Grano Salis - Pokušení českých žen

Pokušení českých žen Všichni Češi mají nejen fyzické čili materiální, ale i psychologické a duchovní potřeby. Jsou potomky Adama a Evy, které Bůh stvořil ke svému obrazu a podobě. Skutečný Bůh je Trojice, čili společenství 3 osob. Proto každý člověk automaticky touží po přijetí od druhé osoby. [181]

Každá česká ateistka, která patří r.2001 do skupiny 58% občanů a každá česká křesťanka (kromě monašek), která patří do skupiny 32% občanů, chce, aby ji nějaký muž potřeboval, miloval a měl o ni zájem. Mnozí čeští muži a ženy ztratili křesťanskou víru již před 2.světovou válkou. Uvěřili romantickému prezidentu profesoru Masarykovi a romantickým volnomyšlenkářským učitelům na základních, středních a vysokých školách. Masarykovské „dogma“ znělo: „Náš život nabývá zvláštní hodnoty, může-li člověk sám ze sebe být tak dokonalým, jak to Ježíš žádal a jako člověk dovedl.“ (Čapek, Karel, Hovory s T.G.Masarykem, Československý spisovatel, Praha 1990, str.293.) [58] Skoro každý český muž tehdy uvěřil, že je dokonalým mužem. Že je sám sobě Bohem. Další Masarykovo „dogma“ znělo: „Ježíš žádal po zbožném víru, my již nevěříme a věřit nemůžeme a nechceme, neboť jsme pochopili, že věřit v Boha vždy znamená věřit člověku, jinému nebo sobě.“ (Masaryk, Tomáš, G., V boji o náboženství, Čin, Praha 1947, str.36.) [253A, str.36] Český muž přestal věřit, že bez Boha je vnitřně prázdným a že jen Bůh je dokonalým. České ženy, pod vlivem masarykovské romantické (nekřesťanské) víry očekávaly, že jsou dokonalými ženami, které se vdají za dokonalého manžela. Proto byly zklamány. Žádný muž totiž není dokonalý jako Bůh. Např. muž obvykle neumí své manželce okamžitě odpouštět její ženské slabosti (ženskou slabostí nemyslím cizoložstvo a koketování s cizími muži. To není ženská slabost, to je hřích. Za ženské slabosti pokládám nepředvídatelné bolesti ženského těla a citů). Ženu to bolí. Když prožívá ve vztahu zklamání, ozývá se v její mysli ďábelský hlas: „Jdi pryč a miluj jiného, dokonalého“. O cizím muži nic negativního zatím neví, proto je pro ni snadné se do něj zamilovat. Udržet v sobě lásku k manželovi je naproti tomu náročné – o jeho nedokonalostech ví. Romantické opery, divadla, romány, filmy, televizní seriály i ďábelské myšlenky jí radí opustit manžela a hledat dokonalého muže. Boží myšlenka jí tiše domlouvá – podřiď se manželovi, odpusť mu jeho necitlivost. Ona ale ignoruje jemný hlas anděla strážného tím víc, čím méně věří v Boha Stvořitele. Ani manžel či milenec či celá řada manželů a milenců však nedokáže naplnit ty nejbytostnější touhy ženy po dokonalém příteli a ochránci. Všichni muži jsou totiž nedokonalí, i když si to většinou sami nepřipouštějí. Ani ženy obvykle neumí dlouho odpouštět nedokonalosti svým manželům (mužskými nedokonalostmi nemyslím cizoložstvo a pošilhávání po cizích ženách. To je hřích. Mužskou nedokonalostí je např. to, že neví vždy všechno, že nepozná emocionální potřeby své manželky apod.). Menstruační cyklus připomíná každé ženě křehkost jejího těla a emocí [72, str.66]. Žena podvědomě hledá někoho, kdo jí bude Bohem. Když nejzatvrzelejší romantičky nenalezly dokonalost v řadě mužských partnerů, hledají dokonalost v jiných ženách a stávají se lesbami. Mocným romantickým popudem k rozvodu je přesvědčení ženy, že si nějakým nedopatřením vzala „nesprávného“ partnera a sňatkem s jiným mužem to napraví. Rozvodová statistika dokazuje lživost této iluze. [478, str.140] Vírou starého romantismu i vírou současného New Age je nepravdivá informace, která zní: „Já jsem dokonalá žena“, „Já jsem dokonalý muž“. Jak prokázaly americké statisticko-ekonomické studie v závěru 20.století (a jak tomu již dávno učí církev), je každý člověk tvorem instinktivně ekonomickým neboli sobeckým. Proto sňatek 2 lidé uzavřou tehdy, když věří, že se tak budou mít lépe, než kdyby zůstali svobodní a žili spolu „na hromádce“. Rozvedou se tehdy, když věří, že to buď zvýší jejich budoucí blahobyt - erotický a finanční, nebo sníží jejich emocionální bolest, kterou dosud prožívali. Pokud je na území určitého státu zákony a masmédii podporována zaměstnanost žen, tak počet rozvodů ze strany žen stoupá a porodnost vdaných žen, které mají k dispozici antikoncepci a interrupci, klesá. [23] Nejen starý Rousseaův romantismus, ale i líbivá komunistická propaganda po r.1945 nakazila české muže a ženy. Ženy měly dát děti do jeslí či mateřských škol a odejít do zaměstnání. Mužům nestačily manželky, které je budou obdivovat, mít rády a vychovávat děti. Chtěly moderní zaměstnanou ženu. Ženám nestačili manželé, kteří je živí a chrání před vnějším světem - kteří se chovají jako muži. Muži měli chodit jako dříve do zaměstnání, ale navíc měli dělat polovinu ženských prací v domácnosti a v noci z lahve kojit miminko. Které ženě by se nelíbilo, že i její muž bude doma z lahve kojit, přebalovat plenky, vařit a uklízet? Nastal hrozný zmatek a manželé si zákonitě způsobovali mnoho vzájemné bolesti. Často nesnesitelná emocionální bolest přinesla vlnu nezájmu o děti a zmnohonásobení počtu rozvodů. Druhá a další manželství byla podobně bolestivá jako ta předchozí. [185][131][420] Předpokládalo se, že na společném pracovišti se cizí muži a cizí ženy přestanou chovat jako pohlavní bytosti. To bylo nereálné. Děti zaměstnaných matek proto trpěly tím, že maminka nemá jejich tatínka tak ráda jako zaměstnavatele, který jí za to dá méně namáhavou práci, živí ji a šatí. Nebo má jejich maminka raději svého kolegu v zaměstnání, se kterým tráví společný čas v době, kdy ještě není tak unavená jako když jde večer z práce domů. Psychologové dnes už ví, že ženy mají nevyčerpatelnou potřebu pozornosti, romantiky a toho, aby se jim muž neustále dvořil! Ženy jsou sexuálně pokoušeny především romantikou, porozuměním, příjemným hlasem a dotykem. Manželé se setkávají až večer po návratu z práce – unavení a vystresovaní. Zákonitě zaměstnanost žen často končí tím, že se maminka s tatínkem rozvádí. Před r.1948 iniciovaly ženy rozvod jen výjimečně a v 19.století ho ženy neiniciovaly téměř vůbec. [370][221][205][148][36][461B][5] Jako polehčující okolnost, možná i na ospravedlnění zaměstnaných žen střední Evropy, východní Evropy a bývalého Sovětského svazu musím uvést, že zde panoval antikristovský komunismus celá desetiletí, 40 až 70 let, a proto zde byla skoro povinná zaměstnanost matek. Komunistický stát začal svou existenci majetkovým vyvlastněním řady rodin. Proto úsloví „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ aplikovaly jako pomstu téměř všechny rodiny. Docházelo tím k systematické likvidaci poctivosti. Přesto naprostá většina českých rodin nedokázala či nechtěla vystačit s mužovým příjmem. V populaci máme 51,5% žen. Ženy tvoří v České republice r.2001 téměř 45% všech pracujících. V r.1995 to bylo 47,6%. Při sčítání r.1991 to bylo 48%. Podotýkám, že v naší republice zaujímaly r.1997 ženy 76% vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, 79,6% populace s maturitou a v soudnictví pracovalo 60% žen (proti pouhým 40% mužů) [318][30]. Mateřské instinkty mizí. [442][254, str.34] Práce v domácnosti (chráněná před vnějším světem), péče o několik dětí, nezákonnost interrupce a neexistence technicky dokonalé antikoncepce chránila od pokušení sexuálního života mimo manželství a před manželstvím většinu žen až do 60.let 20.století. Těhotenství neprovdané dcery nebo porod dítěte, které se fyzicky nepodobalo manželovi, byla ostuda. Naprostá většina společnosti cizoložnicemi a svobodnými matkami tehdy pohrdala. To psychologicky chránilo ženy před pokušením. Od 60.let 20.století se po celé Zemi - i v Česku rozmáhá ženami iniciované cizoložstvo, rozvody i předmanželský sex. [400][370, str.17][397, str.96][36] Nastala opačná situace než v minulosti. To bylo pomíněno tím, že nevěrné manželky a prostitutky začaly být ve filmech obdivovány pro krásu a šikovnost. Těm, které je napodobily, proto nehrozila veřejná ostuda. Bojácnějším nehrozilo ani prozrazení, neboť mohly preventivně použít antikoncepci. Kdyby ta selhala, byla v záloze ještě interrupce. Civilizované a vzdělané ženy se od té doby nacházejí v pokušení stonásobně větším než kdysi. Lékařská věda za pomoci penicilinu, lékařská technika od antikoncepce po interrupci a v neposlední řadě filmová kinematografie, která nově zformovala veřejné mínění, podpořily stále rostoucí nezodpovědnost žen. Ta se projevuje manželskou nevěrou, rozvody, předmanželským pohlavním stykem a pohlavním stykem bez závazků. Z mnoha svobodných i vdaných českých žen se staly téměř prostitutky. Shrnuji: Na počátku romantická touha po dokonalém partnerovi, potom komunismus, nakonec filmová produkce ovlivněná západní sexuální revolucí. To vše podněcuje české ženy ke střídání partnerů, k rozvodům a novým sňatkům. České ženy jsou z doby socialismu navyklé chodit do zaměstnání, stejně jako všechny jejich matky a mnohé babičky. Proto i kdyby chtěly zůstat v domácnosti a věnovat se dětem, matky jim v tom budou bránit, neboť to pokládají za nenormální. Proto zaměstnanost žen, která byla za éry socialismu povinná, v tomto desetiletí poklesla o méně než 5%. V 90.letech je toto vše již normou, silou zvyku. V České republice, dle statistik, absolutní většinu rozvodů koncem 20.století iniciují ženy. Stejně je tomu v západních neislámských, kdysi křesťanských zemích [397, str.96]. Soud matkám po rozvodu svěřuje do péče děti, které pak smí svého otce navštěvovat převážně 1x za 14 dní. V r.1960 v České republice proběhlo 74 173 sňatků a 12 970 rozvodů a narodilo se 128 879 dětí [186]. Deset let po pádu komunismu v r.1999 bylo v České republice zavražděno téměř 50 000 nenarozených dětí. Téhož roku zde matky porodily 89 710 dětí. [485, str.33][122, str.II.][64D] V r.2000 zde proběhlo 55 321 sňatků a 29 704 rozvodů a narodilo se 90 910 dětí [64A] [122, str.II.][64D]. Mnohé zaměstnané maminky neměly čas ani emocionální sílu na trpělivou výchovu svých dětí. Proto od 90.let 20.století někteří jejich potomci již neuzavírají dlouhodobější svazky a jejich zájem o děti je minimální. Česká a moravskoslezská společnost rychle přijala západoevropský model pohlavního soužití, jímž je život „na hromádce“. Jde o způsob života, který byl před r.1960 typický pouze pro propuštěné vězně a kriminální živly. Napodobujeme Evropu, která napodobuje Leninovo Rusko 20.let 20.století! Proto sňatkovost a porodnost v Česku radikálně poklesla. Upozorňují na to statistiky. Ačkoliv podíl dětí narozených mimo manželství stoupal od počátku 80.let 20.století, kdy představoval 5%, došlo po r.1990 k dalšímu urychlení jeho vzestupu. ČSÚ informoval: „Zajímavou událostí je zvyšující se počet dětí narozených mimo manželství. Například v roce 1990 se jich tak narodilo 11 167, zatímco v roce 1994 již 15 513.“ (Przybylaková, Jolanta, Antikoncepce a kariéra snižují porodnost, Denní Telegraf, 12.3.1996.) [359] V r.1996 vykazoval hodnotu 16%. Mediálně negativním vzorem je svobodná matka 2 dětí Hana Marvanová – předsedkyně Unie svobody, politické strany existující v koalici s Křesťansko-demokratickou unií (KDU-ČSL). Její příklad pravděpodobně ovlivnil nejmladší generaci českých žen, a tak každé 5.dítě z narozených v r.2001 porodily svobodné matky, tj. ženy, které se nevdaly ani jako těhotné. Tedy 20% matek se nevdalo. Roku 2001 došlo v České republice k 52 400 sňatkům, tj. k nejmenšímu počtu sňatků od doby 1.světové války [197]. Zároveň došlo k rychlému poklesu porodnosti. Protože je z demografických analýz známo, že manželská plodnost je v České republice dosud výrazně vyšší, než plodnost žen žijících mimo manželství, tak to znamená, že o pokles porodnosti se zasloužily vdané ženy. Lze to vysvětlit tím, že v 90.letech přijatá tržní ekonomika klade vyšší nároky na zaměstnance - tedy i na ženy, pokud nechtějí pracovat v domácnosti. Socialistická ekonomika nekladla důraz na kvalitu práce a na plné nasazení všech fyzických a psychických sil. Tehdy si mnohé matky pracující mimo domov mohly v zaměstnání trochu „odpočinout“, aby po pracovní době věnovaly své síly domácnosti a 2 dětem. Být zaměstnanou „odpočatou“ matkou v socialistické ekonomice a mít zároveň 2 děti bývalo normou. Pouze vysokoškolsky vzdělané ženy mívaly jen 1 dítě, neboť jejich kvalifikace je nutila k plnému pracovnímu nasazení. „Odpočinutí“ v tržní ekonomice není možné. V ní maximální pracovní nasazení a unavená matka nejdou dohromady. Na kapitalistickém trhu práce se nejlépe uplatní muž, nebo bezdětná žena. Proto nejen vysokoškolsky vzdělané ženy, ale ani ostatní nejsou ochotny investovat do výchovy dítěte. Narození dítěte je totiž událost, která vyvolává dalekosáhlou změnu životního stylu matky. [122][31][66][463] Proto r.2001 připadá na 1 českou ženu 1,14 dítěte, což nestačí ani k pouhé reprodukci národa. [462] Emancipované ženy, které získávají uznání za práci mimo domácnost, současně ztrácí respekt v citových a sexuálních záležitostech. Tím ženy více ztrácí než získávají. [478, str.145] Např.: „…Před pěti lety jsem se spřátelila s chlapcem a naše náklonnost přerostla do krásného vztahu. Věřila jsem, že je to cit trvalý. Protože měl vlastní byt, docházela jsem k němu a žili jsme jako manželé, i když bez papíru. Bylo to skvělé, ale jen první dva roky. Pak odešel na vojnu a z vojny se vrátil jako vyměněný. Možná i já jsem byla jiná. Já už jsem nechtěla jen sex. Kdežto on si přál jenom sex. Naše setkání bylo jen sex. Jen Bůh ví, kolikrát jsem to chtěla skončit, ale nešlo to. Cítila jsem až manželskou povinnost a pak také: Co řeknu jinému chlapci? To mě svazovalo. Vlastně jsem byla otrokem těla a toto trvalo plných pět let. Duše toužila po něčem jiném a tělo dělalo také něco jiného. Pak už jsem ho začala fyzicky odmítat. Snažila jsem se s ním mluvit, říci mu, že potřebuji ještě něco jiného, krásnějšího, ale vůbec to nechápal. Jen žárlil a podezíral mě. Pak udělal menší scénu a nakonec jsme se rozešli. Myslela jsem si, že budu nešťastná, smutná, ale opak byl pravdou. Konečně jsem pocítila svobodu, štěstí a radost. Byla jsem velmi hloupá, když jsem si myslela, že pro zachování lásky mu musím sexuálně vyhovět. Kdyby se mě někdo zeptal, který den ve svém životě bych změnila, vím jistě, že ten, kdy jsem dobrovolně odhodila dar, který jsem si měla nechat až pro manžela…“ (Řehák, Tomáš, Sex – šlehačka na dortu, Křesťanský život Albrechtice 1999, str.10.) [377, str.10] Obvyklý je i následující příběh: „Spali spolu. Milovali se. Snažili se, aby to bylo jako ve filmu. Moc to nešlo. Druhý den se probudila a přemýšlela: "Stálo to za to? Ale ano, určitě se máme rádi, určitě se jednou vezmeme. Jen jsme začali trochu dřív". Čekala na telefon. Miláček nevolal. Další den tedy zavolala ona. On byl trochu divný. Asi měl špatnou náladu. Domluvili si schůzku. Toužila po tom, aby jí znovu potvrdil, že ji miluje. Ale on místo toho řekl: "Promiň, něco se ve mně změnilo, nevím, co to je. Ale náš vztah není perspektivní, ukončeme ho."“ (Řehák, Tomáš, Sex – šlehačka na dortu, Křesťanský život Albrechtice 1999, str.18.) [377, str.18] Komunistická víra změnila myšlení českých matek. Proto 19.12.1957 uzákoněná legalizace potratů v Československu vedla k prudkému vzestupu potratovosti v r.1968 na 65 potratů / 100 porodů v České republice a na 46/100 v Slovenské republice. Ve statistikách počtu interrupcí na 1000 žen (ve věku 15- 44 let) bylo kolem r.1984 Československo mezi nejhoršími: Sovětský svaz 181/ 1 000, Bulharsko 62/ 1 000, Maďarsko 38/ 1 000, Československo 37 potratů / 1 000 žen. Nižší potratovost vykazovaly toho roku USA 29/ 1 000, Japonsko 22/ 1 000, Polsko 16/ 1 000, Francie 15/ 1 000, Kanada 10/ 1 000, Německo (západní) 8/ 1 000. Navíc 20.10.1986 došlo v komunistickém Československu k naprostému uvolnění potratů („na žádost“). Potratovost ihned prudce stoupla a dosáhla r.1988 v Československu 87,4 potratů/ 100 porodů, v České republice 97,5 potratů/ 100 porodů a v Slovenské republice 71,3 potratů/ 100 porodů. [475, str.324-325] V letech před pádem komunismu bylo v České republice popravováno lékaři více než 100 000 počatých dětí ročně [485, str.33]. Budu citovat z deníků informace ČSÚ. „Ve všech krajích České republiky převažoval v první polovině letošního roku (1996) počet zemřelých nad počtem narozených. Největší úbytek obyvatel touto přirozenou změnou se projevuje v Praze, ve středočeském a jihomoravském kraji. Vyplývá to z informací pracovníků brněnské divize Českého statistického úřadu (ČSÚ). Podle předběžných výsledků demografické statistiky ubylo v celé republice za první pololetí 5 137 obyvatel. Do České republiky se za zmíněného půl roku přistěhovalo 1744 obyvatel ze Slovenska a 3244 obyvatel z ostatních zemí. Nejvíce cizinců se přistěhovalo do Prahy a středočeského kraje. V ČR se podle předběžných výsledků živě narodilo 47 069 dětí. Celkem 16% dětí se narodilo mimo manželství. Průměrná délka manželství, která v první polovině roku skončila rozvodem, byla 10,8 roku, když každé rozvedené manželství mělo v průměru 1,5 dítěte. V tomto období bylo ukončeno 21 122 rozvodových řízení, z toho 82% rozvodem a přes 15% manželství se usmířilo, informoval ČSÚ.“ (Počet zemřelých převažuje v České republice nad počtem narozených, Denní Telegraf, 21.10.1996.) [328] „Stále se snižující porodnost souvisí se změnou chování obyvatelstva. Současné ekonomické podmínky, rozšíření používání antikoncepce či tendence posouvání věku prvorodiček způsobují, že se rodí stále méně dětí. V loňském roce (1995) se narodilo nejméně dětí za posledních sto let, přičemž lze předpokládat další pokles. Přitom v devadesátých letech jsou ročníky žen v době nejvyšší plodnosti (u nás 20 – 24 let) velmi silné. Přesto se rodí výrazně méně dětí než v letech, kdy tyto populační ročníky byly daleko slabší. Podle dalších informací Jitky Boučkové z Českého statistického úřadu snížení počtu narozených dětí odborníci spojují s faktem, že většina žen v dnešní době používá antikoncepci, čímž se minimalizuje počet nechtěných dětí. Výraznou úlohu hraje rovněž nedostatek bytů, relativně nízká státní finanční podpora, zrušení výhod pro novomanžele (půjčky), kariérní důvody matky atd. Nejméně dětí se rodí v rodinách vysokoškoláků, kde vícečetné rodiny (nad dvě děti) jsou téměř výjimkou. Převažuje u nich touha po jednom dítěti. Nejvíce dětí se rodí v manželstvích, kde partneři mají základní vzdělání (poznámka: pouze základní vzdělání mají zejména cikáni - Romové). …Situace se podle slov Boučkové dá charakterizovat i tak, že náš národ v podstatě vymírá. Počet umírajících lidí je vyšší než dětí, které se rodí. …Pro ilustraci můžeme uvést, že například v roce 1975 se u nás narodilo přes 190 000 dětí, roku 1980 to bylo zhruba 150 000 dětí, těsně po revoluci již jen 130 000 a v roce 1994 – 107 000 dětí. V roce 1995 počet narozených dětí zřejmě klesl pod 100 000.“ (Przybylaková, Jolanta, Antikoncepce a kariéra snižují porodnost, Denní Telegraf, 12.3.1996.) [359] V letech 1985-1989 se zde ročně narodilo v průměru 132 236 dětí [236, str.5]. Dnes v České republice potkáte těhotné ženy zřídka. Interrupce spolu s antikoncepcí způsobuje, že národ fyzicky stárne a vymírá. Co nás může zachránit? Jedinou možností by bylo dosáhnout okamžitého zvýšení porodnosti. Nic ale nenasvědčuje, že k tomu dojde. [448][122][196] „Úbytek obyvatelstva v Česku byl v roce 2001 ještě hlubší než v uplynulých sedmi letech (r.1995-2001), kdy jsme rovněž vymírali.“ (ČSÚ, Čechů loni ubylo, Týden 13/2002, 25.3.2002, str.35.) [64D] V r.1999 celkově ubylo 20 297 obyvatel, r.2000 ubylo 11 552 obyvatel, r.2001 ubylo 25 591 obyvatel [64D]. Demografické analýzy předpovídají, že v blízké budoucnosti 25% manželství bude trvale jednodětných, 20% manželství bude trvale bezdětných, ostatní se podrží dvoudětného modelu [122, str.VII-VIII.]. „Průměrný věk obyvatel České republiky v roce 2030 bude přibližně 46 let, polovina obyvatel bude starších 48 let. To jsou hodnoty, jimž se dosud nepřiblížila žádná země na světě.“ (ČSÚ, Věkové složení obyvatel ČR, Týden 13/2002, 25.3.2002, str.33.) [64C] Jestliže do populační exploze uplyne příliš mnoho let, nebude možno vymření zabránit, i kdyby každá žena měla více dětí, protože bude příliš málo žen v reprodukčním věku. Toto jsou důsledky nekritického přijímání nekřesťanských levicových ideologií. Moraváci a zvláště Češi nebyli dost opatrní, a tak ztratily křesťanskou víru zděděnou po předcích. Neznalostí či ignorancí Božího přikázání o povinném rození dětí a zákazu vraždy počatých dětí zavinili budoucí fyzický zánik národa. Varování starce Paisije: „Dejte pozor, aby vás Satan neoklamal“ bylo a je aktuální. Od 60.let 20.století zůstat doma s dětmi v euro-amerických zemích vyžaduje velkou víru matky i jejího manžela. Nejen odvahu být obvykle chudším, než lidé s průměrnými příjmy, ale i odvahu nic si z toho nedělat. Odvahu odolávat posměchu kolegů v zaměstnání. Odvahu jít se všemi dětmi do obchodu. [420][264][187B, str.20][396, str.112,127] Čeští rodiče potřebují získat tak velkou víru, jakou se v minulých staletích obvykle vyznačovali pouze svatí monaši a svatí poustevníci – hesychasté. Jen Duch svatý dává tuto velkou víru – pokud ho přijmeme a sežneme. Tak velká víra nebyla celá předchozí staletí v křesťanských rodinách nezbytná. Když došlo k nečekanému obratu v myšlení společnosti, většina křesťanských rodičů zákonitě selhala a selhává dodnes. [243, str.59][387, str.16,25,27] Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace