poslal husky JAK JE TI, PRAVDO A LÁSKO?
Tak si třeba pomysleme, že ta Pravda a Láska, kterou poslal do života pan prezident Havel, je holčina teprve patnáctiletá - a tak zkušená aktivistka jakou je Lež a Nenávist, ji ještě mockrát šoupne za mříže a nechá o chlebu a vodě. Ale i tam lze přemýšlet, dospět a rozhodnout se.
V sobotu 25.června 2005 na 4.zasedání VIII.sněmu Církve československé husitské, rezignoval ze své funkce patriarchy, nejvyššího církevního představitele, ThDr. Jan Schwarz. Což jste se dozvěděli či dozvíte z médií tištěných i audiovizuálních. S důvody tohoto kroku dr.Schwarze se můžete seznámit v jeho následujícím Prohlášení, které Pozitivní noviny otiskují v plném znění; fragmentů pravd jsou ostatně plné leckteré jiné sdělovací prostředky – a kam míří polopravdy, tam tyto noviny rozhodně dojít nechtějí.
Protože Jan Schwarz nechce být jen formální figurou v prostoru vymezeném podnikatelským duchem managementu CČHS, zvolil raději odchod ze svého úřadu.
Je to škoda, především pro ty, kteří jeho nastoupenou cestu a následné nutné střety na ní pochopili a vyjadřovali mu svou podporu i tak, že riskovali své zdraví hladovkami. Zachovali se krajně v krajní situaci. Nezvolili jen lítost a obavy před bezmocí, ty pocity vytěsnila potřeba podpořit poznanou pravdu. Těmto statečným lidem patří dík za to, že konali. Konali, když patriarchovi „ústředí umožnilo“ být sice nejvyšším představitelem církve, ale upřelo mu všechny možnosti skutečně vykonávat povinnosti svého úřadu. Skoro se chce říci s jistým panem sládkem Havlovy hry: Inu, to jsou ty paradoxy!
Paradox je naštěstí i v tom, že právě pro tyto příslušníky církve. kteří nechtějí být jen zástupem poslušných oveček jdoucích kamkoli jsou vedeny, je to i dobře. Nikdy už nebudou jen vyznavači, protože poznali potřebu podílníků. Jejich víra není vedena pouze tradicí podpořenou emocí. Poznali totiž prospěšnost poznávání skutečnosti jaká je a nutnost vytvořit si vlastní názor. Lásku a oddanost víře, jejímž základem je obhajoba pravdy a svobodného slova v církvi , tedy čestného jednání, poznali jako inspiraci k činu. TOTO jim ukázal svým jednáním patriarcha Jan Schwarz.
Nevím, jaká bude jeho budoucnost v církvi; můžeme se jen dohadovat, setrvá-li v ní pod tak mocně stmeleným stínem ústředí její praktické moci.
Jedno však vím bezpečně: každý z nás toužíme mít všeho dostatek.
Jan Schwarz ukázal mnoha lidem – a nejen příslušníkům církve husitské – že chceme-li opravdu, aby Pravda a Láska na své dlouhé trati nezahynuly, musíme jim dopřát dostatek možností svobodně dýchat. Nestrkat ji za mříž své lhostejnosti a klidu na vysezeném hnízdě.
A dá se to říci i „polopatě“ : netáhnout za jeden provaz s nikým, kdo si ochočuje mocí bohatství a prebendy. A mlčení těch, kteří před dveřmi do domu Pravdy zahazují raději klíče.
PROHLÁŠENÍ PATRIARCHY
Konstatuji, že 4. zasedání VIII. sněmu odmítlo už při bohoslužbě jednat podle řádů a neumožnilo mi otevřít zasedání bohoslužbami s promluvou. Dále konstatuji, že sněmovní zasedání tím odmítlo i jednat podle programu a svolání patriarchy, tedy o obnově církve a proto rezignuji na úřad patriarchy Církve československé husitské.
Tři roky se snažím zavést všeobecnou diskuzi o obnově církve. Otevřel jsem témata - Odluka církve od státu a samofinancování církve, Možný přechod farářů do civilních povolání (včetně biskupů a patriarchy), Postavení církve na prahu třetího tisíciletí a její otevření se do společnosti, tedy aktivní a důvěryhodná misie, ad.
Dnešní jednání mi ukázalo, že církev nemá dostatečnou sílu k obnově. Obává se restrukturalizace úřadů, náboženské obce nejsou bez finanční podpory státu ve velké míře schopny samostatného života (účast věřících na bohoslužbách přitom rapidně klesá, stejně tak počet křtů a vysluhování dalších svátostí).
Církev se nezabývá programem obnovy, ale zakládáním s.r.o. a další podnikatelskou činností managementu, která by v jiných organizacích pravděpodobně nebyla možná. V církvi placené státem považuji činnost s.r.o. za nemorální. Nic na tom nezmění skutečnost, že zákon tuto situaci dostatečně neřeší.
Navrhl jsem sněmu, aby začal projednávat přechod na dvoustupňové řízení církve. To by v praxi znamenalo zrušení diecézí, výrazné posílení samostatnosti náboženských obcí, ale i jejich odpovědnosti. Tyto náboženské obce by byly napojeny přímo na ústředí, které by jim sloužilo jako servis pro efektivní provoz – ve službě právní, personální, mzdové, tiskové, věroučné a charitativní. Tyto odbory dnes povětšinou nejsou na ústředí obsazeny. Dvoustupňový model řízení u církve, která se zmenšila na desetinu a dále se zmenšuje, považuji za návrh opatření, které je logické a oprávněné. Církev se však před řešením uzavřela a bude pravděpodobně jen tiše (duchovně) vymírat, při čilém podnikání několika rodinných klanů v s.r.o., penzionech, rekreačních zařízeních a jiných komerčních aktivitách.
Daňoví poplatníci třeba časem poznají, že už nedotují církev, ale církevní podnikatele. Ježíš Kristus však nezaložil společnost s ručením omezeným, ale církev jako duchovní společenství. Odcházím, i když vím, že svou rezignací umožním oponentům, aby všechny chyby v církvi svedli na mou hlavu. V tuto chvíli mohu pouze konstatovat, že kompetence patriarchy jsou takřka nulové, pravomoci jsou kolektivní záležitostí ústřední rady a dalších orgánů, za jejich rozhodnutí však přebírají zodpovědnost statutární zástupci. Takovou zodpovědnost odmítám.
Protože nechci být pouze formálním představitelem Církve československé husitské a nemám možnost na uvedeném stavu církve cokoliv změnit, odcházím z úřadu patriarchy v polovině svého funkčního období.
ThDr. Jan Schwarz
25.6.2005
