poslal dejl
Vznik a vývoj života
1. Kosmos
Věda kosmologie nám dnes prezentuje fakt, že universum se začalo vyvíjet před 13,8 miliardami let velkým třeskem, tj. po té, co vznikly první "mraky" prvků vodíku a helia, v jakýchsi supergalaxiích. Gravitační síly způsobily kolaps těchto seskupení tak, že se z nich formovaly superhvězdy, jak je vidět uprostřed horní poloviny obrázku. Tyto superhvězdy transmutovaly za obrovských tlaků a teplot vodík a helium v těžší prvky, později i těch jako jsou uhlík, dusík a kyslík, nutné k vzniku života. Tyto prvky pak byly vymrštěny do prostoru obrovskými explozemi těchto superhvězd, ve kterých vznikly. Tak vznikaly tzv. nebuly (viz na obr. tmavomodrý mrak v jeho centru) ve kterých vznikly jednoduché molekuly jako je voda, CO a uhlovodíky. Tyto mračna pak dále kolabovala a formovala novou generaci hvězd a slunečních systémů, z nichž náš je jeden. Tak se v tomto systému formovala široká paleta objektů, včetně komet (o kterých vládne názor, že to jsou nejprimitivnější objekty naši sluneční soustavy), meteority, asteroidy and planety (representované na obr. Saturnem) a novým planetoidem Sednou (2004). Jedna z planet, Země, se formovala ze Slunce ve vzdálenosti (antropický princip?), která byla příznivá a navíc obsahovala chemické sloučeniny vhodné k vzniku života (na obr. viz kometu která je složena i z těch prvků, které se nenalézají na Zemi, např. iridium).
2. Země v prebiotické fázi
Poslední, nejdůležitější události, které vedly k vzniku života jsou snad ty nejméně vyzkoumané části celého vývoje. Co víme dnes je, že život začal už během první miliardy let historie naší Země, která je stará asi 4,5 milard let. Obrázek ukazuje tuto ranou sopečnatou Zemi s mrtvým oceánem a šedivá atmosféra zvířená prachem dominuje krajinu. Mohutná a intenzívní chemická aktivita je reprezentována těžkými mračny, která napomáhají sopečným výbuchům a zároveň je Země v ustavičných bouřích s blesky a navíc intenzívní radiací slunečního záření. Je to jistě oceán, který získává organickou hmotu ze zemského povrchu a z atmosféry, zrovna tak jako z dopadajících meteoritů a komet. Tak se v oceánu formuje prapolévka s postupně vznikajícími klíčovými molekulami, nutnými ke vzniku cukrů, tj. voda, CO, metan a kyanovodík, které jsou také stavebními kameny pro aminokyseliny a později pro vznik proteinů a nukleotidy jako adenin, thymin, cytosin a guanin jako stavební jednotky DNA, nukleových kyselin a všudypřítomných molekul ve živých organismech. Kritický bod ve vývoji života byl vývoj molekul RNA a DNA, které řídily a zároveň si zachovávaly "operační intrukce" života pro budoucí generace. RNA a DNA jsou na obr. znázorněny nejdříve jako jakési fragmenty a později už jako plně fungující šroubovité - helixové molekuly. Tyto šroubovnicové molekuly formovaly některá z "ramen" nebo lépe řečeno, vlákna života, jak je také vidět na obr. Kreace těchto vláken života se odvozuje z planetárních procesů kde byla ve hře "chemie" oceánů a vulkanická činnost sopek nad mořem i pod ním. Tento svazek živých vláken se proto vynořuje z více zdrojů, což napovídá, že počátek života nebyl nastartován jen speciálními molekulami jako jsou RNA a DNA, ale také chemickými a fyzikálními vlastnostmi primitivního zemského prostředí, tj. její komplexní ekologií.
3. Raná vývojová fáze života
Podstatná část dějin vývoje života je založena na biochemické evoluci jednobuněčného mikroorganizmu. Individuální fosilie mikrobů nalézáme v horninách starých až 3,5 miliardy let. V těchto horninách můžeme už identifikovat mnohobuněčné fosílie, pokud jsou mladší jak 1 miliardu let. Teorie uvádí, že tyto nejstarší shluky mikrobů musely často vytvářet jakoby vrstevnaté usazeniny nazývané stromatolity. Jejich struktury naznačují, že tyto organizmy už "hledaly" světlo, a tudíž musely mít už vyvinutou funkci fotosyntézy. Tyto rané stromatolity se vyvíjely podél prastarých mořských pobřeží a vydržely tak silné sluneční záření, zrovna tak jako opakované cykly ovlažování vodou a sucha v důsledku mořských přílivů a odlivů. Tímto procesem se už velmi brzy, před 3,5 miliardami let, tyto mikroorganismy stávají odolnými a "důmyslnými".
Mnoho důležitých událostí se přihodilo v periodě před 3 až 1 miliardou let. Jak ukazuje obr. menší sopečné terény jsou propojovány s většími a stabilnějšími žulovými kontinenty. Život se tak učí jak uvolňovat kyslík z vody a zakryvá nově se rozšířující kontinentální pevniny. Na obr. je to znázorněno množstvím kopečkovitých stromatolitů podél pobřeží a rozmanitějšími vláknitými a sférickými mikroby v popředí obrázku. Konečně, před 2 až 1milardou let se vyvíjí první eukaryotické buňky se svým velice složitým systémem organel a membrán (obr. dole) a začínají "zkoušet" se vázat do mnohobuněčných struktur. Na obr. jsou jako zástupci znázorněny primitivní medúzy a dvě "mořská péra" edikariánské periody vývoje.
4. Pokročilé stádium života na Zemi
Evoluce rostlin a živočichů, které jsou nám známy, se objevili během minulých 550 milionů let. Obrázek ilustruje jejich vynořování se nejprve z mořských bezobratlovců jako jsou předpotopní měkkýši, potom ryby, obojživelníci, plazi, savci, a konečně lidé. Rameno, nebo vlákno - nit života, (na obr. bílá linie v oceánu doprava nás upozorňuje, že akvatický vývoj pokračuje dokonce i dnes. Vývoj rostlin na souši je znázorněn relativně prastarými trsy mechu (čertův spár), kapradím aj. a pozdějšími jehličnatými stromy (gymnosperms) a kvetoucími rostlinami (angiosperms).
Sand nejpozději probíhající inovace v evoluci nastala, když si lidstvo začalo ukládat do své historické paměti svou zkušenost. Tak se začala tvořit první civilizace a s ní a v ní i technologie. Tento vývoj nás už vede až do současnosti a nit života dosahuje vrcholu stromu - na obr. znázorněn jako pokrytý kopec, odkud reflektujeme - a to je nové a patří sem i náboženství, dokonce už i o naší budoucnosti, v náboženství to jsou jeho eschatologie, v křesťanství práce člověka na dokončování vesmíru v bodu Omega, v univerzálním Kristu evoluce, do kterého lidstvo jednou přejde.
5. Budoucnost
Vzhledem k tak obrovskému množství hvězd a galaxií, obsahuje naše universum, je velmi pravděpodobné, že se život i na jiné planetě. Pokud tento "jiný" druh života je schopen kontrolovat svou energii a přenášet ji jako světlo nebo radiové vlny, jsme schopni jej detekovat.
Tak jako NASA vyvíjí své vesmírné programy vybudovat vesmírnou stanici a navštívit jiné solární tělesa jako jsou komety, a jiné planety a měsíce, odpovídá tak lidstvo na výzvu evoluce nastoupit cestu i do vesmíru. Lidstvo je však teprve na začátku svého vývoje, a jeho cesta dokončit cestu k jeho dalšímu evolučnímu předělu bude ještě dlouhá. V našem semináři VAN nám jde o to, pokusit se porozumět tomu, že vztah vědy a náboženství má v lidstvu své místo, protože věda nikdy nezodpoví otázky jako proč je něco místo aby nebyl nic, proč se zde vyvinul člověk jako pozorovatel obrovského vývojového procesu, na kterém se cítí být povolán spolupracovat. Kde se v hmotě bere její kód organizovatelnosti přes její cestu přírodního výběru a náhody. Nový předmět věda-náboženství je zde pro komplexnější postihnutí pravdy o vesmíru, o lidstvu a o každém z nás.
F. Mikeš
Materiál kurzů vAN
