poslal Karels V těchto dnech si připomínáme ukřižování a zmrtvýchvstání Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Celý příběh zapsaný v evangeliích nekončí smrtí Ježíše na kříži. Dokonce nekončí ani tím, že hrob byl prázdný. Totiž příběh o živém Ježíši Kristu skončí teprve s jeho druhým příchodem. My křesťané, jeho učedníci jsme živým pokračováním tohoto příběhu, který se odehrává už 2000 let. V čem je naše jistota a síla o kterou se můžeme opírat? Je to prázdný hrob. Záměrně užiji kralický překlad Bible.
V tomto svátečním čase bych se chtěl zamyslet právě nad touto skutečností, skutečností prázdného hrobu. Lukáš 24:1-3 „První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi. I nalezly kámen odvalený od hrobu. A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.“ Je to naše důvěra v první svědky víry, že nám zvěstují z vlastní zkušenosti to, co sami zažili – skutečnost prázdného hrobu. Je to také naše důvěra v evangelisty, kteří tuto událost zaznamenali, že jejich svědectví je pravdivé. Ale je to také svědectví Ducha svatého, který svědčí našemu duchu, že jsme synové a dcery Boží.
Prázdný hrob, to je vskutku mimořádná událost v dějinách lidstva, že jistě stojí se nad tím, co se stalo, zamyslet mnohem víc. Zvláště bych chtěl upozornit na podání této události podle evangelia Jana. Jan 20:6-7 „Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená, A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.“ To, čeho bychom si měli všimnou, vážení čtenáři, je zejména závěr tohoto dvouverší – ... svinutou na jednom místě. Mně se jedná o spojení tří posledních slov – „na jednom místě“, což je řecky – εις ενα τοπον [eis hena topon]. Podobné spojení těchto slov najdeme i v biblické knize Kazatel, snad jen s mírně odlišným slovosledem – εις τοπον ενα [eis topon hena]. V podání biblické knihy Kazatel je řečeno: Kazatel 3:20 „Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.“ Právě to spojení k místu jednomu je identické s naším na jednom místě v evangeliu podle Jana. Na tuto podobnost upozornil Claude Tresmontant ve své knize „Hebrejský Kristus“. Dokazuje v této knize, že Jan musel znát tento text z biblické knihy Kazatel. Apoštol Jan jej užil ve svém evangeliu. A jaká je pointa tohoto výkladu?
Podle biblické knihy Kazatele vše spěje k jednomu místu, k místu záhuby, smrti, konce existence. Zdá se, že to může být synonymem pro hrob, jako místa, kam spěje vše živé, ať jsou to zvířata, nebo lidé. A my se najednou dozvídáme z evangelia podle Jana, že na tom „jednom místě“, kde mělo ležet mrtvé tělo Ježíše Krista, leží …roucho, kteréž bylo na hlavě jeho…!! Ono jedno místo, místo hrobu, rozkladu všeho živého si neponechalo ve své moci Ježíše Krista Božího syna!! Bůh jej vzkřísil k už nikdy nekončícímu životu a podílu mezi svatými. Na onom „jednom místě“ zůstalo jenom roucho jako důkaz toho, že smrt byla poražena!
Tak máme v evangeliích dvojí důkaz prázdného hrobu. Samotný prázdný hrob a ono „jedno místo“, které si podrželo ve své moci pouze roucho, které bylo na hlavě Ježíše Krista. To je jistota a síla nás, vyznávajících křesťanů, nejen pro tento věk, ale i pro ten přicházející. Vzkříšením Ježíše Krista k životu věčnému se všechno začalo. Proroctví starozákoních proroků se potvrdila.
A je mimořádné privilegium, když tyto skutečnosti můžeme potvrdit všichni ti, kteří jsme Ježíši Kristu uvěřili.
