|
Právě je 434 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116466246 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Hypotézy o životě a smrti Ježíše Krista
Vloženo Sobota, 30. březen 2002 @ 16:20:40 CET Vložil: Bolek |
Hypotézy o životě a smrti
Ježíše Krista
O Ježíši Kristu bylo toho již napsáno mnohé.
Podívejme se nyní na otázku jeho života a smrti z pohledu názorů
a hypotéz a v neposlední řadě i z málo známých textů a odkazů.
V.K. Zajcev prohlásil v 60. letech Ježíše
Krista za kosmonauta, mimozemšťana a návštěvníka
z jiné planety. Díky sugesci, hypnóze a pokročilé medicíně mohl proto
vykonávat tzv. zázraky. Opíral se přitom o obraz na pravoslavné ikoně
"Zmrtvýchvstání Ježíše Krista" ze 17. století, na které je
Kristus zobrazen v jakési schránce aerodynamického tvaru, z jejíž dolní části
vychází dým, jenž zakrývá nohy andělům stojícím po boku. Existuje
hypotéza, že obraz byl inspirován jakýmsi doposud neznámým novozákonním
apokryfem, který uvádí původ Ježíše Krista jako příslušníka mimozemské
civilizace nebo jeho vzkříšení či nanebevzetí jako důsledek činnosti
mimozemských sil.
Uvádí se, že Ježíš byl jako výrostek vyslán k sektě essejců - následovníků
Mojžíšových. Ti mu udělili vysoké svěcení, takže pronikl k podstatě
tajných učení, což potvrzují nalezené kumránské svitky. Podle knihy
"The Unknown Life of Iesus Christ" ruského cestovatele N. Notoviče
(1858 - 1908), vyšlé v Chicagu v r. 1908 je J. poslán na cestu do Persie,
Indie, Himáláje a Tibetu, kde se mu dostalo znalosti súfismu, jógy,
buddhismu, véd a tibetského lékařství. Německý badatel Holgen Kersten z
kašmírských záznamů zjistil, že Ježíš Kristus zde od 14 let vystupoval pod jménem
Ísa. Do Palestiny se vrátil se skupinou stoupenců s velkými vědomostmi a
nejvyššími schopnostmi, kde tak zákonitě působil jako nositel a zvěstovatel
zcela nového, objevného učení a postoupil potupnou smrt na kříži cílevědomě
a plánovitě. Kersten jako teolog zjistil ze syrských a jiných textů, že Ježíš
Kristus,
obdařený hlubokými znalostmi jógy, vyvolal buď zdání o své smrti
samovolným zastavením dechu (asfyxie) a srdce, a poté, co se jeho učedníkům
podařilo získat jeho tělo, byl jimi oživen, a odešel zpět do Indie a Kašmíru,
kde je dál znám jako Júsa Asaf, který zde žil do svých osmdesáti let. Ve
Šrínagaru je dokonce jeho hrob a šlépěje.
Dr. L. Souček uvádí (1982), že roku 1935 vypátral Hiromaro Takeuči
starou listinu se zmínkami o tom, že Ježíš Kristus přišel poprvé do Japonska ve svých
21 letech za vlády císaře Suinina a byl zde žákem jakéhosi mudrce z
prefektury Tojama. Pak se vrátil do Jeruzaléma, kde byl ukřižován jeho mladší
bratr Isukuri. Do Japonska přinesl Ježíš Kristus jeho uši a vlasy. Po útrapách cesty
napříč celou Asií přes Sibiř vstoupil na pevninu u Hačinoe v Aomori a
usadil se ve vesnici Herai (jejíž jméno je prý odvozeno z japonského "heburaj"
- hebrej), oženil se a měl tři dcery. Dožil se 106 let a byl pohřben v
mohyle vedle pozůstatků svého bratra. Listiny prý hovoří o pozůstatcích
Ježíš Kristus a jeho bratra v mohyle, a jeden dokument představuje prý opis několika
listin z K. pozůstalosti a přecházející z generace na generaci. Na paměť
toho se ve vesnici Šingo (dříve Hersi) koná každoročně 10. června
"Kristova slavnost", která je pořádána na počest toho, že unikl
smrti na kříži.
Jinou verzi uvádí K. Wagner (1991), který se rovněž domnívá, že
Ježíš Kristus byl svými učedníky oživen. Opírá se přitom o výpovědi evangelistů,
popisující Ježíš Kristus a jeho styky s apoštoly už po domnělé smrti na kříži,
jeho požívání potravy apod.Ježíš Kristus podle něj dále žil na Kypru pod jménem
Barjesus (Bar Jehú), a zmínka o setkání apoštolů s tímto prorokem je prý
zkomolená či zaretušovaná zmínka o setkání s Ježíšem Kristem.
Naproti tomu další badatelé uvádějí, že došlo ke skutečné smrti
Ježíše Krista,
a zmrtvýchvstání bylo dílem neznámého fenoménu. To prý popisuje na 13 svědků,
zejména Pilátův osobní lékař Syřan Ejšu a dále i Řek Hormisius, životopisec
judejských vládců. Vzhledem k tomu, že patřili mezi Kristovy odpůrce, nebyly
jejich knihy přejaty církví do souboru svatých knih. Popisují velkou záři,
sestupující ze zářivého oblaku, který se postupně spustil nad skalní
hrob, kde se objevila lidská postava, jakoby upředená ze světelných paprsků.
Poté zahřměl hrom, ale nikoli z nebe, ale ze země a hrob se otevřel, načež
světlo zmizelo. V hrobě zůstalo pouze plátno, do kterého bylo tělo Ježíše
Krista zabaleno (turínské plátno).
Zajímavé podrobnosti, odlišující se od kanonických textů, uvádí
novozákonní apokryfy. Zpochybňují i to, že by mohl být Ježíš Kristus svými učedníky
vzkříšen, neboť hrob byl střežen. Evangelium sv. Petra popisuje popravu,
pochování i zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Během mučení Ježíš neřekl ani slovo.
Pouze před smrtí zvolal : "Sílo moje, sílo moje, proč jsi mne opustila
!" Po Kristově smrti se Židé začali kát z toho, co udělali. Zákonníci,
farizeji a stařešinové se shromáždili a zjistili, že všechen lid reptá a
buje se do prsou a říká : "Pokud kvůli jeho smrti byla taková velká
znamení, vidíte, jak byl spravedlivý. Proto se velmi polekali, přišli k Pilátovi
a prosili ho: "Dej nám vojáky, aby střežili jeho hrob tři dni, aby nepřišli
jeho učedníci a neukradli ho, lid by si myslel, že vstal z mrtvých a nadělal
by nám zlo." Pilát tedy poslal strážce a spolu s nimi jdou střežit
hrob i židovští stařešinové. A tu náhle, před zraky všech nastane vzkříšení
: Otevře se nebe a dva muži z něho sejdou, kámen, který zakrývá vchod se
sám odvalí a oni vejdou do hrobky. Potom z ní vyjdou a vedou s sebou třetího,
přičemž "hlavy obou sahaly až do nebe, a hlava toho, kterého vedli, převyšovala
nebesa." A za nimi "se zjevil a pohyboval kříž."
V Apokalypse sv. Petra se popisuje, jak Kristus a jeho učedníci vystupují
na horu a Ježíš jim zjevuje obrazy ráje i pekla : Ráj je "obrovský
prostor mimo tento svět, zářící mimořádně jasným světlem, vzduch se
tam třpytil od paprsků slunce, sama země vzkvétala nevadnoucími květy,
byla plná vůní a nádherně kvetoucích věčných rostlin, jež rodily požehnané
plody. Na tomto místě, mimo tento svět, žijí světci, odění do překrásných,
neobyčejně bílých rouch. Jejich těla byla bělejší než sníh a červenější
než růže a červeň se mísila s bělobou. Jednoduše nedokážu popsat
jejich krásu. Vlasy měli vlnité a lesklé, splývali jim na tváře a plece
jako věnec uvitý z květů nardu i pestrých květů, nebo jako duha ze
vzduchu..." Naproti tomu peklo je místo v záhrobním světě, kde jsou
potrestaní hříšníci trestajícími anděly (nikoliv čerty !), všichni
stejně odění do tmavých rouch.
V Evangeliu dětství se uvádí, že Ježíš měl zvláštní schopnosti už
v ranném věku. Uměl i potrestat smrtí a nemocí ty, kteří mu ublížili,
ale vzápětí je vzkřísil a uzdravil. Známá je příhoda o oživení ptáků
z hlíny, která pochází právě z tohoto evangelia.
Turínské plátno - plátno, uchovávané v sakristii turínské katedrály.
Je 3,8 m dlouhé a 1,1 m široké. a má tvar obvyklého židovského pohřebního
rubáše. Na vnitřní vrchní i spodní straně jsou patrné dva zažloutlé stíny
mužské postavy, jež jsou vlastně otiskem mužského těla zepředu i zezadu.
Když se plátno rozloží, jsou otisky od sebe vzdáleny 15 cm. Na místech
rukou, zad, nohou, boku a hlavě jsou patrny hnědočervené skvrny jako od
krve, přesně v souladu s biblickými ranami Ježíše Krista.
První zprávou o tomto plátně by mohla být zpráva, že učedník Addai -
Tadeáš přišel do Edessy (Turecko) k vládci Agbaru V. a přinesl mu tajemný
potrét, díky kterému byl vládce vyléčen z velmi vážné choroby. V r. 525
bylo plátno při opravách po velké povodni nalezeno ve výklenku nad západní
branou opevnění tohoto města. V té době se objevuje nový potrét -
podobizna Ježíše Krista, taková, jaká se používá i do dnešné doby a
taková, která je na t.p., které bylo zřejmě vzorem pro zobrazení J.K. na
tzv. Mandilionu. Na počátku 40. let 10. století vyslal byzantský císař
Roman Lakapenos výpravu do Edessy a požadoval vydání Mandilionu, které bylo
v srpnu 944 převezeno do Konstantinopolu. Tam bylo plátno zřejmě ve sbírce
relikvií, a francouzský rytíř Robert Clari uvádí, že je voděl r. 1204.
Odtud se mohlo dostat do držení templářského řádu po dobytí
Konstantinopolu po 4. křížové výpravě, kterou tento řád financoval. Roku
1352, 38 let po rozpuštění templářského řádu, vzniká nový nábožensko-rytířský
řád "Řád hvězdy", jehož jeden ze zakladatelů Gotfryd de Charny
dostal t.p. jako dar za vítězství ve Smyrně. V letech 1453 - 1457 Markéta
de Charny darovala plátno knížeti Ludvíku Savojskému a jeho manželce. Plátno
bylo uloženo v kapli vedle knížecího paláce, kde setrvalo až do r. 1578,
kdy bylo převezeno do Turína, tehdejšího hlavního sídla Savojských států.
1. června 1694 bylo plátno slavnostně převezeno do nové baziliky, kde se
nachází dodnes. V r. 1978 Humbert II. Savojský je svěřil papeži Janu Pavlu
II. pod podmínkou, že zůstane v Turíně.
První zkoumání tohoto plátna provedl turínský právník Secondo Pia,
který v r. 1898 vyfotografoval plátno a zjistil, že fotografie je pozitivem,
samotné plátno negativem. Plátno bylo dále podrobováno vědeckému i
kriminologickému výzkumu, fotografování i nukleárnímu výzkumu. Bylo zjištěno,
že obraz byl vytvořen žlutavým zbarvením vláken, které však proniká jen
do hloubky 20 - 30 tisícin mm do plátna, jež bylo na zlomek se*****y ozářeno.
Na obraze byl nalezen i otisk mince s portrétem císaře Tiberia na pravém
oku, což odpovídá židovskému zvyku tehdejší doby. Chemickými testy byl
zjištěn rozdíl v oxidaci a dehydrataci mezi vlákny na obraze a mimo něj, i
pyl z okolí Jeruzaléma. Další zkoušky se týkaly jejich stáří za pomoci
radiokarbonové analýzy C 14, z nichž jedna označila jeho stáří na r. 200
n.l., další na r. 1000 n.l., poslední na r. 1400 n.l. Technologii vzniku
otisku se dosud nepodařilo plně odhalit. Závěry o pravosti proto nejsou
dosud definitivní.
S použitím materiálů připravovaného "Lexikonu hraničních jevů"
-SL-
|
Re: Hypotézy o životě a smrti Ježíše Krista - Turínské plátno (Skóre: 1) Vložil: Pavel (pavel@granosalis.cz) v Úterý, 02. duben 2002 @ 00:02:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | - k Turínskému plátnu - lze pouze doplnit , proč o něj byl takový zájem. Šlo především o stopy krve v místě rukou a nohou - pokud by tam byly nalezeny, plynula by z toho velká pravděpodobnost Ježíšova přežití. Jak je psáno v Janově evangeliu (Ježíšova smrt, 18-30) : " Když přišli k Ježíšovi, a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok, a ihned vyšla krev a voda " . Mrtví, jak známo, však nekrvácejí a tak Ježíš mohl být pouze v agonii. Rovněž Markovo evangelium tuto možnost připouští ( Pohřeb Ježíšův, 15-43 ) : Josef z Arimatrie ... dodal si odvahy , vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že Ježíš již zemřel, zavolal setníka a zeptal se ho, je-li Ježíš už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi .
Pokud si pamatuji, plátno bylo sice zkoumáno, ale použité metody nebyly dost průkazné. Později bylo možno použít metod zdokonalených, Vatikán však další zkoumání plátna nedovolil.
|
|
|
|
|