Grano Salis - Je duše protestantismu rozdvojená?

Na úvod čestně prohlašuji, že úvaha se kterou se s vámi sdílím není žádnou naukou církve, nebo nějaké skupiny, ale dospěl jsem k ní samostatně na základě studia Biblických textů. Tímto článkem otvírám téma, které je v mnoha ohledech tabu. Je o Boží trojjedinosti a až na konci této úvahy zodpovím otázku, kterou jsem položil v nadpise.

Všechno co potřebujeme ke zbožnosti nám Pán Bůh zjevil ve svém slově – Bibli. S vysvětlením, že je Bůh trojjediný se neztotožňuji. Pro mne je toto vysvětlení součástí katolické tradice a jako evangelikální křesťan takové vysvětlení rozhodně odmítám. Starý zákon a ani Pán Ježíš Kristus tuto nauku nevyučují. Tyto důvody mě nutí k jisté obezřetnosti v této souvislosti. Jako počátek svého výkladu mého pochopení vztahu mezi Bohem Otcem, Pánem Ježíšem Kristem a Duchem svatým jsem zvolil biblické téma o Duchu svatém. K pochopení kdo, nebo co je Duch svatý si přečteme první a druhý verš Bible – „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.” a „…Ale nad vodami vznášel se Duch Boží.” Tyto dva verše leží proti sobě zrcadlově obrácené, odborně se tomu říká chiastická struktura. Svůj protějšek z prvního verše – Bůh, má v druhém verši – Duch Boží. Oba dva verše, jak první verš, tak i druhý, popisují to samé jenom z jiného pohledu. Bůh a Duch Boží je ta samá Nejvyšší bytost! Ostatně jako země o které se dozvídáme z prvního verše, je ta samá země z druhého verše! Řekl to i sám Ježíš ženě Samařance – Bůh je Duch. Ale zatímco z prvního verše Bible se dozvídáme o tom, jak Bůh stvořil svět, v druhém verši je nám zvěstováno, jakým způsobem Pán Bůh přebývá v tomto stvořeném světě. V tomto stvořeném světě Pán Bůh přebývá jako Duch. Tato myšlenka se potom odvíjí jako zlatá nit celým písmem až do Nového zákona. Jak si ale vysvětlit ten neosobně-osobní charakter Ducha, se kterým se setkáváme v Bibli? Už samotné hebrejské slovo v sobě skrývá zárodek této myšlenky – rúach – znamená Duch a vítr. Jenom pro ilustraci několik příkladů – Duch jako moc z výsosti Luk 24:49, mysl Kristova 1. Kor 2:16, atd. Neosobně-osobní charakter Ducha svatého, který je obsažen v hebrejském slově rúach, je Boží transcendentnost, všudypřítomnost. Tím, že se z Bible dovídáme o Božím Duchu jako o Boží moci, moudrosti, síle, nejen jako o Boží Osobě, tak se nám chce naznačit, že je to Pán Bůh, který je všudypřítomný. Ta věc nás možná zajímá nejvíc, jak to Pán Bůh dělá, že může být tady i tam, ale On sám si vysvětlení ponechal ve své moci. Záměrná nejednoznačnost, nesystematičnost v této otázce nám více nedovoluje poznat. Co se dozvíme z Nového zákona? Pokusím se o výklad stěžejní pasáže z Janova evangelia. Pán Ježíš nám zaslibuje příchod jiného Přímluvce, Utěšitele. Je tento přímluvce třetí osobou Boží trojice? Pro pochopení 14,15 a 16 kapitoly knihy Janova evangelia musíme přihlédnout k jeho zvláštnosti – řeč Ježíše je k apoštolům, kteří by hlubší vysvětlení neunesli (Jan 14:12). Kdo je tedy oním jiným Přímluvcem podle Janova evangelia? Na základě studia písma se domnívám, že je to oslavený Ježíš, který sedí po pravici Boha Otce a zároveň je s námi a v nás přebývá jako Duch. Charakter řeči Pána Ježíše k apoštolům je určen jejich poznáním. Vždyť oni by v té chvíli všemu nerozuměli. Ačkoliv o tomto jiném Přímluvci mluví Ježíš jako o Něm, jde vysledovat, že je to Ježíš sám. Jan 14:16,17 „a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ A nejlépe se biblický text vykládá zase biblickým textem – Jan 14:18,19,20! „Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ Je v tom určité napětí, kdy je Pán Ježíš po pravici Boží a přimlouvá se za nás a zároveň je s námi a v nás. Zřejmě tyto stěžejní pasáže Janova evangelia byly napsány právě takto, aby se nezačaly rozvíjet spekulace, že Kristus je tu už s námi, takže nemusíme čekat na jeho druhý příchod! Tak jako Pán Bůh přebýval v Ježíši, tak nyní Ježíš přebývá v nás! (svým slovem, mocí a hlavně svojí duchovní přítomností) Podobně píše i apoštol Pavel. např. Řím 8:9,10 Určitá paralela se nabízí v jednom židovském příběhu o čtyřech rabínech, kteří se dostali do nebe. Je to legendární příběh zaznamenaný v Talmudu. Tito rabíni se dostali do ráje a téměř všechny to nějakým způsobem poznamenalo. Jeden z těchto čtyřech rabínů po návratu z ráje dostal nové jméno – Acher. Což v překladu znamená Jiný. Protože začal kolaborovat s Římany a také se zcela vzdálil od náboženství svých otců. Přestal naplňovat přikázání. Vidím jistou souvislost mezi tímto talmudickým vyprávěním a příběhem z Janova evangelia. Pán Ježíš také pospíchá do ráje ke svému Otci, aby potom jako Jiný přímluvce mohl být s námi a v nás na věky. Ale naproti tomu odpadlému rabínovi nás Pán Ježíš posiluje a napomáhá nám v každodenním životě s Bohem. K čemu jsem dospěl při svém studiu o Ježíši Kristu? Mohu vás ujistit, vážení čtenáři, že Ježíš Kristus je Bůh. (např. Jan 1:1, Iz 7:14 aj.) Nikoliv však jedna osoba z Boží trojjedinosti. Pro další výklad si musíme zajít až do Starého zákona – Dt 6:4 „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ Tisíckrát vyslovovaný omyl je, že tato základní výpověď Starého zákona je výpovědí o biblickém monotheismu. To je však zásadní omyl, protože tento verš nám neříká kolik je Bohů, ale kolik je Hospodinů!!! Tato převratná myšlenka je důležitá pro můj další výklad. Na jejím základě můžeme pochopit i jiné verše z Bible, což je například celá první kapitola knihy Židům. Verše 1:8–9 „O Synovi však: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků…“ a „…proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.'”. A mimoto je Ježíš Kristus Hospodin Bůh Izraele. K pochopení této problematiky se musíme znovu obrátit o pomoc ke Starému zákonu. Židé mají už od pradávna jednu tradici při čtení biblického textu, že všude, kde je ono nevyslovitelného jméno Boží, JHVH, tak je čteno jiné Boží jméno – Adónaj. Je to kvůli tomu, aby Boží jméno nebylo znesvěceno a nakonec se ani neví, jak se to původní jméno vyslovuje. Tato tradice se jmenuje kere-ketib. Takže všude kde je JHVH, tak se čte Adónaj. Už to tedy není JHVH Bůh Izraele, ale Adónaj, který vyvádí Izrael z Egypta. Šema (Dt 6:4), která se citovala několikrát denně se nyní cituje nikoliv o JHVH, ale o Adónaj. Ježíš Kristus přichází na tento svět. Je nám jasné a srozumitelné, že je Mesiáš. Co není okamžitě patrné, že je také Adónaj. Avšak mluví o tom například prorok Izajáš (Iz 40:3) ´Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu!...“´ a toto slovo také cituje Jan Křtitel např. Mt 3:3, Mk 1:3, atd. Ale pozor! Jan Křtitel má připravit cestu Hospodinu Bohu Izraele, nikoliv JHVH Bohu Izraele! V dějinách Božího jednání s člověkem došlo totiž ke dvěma zásadním událostem. Židé nahradili Boží jméno JHVH jiným Božím jménem Adónaj. A Pán Bůh, který je jak JHVH, tak i Adónaj, se k této lidské tradici přiznává. Boží jméno Adónaj dává do „vínku“ Mesiáši Ježíši při jeho narození. Mluví o tom například i sám náš Pán Ježíš J 17:12 „…zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal…“ Nebo o tomtéž mluví apoštol Petr ve Skutcích 2:36 „…že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ Pro pochopení mého vztahu k Ježíši Kristu je to dost podstatné. Poněvadž teprve to, že je Ježíš Adónaj mi dává legitimitu k tomu, abych se k němu mohl obracet, modlit. Všechny starozákonní texty které se původně týkaly Boha JHVH, Boha Adónaj, se nyní týkají Ježíše Krista! Zatímco Boží jméno JHVH je, odpusťte mi ten výraz, „nepřenosné“, to zástupné Boží jméno Adónaj je odteď Ježíšovo dědictví! Velmi výmluvná je citace z listu k Filipským 2:9-10 „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí…“ Ale to je citace jako z Izajáše Iz 45:20-25 Ježíš je Adónaj, a tak se mohu k Němu bez pochybnosti obracet jako k autoritě. On je