poslal Nepřihlášený Nedávno Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vydal pro evangelíky bolestnou publikaci. Napsal ji Peter Dinuš a nese deskriptivní název: Českobratrská církev evangelická v agenturním rozpracování StB.
Čtení zčásti smutné. Najdete tam jak seznam svazků a spisů evangelíků, na kterých estébáci dělali, kteří se jim nepoddali, nekolaborovali s nimi, tak také ty druhé, tajné spolupracovníky, důvěrníky a další. Černobíle viděno dostáváte seznamy hrdinů i srabů, zaprodanců.
Seznamy, které ovšem pořídila státní bezpečnost, organizace hnusná, nedůvěryhodná, jejímž cílem bylo církve zničit. Mě osobně se dotklo, že se v oné druhé, nešťastné, skupině objevilo jméno profesora Jana Hellera (číslo svazku StB 24520, uváděn jako tajný spolupracovník s krycím jménem Amos). Znám ho léta a vážím si ho. V pražském střešovickém sboru vedl za bolševika pololegální biblické hodiny. Utvářel můj pohled na Bibli, dialog Boha s člověkem. Nikdy by mě ani ve snu bylo nenapadlo, že by Heller mohl spolupracovat s StB. Nečetl jsem svazek č. 24520, nevím, co v něm stojí, co tam estébáci zanesli. Po revoluci jsem několik let pracoval jako náměstek ministra vnitra a měl možnost nahlédnout do mnoha svazků i dalších materiálů StB. Odtud vím: většinou dosti věrně popisovali, co se skutečně dělo. Tudíž bych jim měl věřit, že profesor Heller s nimi tajně spolupracoval. Jenže proti této „vnitrácké“ zkušenosti stojí má letitá osobní zkušenost.Nedovedu si představit, že by Jan Heller „práskal“, donášel, komukoli při kontaktech s StB uškodil. Nevěřím tomu. U jiných ano, ty nebudu jmenovat, zažil jsem je také osobně. Naopak si dovedu představit, že s těmi odpornými vyslanci totality Heller mluvil. Což stačilo.
Seznam spolupracovníků je dlouhý, ač neúplný. Každý, komu se dílo Petera Dinuše dostane do ruky, stane před volbou: zavrhnout agenty StB, nezavrhnout, odsoudit, neodsoudit. Vřele doporučuji vyjít z vlastní zkušenosti. Nezničit vztah, je-li dobrý, jen podle receptu StB.
Martin Fendrych, komentátor Týdne
Český bratr 12/2004
