Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 256, komentářů celkem: 429591, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 468 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Syntezator
rosmano
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116500758
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Víra a sakralismus
Vloženo Středa, 09. srpen 2006 @ 09:47:45 CEST Vložil: Bolek

Ekumenismus poslal Pastýř

 Nabízím zde kratičkou úvahu, kterou jsem nejprve chtěl poslat uživateli MK ohledně diskuse o modlářství. Jedná se o vysvětlení biblického příběhu (2 Kr 13,14-21). Nicméně mne napadlo dát to jako obecný článeček. Věřím, že vypůsobí plodnou diskusi a troufám si i odhadnout, kdo se do ní vloží. J (Pastýř)

Milý MK, ta moc není ani v tom luku ani v těch kostech. Jednalo se o Boží moc, která potvrzovala skutky a slova proroka. Jsou to slova proroka, slova Boží, která mají moc i po jeho smrti a dávají sílu ke vzkříšení. Nikde v Písmu už nečteme, že by kosti byly použity ke vzkříšení z mrtvých. Šlo o exkluzivní událost. Na tuto událost zjevně navazuje pisatel listu Židům, když mluví o vzkříšených bojovnících a dává ji do souvislosti s vírou! V prvním případě šlo o víru v Bohem seslané slovo. Král ukázal, nakolik věří Božímu Slovu. Věřil, ale nečinil (případně jen málo činil). Co z toho plyne pro nás? 1) Slova proroků, zaznamenaná v Písmu, jsou věčná, mají moc i dnes probouzet k životu mrtvé. Je to předobraz zaslíbeného vzkříšení jeho mučedníků. 2) Když Boží slovo slyšíme, máme podle něho i jednat. Jestliže jsme jen posluchači, Pán Bůh nám pak v rozhodujících životních bitvách nepožehná. Z textu by se dalo vytěžit i více, ale důležité je, že je pravdivý, má jedinečný a neopakovatelný ráz, a má poučnou hodnotu do dnešní doby. A všimni si ještě jednoho: ani kosti ani luk nebyly později uctívány. Nikoho by nenapadlo v nich hledat nějakou zvláštní moc. Svatí spoléhali na Boha samotného, ne na předměty. Bylo by to podobné jako uctíval Balámovu oslici jen proto, že skrze ni promluvil Bůh. Naopak, král musel například rozbít Mojžíšova hada, protože se mu Izraelci chodili klanět. Někdy pak člověk spoléhá na sílu předmětů a úkonů a víru v Boha už k tomu, aniž by si to explicitně uvědomil, nepotřebuje. To je i princip katolického pojetí svátostí „ex opere operato“, které působí samy v sobě, bez účastí víry daného člověka, který je přijímá. Trochu mi to, nemohu si pomoci, připomíná charismatiky, kteří žehnají předmětům, někteří věří, že v kostech jejich svatých je moc (viz Hinn a hrob Kuhlmanové) a činí různé bizarní úkony, aby nějak zasáhli do duchovních mechanismů a uvolnili "boží moc". Zajímají se proto o různé duchovní mechanismy, chtějí objevit skryté duchovní zákonitosti, studují různé historické dokumenty, aby vhodným mechanismem odblokovali prokletí, pro které Bůh „nemůže dát“ probuzení apod. Kde je však Bůh a víra v něho? A tak namísto pokání se provádí magii podobné „rozvazovací“ obřady atd. Katolíci i charismatici pak mají společné i to, že některé zvláštní a jedinečné události mají tendenci zobecnit a snažit se na základě studia jejich „mechanismů“ učinit Boží požehnání závislým na jejich opakování. Stejně tak jednají malé děti. J Myslím, že vzhledem k tomu, že charismatici a katolíci mají shodné pojetí autority i praxe, nebude pro ně jednou problém se sjednotit :-) Pastýř


"Víra a sakralismus" | Přihlásit/Vytvořit účet | 19 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Víra a sakralismus (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 09. srpen 2006 @ 13:37:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
P
Myslím, že vzhledem k tomu, že charismatici a katolíci mají shodné pojetí autority i praxe, nebude pro ně jednou problém se sjednotit

r
Zdravim Pastyri a doufam, ze se k tomu neschyluje. Uvazime-li kolik je takovych charismatiku v Latinske Americe a jak rychle roustou jinde ve svete a vezmeme-li v uvahu fakt, ze pravoslavni si take s RKC zacinaji notovat (viz i GS), rysovala by se nam na obzoru megacirkev.

Mimichodem, zaslechl jsem, ze se v zari chystaji ve sboru KS v Tynci nad vltavou na nejaky Vlci ritual s pozvedanim lebky? Netusis jestli to KS uz v Tynci neznamena katolicky sbor? Ale mozna jsem se jen preslechl.

Holt se nam to nejak rekatolizuje. Nezbyva, nez se drzet Bible.

S pozdravem

reformovany



Re: Víra a sakralismus (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Středa, 09. srpen 2006 @ 13:42:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Jeste bych mel, Pastyri, dotaz.

Veris, ze se jednou pod vladou rimsko-katolicke cirkve sjednoti vsechna nabozenstvi v Nevestku Babylonskou?

Mne to prijde, vzhledem k pokrocilemu synkretismu v RKC jako vysoce pravdepodobne.

zdravi
reformovany



Re: Víra a sakralismus (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 09. srpen 2006 @ 14:24:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravím Reformovaného!

Odpovím postupně:

1) V KS v Týně (ne Týnci) je skvělý, probuzený pastor, který stojí pevně na Písmu, protě ortodoxní protestant, a ten by nic takového nedovolil.

2) Sjednocení všech náboženství pod řkc? Vím minimálně o jednom, reformovaném, které se tomu vyhne, protože jeho stoupenci jsou již předem vyvoleni a nikdy nemohou odpadnout, ať dělají, co dělají :-))

S pozdravem,

Pastýř



Re: Víra a sakralismus, asi budeme muset mluvit polopatě (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 09. srpen 2006 @ 21:13:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Pastýři,
příběh o luku v ruce králově a rukou proroka na ně položených byl citovaný. Jistě, že je to moc Boží a skrze prorokovy ruce jen přecházela.
Stává se, že dva lidé řeknou tatáž slova a nerozumějí si.
Miro



Re: Víra a sakralismus (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 09. srpen 2006 @ 23:05:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Reformovaný,

pokusím se ještě, nyní vážněji, vyjádřit k té Latinské Americe. Jižní Amerika se vlivem misie žebravých řádů, resp. františkánů a později dominikánů, stala centrem katolické misie v 15. století. Zejména Španělská a Portugalská expanze zde vykonala své. Papež Alexandr VI. v roce 1493 vydal Demarkační bulu, která přiřkla Jižní Ameriku – krom Brazílie – Španělsku. Tento systém, známý jako „Patronato“, znamenal, že na oplátku španělští misionáři byli zapojení do osídlování kolonií. Později sem přijíždějí další dva řády, a to augustiniáni a jezuiti. Jezuitům, jako všude jinde, se daří transformovat místní náboženství do římsko-katolické podoby. Časem se z Jižní Ameriky stává bašta římských katolíků, nicméně místní obyvatelstvo se nemusí vzdávat svých tradičních pověr a náboženství.

Katolicismus měl vždy jisté levicové tendence, a tak se nelze divit, že se na této půdě později daří průniku marxismu a ještě později maoismu. Avšak počátkem 20. století, přesněji roku 1903, přijíždí do Jižní Ameriky misionář první uzdravovací vlny v USA, Daniel Bryant. Tato vlna doznívá na pozdně metodistickém hnutí svatosti. Brynat a další byli rovněž inspirování letničním probuzením na Azusa Street na přelomu století. S tímto probuzením pronikají do Jižní Ameriky další a další misionáři. Současně zde vystupuje heterodoxní vlivný prorok Ntsikana, který je neuznán i pozdějším charismatickým hnutím.
Letniční hnutí se výborně hodí k jižanskému temperamentu a kontinet se začíná pozvolna přiklánět k letničním a houfně opouštět katolickou církev. To se ovšem velice nelíbí Vatikánu, ale vypuknutí světových válek zaměstnává církev spíše Evropou a Asií. Později, díky stále ještě katolickému vlivu, katolická církev pomáhá odklízet do Jižní Ameriky některé válečné zločince.

Po válce, díky relativní blízkosti, proniká do Jižní Ameriky i tzv. druhá uzdravovací vlna, která je ještě více vyhraněná než ta první a přináší velmi kontroverzní a samotnými letničnímu často odmítané postavy jako T. Hicks, který působí zejména v Argentině. Mezi letniční se tak začíná přimíchávat učení, na kterém vyrůstá hnutí Víry v Severní Americe. Na Hicksovi vyrůstají například dnešní stoupenci Argentinského probuzení.

Nicméně do Evropy přijíždějí, na pozvání komunistů, jihoameričtí marxističtí křesťani, kteří zde prezentují tzv. „teologii osvobození“, která halí marxistickou revoluci do křesťanského hávu. Komunistům, kteří chtějí importovat do Jižní Ameriky revoluci, se letniční orientace, stejně jako katolíkům, pranic nelíbí. Proto je umožněno marxistům prezentovat v Evropě (tehdy ještě nebyl Internet) Jižní Ameriku jako zemi „teologie osvobození“, (kterou ovšem letniční důrazně odmítali). Ta v podstatě vyzývá k tomu vzít kalašnikov a postřílet imperialisty. To moc sympatie mezi vyznávajícími křesťany nečiní, a proto je Jižní Amerika od Evropy, resp. vyznávajících církví, trochu izolovaná. Zato se tato teologie docela zamlouvá Světové radě církví, do které pronikli ruští agenti v hávu ruských pravoslavných křesťanů.

Přesto však je Jižní Amerika letniční, lidé se odvracejí od katolicismu a stávají se letničními křesťany. Stejně jako i u nás, obrácený katolík si uvědomuje nebezpečí katolicismu a mezi letničními a katolíky vzniká neproniknutelná zeď.

V 60-80 letech však vzniká v USA charismatické hnutí, které je od počátku silně prokatolické. Lidé jako Hinn a Kuhlmanová nebo DuPlessis jsou zváni k papeži a svatopetrské náměstí se modlí v jazycích. Mezi katolíky a předními charismatiky dochází k dohodě o tom, že „obrácení katolíci“ nebudou vedeni ze své církve, ale ponesou probuzení dovnitř. Například Benny Hinn uzavírá dohodu s kardinálem Sinem. Charismatici pronikají i do jižní Ameriky a navazují na Hicksovo dílo. Například Carlos Ortiz přivezl do Argentiny od Pastýřského hnutí z Floridy pyramidové, skupinkové struktury, a vyrůstá zde skupina charismatických letničních (Cabrera, Annacondia), kteří zde rozvádějí „duchovní boj“, podobně jako hnutí Víry v Americe Severní.

Tak vzniká podhoubí pro postupné smiřování s katolíky. I když zatím nechtěné. Pyramidální struktury kopírují katolickou hierarchii (katolická charismatická obnova a Pastýřské hnutí v USA mají stejnou strukturu) a některé prvky sakralismu a teonomismu věrně kopírují učení katolického dominia.

V 90-tých letech přichází na scénu Claudio Freidzon, který je plně zasvěcen učení Bennyho Hinna o Duchu svatém a z Floridy si přiváží od Hinna požehnání, které se projevuje divokými manifestacemi. Toto požehnání se rozlévá po Jižní Americe a John Arnott ho pak zpětně odváží do Kanady, kde vzniká tzv. Torontské požehnání. Tato vlna je už silně prokatolická. Proto například jihoameričan Viktor Lorenzo může říci:

“Katolickou církev pokládám za část Božího lidu, která je modlářstvím znečištěna, a která potřebuje očistit… Během posledních třech let jsem se zabýval proměnou struktury našich sborů na skupinkovou a mobilizací ke zvěstování evangelia, ale povolání Vision de Futuro je nyní jít za ztracenými ovcemi v katolické církvi. Je to pochopitelně změna: v minulosti jsme se na katolickou církev jako evangelikálové dívali z protikatolických pozic – nevnímali jsme je jako křesťany, jako část Božího lidu… Bůh sám začal proměňovat náš úhel pohledu.”

Lorenzo tak vlastně přiznává, že s dobou příchodu skupinkových sborů se začal proměňovat původně ostře protikatolicky letniční pohled i na katolíky. Do té doby nebyli za církev považováni neboť jihoamričtí katolíci se obraceli ke Kristu až vlivem letničních a dobře si to pamatovali. Lorenzo dále naznačuje „rekatolizační“ pohled na Jižní Ameriku:

“Když uvažuji o katolické církvi, pak je to církev, kde má svůj původ většina z nás – když jdeme ke kořenům. Když na to pohlížíme, vidíme různé věci, které pocházejí z jednoho kořene: je zde znečištění, je zde však také příležitost se vrátit a usilovat o proměnu prostřednictvím základů. Je zde zcela křesťanský základ, z něhož můžeme vycházet. Chce to čas – bude to proces.”

Takže charismatické učení a změna struktury církve původně letniční kontinent, s příchodem charismatiků, vede zpět ke katolíkům. Nejinak je tomu i jinde.

Pastýř



Stránka vygenerována za: 0.37 sekundy