poslal presbyter Pokoj vám, sestry a bratři.
Přemýšlel jsem trošku o tom, jak mohou nádherná slova o dobrém pastýři z Janova evangelia promlouvat k dnešnímu městskému člověku. Vždyť i já, který pocházím z venkova, jsem sice mnohokrát viděl pást se ovce, ale snad nikdy jsem neviděl ani ovčinec, ani pastýře. Dnes už nevídám ani ty ovce - na loukách, kde se pásly, bylo zřízeno golfové hřiště.
Povrchní kazatel, jenž by se snažil něco ze vztahu mezi pastýřem a ovcemi převést do reality naší současnosti, a příliš by se přitom spoléhal na povrchnost některých lidí, kteří tráví svůj čas u počítače, s mobilním telefonem u ucha nebo za volantem rychlého auta, by možná Ježíše přirovnal k dobrému automechanikovi, který všecky značky aut zná a všecky typy aut dovede opravit ve své autodílně.
Takový příměr se nám nelíbí. Jenže je smutnou pravdou, že na vesnici, kde bydlím, ovčinec nenajdete, zato autoopravnu ano. Za plotem neuvidíte ovce ani berany, ale motory a pneumatiky. Moji vrstevníci třeba nevědí, co je to nůše. Budou naše děti ještě vědět, co je to ovce, pastýř a ovčinec?
Ale nemusíme si zoufat. Vezměme to z jiného konce. Děti mají rády zvířata, hrají si s nimi, starají se o ně. Bez naší péče by domácí zvířata strádala. Vztah člověka a zvířete je vztahem živých bytostí. Zvíře není věc jako auto, je živým tvorem, stvořeným od Boha a pojmenovaným od člověka - v rajské zahradě Bůh přivedl zvířata k Adamovi, aby viděl, jaká jim dá jména.
V těchto souvislostech snad už lépe pochopíme, o co jde mezi pastýřem a ovcemi. Pastýř zná své ovce a ovce znají jeho. Pastýř se o ně nejen stará, ale chrání je i před dravci, je ochoten za ně dokonce položit život. V tom je rozdíl mezi pastýřem, jenž má své ovce rád, a mezi najatým hlídačem, který za svou práci sice pobírá mzdu, ale osud ovcí je mu lhostejný.
Vztah pastýře a ovcí je obrazem vztahu Pána Ježíše a jeho lidu, církve. Ježíš nás zná jménem a my známe jeho jméno - a víme, že v jeho jménu je naše spása. Ježíš nás chrání před útoky, když na nás dotírá pokušení a hřích. Ano - Ježíš za nás přinesl svůj život na kříž, aby všechny zbloudilé ovce nalezly cestu nazpět do ovčince, tedy abychom se my, hříšní a slabí lidé, ospravedlnění Ježíšovou obětí, mohli navrátit do ztraceného ráje, do své nebeské vlasti.
Ovce jsou moudré. Vždyť vědí, že nejlepší je svého pastýře následovat, neboť on je vyvádí na dobrou pastvu a vodí je nazpět do bezpečí domova. Nejsem sice zoolog, ale tuším, že ovce patří mezi přežvýkavce. Křesťanští autoři píší, že bychom měli „přežvykovat“ jako svou duchovní potravu slova sv. Písma. Latinské slovo pro přežvykování, ruminare, totiž podle starých teologů vhodně vystihuje duchovní přístup k četbě Bible, v níž máme zachycena Ježíšova slova věčného života. Nad Knihou knih, nad Božím Slovem, se nespěchá, váží se smysl každé čárky a každého písmene. Čte se pozorně a rozvážně. I proto na křesťanském Východě volá jáhen, když kněz přináší evangelium: Buďme pozorní!
Kdo nedává pozor ve škole, nic se nenaučí. Náš život je Boží školou, vyučujeme se u Ježíše jako u svého Mistra, abychom byli hodni nazývat se jeho učedníky. Buďme pozornými dětmi církve, buďme též moudrými ovcemi! Náš pastýř vydal svůj život k oběti, ale přijal jej nazpět ve vzkříšení. To je naše cesta, kudy se ve stopách svého dobrého Pastýře ubíráme - putujeme do ovčince Božího království, kam shromáždí Bůh všechny, které v Ježíši Kristu zachránil. Amen.
