Život víry: Užitečné závaží
Vloženo Neděle, 17. březen 2002 @ 10:39:11 CET Vložil: james |
Užitečné závaží.
Není snadné někoho potěšit, když se delší dobu potýká
se starostmi, nebo s nemocí.
Lidé se ptají: Proč!?
Možná také ve svém životě máte nějaké trápení.
Tento příběh pomohl již mnoha lidem, kéž by pomohl i vám.
V malém městě bydlel hodinář se svojí početnou rodinou. V dílně měl spoustu různých hodin, které sám vyrobil. Některé tikaly vesele, u jiných kyvadlo zvolna a důstojně odměřovalo čas. Měl šikovné ruce a bystrý rozum, ale churavé tělo a chromé nohy. Lidé ve městě nebyli zámožní, proto si málokdo přišel nějaké hodiny koupit. Jednou ho navštívil přítel a požádal ho o opravu hodinek. Zatímco hodinář opravoval, přítel si prohlížel vystavené hodiny. Byl udiven jejich pestrostí, krásou a dokonalým provedením.
"Jsi opravdový umělec, tvoje hodiny jsou pravé poklady !" Ale hodinář jen mávl rukou. V záplavě starostí ho uznání ani moc nepotěšilo. Nebyl zvyklý
naříkat a stěžovat si, ale tentokrát přece jen otevřel svoje srdce: "K čemu jsou mi tyto poklady, když je nikdo nekoupí? Jen mi tu tikají a odměřují moji bídu ! Ani trochu mi Bůh neulehčí můj život. Sotva uživím rodinu, jsem chromý, mohu jen sedět a vymýšlet stále nové hodiny. Ale k čemu?!"
Přítel mlčel, jako by ani neposlouchal. Najednou ho zaujaly jedny hodiny: "Tyto jsou překrásné, ty se ti opravdu povedly !" "Ano, podle nich reguluji všechny ostatní, jdou velice přesně, " odpověděl hodinář. "Jenom velká škoda, že jsi je zatížil takovými kusy olova," řekl přítel a vyvlékl závaží z háčku. Hodiny přestaly tikat a kyvadlo se pomalu zastavovalo.
"Co to děláš ! Vždyť jsi jim vzal jejich hnací sílu ! Jak teď mohou jít ?! " zlobil se hodinář. Přítel se usmál a pověsil závaží zpět. Ťukl do kyvadla a hodiny zase šly. "Jsi velký mistr, hodináři, přesně víš, jakou hnací sílu každý typ hodin potřebuje. Právě tak nebeský Mistr, náš Bůh, dobře ví, co je pro každého z nás potřebné. On nikoho nepřetíží. Bůh chce, abychom byli tvořiví, citlivý a věděli, že jsme na něm závislý. Kdyby nám naše břemeno vzal, byli bychom stejně neužiteční, jako hodiny bez závaží." Přítel odešel. Hodinář však ještě stál, naslouchal tikotu svých hodin a přemýšlel. Pomalu sepjal ruce a děkoval Bohu, že mohl pochopit. Prosil o sílu více Bohu důvěřovat a naslouchat jeho hlasu, hlasu svého dobrého, všemohoucího Mistra.
Převzato z letáčku BTM www.btm.cz
|
