poslal Nepřihlášený Proč se vracím k tématu, které již bylo v křesťanském tisku opakovaně probráno? (Život víry 8+9/1999 a 9/2001) Mám dva důvody. Za prvé, jak již pravil Dr. Goebbels „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou”. Důvod druhý: Lidé stále více požadují stručnou a snadno dostupnou informaci místo informace širší, časově náročnější.
K důvodu prvnímu:
Měl jsem nedávno dva rozhovory s kolegy psychiatry, z nichž druhý se specializuje na sexuologii. Když jsme se dostali na téma homosexuality, první z nich mi řekl: „Je přece již dávno dokázáno, že homosexualita je dědičná záležitost. V této oblasti již není co řešit...” Druhý, odborník na slovo vzatý, byl informován lépe a toliko poznamenal: „Homosexualita, to je pro mne velmi tenký led. Raději se k ní ani nevyjadřuji.”
Jak je možné, že odborníci buďto s pevným přesvědčením opakují naprosté lži nebo, majíce přehled přes danou problematiku, se bojí vyjádřit?
Nám, kteří jsme zažili reálný socialismus včetně jeho rozkvětu i pádu, netřeba příčiny dlouze vysvětlovat. Všichni si vzpomeneme, že svého času v socialistickém Československu nebyla věda jedna, ale dvě: Ta správná - marxistická a ta špatná - imperialistická. Tak se mohlo stát, že genetika, která se ve světě rychle rozvíjela, byla v naší zemi „na indexu” jako imperialistický blud a naše domácí věda v této oblasti zoufale zaostala. Řada našich občanů včetně odborníků věřila, že „sovětské zdravotnictví je nejvyspělejší na celém světě”, i když spíše opak byl pravdou. (Skutečnost se mnozí dozvěděli až po sametové revoluci.)
Totéž se stalo v nacistickém Německu, kde vládnoucí „věda” rozvinula celou nauku o nadřazenosti nadčlověka ostatním rasám (když už jsem vzpomněl Dr. Goebbelse). A totéž se bude opakovat vždy, když si ideologie podmaní vědu.
V dnešní době se toto „podmanění si” úspěšně daří homosexuálům, takže tzv. vědecké poznatky z této oblasti musíme zkoumat zvláště pozorně, abychom minimálně neudělali ostudu svému zdravému rozumu.
K důvodu druhému:
Ke zdravé skepsi vůči vyjádřením odborníků nás v dnešní době musí vést již samotná skutečnost, že homosexualita byla vyřazena ze seznamu chorob, přičemž se tak nestalo v důsledku nových, převratných vědeckých poznatků, ale v důsledku prostého společenského tlaku, především ze strany homosexuální menšiny. „Horkého bramboru” by se tedy po lékařích měl ujmout v rámci vědecké obce někdo jiný, např. psychologové, ale z pochopitelných důvodů se tak neděje. K tématu se i nadále vyjadřují (či nevyjadřují) kolegové psychiatři - sexuologové, i když se jej de facto vzdali. Stejně prudký obrat doznala vyjádření mnoha vědeckých pracovníků, kteří desetiletí usilovali o léčbu homosexuality a během tří let po sametové revoluci došli k poznání, že homosexualita patří k normálnímu lidskému sexuálnímu chování („Vždyť se tak chovají někdy i zvířata!”) a měla by být co nejdříve a plně společensky akceptována.
Když si dnes čtu odborná vyjádření k tématu, mám stejný pocit, jako když jsem svého času studoval sborníky ze setkání psychotroniků. Některé znaky jsou společné, do očí bijící: V dnešní době a vědecké obci neuvěřitelně povrchní činění závěrů z naprosto nedostatečných podkladů.
Jestliže má být v dnešní době uveden na trh nový lék, je potřeba na jeho vývoj a následné klinické zkoušky vynaložit desítky milionů dolarů a dokumentace takto vzniklá se váží na tuny. Zkoumaný preparát podléhá celé řadě standardizovaných zkoušek, kde „fixlování” je takřka nemožné.
Pokud se však podíváte na odbornou literaturu o homosexualitě, zjistíte, že se nedozvíte prakticky nic určitého (navzdory jejímu impozantnímu rozsahu). Odborníci zkoumali a dodnes zkoumají celou řadu možných oblastí příčin homosexuality počínaje dědičností přes neuroendokrinní systém až po výchovu. Výsledky jsou dílem rozporuplné, dílem nedostatečné, závěry z nich činěné buďto poctivě obecné a neurčité nebo odvážně a nezodpovědně vyhraněné. Jediné, na čem je možné se s jistou poctivostí shodnout, je závěr, že vznik a trvání homosexuální orientace má nejspíše více příčin.
Tento výsledek není příliš nepravděpodobný, protože odpovídá závěrům vědecky poctivějších výzkumů činěných v oblasti např. závislostí na drogách či alkoholu. I zde byl nalezen příčinný podíl jak dědičné, tak výchovné složky, následně aktuální vliv okolí, ve kterém člověk žije. Přesto dnes nikdo nebere alkoholiky a narkomany jako „ubohé oběti dědičnosti” s tím, že jejich chování je třeba maximálně vycházet vstříc a podporovat je, protože „musíme chránit tuto menšinu naší společnosti”.
Jaký postoj můžeme zaujmout jako křesťané?
Za prvé bych doporučil zachovat si ve stávající společenské situaci zdravý rozum. Jestliže na Ekumenické radě hovoříme k tématu, slyším opakovaně konstatování typu: „Těžko sem nějakého lékaře dostaneme, oni se bojí otevřeně vyjadřovat...” Uvědomme si tedy, že vědecké poznatky, které se k nám dostávají, jsou většinou silně ovlivněny stávající společenskou situací a je proto naivní přijímat je jako tzv. „čistou vědu”.
Za druhé si uvědomme, že vědecké seriozní jednoznačné závěry v dané oblasti nebyly dosud učiněny, i když často slyšíme opak.
Za třetí: Výše uvedené by nás mělo jen povzbudit, abychom se obraceli ke spolehlivému zdroji lidského poznání a to k Písmu. Nejen, že jej přijímáme vírou, ale také se během tisíciletí v lidské historii prakticky osvědčilo jako ten nejlepší možný návod k lidskému životu. (k homosexualitě - 1. kapitola epištoly Římanům a další místa)
Za čtvrté: Písmo nepřímo ukazuje, že homosexualita opravdu není nemoc. Starý zákon přikazuje ty, kteří praktikují homosexuální styky, kamenovat. Nikdy však totéž neříká o nemocných - slepých, hluchých, malomocných... (Za tento postřeh jsem vděčný našemu bratrovi biskupovi.)
Za páté: Nezlehčujme otázku homosexuality. Pro řadu lidí je tato sexuální orientace těžkým břemenem v jejich životě a místo posměšků či útoků potřebují pomoc.
Za šesté: Nebojujme proti homosexuálům. Ve 13. kapitole Matoušova evangelia Ježíš na podobenství ukazuje učedníkům, že jejich úkolem není vymýtit hřích ze světa. Naším úkolem je přivádět lidi k Ježíši. Na druhé straně se nebojme zaujímat veřejně jasné, biblické postoje - Nikdo přece nerozsvítí světlo a nepřikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. (L 8,16)
Za sedmé: Ježíš má odpověď i pro homosexuály. Vždyť řekl: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ (Lk 4,18-19)
MUDr. Aleš Navrátil
Zdroj: Život v Kristu č. 11/2004
