poslal Lutrik Tragédie New Orleans i další katastrofy současné doby dokládají nástup globálních klimatických změn. Teplotní křivka stoupá již od roku 1980 a čím větší teplota, tím víc se hromadí energie pro bouřky, lijáky a hurikány. I díky tomu si však stále lépe uvědomujeme, jak kriticky je samotná existence lidstva závislá na klimatických podmínkách, které vládnou na naší planetě. Nejnovější vědecké poznatky rovněž naznačují, že i na vývoj lidstva měly změny počasí větší vliv, než se dříve soudilo.
Například tzv. kulturní exploze nástrojů a šperků asi před 40 000 lety zřejmě souvisela s neobvykle teplým tisíciletím, jež Evropa tehdy prožívala (viz Gore, 1994, str. 60). Další klimatické výkyvy pak daly popud k vytváření základů sociální organizace lidstva. A tak mezi lety 8 000 - 7 000 před naším letopočtem, kdy vládly příznivé klimatické podmínky a tající ledovce ustupovaly k současným hranicím, se v oblasti známé pod názvem Mezopotámie poprvé objevily zemědělské přebytky. Předpokládá se, že obchod s těmito přebytky vedl k vynálezu peněz, ke vzniku prvních společností používajících cihlovou a kamennou architekturu a k vytvoření celé škály umění a řemesel. V tomto období bylo založeno i nejstarší známé město, Jericho (dnes na území státu Izrael).
Rovněž vznik prvních vysoce organizovaných společností v úrodných povodích Eufratu, Tigridu a Nilu byl stimulován významnou klimatickou změnou. Nový charakter podnebí kolem roku 3 000 před naším letopočtem (po větší část roku sucho, jednou do roka záplavy) přiměl lidská společenství, aby se naučila zadržovat a rozvádět vodu pomocí zavlažovacích kanálů, uskladňovat každoroční úrodu a rozdělovat zásoby potravin.
Také další klimatická kolísání se významně zapsala do dějin lidstva, zejména do dějin evropské civilizace. Např. klimatický posun známý jako subatlantický rozklad, k němuž došlo v pátém století před našim letopočtem, přinesl změnu distribuce větrů a srážek i snížení teplot v celé Evropě. Tento posun přispěl k ukončení severské doby bronzové a podnítil skandinávské Germány k invazi do jihovýchodní Evropy. O sto let později přišlo dobytí Řecka Makedonci, což se v tomto kontextu jeví jako pokračováni tohoto migračního tahu na jihovýchod.
V následující generaci, kolem roku 300 před našim letopočtem, se začalo celosvětové klima oteplovat. A právě tehdy dobyl Alexander Makedonský téměř celý tehdy "známý svět" a rozšířil řeckou civilizaci po východním Středomoří i za jeho hranice. Dále toto období relativního oteplení zprůchodnilo alpské průsmyky, které oddělovaly Itálii od zbytku Evropy, což bylo provázeno probuzením imperiálních ambic starověkého Říma. Konec tohoto teplého období o 750 let později se pak časově shoduje se zánikem římského impéria. V letech 450 - 500 našeho letopočtu totiž přišla náhlá celosvětová změna klimatu, která způsobila dlouhotrvající mrazy a sucha ve střední Evropě a možná stimulovala tehdejší počátek obrovského stěhování národů a toho, čemu se začalo říkat invaze barbarů.
Další vzestup teplot nastal kolem roku 950 našeho letopočtu - tento globální klimatický posun je znám jako středověké oteplení. Tento nový klimatický trend pravděpodobně umožnil osídlení Grónska a (byť dočasně) i Severní Ameriky skandinávskými Vikingy. Po období oteplení teploty na začátku čtrnáctého století znovu poklesly, což způsobilo v Evropě a Asii značné problémy. Tato změna přinesla vlnu vydatných srážek, řeky se častěji vylévaly ze svých koryt, úroda po téměř hnila úroda na polích a obyvatele západní Evropy byli odsouzeni k sérii hladomorů, která vyvrcholila Velkým hladomorem 1315 - 1317.
Chystala se však ještě větší pohroma - Černá smrt (pandemie dýmějového moru), která udeřila o třicet let později. Těsně před Černou smrtí čtyři roky špatného počasí a neúrody způsobily obavy z opakování velkého hladomoru. Tyto obavy vedly k dovozu obilí z Malé Asie a s tímto obilím se dostaly nejdříve do Cařihradu a pak do přístavů Messiny a Marseille nakažené krysy. Odtud se mor, který přenášely, rozšířil během pouhých dvou let po celé západní Evropě. Podlehla mu téměř třetina populace.
Jedním z nejvýznamnějších a nejlépe dokumentovaných výkyvů klimatu je tzv. malá doba ledová (1550 - 1850), která byla spojena s podstatnými společenskými změnami v celé Evropě. Lidé trávili více času ve svých příbytcích, což mimo jiné přispělo k intenzivnějším společenským kontaktům a výměnám názorů například v oblasti vědy. Mimo jiné došlo k přesídlení části skotské populace do té části Irska, která je Skotsku nejblíže - do Ulsteru, odkud vyhnali irské starousedlíky a tak položili základní kámen k bludnému kruhu násilnosti, který trvá dodnes. Zvlášť osudovým se ukázalo rozhodnutí postavit výživu obyvatelstva téměř na jediné plodině, bramborách. To vytvořilo podmínky pro vznik otřesné tragédie známé jako velký bramborový hladomor. S blížícím se koncem malé doby ledové průměrné teploty stouply, sice mírně, ale to stačilo ke vzniku vlhčího a teplejšího klimatu, v němž se daří bramborové sněti. V létě roku 1845 se spóry sněti objevily v Irsku. V následujících letech zemřelo následkem hladu a chorob spojených s podvýživou více než milión lidí. Jiní zase emigrovali do bohatších zemí, především do Spojených států.
Hrozba hladu vyvolávala velké migrační vlny i ve Spojených státech amerických samotných. Mezi nejznámější patří migrační vlna způsobena existenční krizí let 1816 - 17 a migrační vlna v období tzv. talíře prachu na počátku třicátých let 20. století. Zavedení traktoru, kombajnu, jednoradličného pluhu a nákladního auto vedlo k praxi tzv. velkého vyorávání a opakovaného přeorávání nadrobno, na prach. Úplně se přitom přehlédl problém větru a eroze, který se stal mnohem vážnější hrozbou právě díky novým zemědělským metodám. První varovné známky eroze byly ignorovány a tak v lednu 1933 mohly začít velké prachové bouře, které trvaly po více než čtyři roky. Ničily úrodu, vedly k otřesné bídě a nutily obyvatele prérijních států (Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Colorado, Nebraska), aby odtáhli do Kalifornie nebo zpátky na východ. Teprve roku 1937 se situace konečně stabilizovala.
V současně době je aktuální hrozba globálních klimatických změn v důsledku globálního oteplování, kdy v polovině tohoto (21.) století hrozí zvýšení průměrné teploty až o 5° C (viz Gordonová, Suzuki, 1994, str. 10). Globální oteplování urychlí tání arktických a antarktických ledovců, čímž hrozí vzestup hladiny moří asi o 1,5 metrů, což přímo ohrožuje asi třetinu obyvatelstva světa a třetinu světové ekonomické infrastruktury.
Oteplování dále může vyvolat katastrofická sucha a velké záplavy, nedostatek potravin (např. nížiny USA, které jsou zásobárnou obilí pro celý svět, by se změnily v zaprášená smetiště) či pitné vody, odumírání rostlinných druhů, zánik lesních porostů, rozšíření tropických nemocí (jako je malárie či žlutá horečka) do nových oblastí a tak dále.
V kombinaci s trvajícím oslabením ozónové vrstvy (většina CFC zůstává v atmosféře 75-100 let a tam nadále poškozuje ozónovou vrstvu) to vyvolá nárůst onemocnění rakoviny kůže, oslepnutí šedým zákalem, zvýšení počtu infekčních nemocí jako projev ztráty účinnosti imunitního systému i očkovacích preparátů (mimo jiné to znamená větší rozšíření a častější výskyt spalniček, infekčních oparů tuberkulózy a malomocenství). Pokud nárůst ultrafialového záření (jako důsledek zeslabení ozónové vrstvy) výrazněji poškodí fytoplankton (mikroskopické rostliny žijící v oceánech a jezerech, ohrozí to stabilitu podnebí i potravinového řetězce.
Změnit by se mohly též mořské proudy (např. může dojít k zastavení Golfského proudu či častějšímu výskytu klimatického jevu El Nińo - dočasného teplého proudu v rovníkové části Tichého oceánu, který je považován za příčinu mnoha živelných pohrom po celé planetě).
Klimatické změny nebyly však jen zdrojem ohrožení a krize, vyvolaly rovněž adaptaci na tyto změny a tím přispěly k rozvoji moderní státní administrativy. Např. velká krize let 1816 - 1817 vedla v USA k tomu, že ústřední vláda se učila shromažďovat zásoby potravin, řídit jejich rozdělování a import. Byly rovněž organizovány veřejné práce velkého rozsahu. Tzv. talíř prachu pak vedl ke vzniku další formy státní administrativy, Nového údělu Franklina Roosevelta. Podle Alberta (Al) Gora současně nastupující globální oteplování na druhé straně může ovšem přispět ke vzniku nové třídy světových úředníků, kteří zvládnou nepředstavitelné problémy, způsobené obrovskými sociálními a politickými otřesy stěhováním národů a trvalou destrukcí civilizačního prostředí planety (viz Gore, 1994, str. 74).
S klimatickou změnou se musíme naučit žít. Klimatická změna směřuje ke zmenšení objemu dostupné pitné vody a ke snižování úrodnosti půdy - té ve své podstatě vzácné půdy, jíž se dnes tak bezostyšně plýtvá. Tyto skutečnosti musí jednotlivci i lidská společenství vzít za své - je to nutné k tomu, aby život na zemi v té formě, v níž zahrnuje i život lidský, nespěl k zániku. Je nutná koordinace akcí na všech úrovních. Je nutná změna jednání, myšlení, vnímání skutečnosti; úvahy o podmínkách lidské existence na Zemi tak směřují k nezbytnosti pokání. Probíhající změna klimatu k němu přímo vyzývá. Člověk nábožensky založený (a nemusí jít jen o křesťana) v ní může slyšet Boží hlas, zřetelný, avšak přesto od většiny lidí zůstávající bez odezvy. Křesťanská, biblicky založená etika není iracionální, nýbrž plně racionální a život podporující; postihuje nepoměrně hlubší souvislosti než odmítnutí jednání založené na dnešním kultu mamonu.
Skutečnost probíhající klimatické změny bourá scestný hodnotový systém naší civilizace materiálního přebytku a vede k zamyšlení nad celým naším ekonomickým systémem, který je pro nás zdrojem pohodlí a poměrně jednoduchého života. Tragické události na severním pobřeží Mexického zálivu by měly zůstat nepřehlédnuty a nepřeslechnuty. Je bezpodmínečně třeba produkovat méně CO2 - nutná změna musí být dokonce mnohem razantnější než požaduje Kjótský protokol.
Je pravda, že výrazně lepší ekonomický systém zatím neznáme, což však neznamená, že bychom o něj neměli usilovat. V naší části Evropy máme negativní zkušenosti z dob reálného socialismu, ty bývají zneužívány k obhajobě současného kapitalismu, který je z environmentálního hlediska neudržitelný, neboť je postaven na falešném předpoklad možnosti neomezeného materiálního růstu (J. Nečas, 2005, str. 3). Změna je proto nutná, a - věříme - že i možná. Současný stav světa je každopádně výzvou k aktivitě. Nový ekonomický systém musí někdo vytvořit. Pro jeho tvorbu musí vznikat "podhoubí". Je zde úkol pro všechny, kdo si tuto skutečnost uvědomují.
Základní směry potřebných systémových změn by měly být nejen podle mne následující (viz srovnej Stehlík, 2000, str. 140 - 202):
- zesílení úlohy státu, resp. států (národní a nadnárodní regulace)
- zespolečenštění ne-lidského světa (půdy, vody, vzduchu)
- omezení a likvidace trhu, ziskové orientace a ekonomických subjektů
- rehabilitace plánování (existují i úvahy o znovuzavedení centrálního plánování)
- nové rozdělení spotřeby a zdrojů (ve prospěch nezbytných lidských potřeb chudých zemí a na účet uspokojení relativně nedůležitých potřeb lidí bohatých zemí)
- postupný přechod k nedynamickému, nerůstovému systému (systému prosté reprodukce na vysoké hmotné úrovni)
Současná ekonomická paradigmata sice ve svých důsledcích přinášejí značné části obyvatel naší civilizační oblasti pohodlný život, avšak sama ve své podstatě jsou lživá. Jsou v rozporu s naším poznáním přírody, s poznáním omezenosti zdrojů a absorpčních možností prostředí, speciálně naprosto nerespektují varovnou skutečnost překročení možností našeho planetárního systému vstřebávat námi lidmi produkovaný CO2. Sama existence života, tedy nastavení fyzikálních parametrů tak, že jsou životu příznivé, je zázrakem (tedy ze striktně vědeckého hlediska náhodným, a priori nesmírně nepravděpodobným jevem). Neměli bychom proto vylučovat jiný zázrak (velice nepravděpodobný jev) - změnu lidského chování. Klimatická změna k tomu může dát impuls. Je na všech lidech dobré vůle ve prospěch této změny pracovat. K tomu patří i definovat a nastavit vhodné sociálně ekonomické parametry, umožňující udržitelný život či rozvoj respektující vývoj klimatu. Úkol je to velký - pro všechny. Vlády a parlamenty by při něm měly hrát zvláštní roli, měly by mít však také možnost opřít se o veřejné mínění. Tváří v tvář klimatické změně jsme voláni k pokání, pokoře, úctě k druhým a spolupráci s nimi. Příroda si asi vynutí nějaké změny společenského systému. Jde však o to, aby tlak klimatických změn pomohl prosadit humánní společenský systém a nevedl k nastolení totalitní světovlády vybraných jedinců či skupin finanční oligarchie a byrokratických elit (viz např. Herzán, 2000).
Literatura:
Gordonová, A.., Suzuki, D.: Jde o přežití, Baroko & Fox, Beroun 1994
Gore, A.: Země na misce vah, ekologie a lidský duch, Argo, Praha 1994
Herzán, M.: Totalitní světovláda, Mezinárodní komise svědomí, Třebíč 2000
Nečas, J.: Klimatická změna jako oslovení a výzva, Praha, říjen 2005
Stehlík, J.: Budoucnost lidského společenství, Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, Praha 2000
Praha, říjen 2005 Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
