poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 25 Zrazená Reformace.
Upálení Mariánských mučedníků je čin, který Řím nikdy nezavrhnul. Nikdy nelitoval svého zacházení s Vaudoiskými a Albigenskými... hromadných vražd Španělské Inkvizice, nebo upálení anglických Reformátorů. Tohoto faktu bychom si měli povšimnout a mít na paměti: Řím se nikdy nemění! ....
Anglikánský biskup J.C. Ryle 1885
Římsko-katolická církev je podvrh toho nejhoršího a ďábelského druhu forma antikrista má být odmítnuta a odsouzena.
D.Martin Lloyd-Jones
Neznám nikoho, kdo by byl tak oddaný velkým fundamentálním doktrínám Křesťanství jako Katolíci...
W.A.Criswell, bývalý president Jižní Konvence Baptistů1
Shledal jsem, že to v co já věřím je v podstatě to stejné, jako věří ortodoxní římsko-Katolíci..
Billy Graham2
Mezi dnešními evangelisty roste trend přijmout a propagovat laskavý pohled na Romanismus, který je v kontradikci ke všemu, co považovali Protestanté za pravdu za posledních 400 let. Reformace - pokud se o ní vůbec hovoří - je zobrazována jako zbytečné odtržení se od církve, která byla jak biblická, tak i evangelická. Prohlášení mnoha Evangelíků dnes uvádí v pochybnost víru a přesvědčení milionů mučedníků, kteří raději zemřeli, než aby přijali transsubstaciaci, uctívání svatých, a celý ten zbytek římského falešného evangelia rituálů a skutků. Pakliže Katolicismus skutečně stojí solidně za velkými fundamentálními doktrínami Křesťanství - o co tedy v Reformaci vlastně šlo?
Pakliže pohled, který dnes mnozí v evangelických kruzích mají je pravdivý, potom ty miliony umučených a povražděných Římem za ta staletí, nezemřely za svou víru, ale pro nějaké sémantické nedorozumění! Jaká tragedie! Pakliže evangelické a katolické doktríny jsou "v zásadě stejné", potom celá Reformace byla založená na neuvěřitelném omylu, který teprve po 400 letech vyšel na světlo! Ale pakliže tomu tak není a mezi Katolíky a Protestanty byly skutečně životně důležité rozdíly v době Reformace, proč nejsou dnes? Změnil se snad Katolicismus?
Všichni dobře víme, že dogmata katolické církve, která mučedníci nemohli přijmout, se nezměnila.. Právě tak Evangelíci se nerozhodli pro jiné evangelium než evangelium spásy skrze víru v Ježíše Krista, tak, jak věřili Reformátoři. Každopádně lidé jako Billy Graham, nebo W.A.Criswell, prokázali svými životy ve službě pro Krista, že by vědomě nepopřeli evangelium Boží milosti skrze Ježíše Krista! A tím je těžší pochopit, jak mohou oni a i jiní evangeličtí vedoucí, hovořit o shodnosti víry s římskými Katolíky - něco, co bylo nemyslitelné pro minulé generace Protestantů!
Hlavním cílem této knihy je objasnit nedorozumění ohledně Katolicismu. Řím velmi schopně zakrývá své skutečné úmysly sladkými slovy a schovává svůj pravý charakter za nádherným uměním a dojemnou zbožností. Mnoho z toho, co jsme až do teď uvedli, dokonce i události tak nedávné jako válka v Jugoslávii, rozšířená sexuální promiskuita mezi kněžstvem, a rušení manželství po deseti tisících, asi šokovalo - možná i pohoršilo - mnoho čtenářů. Je to proto, že pomocí své dominace v mediích, Řím se ukazuje v takovém světle, že je obtížné uvěřit opak...
"Proč nespojit své síly v politickém i sociálním úsilí? Katolíci i Protestanté společně, by mohli evangelizovat svět." Vždyť se - při nejmenším - hlásí ke stejnému krédu a mnoho podobného mají i v morálce. Jakékoliv "malé rozdíly v doktríně," které možná existují, by těžko mohly být tak důležité, aby rozdělily Křesťany! A takto myslí někteří evangeličtí vedoucí. Ti kteří je následují, z důvodu stejného nepochopení, to s radostí přijmou!
ZAPOMENUTÁ HISTORIE - POTLAČENÁ PRAVDA.
Reformace je už tak časově vzdálená že to, o co se bojovalo, je už téměř zapomenuto. Potřebujeme si znovu připamatovat fakta - jakkoliv nepříjemná - abychom zahnali mylné představy, na kterých je nový ekumenismus postaven a které propaguje. Mnoho Protestantů má již jen mlhavé představy o tom proti čemu se tenkrát v hluboké minulosti "protestovalo" - tím méně aby si uvědomili jeho důležitost dnes. Dokonce i takový neochvějný evangelista jako Billy Graham se zdá být přesvědčený o "novém postoji" Říma! Graham navštívil papeže Jana Pavla II. třikrát a zřejmě podle toho, jak se mu tento representoval, jej nazývá "největším evangelistou světa," (Michael de Semlyen:"All Roads Lead To Rome?, 1991)3 a říká že "žádný rozdíl v teologii není tak důležitý jako spása lidské duše." (Cleveland Plain Dealer,"Catholics, Protestants work for Graham Crusade", March 27 1994)4 Skutečnost, že papež vůči Grahamovi už tak poctivý nebyl, je vidět v oficiálním učení Říma, učení o kterém mnoho Evangelíků je velmi uboze informováno.
Tak dychtiví jsou někteří evangelisté spolupracovat s Katolíky, že jsou ochotní přijmout revizi historie vypracovanou Římem bez toho, aby si sami historické skutečnosti přezkoumali. "Jistě je postoj Říma upřímný, tak jako jeho projevy o lásce míru a bratrství v Kristu - proto odpusťme a zapomeňme na minulost!"
Dokonce i dobře smýšlející evangelické organizace a jejich vedoucí, občas potlačovali fakta z obav, že by urazili Katolíky, které se snaží evangelizovat. Wilson Ewin uvádí klasický případ:
The BGEA (Billy Graham Evangelistic Association) dostala tisková práva (pro speciální vydání) klasického Henry H. Haleyova "Komentáře Bible," pod názvem "Příručka Kapesní Bible." Je tam mimo jiné popisováno mučednictví milionů. V edici vydané r.1962, Grahamova Asociace tyto stránky odstranila! ... (Quebec Baptist Mission: "Today’s Evangelicals Embracing the World’s Deadliest Cult", 1994)5
To stejné se stalo s dalšími speciálními vydáními v 1964 a 69. Výsledkem byla skutečnost, že čtenáři byli připraveni o dvanáct stránek historických údajů! Tyto stránky popisovaly zlo některých papežů právě tak, jako pronásledování a vraždění Křesťanů již dlouho před Reformací. Následující je vzorek fakt, pečlivě podaných autorem Halleyem a stále je lze zakoupit v knihkupectvích dnes:
Albigenští kázali proti nemorálnostem katolického kněžstva, poutím, uctívání svatých, soch a obrazů. Odporovali nárokům, které se činila katolická církev, stále používali Písmo. Kolem roku 1167 tvořili většinu Jižní Francie. V roce 1208 papež Innocent III. nařídil křižáckou výpravu. Následovala krvavá válka, která má sotva v historii obdobu. Město za městem bylo dobyto, obyvatelé - bez ohledu na stáří či pohlaví povražděni. Během příštích 100 let byli Albigenští zcela vyhlazeni...
O dvě století později, mezi léty 1540 a 1570, neméně než 900 tisíc Protestantů bylo pobito v papežské válce za vyhubení Waldenských. Pomyslete na mnichy a kněze, kteří řídili - s nelidskou krutostí a brutalitou - činy mučení a upalování zaživa nevinné muže a ženy a dělali tak ve jménu Ježíše Krista, z nařízení "Náměstka Krista!"
... v noci 24 srpna 1572, 70 tisíc Hugenotů, včetně většiny jejich vůdců bylo povražděno v tak zvané "Bartolomějské Noci." Dalších 200 tisíc zahynulo mučednickou smrtí a 500 tisíc uprchlo do protestantských zemí... (Henry H. Halley, "Pocket Bible Handbook", Chicago 1944).6
PROČ REFORMACI?
Už jsme poznamenali, že po dlouhá staletí před Reformací, prostá křesťanská společenství existovala mimo katolickou církev. Tito Křesťané opovrhovali herezím a pokrytectví Říma a odmítali uznávat papeže. Za to byli pronásledováni, mučeni a vražděni neuvěřitelně krutým způsobem po statisících. Byly organizovány křižácké výpravy na vyhubení těchto "heretiků" právě tak, jako byly prováděny proti Židům nebo Muslimům ve Svaté Zemi. Připomeňme si, že v jednom dni zmasakroval papež Pius III. 60 tisíc lidí, jako korunní úspěch svého papežství!"
Skrze svědectví těchto perzekvovaných Křesťanů a z Biblí, které tito vydávali, lidé jako Jan Wyclif 1329-84, Jan Hus 1373-1415, a Johannes Geiler von Kayserberg 1445-1510 uvěřili evangeliu a počali jej učit své katolické přátele. Mnoho z nich uvěřilo a zůstali věrní i v plamenech. To jsou předchůdci Reformace.
Přesto že v Západním světě není možné zákonně odsoudit k trestu smrti za herezi, je stále velmi obtížné evangelizovat v částech Jižní Ameriky a katolických zemích Evropy. Tam je pravda potlačována a je velmi pravděpodobné, že průměrný Katolík se nikdy nedozví biblické evangelium, během jeho či jejího života!!! Když člověk navštíví takové oblasti, vidí okamžitě antagonismus Říma vůči evangeliu a lépe pochopí, jak to asi muselo vypadat v dobách Reformace.
Nedávno jsem mluvil se známými ve Španělsku, zeptal jsem se na jejich život římských Katolíků, před tím než se stali Křesťany. Takové vyprávění by vás rozplakalo! Chodili ke zpovědi a na mše, modlili se k obrazu Marie a svatých, zapalovali svíce, často se křižovali ve víře, že je jejich církev dostane do nebe. Mohli pouze doufat, že po smrti budou za ně jejich příbuzní a přátelé platit mše, které je dostanou z očistce.
Jeden z nich uslyšel evangelium na hřbitově, kam se Katolíci šli modlit k svatým a předkům na církevní svátek. Skupinka opovrhovaných evangelíků znala jejich pohanský zvyk a na hřbitově rozdávala literaturu. Jiný mladý člověk se dozvěděl o evangeliu z letáčku, který jeho přítel ve zlosti roztrhal a odhodil. Tak hladový po pravdě byl tento člověk, že pečlivě posbíral všechny kousky papíru, slepil, přečetl a byl spasen.
Dokonce i dlouho po tom, co Reformace vznikla, stále bylo smrtelně nebezpečné stát se Křesťanem v katolických zemích jako Španělsko nebo Itálie, či ve velkých oblastech Evropy, které zůstaly fanaticky katolické. V minulých kapitolách jsme se zabývali hlavně Reformací na evropské pevnině - nyní obrátíme naší pozornost na Anglii, a podíváme se, jak Reformace do této země přišla a jak je zneuctívána dnes.
Anglie byla unikátní. Celá země eventuálně přišla pod protestantskou kontrolu, a tak se stala útočištěm každému, kdo se tam mohl dostat. D.Antonio Gavin, španělský Katolík který uprchl do Anglie po tom co se stal Křesťanem na počátku osmnáctého století napsal:
"Když se zalíbilo Bohu skrze Jeho milost překonat ve mně mé předsudky, které jsme měl ve prospěch zkorumpované církve, ve které jsem vyrostl, opustil jsem okamžitě Španělsko, kde každý, kdo veřejně nevyznal římské náboženství, byl odsouzen k smrti." (D.Antonio Gavin,"A Master Key To Popery", 1773)7
JINDŘICH VIII - NOVÝ PAPEŽ ANGLIE.
Už před Martinem Lutherem měla Anglie své Reformátory, kteří nazývali "nejsvětější svátost" chlebem, odmítali tvrzení, že kněz má speciální moc odpouštět hříchy, popírali nutnost svátostí pro spásu, prohlašovali, že poutě na "svatá místa" nemají žádné hodnoty. Tvrdili, že „člověk může být spasený pouze vírou v Ježíše Krista, a že Bible - ne církev - má být jediným vůdcem víry.“ Za tuto "odchylku" od Katolicismu, mnozí z těchto "heretiků" byli upáleni na hranicích ještě před tím, než počala Reformace v Německu v roce 1517. (Will Durant, "The Story of Civilization", 1950)8
I prostému lidu byly jasné kontrasty mezi čistým životem mučedníků na jedné straně, korupcí a prostopášnosti anglického kněžstva na straně druhé. Dokonce někteří vedoucí osobnosti církve promluvili proti rostoucí imoralitě katolických duchovních. V roce 1489 arcibiskup Morton veřejně odsoudil opaty, kteří "otevřeně žijí s prostitutkami a milenkami" ve svých opatstvích a obvinil mnichy, kteří žijí "chlípné životy," "poskvrňují svatá místa - i kostely" pohlavním stykem s jeptiškami." (Durant)9 Církev byla nenáviděná pro své daně které ochuzovaly občany a pro její veliké bohatství. V roce 1500 byla „na nebesa-zaměřená“ církev největším vlastníkem půdy v Evropě a patřila jí pětina veškerého bohatství Anglie. (Durant)10
Tato všeobecná nálada dávala výhodu veřejného mínění Jindřichu VIII., když se postavil proti papeži v otázce rozvodu od své španělské choti. Jako věrný Katolík, Jindřich byl od papeže poctěn titulem "Obránce víry," (stále ještě - kupodivu - používaným anglickými protestantskými králi) za svou ohnivou polemiku "Potvrzení Sedmi Svátostí Proti Martinu Lutherovi." Král chtěl, aby papež jeho manželství s Kateřinou Aragonskou anuloval, aby si pak mohl vzít mladší, krásnější a snad i mnohem plodnější Annu Boleynovou. Řím nedávno povolil zrušení manželství Jindřichově sestře Margaretě, královně Skotské. Ale papež Klement VII. byl pod mocí a vlivem synovce Kateřiny Aragonské, císařem Karlem V., a tak odmítl Jindřichovo manželství anulovat. A tak Jindřich VIII. se odtrhnul od Říma a prohlásil se za hlavu anglické církve.
Dolní Sněmovna se postavila za krále a vynesla mnoho pravdivých obvinění proti římské hierarchii: "Že duchovenstvo vymáhalo plat za udělení svátostí, že biskupové dávali přednostní místa "jistým mladým lidem," "svým synům bastardům," kterým říkají "synovci," že církevní soudy vykořisťovaly z titulu práva ustavit daně a pokuty, že tyto soudy zatýkají lidi a vězní je aniž by udaly důvod, a.t.d. Dokument končí „prosbou, aby král udělal reformaci (ovšem v žádném případě protestantskou!) tohoto zla.“11
Parlament nakonec rozhodl o "Stanově Nadřazenosti (Statute of Supremacy) 11. listopadu 1534, který udělal z Jindřicha VIII., který byl každým coulem věrným Katolíkem, na papežovo místo jako hlavu Anglické církve. Ironií je, že angličtí protestantští králové stále tento titul používají. Will Durant píše:
Jindřich se tak stal jediným soudcem, který rozhoduje o tom, čemu bude anglický lid věřit jak v náboženství, tak i v politice. Jelikož jeho teologie byla stále katolická v každém směru kromě papežské moci, rozhodl se perzekvovat nestranně jak protestantské kritiky katolických dogmat, tak i katolické kritiky jeho duchovní suverenity.
Teologické plameny pokračovaly až do konce jeho vlády. Jeden z nich pohltil mladou ženu Anne Askew, která se držela své "hereze" po celých pět hodin vyšetřování.
"To, čemu říkáte Bůh," řekla u svého soudu, "je kus chleba. Jako důkaz ho ponechte tři měsíce v krabici a bude plesnivý!"
Byla mučená až téměř k smrti aby prozradila další "heretiky." Zůstala němá ve své agónii a šla na smrt se slovy:"Jdu tak vesele, jako ten kdo jde do nebe!" (Durant)12
Za upalování protestantských heretiků nabízel dokonce biskup z Lincolnu "odpustky na dobu 40 dnů pro dobré Křesťany, kteří ponesou hořící pochodně na zapálení hranice." (Durant)13 Vláda anglického královského papeže se stala terorem. Jeho poddaní nikdy nevěděli čí hlava padne jako příští, katolická nebo protestantská. Katolíci, jako biskup John Fisher a Thomas Moore byli popraveni za to, že oponovali královu papežství. Protestanté později oponovali svým protestantským králům také pro to stejné, ale žádný protestantský král nedal popravit ani jednoho z nich.
PŘÍPRAVA PRO JEDINEČNOU ROLI.
Tyranská vláda Jindřicha VIII. připravila Anglii pro unikátní roli. Náboženství krále bude náboženstvím země. Když konečně přišla Reformace do Anglie, stala se náboženstvím celé země. Tím se vytvořil ostrov kam utíkali všichni pronásledovaní Římem. Hugenoté, kterým se podařilo uprchnout z katolické Francie kde byli vražděni, zmodernizovali anglickou industrii a přinesli tím velkou prosperitu. Evangeličtí misionáři vyslaní z Anglie, roznesli evangelium do všech koutů světa. Durant to popisuje:
Jindřich se domníval že nahradí papeže, zatímco stará víra zůstane nezměněná. Ale jeho úspěch nad papežem, okamžité rozehnání mnichů a přežitků, zabavení církevního majetku a posvětštění vlády tak silně zeslabilo duchovní prestiž a autoritu, že jako důsledek vznikly teologické změny, které následovaly ve vládě Edwarda i Alžběty....
Vyloučení papežství z anglických záležitostí ponechalo možná lid po určitou dobu na milost a nemilost státu, ale v delším čase je to donutilo spoléhat se na sebe, kontrolovat vládce i jejich tvrzení, a získávat - desetiletí za desetiletím - víc a víc svobody..... Je možné, že by nebyla Alžběta, nebyl by Shakespeare a nebylo by svobodné Anglie, nebýt jejího nejhoršího a nejsilnějšího krále! (Durant)14
Ovšem, hlavní příprava na Reformaci v Anglii, se uskuteční skrze pronikání Písma. Dokonce už během vlády Jindřicha VIII. byly kopie Anglického Nového Zákona od Williama Tyndala propašovány z Německa, kde byla tištěna. Londýnský biskup shromáždil všechny kopie, které mohl najít, a veřejně je spálil u St.Paul’s Cross. Ale nic - ani vládní zákaz dovozu či vlastnictví "heretické" literatury nemohl zastavil příliv Biblí nebo plamen vykoupení a svobody, což je vlastně pravda zažehnutá v lidských srdcích.
Když byl pokárán horlivým Katolíkem pro jeho touhu přeložit a vytisknout Bibli v angličtině, Tyndale upřímně odvětil: "Pakliže mně Bůh ušetří, za několik let způsobím, že i mladý oráč na poli bude vědět o Bibli více než vy!" Bůh tuto modlitbu vyslyšel a doutnající částečky pravdy v Anglii rozfoukal vítr do plamene, který už nikdo zastavit nemohl!
Tyndale byl upálen na hranici v roce 1536. Jindřich byl ještě králem. Poslední slova mučedníka byla:"Bože, otevři oči anglického krále!" Jindřich zemřel v roce 1547, a jeho oči byly neotevřené až do konce. „Zanechal po sobě velkou částku peněz, aby zaplatil mše za svou duši.“15
MUČEDNÍCI ANGLICKÉ REFORMACE.
Smrt Jindřicha VIII. otevřela dveře slabému Protestantismu. Jeho syn, Edward VI. byl desetiletým chlapcem, když nastoupil po svém otci na trůn. Stal se pouze figurkou na šachovnici, kde se odehrával boj mezi bezohlednými a sobeckými vlastníky půdy, šlechtici, kteří ještě živořili v chudobě a nájemci se sedláky, kteří žili v úplné chudobě. Skutečná svoboda, jak náboženská, tak i politická, byla jen snem.
