|
Právě je 619 návštěvník(ů) a 4 uživatel(ů) online: Mikim oko rosmano ivanp
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116496515 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Povzbuzení: Bohem vyvolení
Vloženo Pondělí, 17. říjen 2005 @ 19:12:52 CEST Vložil: Ferda |
Vyvolení Bohem
Obyvatelé
San Bernardeta v Kolumbii doufají, že Bůh jim poskytne vysvětlení jednoho
z nejpodivnějších jevů na světě, kterého jsou svědky.
Kostelník
Eduardo Cifuntes říká, že městečko bylo vždy chudé a klidné. Jen staří lidé
dětem vyprávěli, že San Bernardo navštěvují andělé. Ale nikdo to nebral vážně.
Když
Cifuntes nastoupil do úřadu, předcházející kostelník, Andres Bejarano, ho večer
zavedl na hřbitov. Vzal lopatu a začal rozkopávat nějaký hrob. Eduardo stál
jako přibitý, myslel si, že se jeho kolega zbláznil. A když Bejarano zdvihl
víko rakve, Cifuntes málem omdlel. Viděl tělo ženy, které vypadalo, jako by ho
pohřbili včera. Dozvěděl se však, že zemřela před dvaceti lety!
Andreas
Bejarano se staral o kapli a hřbitov. V roce 1965 ho požádali, aby přenesl
ostatky ženy, která zemřela před šesti lety. V rakvi místo kostry našel
dokonale uchované tělo. Kostelník nikomu nic neřekl, ale potají vykopal ještě
deset dalších hrobů a zjistil, že ani na ostatních tělech nejsou stopy po
rozkladu. Až tehdy o všem informoval kněze. Kněz chtěl o všem pomlčet. Když
však Cifuntes viděl, co se děje, chtěl za každou cenu pochopit, co se to děje
na hřbitově. V roce 1980 proto informoval vědecké instituce a policii.
V městečku
se rozpoutalo peklo. Vědci překopali hřbitov a blízké pole. Ukázalo se, že
lidé, které pochovali posledních padesát let, jsou mumifikovaní. Z těch,
kteří zemřeli dříve, zůstali kostry.
Obyvatelé
San Bernardeta začali protestovat. Rodiny mrtvých se dožadovali úcty
k zesnulým. Někteří si vynutili návrat mrtvých do hrobu, jiní zůstali
v kapli. Rakve byly otevřené, všichni mohli vidět mrtvé na vlastní oči. A
tak spatřili například Susanu Acerovou, která zemřela v roce 1977 ve věku
75 let na rakovinu. Pochovali ji v bílých šatech, se šátkem na hlavě.
Vypadala, jako by spala. Její tělo zhnědlo, ale nepodlehlo rozkladu. Rosa
Bohorquezová zemřela ve věku 81 let na infarkt. Vypadá dost zvláštně - ústa má
otevřená, jako kdyby křičela. Vedle ní odpočívá Laureano Acosta, který zemřel
v 75 letech. Trpěl rakovinou jater a po smrti se usmívá. Když žil, velmi
se pyšnil svým mohutným knírem - a nadále ho má lesklý a upravený. Amálie
Folomena zemřela v 85 letech "starostmi" - to alespoň tvrdí její
rodina. Do ruky jí tehdy dali červený karafiát, který se dodnes zachoval.
Další
mrtví nemají jména, pochovali je vedle hřbitova, zřejmě pro nedostatek peněz na
pohřeb. Jedna z místních obyvatelek, Maria Perézová, říká, že spolu
s ostatními se chodí často dívat na rakve a jen těžko může uvěřit, že lidé
v nich jsou skutečně mrtví. Když prý mají místní obyvatelé nějaký problém,
stačí se v kapli pomodlit a okamžitě přijde pomoc.
Jak je
možné si tento jev vysvětlit? Podnebí v San Bernardu není suché, proto lze
těžko mluvit o mumifikaci pozůstatků vlivem atmosférických podmínek. Výzkum
půdy též neukázal odchylky od normy. Ani zkoumání vody, kterou obyvatelé pijí,
nevneslo do záhady světlo. Lékař a patolog Marco de Costa, který se již přes
dvacet let snaží vyřešit toto tajemství, dokonce studoval složení stravy
zdejších lidí. Zjistil, že jedí hlavně místní zeleninu a ovoce, které možná
obsahují substance, které se po smrti nějakým způsobem aktivují. Ale co malé
děti a novorozenci, kteří ovoce nikdy nejedli? Navíc tito lidé jedí již věky
totéž a mumifikace začala teprve před několika desetiletími.
Místí
ale vědí své. Jsou přesvědčení, že jsou vybraní Bohem a zažívají jeho
milosrdenství, protože žijí tak, jak Bůh přikázal. Těžce pracují na poli, velmi
si váží starých lidí, mladí neradi odcházejí do velkého světa, nepřitahuje je spěch
ani život v městě.
|
Re: Bohem vyvolení (Skóre: 1) Vložil: oskar v Pondělí, 17. říjen 2005 @ 20:42:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nad takovými a podobnými příběhy o slabomyslných vesničanech (domorodcích, pralidech apod.), kteří vidí působení Boha v prakticky neužitečných nebo nevysvětlitelných jevech (nejčastěji přírodních a biologických), si mnou ruce názorový ateisté a s úšklebkem hovoří o "opiu lidstva". Svým způsobem mají ve většině případů bohužel pravdu - náboženství opíjí. To, co lidstvo opíjí, je vlastně duch tohoto světa, a ten vládne jak náboženskému světu tak sekulárním sférám. Jedinými "střízlivými" lidmi dnes v zásadě jsou pouze Duchem zplození (pomazaní) Ježíšovi učedníci, kteří jsou z tohoto světa vyňati a odděleni. |
|
|
Re: Mumifikace i u nás (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Úterý, 18. říjen 2005 @ 00:24:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Není to jediný případ. Také u nás se vyskytují takové. Ale málokdo se o to zajímá. Na Slovensku je v Bytči v rakvi se skleněným okénkem v zámku žena ze 17. století. Nevypadá porušená. Ví se jen to, že to byla zámecká paní, její manžel byl sukničkář, citově velmi trpěla, možná, že odevzdala srdce Bohu.
Podobně v Rusku se takto dochovala jedna mladá žena, byla služkou u kněžny. Snad byla také oddaná služebnice Boha. David říká o Bohu, že "..nedá svému služebníkovi vidět porušení...".
Moderní svět se zajímá o to, co se změnilo, proto unikají tyto poznatky. Jen občas se vyskytnou popisy v časopisech. Ale je to pravda. |
Re: Mumifikace i u nás (Skóre: 1) Vložil: Veritas (_veritas@inmail.sk) v Úterý, 18. říjen 2005 @ 14:26:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aj v Teličke nad Váhom na miestnej fare je svätica Žofia Bošňáková, ktorá je mŕtva od roku 1644. Čiže vyše 360 rokov je jej telo neporušené. Nie je v žiadnom špeciálnom klimatickom prístroji. Je voľne vystavená v sklenenej rakve... |
]
|
|
|
|