Aktivity a kampaně: Dopis MŠMT k zákazu křesťanských tříd
Vloženo Středa, 30. červen 2004 @ 16:13:09 CEST Vložil: Bolek |
poslal Olda
Dopis MŠMT k zákazu křesťanských tříd
Připomínky k dopisu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ze dne 2.6.2004.
Děkuji za vyjádření postoje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k otázce křesťanských tříd na Základní škole, Slezská 773, Třinec.
Dovoluji si připomenout některé důležité okolnosti, které odpověď MŠMT na můj dopis pomíjí. Činím to v zájmu farnosti Slezské církve evangelické a. v. v Třinci, která projekt Křesťanská třída iniciovala a podporovala, a jménem občanského sdružení „Sdružení přátel křesťanských tříd v Třinci“, přestože v dopise se uvádí: „V žádném případě pak církev nemá oprávnění dohlížet nad výběrem učitelů ve škole zřízené obcí, včetně křesťanských tříd.“ Návrh Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, čl. 51 „Postavení církví a nekonfesních organizací“, odst. 3 uvádí: „Unie udržuje otevřený, průhledný a pravidelný dialog s těmito církvemi a organizacemi a uznává jejich identitu a jejich osobitý příspěvek“. Dává-li zákon řediteli výlučné právo při přijímání pedagogů a jejich zařazování ve škole, proč při výběru ředitele obec nezohlednila charakter školy, jejíž ¼ tvořily křesťanské třídy. Likvidace křesťanských tříd přesouváním žáků a učitelů tedy svědčí o nezájmu odpovědných míst na otevřený dialog a maří skromnou naději církve na spolupráci se školou a obcí
V dopise Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se neuvádí, proč nemůže být vyhověno požadavku rodičů, kteří si přejí náboženskou výchovu v uzavřené společnosti třídy k tomu určené. Který zákon tomu brání? Jestli je rodičům, kteří vědomě volili a podporovali tento typ vzdělávání, odpírán jejich požadavek na náboženskou výchovu dětí, pak kterým zákonem lze zdůvodnit výchovu ateistickou? Zákony a resortní předpisy přece neopravňují ani k ateistickému, ani k antiteistickému výchovně vzdělávacímu působení školy, jakým se často rozumí tak zvané neutrální vzdělávání.
Tvrzení, že vyučování v duchu křesťanství ve všech předmětech by bylo v rozporu se školským zákonem, není doloženo konkrétním zněním zákona. Státem uznané církve ctí zákon, proto lze očekávat, že prolínání křesťanských názorů a postojů mimo hodinu náboženství bude obohacující a prospěšné pro osobnostní zrání žáků.
V dopise je citován zákon č. 29/1984 Sb. § 5, odst. 1 s vynecháním věty „umožňuje též náboženskou výchovu“. A právě tato věta má základní význam v projednávané záležitosti. Zákon pochází z období komunistické nadvlády, a přesto náboženskou výchovu umožňuje. Lze se domnívat, že spravedlivý stát bude svobodu náboženské výchovy chránit. Týká se přece té složky obyvatelstva, která přes celonárodně klesající natalitu prokazuje větší ochotu přivádět děti na svět a odpovědně je vychovávat.
PaedDr. Karel Tomek zdůrazňuje, že základní škola zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání. Náboženská výchova ale v žádném případě nemůže být považována za (ne)rozumovou výchovu proti smyslu vědeckého poznání. Takový postoj je urážlivý a v minulosti způsobil, že jsme v oblasti vědy, techniky a hospodářského rozvoje zaostali za zeměmi, ve kterých religiozita mezi vědci je vyšší, než u nás. Trpělo tím i školství. Obor učitelství byl pro věřící zcela vyloučen právě z hlediska „vědeckého“ komunismu, neboť jeho nosným pilířem byl militantní ateismus. Následky jsou citelné ještě dnes.
Vědecký přístup v oblasti pedagogiky nepředpokládá ideologizaci problému, ale řádné a nezaujaté vyhodnocení projektu. Výuka v křesťanských třídách splňovala požadavky učebních plánů a učebních osnov (zákon č. 564/1990 Sb. § 3, odst. 1). Průměrný počet žáků v křesťanských třídách na prvním a druhém stupni dosahoval 21. Škola spolupracovala s Ostravskou univerzitou i zahraničními univerzitami (např. Concordia University River Forest, USA) a byla přijata za fakultní školu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Dosažené úspěchy svědčily ve prospěch uznání programu Křesťanská třída. Pro jeho schválení se ke konci experimentálního období vyjádřil rektor Ostravské univerzity, Krajský úřad, Město Třinec a tehdejší ředitel školy. Jejich posudky byly zaslány Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Může-li ředitel upravit výchovně vzdělávací proces v rozsahu stanoveném učebními plány (podle téhož zákona, odst. 3), pak požadovaná kritéria křesťanské výchovy lze zahrnout do této úpravy. Nechápeme, proč požadavky na křesťanskou výchovu by měly být z tohoto zákona vyňaty, když nijak nenarušují osnovy a plán výuky základní školy. Diskriminace věřících by měla být minulostí.
Vzdělání je věc veřejná, proto církve v demokratickém státě vítají diskusi o jeho směřování. Zvláště požadavek morální vyspělosti spolu s odbornou a pedagogickou způsobilostí a občanskou bezúhonností má pro církev mimořádný význam. Kritéria morální vyspělosti zákon ponechává na subjektivním úsudku toho, kdo pedagogického pracovníka přijímá do zaměstnání (zákon č. 29/1984 Sb. § 51/1; FRIEDL, Arnošt. Školské zákony. Praha, Eurounion, s. r. o. 2003, s. 138. ISBN 80-7317-020-5). Jelikož úsilí o zdravý morální vývoj hraje v křesťanských třídách významnou roli, předpokládáme, že rodičům bude dopřáno právo, aby jejich děti vyučovali učitelé, kteří respektují hodnotovou škálu, jež vychází z biblické antropologie. Z toho pramení požadavek, aby třídní učitelé v křesťanských třídách byli věřící a měli doporučení církví.
Požadavky uváděné v předchozích dopisech i v těchto poznámkách se výslovně týkají výchovy žáků, pro něž si rodiče přejí křesťanskou výchovu v křesťanských třídách na základní škole. V případě, že jim nebude umožněna, 87 % z nich je rozhodnuto pro církevní školu. Transformování křesťanských tříd na církevní školu bude vyžadovat navýšení finančních nákladů z pokladny státní i zřizovatelské. Za současné situace je proto všestranně výhodnější uznat osvědčený program Křesťanská třída. Protahování celého procesu schvalování citelně poškozuje žáky, rodiče i učitele v křesťanských třídách.
Stanislav Piętak, Ph.D
|
