poslal Serafim Proč satanisté znesvěcují Tělo a Krev z Večeře Páně
První viditelný eucharistický zázrak, který jedna nerozdělená křesťanská církev (tehdy neexistovala ani skupina nazývající se katolická, ani pravoslavná, ani protestantská) zná, se stal v Lancianu před více než dvanácti staletími. Zázrak se stal kolem r. 700 - v VIII. století po Kristu v malém kostelíku svatého Legontiána. Zpráva o tom se rychle rozšířila po celém městě. Všichni tehdy obdivovali Boží všemohoucnost, která se milosrdně projevila kvůli „Tomášovské“ pochybnosti baziliánského mnicha. On byl knězem, avšak o skutečné přítomnosti Pána Ježíše, v modlitbou a slovy Ježíše Krista proměněném chlebu a víně z Večeře Páně, pochyboval.
(poznámka: většina „od r.1054 pravoslavných“ kněží dodnes není mnichy – jsou ženatí; mnišství není pro kněze povinné)
Při bohoslužbě se chléb stal nejen duchovně (což se stává pravidelně), ale i viditelně Tělem a víno se stalo nejen duchovně (což se stává pravidelně), ale i viditelně živou Krví, která se seschla v pět nestejně velkých hrudek rozličného tvaru a velikosti. Tělo - svalovina, jak je možné se i dnes o tom velmi dobře přesvědčit, je velikosti velké hostie užívané v kostelích latinského obřadu, čili velikosti prosfory užívané v pravoslavných kostelích. Svalovina je lehce hnědá a je-li ze zadní strany osvícena, zrůžoví. Nebo jinými slovy: Je slabě nahnědlá a na světle je prozářena narudlým jasem. Krev v hrudkách má barvu (hnědě) zemitou s náznaky žlutého okru.
Svaté relikvie dostaly různá církevní potvrzení: 17. února 1574 Msgre. Rodrigez zjistil před veřejností, že těch pět krevních tělísek vlní stejně dohromady jako každé jednotlivě. Podobně v r. 1637 generální vikář diecéze, v r. 1770 Msgre. Gervasone a 26. 10. 1886 Msgre. Petrarca. Zázračné na tom je, že ve svalovině jsou znatelné fragmenty chleba.
K důkladnému šetření zázračných relikvií podle nejnovějších vědeckých poznatků došlo v letech 1970 - 1971 a opakovaně v roce 1981. V dobrozdání Vienské univerzity z 26. 2. 1971 je pravost partikulí znovu potvrzena. Šetření ukázalo, že jde o lidské maso a krev, které přes vysoké stáří není zetlelé. Vyšetřování provedli věhlasní vědci. Div zkoumal i významný vědec, profesor Odoardo Linoli, docent anatomie a patologické histologie, chemie a klinické mikroskopie s profesorem univerzity v Sieně Ruggero Bertellim. Rozbory konané s absolutní vědeckou přísností pravidel doložené sérií fotografií pořízených pomocí mikroskopu sdělil veřejnosti profesor Linoli v dobrozdání, které dne 4. března 1971 dosvědčil v kostele „zázraku“. Výzkumy prokázaly následující skutečnosti:
Tělo je pravým tělem. Krev je pravou krví.
Tělo obsahuje tkáně srdečního svalu (myokardu).
Tělo i Krev náleží jedné lidské osobě.
V Těle jsou přítomné v řezu: myokard, bludný nerv, je zjevná tloušťka myokardu, levá srdeční komora.
Tělo i Krev mají stejnou krevní skupinu AB. V Krvi byly nalezeny proteiny s normálními hodnotami, jaké se nacházejí v krevním obrazu sero-proteinového rozboru normální čerstvé krve. V Krvi byly zaznamenány minerály: chlor, fosfor, hořčík, draslík, sodík, vápník.
Konzervace zázračného Těla a Krve uchovaných v přirozeném stavu více než dvanáct století, vystavených atmosferickým a biologickým vlivům je jevem neobyčejným, zvlášť když vezmeme v úvahu skutečnost, že v tkáních srdečního svalu, z nichž je složeno Tělo zázraku, nikdy nebyly nalezeny žádné stopy soli nebo konzervačních prvků, kterých se kdysi užívalo k balzamování. Kdyby byla použita krev z mrtvého těla, rychle by podlehla rozkladu. Lze tedy říci, že vědecký rozbor podal v této věci důkladnou a vyčerpávající odpověď o pravdivosti zázraku eucharistie z Lanciana.
Po pět staletí baziliáni (tj. řečtí mniši, dnes bychom řekli pravoslavní) s největší péčí opatrovali tento obdivuhodný nebeský dar. V r. 1176 papež Alexandr III. přidělil kostel s přilehlým klášterem latinským benediktinům a ti se pak stali novými strážci tohoto eucharistického zázraku. Následovali minorité (františkánští konventuálové), kteří dostali potvrzení od arcibiskupa Landulfa von Chieti, kam také Lanciano patří. Tento dar chrámu sv. Legontiana byl ratifikován papežem Inocencem IV. (Breve z 12. 5. 1252)
Ze strachu před Turky, kteří r.1566 zneklidnili celé Jaderské moře, chtěl bratr Antonius Di Mastro Renzo tyto cenné ostatky v noci přenést do bezpečí. Jeho cílem byly vysoké hory. Ale k svému velikému překvapení se na druhý den ocitl opět před klášterní bránou. Tak poznal, že relikvie musí zůstat ve městě.
V roce 1636 zřídil Jan Fr. Valsecca novou kapli. O rok později tam byly ostatky slavnostně přeneseny a uloženy za železnou mříží uzamčenou třemi zámky, kde se uchovávaly 265 let.
V důsledku Napoleonových převratných zákonů slouží dnes kostel sv. Legontiana bohužel jen světským účelům. V novém kostele se tyto sv. ostatky uchovávají v kapli vpravo od hlavního oltáře. Ta kaple je tam dodnes. Původní je jen úzké a vysoké goticko-románské okno.
Františkánští minoriti byli za napoleonského povstání vyhoštěni, ale asi po stopadesáti letech 2. 6. 1952 po nedobrovolné nepřítomnosti dostali svou svatyni zpět.
Dnes je svalovina upevněna mezi dvěma krystaly a to všechno je uloženo ve stříbrném, jemně tepaném relikviáři z r. 1713. Krev v křišťálovém kalichu spočívá u nohy relikviáře. Dva andělé drží v rukou paprsky monstrance a zlatou obrubu s nápisem: "Tantum ergo sacramentum veneremur cernui" což znamená: Před svátostí touto slavnou v úctě skloňme kolena.
V roce 1902 dal lancianský arcibiskup Msgre. Petrarca vybudovat umělecký hlavní oltář, kam byly relikvie za účasti pěti abruzských biskupů a množství lidu přeneseny. Vlevo a vpravo od svatostánku jsou dva adorující andělé a po obou stranách oltáře stojí dvě symbolické sochy: Víra a Láska.
Užitečné informace: Vedle svatyně zřídili otcové františkáni výstavku s údaji o eucharistickém zázraku z pohledu historického, vědeckého i pastoračního.
Kdyby se duchovně proměněný chléb a víno nestávaly Kristem, Satan a jím svedení satanisté by neměli žádný zájem o získávání normálních pozůstatků z Večeře Páně. Oni však o ně zájem vždy měli, z katolických a pravoslavných kostelů je vždy kradli a při svých satanistických obřadech je pak znesvěcovali, aby si dokázali, jak moc oni Kristem pohrdají a jak moc oni věří v konečné vítězství Satana na konci dějin. Toto je mi nepřímým logickým důkazem, že Kristus v chlebu a víně z Večeře Páně opravdu je.
Satan měl zájem zneuctívat Krista před 2000 lety. Protože odmítá být Božím služebníkem, tak je neschopen činit pokání a stále Krista zneuctívá. Zneuctívat Krista a sadisticky ubližovat lidem je jeho největší zábavou. Ta pro něj definitivně skončí až nastane den Posledního soudu Božího.
O informace se podělil Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
