Grano Salis - O autoritě v Božím lidu

Jak je to s tou autoritou -

Snad na každého čtenáře Bible musí silně zapůsobit příběh o vzpouře Kórachovců ze 4.Mojž.16 kap. Kórach spolu s předáky Božího lidu požívali jistou dávku autority, ale zatoužili po ještě větší autoritě. V dnešní mluvě tvořili moc „výkonnou“, ale asi chtěli mít jako Mojžíš „moc zákonodárnou“. Možná by je časem Bůh povýšil, ale oni čekat nechtěli, chtěli také „vládnout“ a to hned. Mojžíšovou autoritu odmítli: vzkázali mu, „nepřijdeme“. Konec známe, Bůh je potrestal smrtí!

„Pyšní a ctižádostiví cařihradští patriarchové nechtěli být poddáni ( ve věcech víry a církevní kázně ) papeži a dostali se do ponižujícího područí svých císařů.“

(P.Konrád, M.Kubeš – „Poutník“, 1945, imprimatur) Tak to viděli ze svého pohledu autoři této knihy. Uměli popsat také nepěkný stav ve své vlastní církvi:

„Biskupi i preláti XI. století byli zesvětštělí, biskupi hrabiví a kněží vedli nečistý život. Biskupové pocházeli většinou ze šlechtických rodů, byli spíše světští páni než pastýři, mnozí brali jen důchody statků a vykonávání duchovních povinností vydržovali placené zástupce. Sami pak hýřili a užívali světa. Nižší duchovenstvo bylo nevzdělané, slovo Boží se nekázalo. Lid vyrůstal namnoze v náboženské nevědomosti!“ ( tamtéž)

Četl jsem článek od rabína o tom, že Mojžíš měl od Kórachovy vzpoury „trauma“, kdykoli se někdo „ozval“. Když se Rúbenovci a Gádovci obrátili na něho se žádostí o přidělení jejich dědictví ještě před Jordánem, obořil se na ně Mojžíš jako na „zplozence hříšných lidí“. Jejich oprávněná žádost vyvolala v Mojžíšovi vzpomínku na vzpouru Kórachovou, snad se mu již vybavila představa, jak žadatelé mizí v útrobách země… Každopádně si jejich žádost špatně vysvětlil. I takové nedorozumění se může v Božím lidu vyskytnout.

V I.Tim.5,17 čteme, že starší sboru, kteří jsou aktivní v kázání a vyučování, mají obdržet „dvojnásobnou odměnu“ ( řecké „time“=hodnota, čest, úcta, pocta, čestná odměna=honorář). Z uvedených slov řecko-českého slovníku k N.z. plyne, že králičtí přeložili svým „dvoji cti“ lépe než ekumenický překlad. Avšak ani dvojnásobná čest či úcta nám nesmí navodit dojem, jako bychom měli před někým „padat na tvář“. Apoštol Pavel napomenul Petra veřejně. Napsal jsem Jardovi větu od J.Ratzingera a Jarda se vyslovil proti, nesouhlasil s ní, nevěda, že věta patřila někomu, kdo se pak stal papežem Benediktem XVI. Jsem zvědav, jestli by byl proti, kdyby věděl, komu výrok patřil.

Svého času bylo v módě učení o autoritě. Dnes již nemám přehled, na jakém stupni ta nauka je. Jen si vzpomínám, jak jsem se setkal se známým duchovním Křesťanského společenství. Po pozdravu mě ihned „zkoušel“: „Kdo je tvou autoritou“? Pojal jsem podezření již před mnoha léty, že nekatoličtí duchovní tak trošku „závidí“ katolickým kněžím jejich autoritu. Také by chtěli, aby jejich ovečky věřili všemu, co jim tito duchovní k věření předloží.

Následování hodný příklad nám zanechali švýcarští bratři. V helvétském vyznání bratři napsali: „Nepohrdáme výklady řeckých a latinských svatých Otců a nezavrhujeme jejich rozpravy a pojednání o svatých věcech, POKUD se SROVNÁVAJÍ s Písmy. Skromně však od nich UPOUŠTÍME, ukazuje-li se, že přinášejí , co je Písmům cizí nebo jim ODPORUJE. Stejně je třeba posuzovati také ustanovení a usnesení koncilů.“ Co vy na to?

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace