Čteni “Na každý den” českých exulantů. Na křesťanském knižním trhu se každým rokem objevuje množství nejrůznějších pomůcek pro každodenní čtení a zamýšlení se nad Písmem. Před více než 250 lety dostali do rukou takovou pomůcku i čeští evangeličtí emigranti v Berlíně, Pruském Slezsku a na dalších místech, kde žili.

Dr. Edita Štěříková ve svých knihách “Běh života českých emigrantů z 18. století v Berlíně” a “Pozváni do Slezska” podala nesmírně zajímavý obraz osudů těch, kteří v době nejhlubšího temna opouštěli pro víru své domovy a odcházeli do emigrace. Již tehdy bylo zřejmé, že cesta do emigrace je zcela jistě cestou do bídy, ale byla podstupována s nadějí, že budou moci číst Bibli a žít tak, jak vyrozumívali z její zvěsti. Zvláštním znakem českých emigrantů bylo to, že lpěli na vlastním čtení Písma a přemýšlení nad ním a na neformálním setkávání se nad Písmem v rodinách. Kvůli tomu se mnohdy dostávali do napětí i se svými duchovními, kteří měli obavy, aby tato hloubavost nevedla k bludům a k sektářství. Proto se snažili neorganizované scházení nad Písmem potlačovat či alespoň regulovat. Pro usměrnění aktivit českých emigrantů a pro mnohé z nich i vítanou pomůckou ke každodennímu ztišení jistě byla nenápadná knížečka “Zlatá pokladnička dítek Božích” vydaná v roce 1749 v Berlíně. Připomeňme si dvě postavy, s nimiž je kniha spojená. Původně byla vydána v roce 1718 ve Vratislavi jako “Güldenes Schatzkästlein der Kinder Gottes, deren Schatz im Himmel ist” a jejím autorem byl význačný představitel pozdního pietismu Karl Heinrich von Bogatzky. Narodil se 7.9. 1690 v Jankově u Miličína ve Slezsku ve významné šlechtické rodině. Původ a rodinná tradice jej předurčovaly k vojenské kariéře. Jeho životní představy však směřovaly jinam, což vedlo k roztržce s otcem a k vydědění. Od roku 1713 studoval v Jeně práva, v roce 1714 se seznámil v Halle s jedním z nejvýznamnějších představitelů pietismu A.H.Franckem. O vánocích 1715 se u hrobu své matky rozhodl pro studium theologie. Kvůli nepevnému zdraví se nestal duchovním, ale svou osobní zbožností, svědectvím i kázáními na cestách ve Slezsku a Sasku ovlivňoval mnohé, zejména v urozených rodinách. Od roku 1746 žil v objektu známého hallského sirotčince, kde 15.6. 1774 zemřel. K.H. von Bogatzky ve své době proslul především jako autor písní. Ač se nezdá, že by příliš vynikal básnickým nadáním, napsal jich více než 400 v duchu vroucí pietistické zbožnosti. Některé se zpívají dodnes např. píseň č. 423 v Evangelickém zpěvníku. Také jeho pomůcka ke každodennímu čtení Písma je třeba v USA dosud vydávána a užívána. Pro české emigranty přeložil a vydal v roce 1749 “Zlatou pokladničku dítek Božích” kazatel českého lutherského sboru v Berlíně Ondřej Macher. V uvedeném roce bylo Macherovi 51 let a měl již s českými exulanty bohaté zkušenosti. Pocházel ze Slezska, podobně jako další kazatelé českých emigrantů J.Liberda a A. Schulz. Všichni působili při těšínském Ježíšově chrámu milosti jako učitelé. Po desítky let byl tento chrám útočištěm pronásledovaných evangelíků z Čech i z Moravy. Ale již dříve, při svých studiích v Halle, byl Macher v kontaktu se skupinou, která vydávala knihy pro české evangelíky a získal zde dobrý vztah k české reformaci. Po vypovězení pietistů ze Slezska, působil nejprve od roku 1735 jako český učitel v Chotěbuzi, potom jako kazatel české církve v Berlíně, Teltavě a opět v Berlíně. Pruským králem byl jmenován inspektorem “stávajících a budoucích” českých sborů. Více než půl roku působil v roce 1743 v Münsterbergu, mezi emigranty, kteří rok před tím opustili své domovy. Macher se vždy snažil pomáhat Čechům v jejich bídě, jak se dalo. Psal žádosti a prosebné dopisy, zastupoval Čechy před úřady, tlumočil, pomáhal hledat východiska z největší nouze, měl péči i o to, aby se některým mladým lidem dostalo vzdělání, dokonce i na universitě v Halle. Přes všechnu snahu nebyly ani v Berlíně, ani v Münsterbergu vztahy mezi ním a Čechy harmonické. Macher byl přísný lutherán neměl pochopení pro některé důrazy vyplývající z české reformace na nichž exulanti lpěli a navíc byl povahově přísný, hněvivý a nepřístupný a žádal od Čechů naprostou poslušnost. Nechápal jejich důrazy a jeho prudká povaha bránila jakémukoliv sblížení. Když se část berlínského sboru rozhodla pro reformované vyznání a povolala z Lešna reformovaného kazatele J.T.Elsnera situace se ještě zhoršila. Macher mu musel postoupit polovinu fary a o kostel se musely sbory také dělit. V osobě J.T.Elsnera narazil Macher na podobnou povahu jako byl sám. Oba kazatelé se nesnášeli a do svých sporů zatahovali i své sbory. Jejich vztah nepatří k nejlepší stránce v dějinách českých exulantů. Z Berlína odešel Macher v roce 1755 a v roce 1762 zemřel. Jak se uvádí v předmluvě, kterou napsal v Berlíně 12.4.1749, věnuje “Zlatou pokladničku dítek Božích” “všechněm českým exulantům, kteří pro evangelickou pravdu z vlasti své vyšli a nyní na mnohých místech a na rozličný způsob rozptýleni jsou”. Jim má tato knížečka sloužit “k každodennímu spasitedlnému užívání” a dále “vinšuje, aby jim k posilnění, zachování a napravení v té přijaté pravé víře byla”. Takový užitek čtenáři budou mít, když budou slova Písma a výklady:

1. Pozorně a s srdečným vzdycháním sobě číst a do pokladničky srdce věrně skládat, často přes den sobě připomínat a život svůj podle nich spravovat.
2. Nejste jen k té jediné výpovědi Písma přivázáni, která na ten přítomný den poznamenaná jest, ale čtěte sobě tu knížečku od počátku do konce.
3. Když čas k tomu máte přečtěte sobě i někdy celou kapitolu v Biblí kdež poznamenaná slova se nacházejí.
4. Můžete také při jisté příležitosti, když rady aneb potěšení potřebujete tu knížečku v ruce bráti a s vzdycháním nějaké spasitedlné slovíčko sobě hledati. Jen aby se to k pověrám neobrátilo, jak se někdy i s samým slovem Božím stává.