poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - Dodatek E.
Papežští Heretici Bible a Galileo
Jak už jsme poznamenali, hereze přináší automatickou exkomunikaci. I jen jediný papežský heretik, který by svou herezi neodvolal, by přerušil údajnou linii apoštolské posloupnosti od Petra. Jak jsme již dokumentovali, bylo mnoho papežů kteří byli obvinění z hereze jinými papeži či sněmy a někteří z nich byli formálně exkomunikováni:
Papež Hadrián VI. (1522-23), který osobně vyhlásil papeže Celestýna III. (1191-98) prohlásil, že papež Jan XXIII. byl pouze jeden v dlouhé řadě heretiků.
DLOUHÝ ZÁSTUP PAPEŽSKÝCH HERETIKŮ.
Mezi nejrannějšími známými heretiky, kteří seděli na údajném trůnu apoštola Petra by Liberius (352-66). Když byl donucen do exilu pro spor s císařem, Liberius dostal nabídku k návratu domů, pakliže odsoudí Athanasia, který vedl boj proti Arijské herezi. Liberius, který nijak na doktrínách netrval, povolil císaři a tím se postavil na stranu těch, kteří tvrdili, že Syn je méně než Otec - názor, který církev vytrvale odsuzovala jako herezi nejhoršího druhu.
Heretičtí papežové se vyskytovali dost často Innocent I. (401-17) a Gelasius I. (492-96) prohlašoval, že děti jdou přímo do pekla pakliže zemřou - i když byly pokřtěné a zemřely před přijímáním. Jistě, když člověk vezme Jana 6:53 literárně, jak učí Katolicismus, potom papežové měli pravdu! Tento pohled byl odsouzen Sněmem v Trentu.
Během posledních dvou let svého pontifikátu, Sixtus V. 1585-90. přepsal celou latinskou Bibli, přidal fráze a věty, změnil tituly žalmů, a vynalezl svůj vlastní systém kapitol a veršů. V jeho papežské bule, (údajně neomylné prohlášení ve věcech víry a mravů k celé církvi) prohlásil, "Plností Apoštolské Moci" že jeho nový "překlad" Bible, musí být přijatý jako "pravdivý, zákonný, autentický a bez pochyb či diskusí přijatý celou veřejností i v soukromých diskusích, ve čtení, v kázání a vykládání." Kdokoliv by neuposlechl, bude exkomunikován.
Pochopitelně, když se duchovenstvo seznámilo s papežovou "domácí prací," která okamžitě udělala Trentem schválenou Latinskou Bibli zastaralou, zároveň s celou literaturou, která na ni navazovala, byli totálně šokováni! Naštěstí Sixtus o pár měsíců později zemřel a Bellarmine vymyslel "kouřovou clonu." De Rosa vysvětluje:
Na Bibli byla uvalena spousta papežské moci, kompletně s "obložením" exkomunikací, a všechno to bylo plné omylů. Akademický svět se ocitnul ve zmatku. Protestanté měli pochopitelně radost z potíží katolické církve.
V listopadu 1590 se Bellarmine vrátil do Říma. Osobně se mu ulevilo protože Sixtus, který ho chtěl umístit na index (zakázané knihy či autoři) zemřel. Bellarmine se obával o prestiž papežství a radil novému papeži aby lhal. Někteří z jeho přívrženců to popírají. Jejich úkol byl obrovský.
Volba byla jednoduchá: Veřejně připustit že se papež mýlil v kritických otázkách Bible, a nebo se pokusit všechno zakrýt. Zde byl výsledek nepředvídatelný. Přesto Bellarmine navrhoval druhou možnost. (De Rosa, "Vicars of Christ)1
Bellarmine a skupina oddaných učenců se pustili do práce a šest měsíců opravovali papežovy omyly. Byla vydána nová edice "Sixtova Bible," jako kdyby to bylo pouze další vydání té stejné Bible - byl vyvinut maximální pokus o získání všech původních výtisků heretické Bible, které byly potom spáleny. Jak by se dalo očekávat, několik kopií uniklo hledání (jedna je v Oxfordské knihovně Bodleian) Tyto Bible nám dávají další důkaz o tom, že papežové neomylní nejsou a že k udržení této lži je církev ochotna i lhát.
GALILEO A INKVIZICE.
Další důkaz (kdyby byl zapotřebí) o tom že papežové nejsou neomylní najdete v tragi-komickém případě Galilea. Na obranu církevního dogma, papež Urban VIII. (1623-44) vyhrožoval starému a velmi nemocnému Galileovi mučením, pakliže neodvolá své tvrzení, že se země otáčí kolem slunce. Svým prohlášením, že tento objev je proti Písmu, měl papež Galilea na kolenou ve strachu o život. Galileo odvolal svou "herezi" před Svatým Úřadem Inkvizice! Geocentrický pohled zůstal oficiálním dogmatem katolické církve po staletí a jeden neomylný papež za neomylným papežem toto dogma potvrzovali: Země byla středem vesmíru a všechna nebeská tělesa, včetně slunce, se kolem ní otáčejí.
Až teprve v roce 1992 (!)Vatikán, po 14 měsících studia konečně přiznal, že Galileo měl pravdu. Toto připuštění je zároveň uznáním faktu, že mnozí papežové, kteří prohlašovali že Galileo neměl pravdu, jsou sami omylní tvorové schopní udělat falešné výklady Bible. A přesto Vatikán II. opět potvrdil dogma že pouze "magisterium," vedené neomylným papežem může vykládat Písmo a že všichni Katolíci musí jejich výklad přijmout.
Není divu, že Vatikán II. omezuje své schválení biblické neomylnosti na problémy týkající se víry a mravů! Prohlašuje: "Učit knihy Písma pevně, věrně a bez chyb - pravdy které Bůh, pro naší spásu, svěřil Svatému Písmu." (Flannery)2 Řád Rytířů Kolumbových parafrázuje tuto část takto: „A tudíž Bible je bez jakéhokoliv omylu tam, kde se dotýká náboženské pravdy odhalené pro naší spásu. Není nutně neomylná ve věcech týkajících se přírodních věd a pod.(kurziva v originály)“3 Zřejmě Bůh, který stvořil vesmír a inspiroval Bibli, neví příliš mnoho o přírodních vědách!
Magisterium, které se prohlašuje za neomylné a za jediného vykladače Písma, je zřejmě velmi daleko od neomylnosti a proto musí mít nějakou omluvu pro vědecké omyly, které dělá. A tak se to svede na Bibli. V tom že popírá osobní, individuální a morální odpovědnost člověka za dbaní Božího Slova, římsko katolická církev se drží posledního zbytku autority, kterou kdysi měla nad životy a nad svědomím všech lidí i jejich vlád.