Od narození neduživý, Edward zemřel když mu bylo patnáct, příliš mladý, než by mohl nést jakoukoliv vinu. Lady Jane Gray, přesvědčená Protestantka, byla donucena k vládě proti své vůli v roce 1553 a byla odstraněna po pěti letech, když veřejné mínění dosadilo na trůn Mary Tudor. Horlivá katolická víra podržela Mary po dobu její nemoci a exilu. Brzy si vysloužila jméno, podle kterého si ji historie pamatujeme: „Krvavá Mary...“
Zákonem se katolické náboženství stalo opět oficiálním. Protestantismus a další "hereze" byly zakázány. Veškeré protestantské a jiné učení se stalo ilegálním. Jednou z nešťastných obětí byla Jane Grey. Ještě před tím, než položila svou hlavu na popravčí špalek, pronesla k davu tato slova:
"Nečekám na jinou spásu než na milost Boha skrze krev Jeho jediného Syna Ježíše Krista. Doznávám, že i když jsem znala Slovo, zanedbávala jsem jej, milovala sebe a svět. Přesto děkuji Bohu za Jeho laskavost, že mi dal příležitost a čas na lítost. Pane, do Tvých rukou skládám svého ducha." (Reverend John Foxe: "Foxe‘s Book of Martyrs", 1962)17
S počátku byla většina Anglie pro návrat ke Katolicismu. Mnoho lidí totiž nepochopilo problémy. Ironií je, že pronásledování disidentů během pětileté vlády "Krvavé Marie," ukázalo lidem pravou tvář obou znepřátelených stran. „Mučedníci hleděli na své mučení a popravy, jako na Bohem danou příležitost k veřejnému svědectví.“ (Tudor Jones, "The Great Reformation")18 Církevní historik Tudor Jones píše:
Většina mučedníků byli prostí lidé. Dlouhá vyšetřování, která tito lidé museli vydržet, se soustředila na jejich víru v Bibli a její autority, transsubstanciaci, na jejich názor na římsko-katolické praktiky ohledně kultu svatých, modliteb za mrtvé a očistec.
Člověk se neubrání obdivu z jejich životnosti a schopnosti těchto prostých lidí se obhájit - právě tak jako jejich neuvěřitelné odvahy stát klidně tváří v tvář nepředstavitelné agónii.19
John Foxe byl očitým svědkem a poctivým historikem této kruté perzekuce. Jeho "Kniha Mučedníků" uvádí podrobné informace o mnoha veřejných procesech a popravách. Po smrti Krvavé Marie byly kopie této knih připevněna slabým řetízkem ke každé kazatelně, aby byla k dostání každému po celé Anglii. Foxe píše, jak uvězněný arcibiskup Thomas Crammer podepsal ze strachu podřízení se Římu a přijal dogma transsubtanciace. 21. března 1556 byl Crammer předvedený před ohromný dav v kostele St.Mary v Oxfordu, aby veřejně odvolal své "hereze." Posbíral veškerou odvahu, která mu dříve scházela a dokonale "převezl" své odpůrce tímto prohlášením:
"A teď, když přicházím ke konci svého života, vidím před očima nebe, připravené mne přijmout - jinak by mne pohltilo peklo; a proto vám sdělím svou víru, to v co věřím.
Nyní docházím k tomu největšímu, co tak znepokojuje mé svědomí - více než cokoliv jiného, co jsem učinil či řekl ve svém životě a to je podepsáním svého jména pod lživý dokument, což nyní odvolávám - byl napsaný ve strachu o život.
"A protože má ruka toto spáchala a psala proti vůli mého srdce, bude tato ruka potrestána jako první: až vejdu do plamenů, má ruka shoří první!
A co se týče papeže, odmítám ho jako Kristova nepřítele a Antikrista - se vším jeho falešným učením!"20
Šokovaní papeženci Crammera překřičeli a odvedli k místu popravy vně Balliol College Oxfordské Univerzity, na to stejné místo, kde biskupové Hugh Latimer a Nicholas Ridley byli upáleni o šest měsíců dříve. Foxe nám popisuje, jak Crammer svůj slib dodržel: "natáhl dopředu svou ruku a držel ji v ohni bez zachvění, až shořela na uhel ještě než se plameny dotkly jeho těla a mezitím občas zvolal "tato nehodná ruka," dokud mu sloužil hlas a střídal to se stejným voláním k Bohu, jako kdysi Štefan:"Pane Ježíši, přijmi mého ducha," až v plamenech vydal svého ducha.21
Před Balliol College v Oxfordu je do dlažby zabudovaný kamenný kříž. Malá deska na zdi domu označuje místo, kde byli upáleni Crammer, Ridley a Latimer proto, že odmítli transsubstanciaci. Hned za rohem na větší ulici stojí, jako němý svědek větrem a vodou ošlehaný památník, po 153 let. Dnes se ho sotva někdo povšimne, tím méně navštíví. Ti kteří jdou kolem, mohou číst:
PRO SLÁVU BOŽÍ A VE VDĚČNÉ VZPOMÍNCE
NA JEHO SLUŽEBNÍKY: TOMÁŠE CRAMMERA,
MIKULÁŠE RIDLEY-HO A HUGHA LATIMERA,
PRELÁTY CÍRKVE ANGLICKÉ, KTEŘÍ BLÍZKO
TOHOTO MÍSTA DALI SVÁ TĚLA K UPÁLENÍ.
VYDALI SVĚDECTVÍ O SVATÝCH PRAVDÁCH,
KTERÉ POTVRDILI A UDRŽELI PROTI OMYLŮM
CÍRKVE ŘÍMA A RADOVALI SE V TOM, ŽE JIM
BYLA DÁNA NEJENOM VÍRA V KRISTA ALE ŽE
JIM BYLO TAKÉ DOVOLENO PRO NĚJ TRPĚT...
TENTO MONUMENT BYL POSTAVEN Z VEŘEJNÉ
SBÍRKY LÉTA PÁNĚ 1841....
Durant píše, že "jak ten holocaust pokračoval, začalo být jasné, že to byla chyba." Protestantismus nabíral sílu ze svých mučedníků právě tak, jak se to stalo v ranném Křesťanství. Mnozí Katolíci byli ve své víře rozvráceni a styděli se za svou královnu která nechala mučit a popravovat mnohé. Pokud se týče Krvavé Marie - ta ukázala - Anglii, která byla ještě katolická, tu nejhorší tvář církve, které sloužila. Když zemřela, byla Anglie mnohem více připravená než dříve přijmout víru, kterou se ona snažila zničit."22
PŘEPSÁNÍ HISTORIE.
Krvavá Marie byla vystřídána svou nevlastní sestrou Alžbětou, která obrátila Anglii zpět k Protestantství. Tím skončila papežská moc nad touto zemí. Osvěžující vánek svobody vál přes Anglii a tento musel být zastaven. Papež posílal své hrozby z Říma s jistotou, že veliká armáda jeho poddaných učiní to, co on nařídí.
Jak už jsem se zmínil dříve, v únoru 1570. papež Pius V. prohlásil královnu Alžbětu za heretika, zbavil ji jejího království, zakázal všem občanům královnu poslouchat a exkomunikoval všechny, kteří jí zůstali věrní. (Sidney Ehler, John B.Morrall, "Church and State Through the Centuries", 1954)23 Ale Alžběta a většina Anglie prostě papežovo hřímání ignorovala. Ovšem mnoho fanatických horlivců bylo tím inspirováno a pokusili se o převrat.
Spiknutí bylo odhaleno a konspirátoři pochytáni. Asi 120 duchovních a 60 laiků bylo popraveno. Tito nebyli mučedníci umírající za svou víru ale revolucionáři, popravení za velezradu! Ironicky - tito zrádci jsou každý rok uctíváni jako "angličtí mučedníci," zatím co stovky upálených pro svou víru v Krista za katolických monarchů jsou zapomenuti. Zmínit se o
Evangelících umučených pro svou víru, by přece urazilo Katolíky a ohrozilo ekumenický dialog s Římem! A tak se přepíše historie. Mučedníci Reformace jsou - ve skutečnosti zatlačení do zapomnění evangelickými vedoucími, kteří se dnes přátelí s Římem v novém duchu "vzájemné důvěře a spolupráce!" Autor Michael de Semlyen píše vášnivě z Anglie:
De Semlyen nás dále informuje že "v době extenzívního referování o 85 "anglických mučednících," "United Protestant Council" v Londýně, zaslal následující zprávu do všech anglických novin:
Nikdo, kdo se zajímá o historickou pravdu nemůže být uspokojený tvrzením římské církve, že 85 anglických občanů, kteří byli papežem prohlášeni za blažené, byli mučedníky - což znamená, že zemřeli pouze za svou víru! Těch 288 mučedníků, kteří byli popravení během vlády Marie I. zemřeli pouze za svou víru! Byli odsouzeni jen na základě náboženského obvinění - v drtivé většině proto, že odmítli dogma transsubstanciace! Nikdy nepopřeli, že Marie je právoplatnou královnou Anglie, ani nepodporovali či skrývali cizí nepřátele, ani nevyvolali nijakou vzpouru či občanskou válku. Nikdy nerozsévali vzpouru na tajných místech.
Obvinění ze zrady byla zákonně vznesena proti římským Katolíkům, kteří byli popravení za vlády Alžběty a následujících vládců, jejichž jména jsou na seznamu těch, kteří byli nedávno papežem prohlášeni za blažené.
Žádný římský Katolík nebyl popraven za prvních jedenáct let vlády Alžběty I. před tím, než papež Pius V vyzval všechny římské Katolíky ke vzpouře, nařídil aby královnu neposlouchali pod trestem exkomunikace. Je nepopíratelný fakt, že žádný Katolík nebyl popraven pouze z důvodu svého náboženského přesvědčení! Pravdou je, že tito "blažení" laici byli odsouzeni k trestu smrti za napomáhání kněžím v jejich plánu svrhnout královnu! 63 z 85 "anglických mučedníků" byli kněží ze semináře, kteří byli v cizině vyškolení a posláni papežem zpět do Anglie, aby podkopali anglický trůn. Tyto úklady se rozrostly potom, co papež Řehoř XIII. dal své požehnání pokusu o zavraždění Alžběty v r. 1580 a organizování invaze španělské Armády v r. 1588.
S toto myšlenkou v pozadí, je nemožné souhlasit v tom, že tito lidé byli mučedníky v pravém smyslu slova. Naopak - to co římská církev činí je glorifikace zrádců, špionů a konspirátorů. Ani jedny noviny tento článek nevytiskly!25
ZRAZENÁ REFORMACE.
Zdá se být nevysvětlitelné, proč Angličané - ze všech lidí - se tak opatrně vyhýbají jakékoliv zmínce o skutečných mučednících, a namísto toho ctí odpadlé zrádce! Když byl George Carey ustaven novým arcibiskupem v Canterbury, mluvil o před-reformační Anglii a zmínil se pochvalně o některých katolických arcibiskupech. Přitom úmyslně pominul některé své předchůdce, kteří stáli pevně proti zlu Říma! Nejnápadnější bylo opomenutí prvního protestantského arcibiskupa umučeného za tu stejnou víru, na jejíž obranu Carey přísahal.
