poslal Benjamin Jméno Jana Bockelsona z Leydenu upadlo takřka v zapomnění, jen možná znalci punkových Sex pistols si vzpomenou, že „John Lyden“ Rotten přijal svou přezdívku podle výstředního kacíře a rebela z úsvitu novověku. Sekta Novokřtěnců se pokoušela v německém městě Münsteru uskutečnit svůj sen o nastolení spravedlivého „království božího na zemi“.
Jejich vzpoura proti světu, spoutaná městskými hradbami a kruhem obklíčení biskupských žoldnéřů, naplňovala fantazii romantiků. Stejně tak i sloužila ideovou municí těm, kteří chtěli ukázat k jakým koncům vede boj proti řádu nastolenému „z boží milosti“. K Novokřtěncům byli přirovnávání první komunisté z roku 1848, nacisté hovořili o „ ... vzplanutí středověkého bolševismu ..“. Bolševická historie se k Novokřtěnecké komuně opatrně hlásila, jen její historii trochu opravila v souladu s leninskou ideologií. Nedávno vyšlá kniha historika Víta Vlnase se vrací k těmto polozapomenutým událostem. Autor popisuje jak samotné období komuny, tak i pokusy o jeho historické či umělecké zachycení velice kriticky. Přesto i právě proto tato kniha může být zajímavou a napínavou četbou pro všechny. kdo se zajímají o problémy a rozpory předcházejících revolučních hnutí. Pro ty, kteří pod povrchem hledají pro oficiální historii neviditelnou, komunistickou tendenci.
„Svět se málokdy jevil svým obyvatelům jako ideální místo pro život. Tehdy v polovině 16.století, však i lidé moudří dospěli k uzávěru, že zestárlý svět šílí a že konec všech dnů je nedaleko.“ Píše autor v úvodu své knihy. Byla to doba, slovy autora Německé selské války, „.. kdy se všechny všeobecně vyslovené útoky proti feudalismu musely stát především útoky proti církvi, všechny revoluční a společenské doktríny musely být zároveň a převážně teologickým kacířstvím.“ „Podníceni nadějemi, jež přinášelo reformní učení, povstali v Německu nejprve říšští rytíři a po nich zbídačelí sedláci. Ozbrojené houfy rolníků táhly krajem a trasy těchto bludných cest vyznačovala nelítostná krutost a krvavá brutalita jak povstalců, tak i jejich protivníků.
Ve chvíli, kdy se starý feudální svět otřásal a kdy vzbouření sedláci byli pobíjeni rukou společnou protestantské i katolické šlechty, zrodilo se hnutí tzv. novokřtěnců. Tímto názvem byli souhrnně označováni sektáři, blouznivci i revolucionáři, kteří vzali za svou cíl nové spravedlivé společnosti, založené na doslovném naplnění ideálů původního křesťanského poselství. To bylo pro ně možné jen vědomou volbou dospělého jedince a symbolizoval je křest v dospělosti. Mezi prvními byla skupina tkalců v městě Wittenbergu. Nejznámějším kazatelem radikálního proudu je Thomas Müntzer. Jak píše Vít Vlnas, nešlo jen o reformu církve, nýbrž především o zničení stávajícího náboženského a společenského řádu. „Všechny statky budou společné a rozdělovat se budou podle potřeb jednoho každého. Kdokoliv se tomu nepodřídí a neuposlechne varování, lhostejno zda kníže, hrabě či pán, bude sťat či oběšen.“ Thomas Müntzer byl nakonec zajat v květnu 1525 v Durynsku po bitvě mezi selským houfem a knížecí armádou a po krutém mučení popraven.
Po porážce rolnického povstání jsou radikální sekty zahnány do podzemí. Přes pronásledování však radikální hlasy úplně nezmizely. Sny o příchodu sociální utopie se mísily s náboženskými představami nastávající apokalypsy. Centrem novokřtěnecké propagandy se stal Münster ve Vestfálsku. Město Münster bylo poddaným katolického biskupa. Nejen chudina, ale i vcelku zámožní příslušníci cechů dopřávali sluchu radikální reformaci a městské autority radikálům nečinily překážky. Zvláště ve chvíli, kdy město bylo ve stavu otevřené války s biskupem a protestantský Šmalklandský spolek odmítl žádosti o pomoc. Do města začínají přicházet skupiny novokřtěnců z německých měst i ze sousedního Nizozemí. Vít Vlnas cituje historika Josefa Pekaře k přiblížení atmosféry města Münsteru: „ ... v základech jejich učení stála odvěká touha, vynořující se v průběhu staletí stále znovu pod rozličnými prapory: Učilo li se, že s příchodem Kristovým promění se země v ráj, v němž budou všichni svatí a synové boží, v němž nebude smrti a utrpení a tak dále, rozumělo se zajisté samo sebou, že tam nebude ani rozdílu stavů, ani platů ani dávek, ani soudů ani šibenic. Nevyhneme se ovšem otázce, zda předpovědi, že v království Kristově na zemi přestane rozdíl pánů a poddaných, nebyly jaksi připraveny myšlenkou touhy, jenž byla starší než panství chiliasmu.“
Roku 1534 se objevuje nejznámější postava novokřtěnců Jabn Bockelson, krejčí z Leydenu. Pod jeho vedením novokřtěnci převzali zcela vládu nad městem a začali se připravovat na rozhodující střetnutí s biskupovým vojskem. Uvnitř města zavedli svéráznou revoluční protokomunistickou diktaturu, vynucenou a udržovanou především pocitem vnějšího ohrožení. Jak postupně selhávaly pokusy o vyvolání novokřtěneckých povstání v sousedním Nizozemí a v dalších městech, dostávala se Münsterská komuna do stále větší izolace. Za beznadějné situace se prohlubuje represe proti vnitřním oponentům. Jan Bockelson z Leydenu se prohlašuje králem Sionského království. Ustanovená monarchie je jakousi miniaturní kopií tehdejších feudálních dvorů. Zcela vyhladovělé město je přesto schopno klást odpor při posledním útoku biskupových žoldnéřů. Část Münsterských bojovníků se ještě dokázala probít pryč. Obyvatelé byli masově vražděni. Tři zajatí vůdci povstalců byli 22.ledna 1536 umučení žhavými kleštěmi. Poté byla těla Jana z Leydenu, Bernda Knipperdollinga a Bernda Krechtinga umístěna do klecí pověšených na věži svatostánku sv. Lamberta. Jak píše Vlnas: „Těla popravených anabaptistů nebyla nikdy pohřbena a stala se obětí ptáků, hmyzu a povětrnosti.“ Klece visí na münsterském chrámu dodnes. Rovněž touha po proměně lidského světa v místo hodné žití zůstává.
28.11. 2002
Autorka / Autor: Stanislav Ruda
Vít Vlnas: Novokřtěnci v Münsteru, Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, knižnice Dějiny a současnost, Praha 2002, stran 232, cena 149,- Kč
zdroj Notabene
