JAK EVANGELIZACI, TAK SOCIÁLNÍ AKCI
Jako základ pro misii baptisté tradičně vyzdvihují
"Velké poslání" z Mt 28,18-20. Vzkříšený Pán vyhlašuje: "Je
mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte ke všem národům a. získávejte
mi' učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je,
aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem
s vámi po všecky dny až do skonáni tohoto věku."
Lausanne 1974
Baptisté kdysi vykládali "velké poslání" v úzkém
smyslu jako evangelizaci. V poslední době se však opět objevilo celostnější
chápání misie, spojující sociální akci s evangelizací. První popud k
tomuto přehodnocení misie vzešel z Mezinárodního kongresu o světové
evangelizaci, který se konal v Lausanne roku. 1974 a jehož výsledkem byla
"Lausannská smlouva". Ta potvrzuje, že "součástí naší křesťanské
povinnosti je jak evangelizace, tak i sociálně-politická angažovanost. V obětavé
službě církevní misie je evangelizace prvořadá", musí se však dít
v kontextu "hlubokého pronikání do světa, které něco stojí."
V jistém smyslu na tom není nic nového. Vždycky tu byli
baptisté, jejichž koncept misie byl natolik široký, že obsáhl jak
evangelizaci, tak sociální akci. V devatenáctém století to byl například
C.H. Spurgeon, který vedle své zapálené evangelizace a vedle zakládání
sborů také založil sirotčinec pro děti a na své riziko protestoval proti
obchodu s otroky v Americe. Avšak v reakci na "liberální
protestantismus", který se na počátku dvacátého století vyjadřoval
jako poněkud chudokrevné sociální evangelium, to mnozí baptisté přehnali
a úplně se odvrátili od sociálního dosahu evangelia.
Lausannský kongres pomohl evangelikálním křesťanům - a
také baptistům - k tomu, aby se opět chopili svého dědictví.
Grand Rapids 1982
Při následující konferenci v Grand Rapids vydala stálá
lausannská komise zprávu pod názvem Evangelizace a sociální odpovědnost,
která rozlišuje mezi sociální službou a sociální akcí.
Sociální služba
Sociální akce
Ulevit člověku v nouzi
Filantropické aktivity
Úsilí o službu jednotlivcům a rodinám
Skutky milosrdenství
Odstranit příčiny nouze
Politická a ekonomická činnost
Úsilí o proměnu společenských struktur
Zápas o spravedlnost
Zpráva z Grand Rapids položila otázku: "Přísluší
sociální akce církvi jako takové, nebo je výsadou jednotlivých věřících,
kteří církev tvoří, a různých skupin?" V odpovědi na tuto otázku
nejsou baptisté jednotní, podobně jako autoři oné zprávy.
Nazaretský manifest
V souvislosti se sociálním jednáním se nyní často věnuje
pozornost nazaretskému manifestu z Lk 4,18-19 jako alespoň částečnému
popisu misie církve: "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne
pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil
zajatým propuštěni a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na
svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy."
Někteří, zvláště ti, kdo se zabývají městskou misií,
tvrdí, že by se toto nazaretské vyhlášení mělo spojovat s posláním vzkříšeného
Pána v Mt 28. Colin Marchant, dříve president Jednoty baptistů ve Velké
Británii, který se po mnoho let zabýval misií ve východním Londýně,
prohlašuje: "Příliš často to je "buď... a nebo…", buď
sociální spravedlnost, nebo osobní obrácení. Spojení obojího se stává
velmi potřebným. Oba proudy, pak splynou v klíčový model z 1K 12 - tělo
Kristovo, které spojuje věřící do celku služby lásky, namířené vstříc
světu a jeho úzkosti a touze."
Tento nový důraz na širší pochopení misie je odpovědí
na naše povolání být ve světě jak světlem, tak i solí (Mt 5,13-16). V
temnotách tohoto světa máme ukazovat na Ježíše, který je světlem světa;
máme ve skutečnosti nechat to jeho světlo svítit skrze nás. Tam, kde je svět
prohnilý a upadá, máme bránit rozkladu tím, že se zapojíme do struktur
tohoto světa a budeme aktivně usilovat o pokoj a spravedlnost v naší společnosti.
Spojení tří rozměrů
Murray Robertson, kazatel spreydonského baptistického sboru
na Novém Zélandě, zakončil své uvažování nad dvaceti lety služby, při
níž se sbor rozrostl z 50 na více než 1200 členů, těmito slovy: "Dal
jsem se cestou, která představovala spojení tří rozměrů, které se navzájem
doplňují. Bez srdce nakloněného vstříc chudým a potřebným mohou lidé,
prožívající charismatický rozměr víry, často skončit u mělkého
triumfalismu. Ale charismatický rozměr může přinést zkušenost duchovní
živosti, jaká někdy může chybět těm, kdo se zapojuji do zápasu o
spravedlnost. Charismatický rozměr spolu s rozměrem zápasu o spravedlnost
tvoří mocnou evangelizační směs."
(pokračování příště)
přeložil Bohuslav Procházka, upravil Petr Hlaváček
