Grano Salis - Ultraortodoxní Židé v současném Izraeli

Karels poslal:

Ultraortodoxní Židé v současném Izraeli

Marek Čejka

Současná izraelská společnost je svým složením značně komplikovaná. Nejde jen o fakt, že 20% izraelských občanů tvoří Arabové (tedy muslimové a křesťané), ale i složení samotné židovské společnosti je velmi různorodé. Izraelští Židé se od sebe liší např. svým etnickým původem, který je odvozen od toho, kde přebývali v diaspoře. V tomto ohledu je zřejmě nejznámější dělení na Aškenázy a Sefardy. Zatímco Aškenázové jsou potomci západo- a východoevropských Židů (hlavně z Polska, Pobaltí, Ruska a anglosaských zemí), Sefardové žili hlavně ve Středomoří a v některých arabských zemích (hlavně pak Španělsku, Maroku, Tunisu, ale také Iráku, Íránu, Jemenu či Etiopii).

Kromě etnického původu je v izraelské židovské společnost velmi důležitý i přístup k víře - zde můžeme velmi zběžně rozlišovat na:

1. sekulární Židy

2. tradicionalisty

3. ortodoxní Židy (resp. neo-ortodoxní)

4. ultraortodoxní Židy (tzv. charedim)

Termín charedi (v plur. charedim), znamená hebrejsky Ten, kdož se třese při Jeho slovu (Izajáš 66:5) a používá se velmi často v izraelské i světové publicistice. Zatímco v literatuře a tisku dochází z neznalosti k záměně různých pojmů jako ortodoxní, ultraortodoxní či chasidé, je dobré hned na úvod zdůraznit, že nejde o synonyma. Samotný výklad pojmu ortodoxní judaismus je velice nejednotný. Stručně by se dal charakterizovat jako hlavní proud judaismu, jehož základem je striktní lpění na tradici židovského práva (Halacha), což se projevuje hlavně v praktickém životě. Také naprostá většina židovských náboženských institucí v Izraeli je ortodoxních. Tato skutečnost bývá občas příčinou sporů mezi izraelskými a americkými Židy, neboť v USA žije větší židovská komunita než v Izraeli, ale většina z tamějších Židů patří k ne-ortodoxním proudům judaismu (tzn. reformním a konzervativním proudům), na které ortodoxní pohlíží často velmi kriticky. Ortodoxní versus ultra-ortodoxní Jaký je však rozdíl mezi ortodoxními a ultraortodoxními Židy? V určitém ohledu značný. Spočívá mimo jiné také v tom, že ortodoxní (či neo-ortodoxní) interpretace židovského práva je pružnější a snaží spojit nábožensky a rituálně plný život s moderním životním stylem. To v praxi znamená i fakt, že přestože ortodoxní dodržují přikázání Tóry, žijí a oblékají se v podstatě moderně. Kromě pletené kipy a provázků cicit (vlajících někdy z pod oděvu) je nelze na první pohled často ani rozpoznat.

Oproti tomu ultraortodoxní charedim nosí zcela nezaměnitelný oblek, skládající se nejčastěji z tmavého kaftanu, černé sametové kipy (jarmulky) a klobouku. S oblibou nosí také vousy a pejzy. Ještě zásadnější rozdíl než oblékání a životní styl je jejich přístup k současnému Izraeli a sionismu. Většina ortodoxních se řadí mezi tzv. náboženské sionisty a na současný Izrael pohlížejí mesianisticky, tzn. že se považují se za uskutečňovatele Božího plánu. Ultraortodoxní však v této věci sionistům oponují a jen s nelibostí nesou, že novodobý izraelský stát, který měl být vytvořen Bohem, je produktem vůle lidské. Současný Stát Izrael založený sionisty tak pro ně neztělesňuje nic zvláštního a v horším případě je pro ně přímo rebelií proti Bohu. Nutno však říci, že i když se většina současných charedim v Izraeli za sionisty nepovažuje, je do značné míry pragmatická a využívá nejrůznějších výhod sekulárního státu. Například přestože nepracují a požívají svého statutu celoživotních studentů náboženských škol (ješiv), pobírají od státu sociální dávky. Rovněž ultraortodoxní muži ani ženy neabsolvují na rozdíl od ostatních Izraelců židovského původu dlouhou a náročnou vojenskou službu. Tato různá zvýhodnění jsou pak většině ostatních Izraelců trnem v oku zvláště pak náboženským sionistům, kteří vojenskou službu absolvují s velkou hrdostí. Tyto výhody (zahrnuté v tzv. náboženském statusu quo) přiřknuli ultraortodoxním Židům v počátečních fázích státu sami sionisté. Ti totiž tehdy potřebovali podporu všech židovských komunit žijících v zemi, a navíc se domnívali, že ultraortodoxní jsou poslední relikty vymírající společnosti. Pragmatický proud charedim je činný i v politice a v parlamentu (Knesetu), kde ho zastupuje několik vlivných politických stran. Aškenázské charedim reprezentuje koalice stran s názvem Sjednocený judaismus Tóry (Jahadut Ha-Tora) a ultraortodoxní Sefardy zase strana Sefardských strážců Tóry Šás, která je v současnosti dokonce třetí nejsilnější parlamentní stranou (hned po Straně práce a Likudu). I ortodoxní náboženští sionisté mají své parlamentní zastoupení Národní náboženskou stranu (Mafdal). Ta patří mezi nejpravicovější a nejradikálnější na celé izraelské politické scéně. To se projevuje výrazným nacionalistickým nábojem v její politice a tvrdým postojem vůči Arabům a mírovým jednáním s nimi. Mezi voliče Mafdalu se řadí hlavně zbožní osadníci z okupovaných palestinských území. Ultraortodoxní separatisté Motto: Když izraelský národ vydržel bez státu dva tisíce let, vydrží bez něj i další dva tisíce. A až přijde Mesiáš, přijde i bez souhlasu většiny poslanců parlamentu. Jehuda Meši-Zahav (jeden z představitelů izraelské komunity charedim) Na rozdíl od ortodoxních nejsou ultraortodoxní charedim vzhledem ke svému postoji k sionismu tak nacionalisticky vyhranění. Existují mezi nimi dokonce malé (ale nikoliv bezvýznamné skupiny, jak bývá často uváděno) jako Neturej Karta, Eda Charedit atd., které současný Izrael a sionisty odmítají zcela. Z celkových přibližně asi 250 000 izraelských charedim (oficiální statistiky neexistují) tvoří tyto radikální skupiny asi 10 000 lidí. To znamená, že od tzv. Izraele (jak ho sami nazývají) nepřijímají žádnou pomoc, včetně sociálního pojištění a samozřejmě odmítají platit daně. Jsou také proti jakékoli účasti na izraelském politickém životě, což demonstrují tím, že nenosí své identifikační průkazy, nevolí v parlamentních volbách a zavrhují všechny symboly izraelské státnosti a nezávislosti. Tito charedim dokonce sami sebe někdy označují za Palestince a jsou ochotni spolupracovat s palestinskými institucemi proti sionismu. Například současná duchovní autorita Neturej Karta rabín Moše Hirsch se schází s Jásirem Arafatem a byl dokonce jmenován ministrem pro židovské záležitosti ve vládě budoucího Palestinského státu. Chasidé a mitnagdim Jak je tedy možno vidět ani izraelská ultraortodoxní komunita není uvnitř zdaleka jednolitá. Kromě rozdílných politických postojů se v ní projevuje ještě celá řada dalších dělení. Stále je ještě možné setkat se s členěním na chasidy a mitnagdim (litevce). Mitnagdim byli vždy více intelektuální a nechovali takovou úctu ke svým rabínům jako chasidé. Chasidismus oproti tomu hlásá, že nezáleží jen na učenosti a studovanosti, nýbrž hlavně na srdečné a niterné zbožnosti. Chasidismus byl tak vždy mnohem emotivnější a vyvinul dědičný systém, v němž má rabínský soud a úřad rabína (cadika) takřka absolutní moc a kontrolu nad svými stoupenci.

Nejznámější současné dynastie chasidských rabínů se nazývají podle míst svého původu Ružin-Sadagura, Satmar, Lelov, Lubavič, Ger, Vižnic, Sanz, Slonim, Belz a Biala.V rámci chasidů existuje celá řada dalších směrů, jimž se ale na tak krátkém prostoru nelze věnovat. V komunitě charedim dále existují různé proudy a skupiny podle stoupenců jednotlivých rabínských soudních dvorů, neboť rabíni mezi sebou často navzájem soupeří a panují mezi nimi různé osobní antipatie. Dobrovolná segregace Jednou ze základních charakteristik izraelské ultraorotodoxní populace je její dobrovolná sociální a kulturní segregace. Charedim tak žijí ve svých čtvrtích a komunitách oddělených od ostatních Izraelců.

Dvě nejznámější centra izraelského ultraortodoxního židovstva se nacházela už před založením Izraele v západojeruzalémské čtvrti Mea Šearim (Sto bran) a v municipalitě Bnej Brak, propojeného s Tel-Avivem. Existují však i další spirituální centra (např. Safed) a charedim mají v současnosti své čtvrti i v řadě dalších měst. Co se týče osob, které stojí v čele ultraortodoxních komunit, tedy rabínů, ti se hlavně mezi chasidy těší nesmírné úctě. Rabínů je v Izraeli celá řada, ale jen úzká skupina z nich disponuje všeobecnou autoritou. Rabíni a rabínské instituce mají tak vliv nejen na rozhodování politiků náboženských stran, ale také na to, jak budou volit jejich stoupenci ve volbách. Ultraortodoxní politické strany mají totiž své specifické rabínské orgány (tzv. Rady velkých učenců Tóry), které činí zásadní politická rozhodnutí. Např. aškenázští rabíni (nikoliv sefardští) sice nepovolují svým politikům z náboženských důvodů přijmout ministerský post v sionistické vládě, ale umožňují jim už být například ministerskými náměstky. Nejznámějšími rabínskými autoritami v současném Izraeli jsou např. rabíni Ovadia Josef, Jicchak Kaduri či loni zesnulý rabbi Eliezer Menachem Šach, který se dožil úctyhodných 103 let. Co se týče jazyka, charedim sice ovládají hebrejštinu, ale ta je pro ně stále posvátným liturgickým jazykem. K běžné konverzaci tak používají převážně jidiš. Zatímco prostí charedim občas čtou sekulární tisk nebo sledují televizi, rabíni ji sledují málokdy a neposlouchají ani světské rádio - čtou pouze ultraortodoxní tisk (např. listy Hamodia, Hašavua atd.). Informace, které k nim tak dolehnou z ostatního světa, jsou jen velice zprostředkované a často povrchní. Segregace charedim je posílena i jinými skutečnostmi - např. už zmíněným vynětím ultraortodoxních mužů a žen z vojenské služby. Je velmi obtížné, ne-li téměř nemožné se od komunity odpoutat (a podobně to platí i opačně). To proto, že charedim žijí od útlého dětství pouze ve společenství ostatních spoluvěrců ve své čtvrti, která je městem ve městě. Jsou vychováváni hluboce konzervativně a v nedůvěře k sekulárnímu světu a jeho hodnotám. Navíc se jim od dětství dostává prakticky výhradně pouze náboženského vzdělání, takže i pokud by se náhodou mladý ultraortodoxní student pokusil komunitu opustit, stěží by se v sekulární společnosti profesně uplatnil, nehledě na to, že by s velkou pravděpodobností neměl mezi sekulárními přátele, kteří by mu pomohli se začleněním se do tak diametrálně odlišné společnosti.

Přes mnohdy jednostranný mediální pohled představují ultraortodoxní Židé značně zajímavé společenství. A to nejen v Izraeli, ale po celém světě např. v USA, Anglii a jiných zemích, rovněž žijí veliké ultraortodoxní komunity. Přestože se mohou charedim jevit ze sekulárního pohledu mnohdy rozporuplně, může být nedůvěra k nim často jen výrazem předsudků a neznalosti bližších podrobností o jejich životě a hodnotách.

Marek Čejka je doktorandem na MU v Brně

více informací na stránkách autora - http://chunky.webpark.cz/

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace