Grano Salis - Víra a sakralismus

Nabízím zde kratičkou úvahu, kterou jsem nejprve chtěl poslat uživateli MK ohledně diskuse o modlářství. Jedná se o vysvětlení biblického příběhu (2 Kr 13,14-21). Nicméně mne napadlo dát to jako obecný článeček. Věřím, že vypůsobí plodnou diskusi a troufám si i odhadnout, kdo se do ní vloží. J (Pastýř)

Milý MK, ta moc není ani v tom luku ani v těch kostech. Jednalo se o Boží moc, která potvrzovala skutky a slova proroka. Jsou to slova proroka, slova Boží, která mají moc i po jeho smrti a dávají sílu ke vzkříšení. Nikde v Písmu už nečteme, že by kosti byly použity ke vzkříšení z mrtvých. Šlo o exkluzivní událost. Na tuto událost zjevně navazuje pisatel listu Židům, když mluví o vzkříšených bojovnících a dává ji do souvislosti s vírou! V prvním případě šlo o víru v Bohem seslané slovo. Král ukázal, nakolik věří Božímu Slovu. Věřil, ale nečinil (případně jen málo činil). Co z toho plyne pro nás? 1) Slova proroků, zaznamenaná v Písmu, jsou věčná, mají moc i dnes probouzet k životu mrtvé. Je to předobraz zaslíbeného vzkříšení jeho mučedníků. 2) Když Boží slovo slyšíme, máme podle něho i jednat. Jestliže jsme jen posluchači, Pán Bůh nám pak v rozhodujících životních bitvách nepožehná. Z textu by se dalo vytěžit i více, ale důležité je, že je pravdivý, má jedinečný a neopakovatelný ráz, a má poučnou hodnotu do dnešní doby. A všimni si ještě jednoho: ani kosti ani luk nebyly později uctívány. Nikoho by nenapadlo v nich hledat nějakou zvláštní moc. Svatí spoléhali na Boha samotného, ne na předměty. Bylo by to podobné jako uctíval Balámovu oslici jen proto, že skrze ni promluvil Bůh. Naopak, král musel například rozbít Mojžíšova hada, protože se mu Izraelci chodili klanět. Někdy pak člověk spoléhá na sílu předmětů a úkonů a víru v Boha už k tomu, aniž by si to explicitně uvědomil, nepotřebuje. To je i princip katolického pojetí svátostí „ex opere operato“, které působí samy v sobě, bez účastí víry daného člověka, který je přijímá. Trochu mi to, nemohu si pomoci, připomíná charismatiky, kteří žehnají předmětům, někteří věří, že v kostech jejich svatých je moc (viz Hinn a hrob Kuhlmanové) a činí různé bizarní úkony, aby nějak zasáhli do duchovních mechanismů a uvolnili "boží moc". Zajímají se proto o různé duchovní mechanismy, chtějí objevit skryté duchovní zákonitosti, studují různé historické dokumenty, aby vhodným mechanismem odblokovali prokletí, pro které Bůh „nemůže dát“ probuzení apod. Kde je však Bůh a víra v něho? A tak namísto pokání se provádí magii podobné „rozvazovací“ obřady atd. Katolíci i charismatici pak mají společné i to, že některé zvláštní a jedinečné události mají tendenci zobecnit a snažit se na základě studia jejich „mechanismů“ učinit Boží požehnání závislým na jejich opakování. Stejně tak jednají malé děti. J Myslím, že vzhledem k tomu, že charismatici a katolíci mají shodné pojetí autority i praxe, nebude pro ně jednou problém se sjednotit :-) Pastýř

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace