Grano Salis - Křesťanství jako jediné pravé náboženství

Karels poslal:

Křesťanství jako jediné pravé náboženství

Jak moc pravdivý je tento nadpis? Co je pravdy na této myšlence? Zřejmě je to maximální „nabubřelost“ a pýcha vůbec přijít s takovým názorem na tyto stránky. Vykročil jsem snad ráno špatnou nohou? Nebo jsem se při rozhovoru s budhisty cítil nesvůj? Pokusím se zodpovědět na tyto otázky a ještě mnohé další. A pokud vám, vážení čtenáři, vydrží trpělivost při čtení tohoto článku až k samotnému závěru článku, potom jistě uznáte důvody mého konstatování v nadpisu. Paradoxně za konkrétní postoj, totiž takový, že je křesťanství jediným pravým náboženstvím, nevděčíme sami sobě, ale našim židovským přátelům.

Se svým výkladem začnu pozvolna. Židovský národ má Tanach [תנ״ך], což je pouze jiné označení pro Starý zákon. My křesťané tuto část Bible nazýváme Starý zákon. V této části Bible je plno nařízení, příkázání, ale také příběhů především o Hospodinu Bohu Izraele. Stejně jako o překonávání různých obtíží židovského národa. Postupem času, si židovští rabíni dali práci s tím, aby stanovili, kolik vlastně Tanach obsahuje přikázání. Židovští rabíni došli k podivuhodnému číslu 613 přikázání. 613 přikázání obsahuje podle nich Starý zákon. Je to nařízení od svěcení sobotního dne až po zákaz zabíjet. Těchto 613 nařízení mají plnit věřící židé.

My křesťané máme kromě Starého zákona navíc i Nový zákon, který je svědectvím o podivuhodném muži z Nazareta, svědectvím o Ježíši. Tohoto víc než podivuhodného muže mnozí z Izraele, ale také nežidé „identifikovali“ jako Mesiáše, Zachránce židů. Ježíš je v prvé řadě Zachráncem židovského národa, ale také každého, kdo v něj uvěří. Což obnáší vyznat mu své hříchy a uznat tohoto Ježíše za Pána svého života. To je evangelium, dobrá zpráva, která je po světě hlásána už bezmála 2000 let.

Co jsem mínil tvrzením v nadpisu, že křesťanství je jediným pravým náboženstvím? Pokusím se nyní formulovat odpověď. Ježíš mimo jiné provedl svůj výklad prvé části Bible, Starého zákona. Při jedné z diskuzí, které měl Ježíš se svými odpůrci, mu byla položena otázka: „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ A Ježíš na to odvětil: „'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí '. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'“ To jsou dvě přikázání, která ale už byla řečena ve Starém zákoně! Ježíš podává svůj výklad o pořadí důležitosti jednotlivých přikázání.

Často nám křesťanům bývá vyčítáno, že nenaplňujeme, neřídíme se tímto přikázáním: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Podle našich kritiků „brojíme“ proti všem možným náboženstvím jako je islám, budhismus a já nevím proti kterým ještě. A takovým způsobem údajně porušujeme ono vyslovené přikázání: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Jenomže tady je navíc jedno přikázání, které je také závazné pro nás křesťany. A vysvětlením tohoto přikázání bude i vysvětlením nadpisu z našeho článku. Tohle přikázání nám říká: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ Je dobré dodat, že uvedené přikázání bylo řečeno především židovskému národu. Je tak řečeno v 5. knize Mojžíšově, konkrétně v šesté kapitole verši pátém.

Hned jak jsem se stal křesťanem, pokládal jsem si často otázku, proč je to řečeno právě takto a ne jinak? Proč není například řečeno, že máme Boha milovat jako sebe samého, podobně jak je řečeno o bližním. A proč je v tomto přikázání zmíněno srdce, duše a mysl? Což byly otázky, které mi nedávaly dlouhou dobu spát. Ale nedávno jsem na tyto otázky našel odpovědi. Milovat Pána Boha jako sebe samého, nemůže být řečeno z jednoduchého důvodu. Pán Bůh nemůže být srovnáván s námi lidmi. On je živý Bůh a je větší než jakákoliv úvaha o něm. Přikázání milovat bližního svého jako sebe samého, nás všechny nějak řadí k ostatním lidem. Stáváme se součástí „komunity“ lidí zvané svět. Proto těžko můžu milovat Boha jako sebe samého. Ale proč mám Hospodina Boha milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí? Protože mně už nemá zůstat ani špetka času „pošilháváním“ po jiných bozích a světonázorech. Musíme si uvědomit, že přikázání o milování Hospodina Boha, následuje po známém židovském vyznání: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (5. Mojžíšova 6:4)

Tudíž přikázání o milování Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, musím vzít v potaz s tímto textem – o jediném Hospodinu! Nakonec další čtení podle evangelií obsahuje Ježíšovu odpověď i s tímto textem. (Markovo evangelium 12:29-30) Máme milovat, „co to dá“ Hospodina Boha Izraele. Pro vysvětlení, milovat nemá erotickou „příchuť“ dnešní doby. Lépe k pochopení je, že Hospodin Bůh je v ohnisku mého trvalého zájmu. Tedy naším trvalým zájmem má být Hospodin Bůh! A aby nedošlo k mýlce, k nějakému omylu, náš trvalý zájem má být s nasazením celého srdce, celé duše a celé mysli! Protože nám to bylo řečeno tímto způsobem, není zde prostor k nějakému „pošilhávání“ po jiném náboženství. Což je z uvažovaných textů více než evidentní.

Možná se budu opakovat. Hospodin je českým překladem slova יהוה Jahve, Bůh je překladem hebrejského slova אלהים Elohim. Zatímco אלהים Elohim je možná tak trochu nepochopitelný, transcendentní Stvořitel nebes a země, יהוה Jahve je naproti tomu blízký člověku, je zodpovědný za jeho stvoření. Vyvádí Izraele z Egypta. Je národním Bohem pro Izrael. Zjevuje se tomuto národu jako jeho Bůh, jeho autorita. Právě toto nevyslovitelné jméno יהוה , kde se výslovnost pouze předpokládá, je v našem českém překladu Bible, přeloženo slovem Hospodin. Hospodin je podle biblických vyjádření Bůh a je jeden! Zjevuje se už Abrahamovi, Mojžíši a nakonec i Izraeli.

I přesto, že ve své době zná Hospodina pouze národ Izraele, díky křesťanství se o Hospodinu, Bohu Izraele dozvěděly všechny národy až do samotných končin země.

A vysvětlení? Zatímco národy znají své bohy, jako byl v řecké mythologii Zeus, v islámu Alláh, v perském náboženství bůh Mazda a Ahriman, atd. Židovský národ má svého Hospodina. Ježíš přináší své poselství, že i jeho následovníci, mají ctít Hospodina Boha Izraele, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Tady prostě a jednoduše nezbývá jakýkoliv prostor, abych akceptoval nějakého jiného boha než Hospodina Boha.

Pokud bych tvrdil, že jsou i jiné cesty k Bohu, jehož zjevení je zaznamenáno v Bibli. Totiž, že i ostatní náboženství jsou stejně pravdivá, jako křesťanství. A pokud bych dal přednost některé filosofii s tím, že přece odpovídá na základní otázky života, potom bych se zcela jistě provinil proti přikázání milovat Hospodina Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí! Paradoxně toto přikázání není dílem křesťanů, ale je mnohem starší data. Je součástí celého systému přikázání a nařízení daných Mojžíšovi! Stalo se dědictvím Izraelského národa, jako i ostatních 612 přikázání. Ježíš, který byl také Žid, předává toto přikázání svým následovníkům. Z tohoto pohledu je zvláštní až nepochopitelné, že jak křesťanská církev, tak i židovský národ vyznávají to samé. A přesto bylo spácháno navzájem mezi nimi, obzvláště ze strany křesťanů, plno násilí.

Na úplný závěr zopakuji. Křesťanství jako jediná cesta k živému Bohu, tady není díky naší nabubřelosti a pýše, ale díky zjevení Hospodina, Boha Izraele. Tento Hospodin Bůh si nárokuje celého člověka. Výrok o tom, že máme milovat „Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ je bez pochyby výrokem proti synkretismu. Synkretismu, který neváhá směšovat jakékoliv jiné náboženství, které kdy bylo a které kdy bude s křesťanstvím. Jestli naplňuji to, že mám milovat bližního svého, jako sám sebe, potom poselství o výlučnosti křesťanství mám šířit v tomto duchu. V duchu zájmu a porozumění vůči svému bližnímu. Věřím-li v Boha, který se mi dal poznat ve svém Synu Ježíši Kristu, potom nemůžu uvažovat ani jinak.

S pozdravem a přáním pokoje Karel Sýkora

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace