poslal pastýř
V totmo kázání bych se rád zaměřil na problematiku utrpení věřícího člověka z pohledu Písma resp. knihy Jób. Rád bych podat alespoň částečné vysvětlení tohoto problému, neboť mnozí jistě čas od času procházíme nejrůznějšími zkouškami a protivenstvími s mnohdy nesměle formulovanou, či nevyslovenou otázkou na rtech. Mým cílem je ukázat, že těmito útrapami Bůh svůj lid nenechává procházet samoúčelně, ale že je často i samotným iniciátorem takovéto zkoušky k tomu, aby člověka proměnil a přiblížil sobě samotnému. Vždy přitom zároveň člověku poskytuje dostetk útěchy a nakonec i moci k překonání tíživé situace.
Protivenství - součást následování
Lidské utrpení, vždy bylo a je součástí života aktivní víry Božího následovníka. Již žalmista nás ubezpečuje, že “mnoho úzkosti doléhá na spravedlivého” a zároveň nám dává ujištění, že “Hospodin jej ze všech vytrhuje” Důraz zde není položen na samotném soužení a útrapách, ale na skutečnosti, že je to Bůh sám, kdo se k člověku nejen sklání, ale i aktivně zasahuje v jeho prospěch a nadpřirozeně jej vytrhuje. Je důležité vědět, že Bůh zde není jen divákem, který nám “fandí”, ani jen zachráncem, který jako udatný válečník přichází potřít naše nepřátele nebo posílit naši nepřekonatelnou lidskou slabost. Bůh, který je suverénní, dokonce stojí v počátcích našeho soužení, aktivně je dopouští, a to za jediným účelem - aby nám mohl více požehnat a dokonávat na nás své dílo proměny, které jednou slavně dokončí při našem vzkříšení.
Nádherným příkladem demonstrace Boží vysvobozující moci, a nejen jí, ale i obrazem lidské proměny skrze ohnivou pec soužení, je kniha Jób. Již v jejím úvodu nás její pisatel seznamuje s podivnou skutečností, která zasluhuje hlubšího prozkoumání. Bůh se zde před satanem chlubí tím, že jeho věrný služebník Jób žije před tváří lidských synů bezúhonně:
"Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.""
Kolik z nás by si jistě přálo, aby z Božích úst mohla zaznít slova chvály ohledně našeho života. Kolik z nás by jistě chtělo, aby se námi Pán Bůh mohl takto pochlubit před svými anděli. A kolik znás by jistě toužilo, aby nás Pán Bůh mohl shledat jako přímé a bezúhonné. Když se ale začteme o pár řádek dále, s údivem, a možná i neskrývanou hrůzkou zjistíme, že výsledkem Jóbovy spravedlnosti v tomto případě není jen požehnání, ale že Pán Bůh na satanovo naléhání dopouští na Jóba zkoušky a trápení a nakonec vydává Jóba do nepřátelské, satanské moci. Ten v důsledku toho v jediném dni přichází o svá stáda sedmi tisíc ovcí, tří tisíce velbloudů, pěti set spřežení skotu a pěti tisíc oslic a aby toho nebylo málo, nakonec přichází i o svých sedm synů a tři dcery. Jób se přitom nedopouští vůči Bohu jediného křivého slova a s chválou Boha na rtech usedá v tichosti do prachu země.
Tím však tento tragický příběh ještě zdaleka neskončil. Boží nepřítel nepřestává Jóba před Bohem osočovat a nakonec si vyprosil, aby mohl škodit i Jóbovi samotnému. Výsledkem je, že je Jób po celém těle raněn vředy, trpí krutými bolestmi a nespavostí, prožívá bezesné noci a když načas upadne do spánku, trápí ho noční děsy. Začíná páchnout vlastní ženě, která ho provokuje k rouhání. Jób nyní pozbývá i svých dosavadních přátel. Uvědomíme-li si, že se Jób ve svém životě nedopustil ničeho zlého, pak vidíme, že jeho stav je důsledkem jediného – poslušnosti Boha, kterou Bůh dovoluje satanovi důsledně prozkoušet.
Utrpení - tavící pec pro náš charakter
Znám mnoho křesťanů, kteří si očividně přáli jít ve stopách Božích mužů, které nám vykresluje Bible, ale málokdo z nich již chtěl procházet ohněm bojů a zkoušek jako oni. Bez této zkušenosti však víra člověka zakrní. Apoštol Petr proto naši víru přirovnává ke zlatu, které je třeba zkoušet a čistit v tavící peci soužení. Mohli bychom být v pokušení si říci, že doba Starého Zákona již definitivně pominula, že nyní žijeme v době milosti skrze dokonalou oběť Pána Ježíše Krista. A měli bychom pravdu. Nicméně - pokud neprožijeme osobní zkušenost Boží lásky a bezpodmínečného přijetí, a pokud bychom nebyli náležitě vyučení v “abecedě Božího Slova” – mohli bychom být podobní těm, kteří byli zaseti na skalnatou půdu a v dobně soužení odpadají. Proto nám, křesťanům Nové Smlouvy,.nechal Jakub ve své epištole i odkaz na Jóba s pobídnutím k následování:
"Za příklad trpělivosti v utrpení si, bratří, vezměte proroky, kteří mluvili ve jménu Páně. Hle, 'blahoslavíme ty, kteří vytrvali'. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobově a víte, k čemu ho Pán nakonec přivedl. Vždyť 'Pán je plný soucitu a slitování.'"
Uvidíme-li svůj život jako duchovní pouť, jejíž cílem je Království nebeské, můžeme každé své soužení a každou svoji bolest vidět jako zkoušku, která má za cíl jediné, a to proměnit nás více do podoby Krista a posílit naší víru. Můžeme si být jisti, že nejsme loutkou v rukou okolností a živlů, ale že dobrý Bůh vše předzvěděl a že s každou zkouškou nám již připravil východisko. I když se tato zkouška zpravidla nikdy nezdá příjemná, později v nás vypůsobí ovoce spravedlnosti. A proto ve svém ponížení, dokonce s chloubou a nadějí, můžeme vyhlížet vysvobození shůry, ve kterém se chce náš Nebeský Otec oslavit.
Nyní tě mé oči vidí
Čím beznadějnější se nám naše situace může jevit, tím mocnější vysvobození můžeme očekávat. Zcela se přitom můžeme upnout k tomuto Božímu zaslíbení a vírou spočinout v náruči našeho mocného Boha, který má s námi soucit a který nám připravil východisko ještě dříve, než nás vydal této zkoušce. Vědomi si tohoto a s pohledem upřeným na Jóba nemusíme podléhat pokušení věřit, že tato situace je trestem za nějaký náš hřích nebo že bychom ztratili Boží přízeň. To nám dá sílu, radost a vytrvalost i ve chvíli, ve které ten, kdo svůj život Bohu neporučil, jen ztěží obstojí.
Podíváme-li se do závěru knihy Jób, můžeme vidět úžasnou proměnu, která se s Jóbem v jeho životě stala. Ke konci jeho soužení nejenže Bůh zcela uzdravil jeho nemoc, dal mu novou a stejně početnou rodinu a ve všem hmotném statku mu požehnal dokonce dvojnásobně, ale sám Jób doznává:
"Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem."
Proto vytrvejme v každé životní situaci, v každé nemoci a v každé tragédii a mějme na paměti, že Pán Bůh není jen vzdáleným pozorovatelem, ale možná právě tehdy dochází k tomu, co Pán Ježíš řekl Petrovi, a to, že si satan vyprosil, aby nás mohl tříbil. Právě v tu chvíli si můžeme být jistí plnou Boží přízní a můžeme se modlit, abychom před celým nebeským zástupem, jako Jób, zachovali Bohu věrnost a ten se námi mohl pochlubit, jako se pyšný otec rád chlubí synkem, který jej poslouchá, důvěřuje mu a dělá mu radost. Buďme si jisti, že požehnání ve formě přetavené víry a důvěry Bohu, bude tím největším bohatstvím, které skrze zkoušku víry nakonec obdržíme. Nakonec nás čeká nevadnoiucí věnec slávy věčného života a toto, slovy Pavla, krátké lehké soužení nám přinese přenesmírnou váhu věčné slávy, která již bude trvalá. Kéž bychom již za svého života mohli spolu s Jobem zvolat: "Nyní tě mé oči vidí." Amen.