Historie leží na oltáři ekumenismu jako vonná oběť Římu! Žádná z nich není příliš veliká k rozšíření "jednoty." Je to hnutí, které přitahuje ne-katolické církve zpět pod moc papeže. Nedávno se stalo, že hraběnka z Kentu, sedm anglikánských biskupů a více než 700 duchovních konvertovalo ke Katolicismu. (Washington Times February 24, 1994 "The Catholic World Report")26 Ty stejné historické "úpravy" praktikují američtí evangeličtí vedoucí, kteří tak zneucťují vzpomínky těch, kteří zachovali evangelium svou krví.
Obhájci Katolicismu v USA provádějí stejnou revizi historie. Peter Kreeft píše o šlechetných "katolických mučednících," ale neinformuje, že byli popravení za velezradu, ne pro svou víru! A pochopitelně se nikdy nezmíní o mnohem větším počtu protestantských mučedníků povražděných Katolíky - neodpustitelné opomenutí, jalikož to nacházíme v knize, která tvrdí že obhajuje pravdu! (Peter Kreeft, "Fundamentals of the Faith: Essays in Christian Apologetics," 1988)27 Toto opomenutí, tato misinformace je zřídka kdy odsouzená - možná jedním z tisíce Protestantů - místo toho je představovaná jako pravdivá evangelickými vedoucími.
Zatím co Řím předstírá že se změnil a tím klame mnoho Evangelíků, katoličtí obhájci jako Karl Keating, Jerry Mattatics, Scott Hahn, Thomas Howard a další zesilují své snahy ve výchově Katolíků proti tomu co odvážně nazývají omyly evangelického evangelia. Papež sám je v přední řadě těch, kteří odsuzují evangelickou víru katolickým posluchačům,28 zatím co proklamuje "odděleným bratřím" (nám) svou lásku a touhu po jednotě s nimi. (Seattle Times May 8 1990, "Pope warns against sects")
LÁSKA A DIALOG?
Je nám řečeno, abychom milovali jeden druhého, jako Kristus miloval nás. Populární psychologie tento příkaz trivializuje tím, že jej srovnává s "pozitivním" postojem. První povinnost lásky - mluvit pravdu, (Efezkým 4:15) - je zapomenutá. Pravá láska nepochlebuje, neuhlazuje, když je zapotřebí opravy, ale ukáže na jádro omylu který možná zaslepuje či ubližuje těm, které milujeme. Kristus řekl:"Kárám a trestám ty, které miluji; upamatuj se tedy a čiň pokání".. (Apokalypsa 3:19) Namísto toho se zrodila myšlenka že láska nekárá, že ignoruje pravdu a že hledá jednotu za každou cenu. To může skončit jen katastrofou.
Eugen Daniels, poradce-senior pro "World Vision International ve věcech mezi církevních vztahů nedávno prohlásil: "Zjistili jsme že můžeme spolupracovat s katolickou církví v rámci duchovních potřeb lidí právě tak dobře, jak tradičně pracujeme s Protestanty." (Moody Monthly, November 1993)29 Další hlavní evangelická sdružení, která spolupracují s Katolíky jako s křesťanskými bratry jsou: Billy Graham Evangelistic Association, Charles Colson’s Prison Fellowship, InterVarsity Christian Fellowship, Campus Crusade for Christ, Full Gospel Businessmen’s Fellowship, Youth With a Mission, Wycliffe Bible Translators a další.30 Zřejmě tento vývoj, unikátní naší generaci, je extrémně důležitý a získává na síle jak tak Řím zvyšuje svou snahu vypadat "evangelicky..."
Křesťan s láskou Krista ve svém srdci, bude ochotný odpustit události z historie - dokonce útisk, pronásledování, mučení a upalování. Ale doposud nikdo o odpuštění nepožádal, nikdo žádné zločiny nepřiznal! Až podnes, římská dogmata se nezměnila a jeho falešné evangelium stále posílá miliony duší na věčný soud. Spása lidské duše je nesmírně důležitá záležitost! Otázka zní: Jak může člověk získat odpuštění a věčný život v nebi? VŠECHNO OSTATNÍ JE PODRUŽNÉ! Katolicismus je falešné evangelium! Žádné množství dialogu tento fakt nezmění - jenom připraví půdu pro eventuální kompromis!
Dialog je populární pošetilost zcela neznámá v dobách mučedníků! Dialog? Byly jen dvě volby: Buď se podřídit papežské imperiální autoritě - nebo zemřít v plamenech! Řím nezměnil svá dogmata - pouze taktiku! Vatikán II. přece jasně prohlašuje, že jeho učení je "irreformable." To znamená: Je tak dokonalé, že už je nelze nijak zreformovat, upravit, měnit. (Flannery)31 Obránci Říma v tomto "dialogu" trvají na tom, že v té konečné analýze, římsko-katolická církev je tou jedinou pravou církví, že má svátosti, které vedou ke spáse, a že se nikdy - o toto postavení s nikým dělit nebude! (E.g.Wanderer, June 30 1994)32
Účel dialogu je přivedení "oddělených bratrů" zpět pod papeže - cesta, po které se vydali Evangelíci. V lednu 1986, římsko-katolická církev, a 29 protestantských denominací ohlásili "plány pro celonárodní evangelizační úsilí nazvané Congress "88." Hlavní výbor zahrnuje členy z mnoha protestantských organizací. (David W. Cloud,"Flirting with Rome," 1993)33 Otázka: Byl by se Pavel spojil s Judaisty v evangelizaci? V roce 1992 se sešel ekumenická organizace z devatenácti protestantských denominací s papežem Janem Pavlem II, aby "prozkoumali možnosti mezinárodní, mezi-církevní snahy o boj proti dětské a tvrdé pornografie." (Cloud)34 Byli by se Luter a Kalvín spojili s papeženci v boji proti nemoralitě? Jistě že ne! Morálku a dokonce i sociální zla, nemůžeme odloučit od evangelia Ježíše Krista!
Dva velké články v únorovém (1992) "Bookstore Journal" oficiální publikaci "Asociace Křesťanských Knihkupců," vyzývaly své členy, aby jednali s katolickými zákazníky jako s "bratry a sestrami v Kristu." Tragedií je, že toto zabrání tomu, aby se to skutečné evangelium ke Katolíkům dostalo! Dokonce i někteří vedoucí protestantští "hlídači," kteří jinak vykonávají neocenitelnou práci při varování před falešnou doktrínou a kulty, ztrácí své "ostří," jedná-li se o Katolíky, jak se tak Křesťanská média stávají hlavním propagátorem kompromisu.
Při vysílání "Trinity Broadcasting Network," největší křesťanské televizní sítě, její zakladatel Paul Crouch, populární tele-evangelista a charismatický hojitel vírou Benny Hinn prohlásili, že římsko-katolická doktrína není důležitá, protože, konec konců, Katolíci "milují Krista!" Ale to dělal i Gandhí, tak činí mnozí Muslimové, nemluvě o Svědcích Jehovy a Mormonech! ALE KTERÉHO JEŽÍŠE? Bible varuje před "jiným Ježíšem" a "jiným evangeliem!" (2 Korintským 11:4 a Galatským 1:6-7) a není pochyb o tom, že Řím má obojí! Na jiném programu řekl Crouch dvěma katolickým kněžím a jedné známé laické Katoličce, kteří byli hosty:
"V podstatě jsou naše teologie stejné; některé z těch - tak zvaných doktrinálních diferencích - jsou záležitostí sémantiky. Jednou z těch věcí které nás po celá ta léta rozdělovaly, a rozdělovat neměly - (mám na mysli transsubstanciaci)... prostě jsme to říkali trochu odlišně a měli na mysli totéž....
A proto pravím všem těm kritikům a teologickým hnidopichům: Ve jménu Ježíše Krista odejděte! Spojme se (s Římem) všichni, ve jménu lásky a jednoty!" (dlouhotrvající potlesk)35
Dokonce i tak obdivovaní evangelisté jako J.I. Packer a Os Guinness objali římský Katolicismus jako v zásadě křesťanský a propagují spolupráci s Katolíky v evangelizaci světa společně, což plyne z jejich podepsání dokumentu pojmenovaný "Evangelíci a Katolíci Dohromady." Jeden z nejuznávanějších protestantských obhájců Křesťanství, Norman L. Geisler, nedávno prohlásil, že "Katolíci věří ve spásu milostí" a že rozdíly mezi Katolíky a Evangelíky "nejsou tak veliké, jak se všeobecně věří," "nejsou rozhodující, ani nezahrnují herezi. Celé teologické jádro historického Křesťanství je udrženo." (The Southern Cross, January 14, 1994)36 Dokázali jsme, že tomu tak není......
PROBLÉM, KTERÝ SE NEMĚNÍ: SPÁSA DUŠÍ.
Někteří evangelisté, včetně Billy Grahama a Luise Palau, se zavázali, že se nebudou pokoušet přemlouvat Katolíky, kteří "běžně tvoří největší denominační skupinu," při shromážděních Billy Grahama. (Kemmeth Kantzer, "Chistianity Today," November 18, 1988).37 To dává smysl, pakliže Katolíci jsou nyní považováni za Křesťany! Jména Katolíků, kteří při shromáždění vystoupí aby přijali Krista, jsou předávána místním katolickým kostelům pro další pokračování! Katoličtí biskupové prohlašují po celé zemi, že taková shromáždění jsou tím nejlepším způsobem, jak dostat odpadlé Katolíky zpět do kostelů. ("The Tidings," oficial newspaper of the Catholic Archdiocese of Los Angeles, August 9, 1991)38 Billy Graham říká:"Jsme potěšení, že římsko-katolická církev s námi spolupracuje, kamkoliv zavítáme." ("The Portland Catholic Sentinell," September 25. 1992)39 Tato "spolupráce" zahrnovala kolem 400 katolických "poradců" při Grahamově shromáždění, v polovině září 1990 v Nassau Coliseum, Long Island. Místní "Katolická Charismativní Obnovovací Kancelář" oznámila, že takové shromáždění "je příležitostí, která umožní navštěvujícím Katolíkům, opětné spojení se svými farnostmi přes katolická studia Bible." ("Charismatic News Notes," May 1990)40 Shromáždění Billyho Grahama v St.Louis 1991, bylo sponsorováno arcidiecézí v St.Louis a zahrnovalo 300 - 400 katolických dobrovolníků. (St.Louis Review).41
Potom co obdržel čestný doktorát v Belmont Abey, (jezuitská univerzita) Graham řekl:"Evangelium, které tuto univerzitu postavilo a evangelium, které mne sem dnes přivedlo - je stále cestou spásy." ("Gastonia Gazette")42 Každému je zcela jasné, že ti, kteří byli umlčeni a upáleni a ti, kteří je do plamenů poslali, byli přesvědčeni, že je velik