Bůh. Musím však pamatovat, že Adónaj Ježíš toto jméno obdržel jako dědictví při svém narození. A Bůh Otec, který takto obdarovává svého milovaného syna, je větší než Ježíš. Jako je větší ten, který dává, než ten který je obdarovaný. Na což teologie o trojjedinosti nebere zřetel. Není úžasné, když můžeme vidět živou realizaci oné židovské tradice kere-ketib? Tak jako se jméno Adónaj čte všude tam, kde je Boží jméno JHVH. A je jeho zřetelným vyjádřením. Tak i sám Náš Adónaj Ježíš je jasným vyjádřením svého Otce. Ale aby nedošlo k omylu, Ježíš je Bůh i před svým narozením. (např. Jan 1:1) Avšak pro teologickou přesnost není jediný Bůh. Dle mého soudu, to slůvko jediný odlišuje vztah Otce a Syna. To adjektivum jediný činí rozdíl mezi Bohem Otcem a Pánem Ježíšem. O Ježíši Kristu vyznávám můj Bůh a můj Pán, jako to učinil Tomáš (Jan 20:28). Ale ten titul jediný, zůstává v držení Boha Otce. Jak vidíme, toto adjektivum jediný nevypovídá o počtu, ale spíše o jedinečnosti. Bratři a sestry, můžete mi někde v Novém zákoně najít biblickou pasáž, kde je Ježíš nazván jediný Bůh? Nikde ji nenajdete. Pro objasnění se nyní obrátíme o pomoc do listu apoštola Pavla – 1. Korintským 11:3 „Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.“ Když byl tento verš přečten některým bratřím, uvědomili si tito, že uvnitř jediného Boha by neměla být nějaká hierarchie. A tak se mezi nimi našli „chytráci“, kteří tento verš zdůvodnili tak, že to je popis, kdy tady žil Ježíš v těle. Po nanebevstoupení Ježíše, podle nich, zase existuje jediný Bůh ve třech osobách v harmonii. Ale já namítám, že to píše apoštol Pavel už několik desítek let po Ježíšově nanebevzetí. A tento verš má věčnou platnost. Právě ten přívlastek jediný určuje vztah, kdy je hlavou Krista Bůh Otec! Mohl bych takto pokračovat i dál např. 1. Tim 6:15,16. Na závěr zodpovím na otázku z nadpisu. Nejdříve chci zdůraznit, že tato problematika nemá dopad na osobní spásu jednotlivého křesťana! Avšak vryla se svoji nesmazatelnou stopou ve dvou oblastech – v liturgii a ve vztazích k židům a muslimům. Jako nerespektování Božího slova vidím chvály, kdy je Ježíš nazýván jediný Bůh. (viz výše) Avšak jako vrchol všeho, bych s věčnou platností zrušil chválu, kde se zpívá: „…buď vůle tvá na nebi jako na zemi. Ježíši…“ Modlitbou, kterou nás Ježíš učil, abychom se obraceli k Bohu Otci, se teď máme obracet k Ježíši? To už téměř nemám odvahu předložit námitku proti modlitbám k Duchu Svatému. Nikde v Bibli nemám radu, návod, doporučení, příklad od nikoho, abych tak činil. O dopadu teologie o Trojjediném Bohu na naše vztahy k židům a muslimů, snad někdy jindy. Ale zpět k rozdvojené osobnosti protestantismu. Tím, že evangelikální křesťanství má dokonce nauku o Trojjediném Bohu v podmínkách vstupu do církve, porušuje svoji základní zásadu – sola scriptum. A tak se nachází v akutním stavu „duchovní schizofrenie“. Protože něco jiného vyznává a jinak se chová. Celá nauka o Trojjediném Bohu je výsledkem křesťanských koncilů! Bratři a sestry z evangelikálních církví, máte dvě volby a obě nejsou záviděníhodné. Buď obhájit nauku o trojjedinosti s podporou církevních koncilů, ale tím pádem rušíte pravidlo sola scriptum. Nebo „dosadit“ zpětně do Bible celou teologii o trojjedinosti i přesto, že ta má svůj původ právě v církevních koncilech. Potom složitě obhajovat, když je ve Starém zákoně řečeno třikrát svatý Hospodin, je to už náznak trojjedinosti atp. Každopádně s čím kategoricky nesouhlasím je podmínka vstupu do většiny evangelikálních církví, kdy je nutné věřit v Trojjediného Boha. Můžete mi, bratři a sestry, někde v Bibli najít, že to vyžaduje Náš Pán Ježíš, nebo apoštol Pavel? Pavel jasně učí – Řím 10:9-13. Mohl bych takto pokračovat i nadále, ale tato úvaha si nekladla vysoké laťky. Jenom zamyšlení, zda je všechno tak, jak se káže z kazatelen. Karel Sýkora

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace