Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

 Pavlův komentář k Bolkově reakci na Pavlův komentář k článku Představa osobního Boha mi připadá jako velmi dětinská od Effrime  Bolek reagoval: Mě tvůj názor Pavle připomíná spíše židovsko-katolickou tradici, kde byl andělům vždy přikládán větší důraz než si zaslouží a než jim připisuje sama Bible. Ta říká, že andělé nejsou nic jiného než pouhá stvoření, byť duchovní podstaty. V některých případech (např. návštěvníci u Abrahama, Lota atp.) jsou anděly nazýváni zřejmě lidé, kteří byli Božími posly s úkolem vyřídit určitou zprávu či záležitost.. Jinde jsou viděni jako bytosti ryze duchovní.  Pavlův komentář: Dobrý večer Bolku, děkuji za komentář. Tyto první řádky by jistě byly na samostatnou diskusi. Nemám ovšem v úmyslu pokračovat v diskusích typu " kolik andělů se vejde na špičku jehly" , spíš už zda anděl může odvalit kámen či ne. V  pojetí andělů, které uvádíš (" v některých případech"), by to bylo vyřešeno velmi jednoduše.   Chceme-li být vůči Písmu kritičtí, pak můžeme i připouštět vliv pohanství na chápání duchovního světa u Židů, který se promítl i do Písma. Viz zkratku: padlý anděl – démon.    - to je úvaha, která naznačuje , že i mezi "anděly" to občas "neklape" a že by mohla existovat i jakási hierarchie - nicméně mám za to, že nám není dáno, abychom se za našeho pozemského života o tom něco dozvěděli ...   Osobně bych význam andělů nepřeceňoval. Zejména v souvislosti s tvým odosobňováním, resp. odotcováním Boha lze tvoje schéma chápat jako učení s poněkud synkretickými rysy, které je u moderních intelektuálů tak populární: Bůh – neosobní tvůrčí síla, kterou lze nazvat jakkoli dle náboženské příslušnosti, andělé – osobní duchovní (rozuměj z jiné dimenze) bytosti , které s námi komunikují, aby nám pomohli na vyšší technologickou a etickou úroveň.   - ani já význam andělů  nepřeceňuji. Nicméně, na tom, co si myslím, se zatím nic nemění. A nemyslím si, že bych Boha odosobňoval nebo odotcovával - tak to nevidím. Je to ovšem Otec, který má příliš mnoho dětí na to, aby se mohl s každým jednotlivě zabývat. Uvedu velmi optimistický příklad : dejme tomu , že by byla miliarda křesťanů a že každý z nich by chtěl v tutéž dobu důvěrně rozmlouvat s Bohem Otcem . Já tedy nevím, tak tohle může dokázat jedině Bůh , který je ve všem a všude, tedy Bůh Pan-theista. Mě ovšem ani panteistické ideje nejsou úplně cizí, ale pokud jde o Stvořitele a jeho dílo, představa individuálního Tvůrce je mi bližší.   Tyto intelektuálně přitažlivé synkretické prvky směřují k jakémusi univerzálním náboženství, ve kterém je od každého něco a tedy „musí“ být „lepší“ a „správnější“. Křesťanovi však zcela rozmetají koncepci osobního Boha a Jeho spasitelný plán.   - já to tak vidím. Má-li svět jednoho Tvůrce, pak může  být i jedno univerzální náboženství. A myslím si, že je naší starostí a povinností se k takovému univerzálnímu náboženství dobrat, a to i za předpokladu, že řada našich "jistot" bude zcela rozmetána. A pokud tyto naše "jistoty" nebudou životaschopné, tak to zřejmě potom bude jenom dobře.   Co není osoba, co není Otec (nemá osobní vztah k člověku) nemůže ani mít osobní zájem na jeho spáse. Vše pak spočívá na bedrech andělů – duchovních bytostí – a již jsme až po krk ve spiritismu. Nelze-li vzývat Boha Otce – lze vzývat anděly, kteří „jsou tady mezi námi, slyšíme "šum" jejich imaginárních křídel a hlasy, které nás volají.“ Nelze-li se modlit k Bohu Otci, protože není Otcem (je to dětinské), lze odpovídat na hlasy andělů – duchů, kteří nás volají….   - na to už jsem odpověděl výše - univerzálního Tvůrce neodosobňuji , "anděly" ( možná by to chtělo použít jiného slova , jsou-li andělé jiš příliš "poznamenaní" ) pokládám za imaginární bytosti, které s Bohem komunikovat mohou, ne však všechny najednou ale v audiencích . Spiritismus se tu ovsem ihned nabízí, to je pravda, ale ten jsem opravdu neměl na mysli. Na druhou stranu - je až tak velký rozdíl vzývat ke komunikaci Boha nebo vzývat Anděly. Vzývat Boha Otce - to snad není spiritismus ? Nějaké problémy to jistě naznačuje ...   - mohu ovšem též přidat citát (Matouš 21-29 ) : Ježíš jim odpověděl ( židovským zákoníkům - spor o vzkříšení ) : Mýlíte se, neznáte písma ani moc Boží. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.   Nebo jinde (Lukáš 12-8 povzbuzení ke statečnému vyznání ) " Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Kdo mne však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly".     Celý Nový Zákon (tedy samotné základy křesťanství) nehovoří o Bohu jinak, než o našem Otci, a jsme neustále vyzýváni, abychom k němu přistupovali s důvěrou jako děti a měli s ním vztah jako děti k otci. Samozřejmě, že je to obraz, ale obraz vztahu – toho vztahu, který ani jiný být nemůže.     - musím to brát opět jako obraz - jinak z  toho jenom plyne, že bude nutné si přiznat, nakolik je Nový Zákon jen mytologií a ne příliš dobrou a úspěšnou literaturou faktu.   Kdo by se postavil Bohu na roveň, toho Bůh odvrhne podobně jako Hvězdu Jitřní (též anděla).   - to však jistě můj případ není. Hledat a nalézat Boha jistě neznamená stavět se mu na roveň. Ale kdož i ví, k čemu všemu Bůh člověka do světa povolal , jak to některé teorie naznačují...   Vysmíváš-li se Pavle tomuto základnímu křesťanskému vztahu k Bohu jako k Otci, jsi-li výše než křesťané, nemáš-li vztah k Bohu jako dítě k otci, jsi-li emancipovaný vůči Bohu, dospělý v duchovním smyslu – nepotřebující Boha Otce, pak již stojíš na jiném břehu. Nebojím se říci na zcela jiném univerzálním světonázoru velmi podobném New Age.   - nevím, zda to tak vyznívá, že se někomu vysmívám, určitě to tak vyznívat nemělo, i když, kritika často vyvolává u kritizovaných dojem ironie . Ale to určitě nebyl můj cíl, něco ironizovat.   - vskutku nemám k Bohu vztah jako k otci, nýbrž posvátnou úctu jako k svému Stvořiteli . A myslím, že je nerozumné jej obtěžovat s mými problémy . V tomto smyslu jsem určitě dospělý ..   - pokud jde o břeh , řekl bych, že sice jsem zatím stále na tom křesťanském , vždyť dnes už snad nemusíme všichni pochodovat stejným krokem a jenom papouškovat to, co nám naši otcové předepsali, v tom je přeci jen více svobody. Já se tedy stále vidím na břehu křesťanském ( tedy ve smyslu , že jsem spíše křesťan než muslim, budhista nebo hinduista, ale to samozřejmě není jenom moje zásluha ), pokládám se stále za křesťana, a z křesťanského hlediska se chci jednou dobrat k univerzálnějšímu náboženství.    - nemyslím si, že jsem výše než křesťané, jsem stále ( ještě?) mezi nimi a vedle nich , i když  svoje názory takto anonymně publikované si zatím nechávám spíš pro sebe. Žiji tedy tak trochu "dvojím životem" . Je to také trochu proto, že stále platí, že nelze vždy a všude říct všechno na rovinu, protože nechci ty, kteří mi důvěřují, zklamat a na druhou stranu se nechci pouštět do neproduktivních konfliktů. A nakonec, i já si musím samozřejmě stále něco ujasňovat ... Mám to složité, ale zatím  mi to jakž takž prochází ... Nikdo není dokonalý a bez chyb - hříchů ....    - já vážně nevím, co je to New Age, jenom jsem o tom slyšel a četl nějaké nepříliš srozumitelné křesťanské kritiky , blíž jsou mi katoličtí modernisté ( zřejmě Henry a Loisy, ale znám jenom jejich jména podle odkazů v knize "Reformní náboženská hnutí " od Davida Frýdla ), čtu zcela samozřejmě "bibliotecu gnosticu" a Kristův pobyt a konec v Indii pro mne není žádné "tabu" . Zajímal jsem se o unitaristy, třeba Maliarika nebo Paula Burtona , zatím mne však většinou zklamali svojí mystikou a nesrozumitelností. Ale je to u mne zatím všechno jen letem světem, nic systematického ...   Teď zrovna se chystám na pseudodialog s "Ateistou" - viz Seznam , možná s ním už někdo z vás měl tu čest. Podle pravopisu je to buď nedouk nebo provokatér, ale to, co píše, má docela hlavu a patu a je to dost síla  ...   Pokoj všem přeje Pavel.