poslal Aleš Franc
Matematický model svatosti
Matematické (teoretické) modely se běžně používají ve
vědních disciplínách i v technické praxi ke zkoumání některých
vlastností skutečných objektů či dějů, které modelují (napodobují).
Tyto modely se používají proto, že experimentování s nimi je obvykle
mnohem levnější a rychlejší než s modelem skutečným, nebo nám
mohou pomoci objasnit nové souvislosti, které je jiným způsobem prakticky
nemožné zkoumat.
Je nutné ovšem zdůraznit, že se jedná pouze o modely,
které napodobují skutečnost, a proto je nutné takto získané závěry přijímat
s jistou dávkou opatrnosti a je třeba důkladně porozumět teorii a
zjednodušením na kterých je daný model postaven.
Dále popisovaný model svatosti (resp. hříšnosti) je
sestaven se záměrem objasnit pouze některé souvislosti. Pro získání úplného
obrazu svatosti je nezbytné čerpat i z jiných zdrojů.
Pro účely následujícího výkladu si definujeme svatost
velmi jednoduše jako převrácenou hodnotu hříšnosti určité osoby:
s = 1/ h .
Nyní je nutné ještě nějakým způsobem popsat tuto zmíněnou
hříšnost. Pro jednoduchost ji vyjádříme jako sumu všech hříchů, které
zkoumaná osoba spáchala od počátku svojí existence do současnosti (je možné
určitým kategoriím hříšných skutků přiznat větší váhu vynásobením
určitým koeficientem, ale to nic nezmění na smyslu dalších úvah), takže
hříšnost potom bude poměrně vysoké, ale konečné reálné číslo vždy
vyšší než 1 pro toho, kdo alespoň jednou zhřešil – to je nesmírně důležité
východisko:
h = {0,1,2……..N}.
Na následujícím grafu je znázorněna posloupnost hodnot
svatosti s v závislosti na určité množině možných hodnot hříšnosti
h (jedná se o hyperbolickou závislost):
Z tohoto grafu je vidět, že se vzrůstající hříšností
se neustále zmenšují rozdíly ve svatosti příslušné osoby (rychle se blíží
k nule). Řekněme například, že hříšnost nějaké konkrétní osoby
činí 100 000 (třicetiletá osoba při průměrném počtu 10-ti hříchů
denně), potom její svatost „s“ bude 0,00001. Vyneseme-li tuto hodnotu do
tohoto grafu spolu s jejím okolím, získáme následující obrázek:
Z tohoto obrázku již není patrný žádný rozdíl ve
svatosti i mezi osobami s velmi rozdílnou hodnotou hříšnosti (je
prakticky nulová v celém zkoumaném rozsahu). Takto postavený model
svatosti signalizuje, že prakticky neexistuje rozdílu ve svatosti i mezi velmi
různě hříšnými lidmi. Pokud chceme, můžeme zkoumaný interval jakkoli
rozšiřovat nalevo i napravo a dojdeme ke stejným závěrům.
Pokusme se nyní odhadnout, kolik činí hříšnost u
Satana. Písmo nám o něm svědčí, že je stvořením, čili má nějaký počátek
a také o něm z Písma víme, že není nesmrtelný (to je jedině Bůh).
To znamená, že je nějakým způsobem omezený – není nekonečný, a tedy
nutně bude jeho hříšnost konečné číslo, jakkoli nepředstavitelně veliké.
Pro účely tohoto výkladu si definujeme Satanovu hříšnost číslem 1024
(pro představu – velmi přibližně odpovídá součtu hříšností všech
lidí co kdy žili na Zemi krát jedna miliarda). Pokud se pokusíme tuto
hodnotu vynést do grafu, obdržíme následující obrázek:
Vidíme, že všechny lidské osoby se v tomto grafu
„smrskly“ do jediného bodu v okolí nuly. Také je vidět, že se
svatost průměrného člověka se nijak neliší od svatosti Satana (je také
nulová). Ale kde je v našem grafu místo pro Boha a všechny svaté, ty
jimž bylo odpuštěno? Víme, že Kristova krev nás dokonale očišťuje od našich
hříchů a tak hříšnost všech svatých i Boha samotného musí být nulová.
Ale už děti na 1. stupni základní škole se učí, že nulou dělit nelze.
Vyšší matematika však zná pojem limita, kdy se říká, že pokud se v nějakém
výrazu (vzorci) číslo, kterým dělíme blíží k nule tak, se hodnota
tohoto výrazu blíží k nekonečnu. Pokud se pokusíme tento závěr vynést
do grafu, tak si musíme nakreslit imaginární dvourozměrný prostor následovně
:
V tomto fiktivním dvourozměrném prostoru existují
pouze tři možné místa výskytu a to jsou obě nekonečna na ose „s“ a
„h“ a bod v průsečíku obou os. V důsledku své konečnosti
budou všechna čísla mimo nekonečen ležet právě v tomto bodě,
lhostejno jak veliká (půl nekonečna je zase nekonečno). Již dříve jsme ukázali,
že i Satanova hříšnost je konečná a z toho vyplývá, že jakékoliv
stvoření, které byť jen jednou zřešilo, a i sám Ďábel jsou z Boží
perspektivy ve stejné pozici. Není totiž rozdílu, jak říká Písmo.
Jakkoli se tento matematický průkaz duchovního zákona možná
zdá být grotestkní a neskutečný, nic to nemění na pravdivosti poznání,
že Boží svatost je absolutní a nesnese ve své přítomnosti nic nečistého.
Vždyť právě proto musel Boží Syn být obětován.
Martin Babák
