Grano Salis - Moc falešných ''bohů''

Moc falešných „bohů“ V liturgických čteních „růžové“ postní neděle se setkáváme hned se dvěma případy nevěrnosti vyvoleného národa vůči Hospodinu. Ačkoliv Hospodin zahrnuje svůj lid otcovskou péčí a pozorností, znovu a znovu se opakují situace, kdy Izrael zapomíná na svou smlouvu. Příkaz: „Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se obracet k cizím bohům“ může znít uším dnešních lidí jako omezení, ale je to podobné „omezení“, jako když řekneme řidiči: nejezdi po oraništi, drž se jen silnice. Co vlastně lákalo Izraelity k cizím bohům, co jim mohla nabídnout mrtvá božstva, která mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší? Vidíme to zcela konkrétně na Šalomounovi. Ačkoliv byl obdařen mimořádnou přízní Hospodina a darem neobyčejné moudrosti, pohanské ženštiny mu nakonec popletly hlavu tak dokonale, že zapomněl na jediného pravého Boha.

Hlavním trumfem falešných bohů je smyslnost, která pak záhy jejich ctitelům propůjčuje jejich vlastnosti, takže i oni mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší, mají rozum, ale neuvažují, mají svobodnou vůli, ale vyměňují ji za otroctví. Na tom se od dob Starého zákona nic nezměnilo. Lidské názory na to, co je člověku prospěšné a co škodlivé, se mění v mnoha oblastech. Jednou se nám vštěpuje, že ten či onen pokrm je škodlivý, pak opět, že je nezbytný, ale pro lidskou přirozenost a zdraví lidského těla i lidského ducha platí stále stejné zákony Stvořitele. Sexualita se týká té nejzákladnější otázky lidské existence – zachování lidského rodu. Dar sexuality má člověka spojovat s Bohem k součinnosti v jeho tvůrčím díle. Zneužitá sexualita naopak Boha hrubě uráží tím, že ho vylučuje a ignoruje, že její podstata, láska, byla zvrácená v opak lásky, v sobectví, které opanuje srdce člověka Balancujeme mezi dvěma krajnostmi: na jedné straně to může být nesmlouvavá přísnost, na druhé straně smířlivá blahovůle, která ústí až do svévole. Musíme si však být vědomi, že náš úsudek je dnes už do značné míry ovlivňován převládající mentalitou. Síla a samozřejmost, s jakou se šíří vyslovená nemravnost, v nás někdy vyvolává až pochybnosti, zda nejsme se svými morálními zásadami přece jen zaostalí. Kdyby ovšem posun v názorech a postojích k tomu, co je hříšné a nepřístojné, se vyvíjel správným a zdravým směrem, muselo by se to projevovat pozitivně na vývoji celé společnosti. Ale my jsme svědky pravého opaku a důsledky se nevyhýbají k velkému pohoršení ani církvi a duchovním osobám Různíme se v názoru na to, co soudit o stavu současné západní společnosti. Někteří lidé jako by předpokládali, že tak, jak se hranice slušnosti a mravnosti posouvají u lidí, tak se posouvají také u Boha. Říkají si, že Bůh přece od nás nemůže požadovat něco nemožného. Ale co je nemožné a proč je to nemožné? Jestliže se vlastní vinou stáváme neschopnými žít tak, jak to odpovídá naší přirozenosti, není to věc Boží neústupnosti, ale naší nezodpovědnosti, ze které budeme skládat účty. . Žalmista říká: „Když se základy hroutí, co může dělat člověk?“ Máme se modlit, aby Bůh od nás odvrátil svůj trest? Boží trest může být také posledním prostředkem záchrany. Jestliže se varovné hlasy současných proroků nedostanou ani k samotným věřícím, jak se mají dostat k světu? Západní svět potřebuje, aby poznal, jak daleko zašel ve své hříšnosti, aby pocítil nezbytnost obrácení a odpuštění a tím více pak miloval svého Boha. Kdyby marnotratný syn neupadl do bídy, nepoznal by svou vinu a nezatoužil by po návratu. Je nezbytná naléhavá, obětmi podporovaná modlitba, aby se Bůh smiloval nad těmi, kteří nevědí, co činí, v Církvi i ve světě, nad těmi, kteří si neuvědomují, co mají dělat. Bůh zná způsob jak otevřít oči slepým a uši hluchým, jak otřást zatvrzelým svědomím a hledá k tomu dobrovolné spolupracovníky. Nic tak neoslavuje Boha a nepřibližuje jeho království lásky jako dobrovolné smírné oběti. Vybráno s čas.Světlo -----------------Ferda

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace