Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Život a dílo apoštola Pavla na základě výzkumů, úvah a doměnek Geralda Messadie Při úvahách nad autenticitou bible, tedy především Nového zákona, se nevyhneme úvahám o osobnosti apoštola Pavla, o jeho díle a listech, které se součástí Zákona staly . Stejně tak jako u evangelií je i zde mnoho otazníků, na které nemáme odpověď, o kterých musíme sami přemýšlet a nebo o nichž se nic nedozvíme díky neměnné mlčenlivosti Vatikánského archívu.

Pokud si tedy chceme udělat přesnější obraz o tom, jak dalece je Bible písmem inspirovaným samotným Bohem a jak dalece je jenom dílem lidským, musíme se zaměřit i na Pavlovy osudy a jeho korespondenci. A toto studium je základem pro odhad dalšího vývoje a perspektiv křesťanství, ke kterým bych se rád po těchto odbočeních s vámi rád vrátil. Protože možnosti mého vlastního bádání jsou velmi omezené, vypůjčím si nyní doslov ke knize s názvem Žhář s podtitulem Životopis apoštola Pavla a vyberu z něj podle mne podstatné autorovy úvahy, domněnky a závěry, přidám úvahy vlastní jistě inspirované i předchozími komentáři od uživatelů GS Wolka a Novéhokřesťana, kterým za ně tímto rovněž děkuji ( a doufám, že je znovu zkonfrontují s názory zde uvedenými). Zcela úvodem bych opsal poznámku nakladatelství Mladá Fronta, kde kniha vyšla v roce 1997 (originál vytiskl Robert Laffont v Paříži roku 1991) : ,,Autor své dohady dokládá ještě 80 stránkami Pramenů, kde své dohady vyvozuje, vykládá a podpírá přímými odkazy na bohatý materiál, který nashromáždil během přípravného studia a který byl částečně publikován v knize Člověk, který se stal Bohem. Nad věcností vědce však vždy znovu vítězí fabulátor a polemik posedlý svou vizí. Proto celý ten učený aparát zbytečně zatěžuje dílo, které je a zůstane výtvorem fantazie, překvapivou interpretací postavy velkého věrozvěsta a věrouka křesťanství. Odborníci se mohou o poctivosti Messadiéových rešerší snadno přesvědčit, čtenáře upoutá především výsledek: udivující hypotéza proměněná v pravděpodobný příběh, smělý pokus o ... rozbor a ... pohled na historickou situaci, ve které se utvářelo křesťanství. Tolik úvodem, z kterého je zřejmé, že autor je liberálně orientován, což souhlasí i s orientací mou. A je zde výhodou GS, že názory autorovy ( s nimiž budu souhlasit) budou zde moci ihned být konfrontovány s názory opačnými. Pojďme však již k úvahám Messadieovým : ,,Žádný, kdo se jako já v románu Člověk, který se stal Bohem pokusil o historickou rekonstrukci Ježíšova života a působení, nemůže opomenout osudy a osobnost apoštola Pavla, neboť křesťanství je v podstatě vynálezem tohoto apoštola, který na sklonku života přijal římské jméno Paulus, tj. Pavel. Lze doložit, že i po ukřižování se žáci Ježíšovi dále pokládali za Židy. Roztržku mez křesťany a judaismem provedl Saul - často i proti vůli Jakuba Menšího a Petra. Bez jeho neúnavné misijní činnosti by nikdy nedošlo k tomuto podivuhodnému vývoji, který obohatil svět o druhé zjevené náboženství a změnil osud Evropy. Jemu vděčíme za základy křesťanského náboženství, jak je známe dnes. To on proměnil kříž z nástroje popravčího v symbol obrody, to on zprostil Ježíšovy žáky břemene zákona Mojžíšova. Vnukl jim také - žel - svou mysogynii . - s úplným zproštěním od zákona Mojžíšova se neztotožňuji a co je to mysogynie netuším ... .... Děl o Saulovi není málo. Bohužel jen málokteré poskytuje zprávy o jeho lidském osudu, a ten mě zajímal především. ..... Opírám se o texty přísně kanonické a historické: jsou to jednak Skutky apoštolské a Epištoly, Flaviova Válka židovská a Židovské starožitnosti, Tacitovy Letopisy, Římské dějiny Diona Cassia a Lékárnička Epifana Salaminského. Kromě těchto hlavních zdrojů jsem čerpal z četných prací historických, starších i moderních, z nichž některé jsou shrnující, jako například Gibbonův Úpadek a pád římské říše, jiné speciální, především pak z děl významných exegetů, jako je Bultmann a Bornkamm. Doufám, že tentokrát mi nikdo nevytkne, jako se stalo u díla předchozího, že příliš těžím z apokryfních evangelií. Kdyby se vyskytovaly nějaké zajímavé apokryfy týkající se Saula, později řečeného Pavel, ochotně a rád bych se jimi dal inspirovat. Ale skoro žádné nejsou, nepočítáme-li k nim texty pozdní a očividně padělané, jako je například korespondence Pavla se Senekou. Když jsem srovnával Skutky apoštolské s Epištolami, zjistil jsem, že jsou mezi nimi rozpory, že nadto na různých místech nedořečené zatemňuje svými implikacemi řečené. Postava apoštola, zachycená ve Skutcích, neodpovídá tradičnímu portrétu Pavlovu. Pavel prohlašuje, že je Žid, Žid z pokolení Benjaminova, což je podivné, neboť v té době už Benjaminovci dávno splynuli s Judejci. Pochybnosti o svém židovství jenom potvrzuje výroky jako ,,učiněn jsem Židům jako Žid, abych Židy získal" nebo ,,žil jsem bez Zákona", což jsou doznání nemyslitelná v ústech Žida. Tvrdí sice, že byl vychován ve škole Gamalielově, tj. že se vzdělával v Písmě u slavného zákoníka, ale říká také, že se při pronásledování prvních učedníků Ježíšových stával víc a více Židem. Jenže tenkrát člověk buď Židem byl, nebo nebyl.. Jestliže Žid nebyl, co vlastně byl?. A hlavně proč to nikdy neřekl? Při podrobné četbě, kterou tyto texty vyžadují, stejně jako evangelia, narážíme na další záhady. Lukášovy Skutky sice podávají bezprostřední svědectví o jedné části Saulova putování, bohužel místo objektivního zpravodajství podávají zhusta dobrodružný román nebo apologii. Konečné znění, psané řecky v Římě, vzniklo dvacet až třicet let po událostech, které líčí a přetavují, takže lze jenom těžko sestavit logickou chronologii Saulova působení. Neméně těžko lze určit změny, které do rukopisu vnesli kopisté. Výklad mnoha nesrovnalostí historikové zatím pouze nadhodili, často několika řádky v hloubi rozsáhlých exegetických spisů. Saulovy listy nutno číst stejně ostražitě, i když ponecháme stranou ty, které nepocházejí z jeho ruky. Víme, že List Židům není z jeho pera, rovněž listy Kolosským a Efezským pocházejí od nějakého pozdějšího žáka a autorství Druhého listu Thessalonským je pochybné. Navíc nevíme, jak byly Listy sebrány a přepsány. Panuje domněnka, že původní pergameny byly rozřezána na proužky a že se některé úryvky více či méně závažné ztratily. Kromě toho na různých místech byly k sobě proužky přiloženy chybně. Například není jisté, zdali epištola adresovaná Efeským opravdu Efeským adresována byla. Vzhledem k dvaceti či třiceti letům Pavlova působení zdá se počet Listů nepatrný, zřejmě se mnohé dopisy ztratily. Prameny pro rekonstrukci Pavlova života nejsou tedy ani úplné, ani souvislé, ani věrné. Lukáš popisuje oslnění v Damašku způsobem, který se stal legendárním, Saul sám pak se o této epizodě zmiňuje dvakrát: obě verze se liší navzájem, tak od podání Lukášova, a ze Saulova tvrzení, že své učení získal přímo od vzkříšeného Ježíše, lze soudit, že se s Ježíšem setkal ještě jednou později. Těžko předpokládat, že Ježíš stačil vysvětli celé své učení během několika okamžiků oslnění, možná že Saul Ježíše opravdu potkal - ne cestou do Damašku, ale někde jinde. Bylo by to ve shodě s hypotézou vyslovenou v Člověku, který se stal Bohem, totiž, že Ježíš přežil své ukřižování o mnoho let. .... pokračování doslovu, cca 3 stránky, dám do komentářů. Pokoj všem hledajícím a bádajícím přeje Pavel