Grano Salis - Boží láska

Karels poslal:

Boží láska

Může být docela inspirující probrat jednotlivé Boží vlastnosti. Protože pokud máme dorůstat do podoby Ježíše Krista, potom budeme potřebovat vědět, jaký je Bůh.

Jedním z Božských atributů, charakterových vlastností je Boží láska. Už o tomto tématu bylo napsáno tolik, že nemám téměř odvahu se do tohoto tématu pouštět. Ale přece, pokusím se o několik postřehů, které třeba budou pro čtenáře Grano Salis povzbuzením a inspirací v jejich vztahu s Bohem.

K pochopení co je to Boží láska, nejsnáze podnikneme „exkurzi“ do území Božího slova, do území Svatých textů Bible. Ale kde začít, vždyť Božím jednáním jsou přímo „přeplněny“ všechny texty Bible. Máme začít tím, nebo oním textem? Pro pochopení nejen toho, co je Boží láska, ale i jiných biblických témat, jsem slyšel jedno podivuhodné pravidlo, které je užitečné pro výklad.

Všude tam, kde se nějaké biblické téma, biblický termín, nějaká charakteristika vyskytla poprvé v Bibli, tak tohle první místo výskytu je určující pro pochopení všech ostatních míst Božího slova! Je to jako když někdo ve sněhu vyšlapává stopu ostatním, kteří kráčejí za ním, ale tito jdou už v jeho vyšlapaných stopách.

Kde se tedy vyskytuje první výskyt slova láska? Možná budete překvapeni, vážení čtenáři Grano Salis, ale první výskyt slova – „láska“ je až v příběhu o obětování Izáka! Přečtěme si tento text společně. Protože nám to dá pochopit něco z tématu, o kterém nyní uvažujeme. „A Bůh řekl: 'Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!' “ (Genesis 22:2)

Jedna jediná věta a kolik toho může vypovědět! Abrahame, vezmi svého jediného syna, kterého miluješ a obětuj ho! Je přímo zarážející, že první výskyt výrazu láska a už má tento výraz znamení, stigma – oběti! Co nám to může vypovědět o lásce, nebo také o oběti? Vypadá to jakoby láska sama jako svůj důkaz, že umí milovat, dala sama sebe všanc. Teprve taková láska, která je opravdová, může být obětována.

Vypadá to tak, jako láska a oběť byly dvě nerozlučné dvojice. Taková láska, která umí obětovat, taková je opravdová. Protože není sobecká, nelpí na sobě. My si hned vzpomeneme v této souvislosti na jeden známý verš z Janova evangelia: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16) Jako by důkaz opravdovosti v milování mohl být dán jedině obětí. V tomto verši, kteří znají už děti z nedělních besídek se dozvídáme o nezměrné Boží lásce k nám lidem. Když jsme byli ještě hříšníky a šli si svojí cestou v životě. O oběti se tam nemluví přímo, ale přesto je tam také naznačena. To konkrétní spojení, že Bůh dal svého jediného Syna, tak právě to na oběť ukazuje.

Zatímco ve skutečnosti Abraham Izáka nakonec neobětoval. V případě božího Syna Ježíše Krista jej ukřižovali. Ježíš byl obětován, abychom my mohli žít věčným životem. Je to možná téměř pravidlo, tam kde je opravdová láska, tak tam je také podán důkaz – oběť. Bez oběti, bez tohoto důkazu, není ani opravdová láska. Podobně je řečeno v listu Římanům: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Římanům 12:1)

A opět to samé téma, tam kde jsou přinášeny oběti tak tam je i láska, láska k našemu Bohu. Myslím si, že jsou to známé skutečnosti, ale je dobré je čas od času připomenout.

S pozdravem Karels

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace