Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

   Budovy a my
    Rozhodl jsem se po diskuzi u jednoho článkem napsat, co si myslím o budovách. Respektive o souvislostech s budovami.

Proč? Mám za to (jejda,.. toto sousloví jsem okoukal asi od Dana), že je to v části církve živá věc. Někdo ji už "pohřbil", ale jak ukazuje nedávno napsaný článek sem (myslím Zachraňte budovi nebo nějak tak) , někdo ji má za velmi aktuální. Já sám ve svém "sporu s Granosalis" o jakýsi "spravedlivější" pohled na "charismatické hnutí, potažmo projevy Ducha (biblické)" jsem narazil na obvinění ze zamlžování a krytí toho, co proběhlo v Jednotě. Nechci nic mlžit, nic zakrývat. Jde mi o to, aby se spravedlivě soudilo, když už. A to znamená, že ..se nebude "charismatické hnutí" označovat za svinstvo , ďábelské hnutí atd. " (o tom mluvím především) . Vůbec to nemá konečnou souvislost s tím, zda "spor o budovy" je hříchem na té či té straně, týkajíc se Jednoty. Kdyby se zjistilo, že budovi byly "ukradeny", tak pak "platí, že je to hřích" , kdyby to bylo jinak, tak je to jinak..já nevím, jak to bylo a slyšel jsem jen jednu stranu,nevidím do toho. To ale neznamená, že to mlžím. Já jen říkám, že nezávisle, kdo má pravdu v onom "sporu o budovi", nelze vrhat špínu na "charismatické hnutí" .Někteří to chápou, jiní ne, a někteří to jednoznačně nedeklarují! Myslím, že kdo chce, tak mi rozumí. Kdo nechce, nebo nemá ke mně z nějakého důvodu důvěru, tak prostě mi asi nerozumí, či mi nevěří, ale je to tak, jak jsem napsal výše. Bůh ví, kdo říká pravdu. Byl jsem účasten rozhodnutí o prodeji budovy ČCE, kde jsem "vyrůstal v mláděži", mám na ni "pěkné vzpomínky". To není nic ale proti tomu, když tam byli lidé, kteří tam pokřtili děti, budovu zakládali, opravovali, makali na ní atd., prožili podstatnou část života a dokonce tam třeba někoho pohřbívali. Dá se říct, že ona budova je součást jejich kořenů a života. Spojena s nadějí, se společenstvím atd. Rozuměl jsem jim. Bylo jich pár, ale ilustrace to je jasná a dokonce všeobecná. ---------------------------- Naše věci patří Pánu, nejen budovy, ale auta, naše domy, peníze, lodě, letadla (heh) to vše je Pánovo a my jsme jeho. Ty věci jsou v jisté rovině celého těla viz "nikdo neříkal o ničem, že je to jeho vlastní, ale všechno měli společné" a další. Naši nejsou dokonce ani lidé, jsou předně Bohu odevzdaní, pak naši. V tomto smyslu budova nemá význam. Nejsme s ní tak svázani, že bychom od ní nebyli svobodni. "Mám tak rád svůj byt, že se z něj nehnu"..to není Boží postoj. (já jej teď skoro mám). To platí i o budovách. Ale jedna věc je, když se budov a věcí zříkáme před Pánem sami "třeba je prodáme a za peníze něco dobrého vykonáme" a trošku druhá věc je, když o ně přicházíme (třeba v protivenstvích nám někdo zabere "majetek" ..viz. pronásledovaná církev..nebo jinak) Bůh ví, kdo je kdo. Bůh ví, kdo je vlastník, jaká jsou práva, kdo dostal a kdo sebral. Někdy to jasně víme i my. Přiznám se, že jsem uvažoval, jak se vlastně řeší to, že ti lidé do toho "narvali" spoustu usílí, peněz, práce...to se pak prodá..a co s penězi?? No neříkejte mi, že se to vrací. (??) Nebo jiný příklad, jak se řeší, když třeba sbor koupí sborový dům, lidé na něj dávají, ať už třeba z desátků nebo speciálních darů, dokonce si třeba půjčují nebo tak. A pak se rozhodnou třeba "odpadnout" (to je slovo, co?). No ne, prostě třeba odejdou jinam, nebo řekněme..považte..jsou vyloučeni. Otázka zní, když někdo dává peníze k těmto účelům, zříká se jich při darování, nebo jsou pokračujícím a právním společným vlastnictvím? Já bych řekl, že je to otázka jakési "smlouvy" ne? Pokud někdo dává peníze na sborový dům..co se stane, když se sbor rozdělí, zanikne, dům se prodá..co s penězmi atd. ? To by mělo být nějak zhruba vyjasněno, ne. A také je to pak možno "právně dohledat". To si alespoň myslím . Každopádně mně bylo líto těch lidí, kteří tam dali plno peněz, ale teď se to "prodá" a nebude ani "dílo" kterému věřili, ani "část jejich života". A je mi jich líto, nezávisle na tom, že vím, že nemáme lpět na budovách a že budovy jsou důležité, nicméne ne to nejpodstatnější. Stejně tak chci říct, že je mi neskutečně líto některých starších lidí, kteří k podobnému "osudu" přišli nikoli z nějakých vnějších okolností (malý sbor, málo peněz na provoz atd.) , ale nějak možná proti své vůli byli z "budov odejiti". (nebo to bylo z jejich vůle?) Odpověď na tu otázku je pro mne těžká. Kdo byl správcem těch budov. Jaké byly smlouvy? Kdo měl autoritu a zodpovědnost o tom majetku rozhodovat? Co člověk, který čtyři roky buduje budovu a pak je smilník, třeba i zloděj a nečiní pokání..je po půl roce (třeba) vyloučen a chce zpět své "peníze". "Své?" Jak to je? Vždy někdo za budovy zodpovídá. O nich rozhoduje. Má k tomu mandát. Také by mělo být jasné, zda peníze a úsilí vložené se berou za "nenávratně darované" či "společně střádané". Na základě odpovědí na tyto otázky lze alespoň nějak "legálně" dojít k jistým odpovědím, které řeší celek. Osobně bych v případě odchodu jaksi většího ohraničeného "celku" , který se nějak vykrystalizuje uvniř a je jasné, že to není pár jednotlivců, ale nějaký "subjek", který zde byl, je a nějak ještě bude existovat možná přistoupil k nějakému "vyrovnání", ale říkám.."nevím". Je odchod a odchod. Umění je rozloučit se. Když už. V obchodě se lidé také rozcházejí..a když jsou partneři, smluvně se pak snaží vyrovnat. Otázka je, jak byly nastaveny vztahy v Jednotě. Budovy byly společný majetek o kterém rozhodovaly jednotlivé sbory se členy jako "společníky", nebo vedení sborů a církví? Jestliže vedení sborů, které bylo ustaveno, nějak rozhoduje o budovách..je to hřích nebo ne? Orientace v těchto otázkách může pomoci celkově, když už soudíme. Pokoj Vám PS: Tento článek je zamyšlením o o jakési "legálnosti" či "nelegálnosti".Jestliže někdo něco "ukradl", byl soud (to není sice nejlepší řešení..ale..) ? Jak rozhodl soud?. Existuje i něco nad "legálnost" někdy... Třeba v obchodě, stavebnictví..někdo nestihne termín a má penále..ten druhý to odpustí. Legálně má na to právo, ale rozhodl se "pustit" něco, co domněle mohlo být jeho. "Uvolnil" to. Někdy Bůh žehná právě takovému "uvolnění". Má slova nejsou závazná ani směrodatná, možná jsem totálně mimo, nevím, jsou ale o tom, jak uvažuji, když už jsem s tím konfrontován, v těchto otázkách - o budovách.