Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON - 1. JE BIBLE SVATÁ?     pokus o bibli cky vě rný a    MALÝ KŘESŤANSKÝ HERETIKON   lidsky věroh odný vhled do kř esťan ského myšle ní       Pro kroužek svých přátel, skutečných i potenciálních, připravil a vlastním nákladem v lednu 2005 vydal Ilja Herold   ÚVODEM Mám rád Bibli, a již v mládeneckých letech byl jsem zaujat ježíšovským příběhem. Stále více mi však vadil průvodní nános absurdních dnes již představ filosofických, biologických a kosmogonických. Stejně, jako asi většina křesťanů, dlouho jsem se k tomu spokojoval nespecifikovanou vnitřní výhradou. Než jsem objevil,- žel hodně pozdě,- že tento nános přichází zvenčí a nemá žádné vnitřní opodstatnění.

Před několika lety dostalo se mi vzácné příležitosti hovořívat o Bibli v kroužku přátel, kteří křesťanskou víru nesdílejí, ale naopak jsou k církevnímu učení (a v dů­sledku toho i k Bibli) značně kritičtí. Snaha být k nim biblicky věrný i lidsky věro­hodný stála mne nejen mnoho práce (mám jen amatérské teologické vzdělání), ale pře­devším mnoho vnitřní očisty: Znovu a znovu jsem překvapován tím, jaké divné předpoklady a předpověry se mi kdysi v ranném dětství zadřely pod kůži péčí laska­vých učitelek Nedělní školy a náboženství, jak nepříznivě ovlivnily mé další myšlení, a jak nesnadné je se jich alespoň k stáru zbavit. Některé ze svých výkladů spojil jsem nyní v přiloženou brožurku v naději, že příliš neurazí, ale naopak nalezne zájemce, obhájce i pokračovatele. A navíc snad i církevní pedagogy, kteří se pokusí chránit dětskou duši a myšlení před laciným animismem, jen zcela neprávem vydávaným za křesťanskou výuku pro děti. Někteří asi prohlásí můj pokus za zcestný. Chci se však dovolat na apoštola Pavla a jeho 1 Korintským 14:19:  Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně pro­mluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým. Své původně nesystematické výklady jsem nadepsal již v době jejich vzniku takto: Je bible svatá ?                     O představě Boha                 O Království Božím              O víře                                  Odkud zlo                             Proč byl ukřižován Ježíš        Pašije podle evangelií            O duchu a duši                     Ježíš a křesťanství                16.ledna 2005 Ilja Herold     JE BIBLE SVATÁ ? Je škoda, že i zcela nedávná vydání Bible, například naše oficiální reedice Bible Kralické z roku 1963, nese označení Bible svatá, aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona. Také nový ekumenický překlad, který vyšel o 16 let později v roce 1979, je uveden jako Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona. A tak to čteme a vyslovujeme v našich církvích dodnes: Bible je svatá kniha, a je to zákon. Bible ovšem není svatá. Není svatá tím, že by spadla s nebe. Že by ji diktoval nebo alespoň verbálně inspiroval Duch svatý, jak se ještě donedávna tvrdilo. Že by psala a pojednávala pouze o svatých věcech. Že by její slůvka měla být nedotknutelná, nezpo­chybnitelná, nediskutovatelná. A nejméně svatá je snad tím, že by měla v sobě skrývat nadpřirozená tajemství zjevitelná jen zasvěceným. Bible tedy není svatá. Ani jako celek, ani její části. Bible je lidské dílo. Lidské dílo zbožných,- ale jinak docela obyčejných lidí. Ani apoštol Pavel, autor mnoha no­vozákonních spisů, nebyl víc než římským občanem. Ale Bible není ani zákon. Ani Starý,- ani Nový. Jsou v ní sice obsáhlé soubory předpisů a ustanovení, jaké dnes zahrnujeme pod trestní řád a občanské a hospodářské právo. Ale Bible sama o sobě vůbec není zákonem v tom smyslu, že by její názory a historické výpovědi měly mít samy o sobě obecně závazný charakter takže by jejich dodržování bylo možno vynucovat jakýmikoliv společenskými, morálními, nebo i jen náboženskými a duchovními sankcemi. Pokud pak Bible vkládá ve svých starých po­věstech do Hospodinových úst příkazy ke krutosti a zabíjení, jde o historický pokus theologizovat dějiny, nikoliv však o biblickou tendenci nebo dokonce o mravní impe­rativ. ***  Nedávno mne popudila knížka bývalého amerického presidenta Jimmy Cartera, nazvaná „Život ve víře“. Píše se tam na jednom místě „Často porovnávám život křes­ťana, námořního důstojníka (on byl mimo jiné velitelem atomové ponorky) a před­ního politika. Podle mého názoru má postavení důstojníka hodně společného s nábo­ženskou vírou. Možná si léta u námořnictva ve vzpomínkách idealizuji, ale nalé­zám mnoho podobností mezi jednáním správného křesťana a službou na mé po­norce. Všichni námořníci, podřízení kapitánovi, se striktně drželi přísných pravidel, snažili se dělat co nejméně chyb, ale zároveň věřili v jejich případnou nápravu a prominutí. Se stejnými vlastnostmi se setkáváme u křesťanů“. Já nejsem president, nejsem teolog, nejsem profesionální kazatel, a nevím, zda jsem dobrý křesťan. Ale s tímto pojetím bych hodně polemizoval. Bůh není velitel, a pan Carter není Bůh. Křes­ťanství není vojna, víra není slepá poslušnost. A Bible není zákon, ani s malým, ani s velkým „Z“. Co tedy Bible je? To, co nyní řeknu, je běžně známo a objektivně doloženo. Asi většinu toho víte a proto to nebudu složitě dokládat. Nemohu se ovšem o těchto věcech nezmínit. Horší je skutečnost, že to co běžně víme, není v souladu s našimi dodnešními církevními vy­znáními, a zdaleka ani s tím, co dodnes slýcháváme na našich kazatelnách. Naše církve čeká významný a odvážný řez, chceme-li zachovat Bibli její místo a jejímu ob­sahu úctu a význam. A chceme-li našemu domýšlivému holedbání, že jsme křesťan­skou kulturou, ponechat alespoň špetku pravdivosti a naděje. Své poznámky chci uvést v osmi bodech a závěru. 1)Bible není kniha, ale kni*****, která zahrnuje na 70 spisků zcela různých dob i zcela rozmanité povahy: Které vznikaly v různých situacích a měly zcela rozmanitý účel. Jsou tu staré pověsti hebrejské podobné našim starým pověstem českým, i obecné báje a mýty přebírané zcela neproblematicky ze sousedních a předchozích kul­tur. Jsou tu židovské letopisy a genealogické soupisy a seznamy královských rodů. Jsou tu lidové hrdinské zpěvy a zbožné modlitby hned vedle milostných veršů a to mi­lostných veršů značně odvážných. Najdete tu divadelní drama, liturgická a nábo­ženská ustanovení, legislativně platné právní předpisy i důsledně kdysi prosazovaný trestní řád. Hned vedle hospodářských norem jsou řazena mystická vidění, dopisy i kázání, a snad i jiné. Ze všeho nejvíce je proto Bible historickou sbírkou národní lite­ratury. Je potřebné a nutné to vědět a ke každé z těchto knih přistupovat citlivě a s ohledem na její povahu, v jejích vlastních vnitřních i vnějších souvislostech. I já čtu dnes jinak báseň, jinak detektivku a jinak jízdní řád,- které všechny mám ve své knihovně, a třeba hned vedle sebe,- a běda, kdybych si to popletl. 2) Skoro žádná z těchto knih nevznikala ve své prvotní podobě se záměrem stát se „svatou knihou“,- a jen výjimečně byly některé z nich koncipovány vyloženě jako právní předpis a zákoník. Povětšině vznikaly jednotlivě, samostatně, samoúčelně, od­děleně, každá zvlášť. Většinou až později bývaly asi zachycovány písemně. A teprve později po mnohých nepřízních byly jejich zlomky a trosky citlivě a zbožně kompilo­vány a kanonizovány. Významné je, že úcta k těmto starým a tehdy zpravidla již jen zlomkovitým textům byla taková, že se nedopustilo jejich paušální sjednocování a harmonizace. A to ačkoliv pozdější redaktoři si případných nesouladů a rozporů ne­mohli nebýt vědomi. Sahá to až do pobiblických dob, kdy kanonizátoři Nového zá­kona ponechali vedle sebe čtyři evangelia,- Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo, a to ne ačkoliv,... ale právě proto, že si byli velmi dobře vědomi rozdílnosti jejich svě­dectví a důrazů,- a chtěli je zachovat. Některé texty ovšem zamítli a do kánonu neza­hrnuli,- vpodstatě podle své volné úvahy. 3)Bible má svou historii. Biblické texty vznikaly možná přes 2000 let. Nestačí tedy vnímat jen rozmanitost žánrů a různost autorů. Je nutno vidět a vnímat i tuto dlouhou dějinnou osu. Nemůžeme různé biblické texty jakoby srazit do jednoho bodu a pak staticky pozorovat a kritizovat jejich zdánlivé logické rozpory. Rozdíly v biblických výpovědích nejsou zpravidla logickým rozporem jednoho okamžiku, ale historickým rozporem různých časů, situací, společenské problematiky i různosti postojů a myš­lení. My ve svých vlastních dějinách také nemícháme gotiku s barokem v jedné zku­mavce. A svatého Václava nepoměřujeme Václavem Klausem. Lidé nebyli stále stejní, jejich situace nebyly stejné, jejich problémy nebyly neměnné,- a proto i jejich myš­lenky, názory a výpovědi se nemohou často nelišit. Proto se často zdůrazňuje tak zvaná „kontextuálnost teologie“, - tedy souvislost teologického myšlení s životní sku­tečností. Položíme-li například dnes vedle sebe zbožnost švýcarských evangelických podnikatelů a zbožnost katolických bezzemků v Guatemale, nemůžeme si rozdílů ne­všimnout. 4)A nyní se dostávám k věci, kterou pokládám pro správné chápání Bible za rozho­dující. Která je zcela mimořádná a to, jak se domnívám, i z pohledu religionis­tiky. Která vyrůstá ze starozákonního myšlení a která prolíná celou Biblí: Je to před­stava o zdroji poznání Boha. Pro hebrejského myslitele není zdrojem poznání Boha vesmír nebo příroda. Pro hebrejského myslitele není zdrojem poznání ani osvícení, trápení těla, nebo obluzování mysli. Ani z nebe spadlé posvátné texty - i když i toto vše se v bibli také objevuje. Židé především vycházeli z dějinného přesvědčení, že Bůh JE (tedy že existuje),- a že je má rád. A že je proto vede. A že proto tedy oni, Židé, mohou na svých vlastních dějinách poznat toto vedení, tuto Boží lásku, a tedy Boha samotného. A proto židé sbírají a kompilují svou národní literaturu a kanonizují ji a nakonec její sbírku povyšují na svatou knihu. Protože je v ní zachyceno, jak je měl Bůh rád. Zdrojem poznání Boha byly tedy pro Izraelce široce pojaté dějiny vlastního národa. A já to ještě jednou zopakuji:... Židé vycházeli z dějinného přesvědčení, že Bůh JE,- a že je má rád. A že je proto vede. A že proto na svých vlastních dějinách mohou poznat toto vedení, tuto Boží lásku, a tedy Boha samotného. A proto židé sbí­rají a kompilují svou literaturu a kanonizují ji a nakonec její sbírku povyšují na svatou knihu. Je v ní zachyceno, jak je měl Bůh rád. Zdrojem poznání Boha byly pro Izraelce široce, ale teologicky pojaté dějiny vlastního národa. 5)Já, který nejsem Židem a to ani rasou ani způsobem svého náboženského myš­lení, nechci s touto představou polemizovat. Ono vlastně pro mne není ani důležité, zda tato představa je nebo není správná a pravdivá. Protože pro mne se tato představa o Bibli jakožto příběhu Boží lásky k vyvolenému národu posouvá. Bible mi není Boží výpovědí, kterou by Bůh napsal o sobě samém. Bible je mi lidskou výpovědí o lidech, kteří nalézali stopy a podoby Boží lásky v životech svých a svých předků. Autoři ne­psali slovo spadlé s nebe. Bibli nepsal Bůh, nepsal ji ani Ježíš. To lidé psali své poro­zumění tomu, jak Bůh zasahoval v jejich dějinách. Oni zde kladli otázky, oni hledali své odpovědi. Oni se zpovídali ze svých pochybností, oni nalézali i svá utvrzení. Oni pronášeli své soudy a svá rozřešení. Pro mne osobně pak Bible není dokladem o tom, jak se Hospodin objektivně pro­jevoval v židovských dějinách. Pro mne je historizovaný a ledaskde i nesporně styli­zovaný biblický příběh výpovědí o tom, jak jeden historicky konkrétní národ hledal Boha, jak jej snad i nalézal, ale jistě také míjel a ztrácel. V tom je pro mne Bible jedi­nečným poučením, jedinečným svědectvím, ale také jedinečnou osobní výzvou.  6)V tom je jedinečnost Bible jakožto náboženské knihy. Bible neskrývá, že je lid­ským vyprávěním. I údajný boží hlas je v ní vždy interpretován člověkovým slyšením a jeho sdělením a zápisem. I údajná podoba Boží je vždy jen letmo zachycena v podo­benství prostřednictvím nedokonalých lidských slov. A každé transformované a dále sdělené poznání je pak vždy znovu a znovu prověřováno celou společností. A následně pak poznáváním, vírou, zklamáním i nadějemi celých generací. Generací těch co věřili i těch co pochybovali. V tom je jedinečnost Bible jakožto náboženské knihy. Ne­spadla z nebe. Není zákonem. Není ani sbírkou moudrostí ani knihou životopisů sva­tých. Je příběhem. Lidským vyprávěním. Lidským vyprávěním o tom, jak jeden kon­krétní a naprosto ne svatý národ hledal ve svých dějinách Boha. Ve svých dějinách i na nich, a tedy ve svém konkrétním společenském, politickém, ekonomickém i du­chovním životě. Jak ho snad nalézal. Jak se domníval slyšet jeho hlas. Jak vnímal jeho přítomnost. Ale jistě také jak ho míjel a často i ztrácel,- a možná nadlouho,- a možná právě v dobách, kdy si jím nejvíce byl jist, a kdy se jeho přítomností honosil, ujišťoval a ospravedlňoval. 7) Tím mi Bible není posvátná,.- abych ji snad líbal a klaněl se jí. Má pracovní Bible je naopak dost odřená a ušmudlaná. A není mi svatá ani jakoby svou podstatou nebo původem. I když, přiznám se, asi bych s ní nedokázal praštit o zem. Ale je mi knihou především významnou a mimořádnou. Pokladem snad stovek generací, pokla­dem hledání, míjení, omylů i nalézání. Která mne vyzývá k dialogu a vždy znovu mne dráždí, potěšuje, podněcuje, zarmucuje i vyzývá. Tím a v tom je bible knihou také aktuální, a ve svém obrovském bohatství vždy no­vou. Která inspiruje, motivuje.. a třeba někdy i jen staví před zajímavé hádanky a ré­busy. Ale která dokáže nabídnout svému čtenáři i potěšení, a inspirovat naději a na­značit řešení a cestu. Ne jako zákon. Ne jako předpis, ne jako vědeckou poučku. Ale jako otevřenou možnost a náznak něčeho jiného,- generacemi propochybovaného, ale i snad prověřeného,- a snad dobrého. 8)Zvláštní místo v Bibli zaujímá Ježíš, později zvaný Kristus. Pokládáme jej za ústřední biblickou postavu,- ale ani od něho nemáme jediný písemný záznam, a ne­máme ani ten nejskromnější náčrt jeho podoby. I Krista známe jen jako příběh z vy­právění druhých, i jeho slova známe jen jako něčí vzpomínku. I Krista si musíme do­mýšlet, i Krista si musíme prověřovat, i Kristem se nemůžeme více než inspirovat. Nemáme zápisy jeho kázání, nikdo nám autenticky nezachytil ani jednu jeho mod­litbu, nikdo z jeho současníků nezpracoval pohled na jeho filosofickou soustavu.. Jeho evangeliem je kusá radostná zpráva, že Bůh dává svobodu v lásce, a že sám nás má rád.. Ale nic víc. Víra v Krista je jen okouzlením a ochotou přijmout jeho pozvání k novému myšlení a životu. Ale ani to ne jako do jistoty, ale jen jako do dobrodružství inspirovaného nadějí. V Kristu se ovšem biblický příběh o hledání, nalézání, míjení a ztrácení Boha stává antickou tragedií. Když se totiž židovský národ po generacích s Bohem skutečně se­tkává,- tak zní biblický příběh o Ježíšovi,- nepoznává jej, ale odmítá a zabíjí. A hrs­tička těch, kteří v Kristu Boha poznali a k němu se přiznali,- tak pokračuje biblický příběh,- místo aby se snažili jemu se připodobnit a stát se tak obrazem Božím a napl­nit své určení o kterém se píše hned v prvních verších Bible,- místo toho počínají Kris­tovi vyznavači přeznačovat Boha a Krista k podobě svého myšlení. Aby nám lidem vyhovoval, naše myšlení obhajoval, do naší zbožnosti se vešel a našim lidským tou­hám pomáhal a sloužil. Až podnes, až po naši dobu, až po mne a mé děti. ........ Položili jste mi otázku, zda je Bible svatou knihou. Shrnuji, že Bible svatou kni­hou sama ze sebe není. A není ani zákonem. Bible se však svatou knihou může stát. Příkladem svého hledání a svého nalézání. A může mi pomáhat hledat a nalézat záko­nitosti života. A může mi pomáhat hledat a nalézat otázky a odpovědi pro můj život vlastní. V tom se pak mně osobně stává knihou svatou a třeba i zákonem. (25/02/04)   Obsah: 1. JE BIBLE SVATÁ?
2. O PŘEDSTAVĚ BOHA
3. O KRÁLOVSTVÍ BOŽÍM
4. O VÍŘE
5. ODKUD JE ZLO?
6. PROČ BYL UKŘIŽOVÁN JEŽÍŠ KRISTUS?
7. PAŠIJE PODLE EVANGELIÍ
8. O DUCHU A DUŠI PODLE BIBLE
9. JEŽÍŠ A KŘESŤANSTVÍ
    ------------------------------------------------------------------------------------------------------ Malý křesťanský heretikon - sbírka několika vybraných výkladů Bible, přednesených mezi přáteli v průběhu posledních let. Vydal vlastním nákladem  v roce 2005 Ilja Herold, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3,  e-mail i.herold@quick.cz >.