poslal Olda 4.5.2006 proběhlo jednání představitelů Křesťanských sborů se zástupci Ministerstva kultury. Ze zápisu z tohoto jednání citujeme:
Náměstkyně ministra kultury Mgr. Kalistová omluvila nepřítomnost pana ministra a přivítala představitele Křesťanských sborů. Mezi důvody setkávání s církvemi uvedla například snahu o bližší seznámení nejen s jednotlivými církvemi, ale také s jejich názory na konkrétní problémy, z nichž některé lze na základě těchto jednání okamžitě řešit.
Ing. J. Andrýsek představil tuto církev jako součást širšího rámce bratrského, tedy reformačního, hnutí přelomu 18. a 19. století vzniklého z nespokojenosti se soudobou nabídkou tradičních církví; na přelomu 19. a 20. století se začalo scházet společenství lidí vyznávajících náboženství nezávislé na státě. Zdůraznil, že se od počátku snažili praktikovat odluku své církve od státu, a proto rezignovali na státní podporu. Pro tuto církev je důležitý „křest víry“, tedy nikoliv novorozeňat, ale dospělých lidí, kteří se pro víru vědomě rozhodli.
Z hlediska duchovních v této církvi funguje laický systém, kdy je většinou spojeno občanské povolání s duchovní službou. Zaměřují se na pastorační návštěvy či vzdělávání dorostu a mládeže. Také se snaží rozvíjet vztahy, aby mohli být přínosem pro celou společnost. Soustředí se na evangelizační činnost v ČR a mezinárodní misijní aktivity ve světě. Dobré vztahy mají s církvemi stejného hnutí, například v Německu či Polsku.
Název církve se zrodil po roce 1948, kdy byli přinuceni přijmout církevní zákon a specifikovat označení této církve. V polovině 50. let 20. století byli v ilegalitě, v roce 1956 s výjimkami přijali stávající systém. Velice si proto váží svobody nabyté po roce 1989, která jim umožňuje hledat cesty, jak rozvinout svoje aktivity. Vítají také tendence směřující k odluce církve od státu, chtějí však vědět, zda by potom měli přístup například k nějakým úlevám.
RNDr. T. Havlíček seznámil s vývojem počtu věřících od revoluce, kdy v rozmezí let 1991 až 2001 zaznamenali prudký nárůst věřících, ve sčítání lidu, domů a bytů se k této církvi přihlásilo až 7 000 věřících. Toto číslo nepovažuje za odpovídající skutečnosti, je však přesvědčen, že u velkých církví je odlišnost počtu mnohem výraznější. Po roce 1997 se růst zpomalil, přesto však neustal. Upozornil rovněž na skutečnost, že porodnost v rámci sborů dvojnásobně převyšuje porodnost ČR, což jim do budoucna zajišťuje naději na přírůstek věřících.
Náměstkyně ministra JUDr. Smolíková se blíže zajímala o systém financování této církve a zmínila přitom kvalitu a nespornou finanční náročnost jejich vydavatelské činnosti. Pan J. Krejčí uvedl, že se jim daří ze sbírek ufinancovat i vydávání časopisů. Problém nastává s platy pro duchovní, protože věřící přispívající do sbírek chtějí znát důvod, proč by měly být jejich peníze zdaněny dvakrát – poprvé při vyplácení mzdy jim, podruhé, když je zdaněn plat duchovního. Vzhledem k tomu, že věřící tuto práci považují z smysluplnou a užitečnou, nerozumí důvodům pro odvádění části v podstatě sbírkových peněz státu. Podle PhDr. B. Kostlána by určité ulehčení v jejich finanční situaci mohl přinést systém daňových asignací, i když souhlasil s námitkou PhDr. S. Balíka, že daňové asignace problém dvojího zdanění neodstraní. Ing. J. Andrýsek podotkl, že většina lidí nesouhlasí s tím, aby platy duchovních hradil stát, proto by považoval za přínosnější řešit tuto situaci spíše formou určitých úlev, jako je například osvobození od zdravotního a sociálního pojištění, což je systém fungující například v Polsku.
Pan J. Krejčí vysvětlil, jakým způsobem tato církev zajišťuje vzdělávání duchovních. Biblické vzdělání mohou získat například na Interní škole v Ostravě, spolupracují rovněž s biblickou školou Bratrské církve baptistů v Olomouci. Navíc uplatňují princip všeobecného kněžství, podle kterého má každý věřící možnost vystoupit s myšlenkou, protože je veden Duchem svatým. PhDr. B. Kostlán doplnil, že studium je možné také v cizině nebo na teologické fakultě. Upozornil také, že sbory jsou nezávislé a každý z nich si sám hledá duchovní. K tomu poznamenal prof. E. Kohák, že při nadměrné svobodě sborů může hrozit až změna věrouky dané církve, a jako příklad použil situaci v anglosaských zemích, kde některé sbory zcela zrušily učení o sv. Trojici. PhDr. B. Kostlán tuto obavu vyvrátil argumentem, že v základním dokumentu mají ustanoveno shromáždění starších, které řeší základní teologické otázky a může dát podnět k vymazání některých sborů z registrace. Dosud se však nestalo, že by ke zrušení sboru vedly teologické důvody, spíše se některé sbory nechaly zrušit na vlastní žádost. Ing. J. Andrýsek dodal, že společný náhled se udržuje také tím, že bratři jezdí kázat i do jiných než „domovských“ sborů.
PhDr. S. Balík chtěl znát konkrétní představu této církve o tom, jak by měla vypadat odluka církve od státu, zda se jedná jen o finanční záležitosti, nebo by jim nevadilo vzdát se i oblastí, v nichž církve dnes zastupují roli státu (uzavírání sňatků, aj.). Ing. J. Andrýsek upozornil, že úvodní myšlenky o odluce státu a církve vyřkl v souvislosti se zkušenostmi s komunistickým režimem a že se samozřejmě nechtějí uzavřít vůči společnosti. Z toho důvodu PhDr. S. Balík navrhl kooperační systém, který je založen na respektu státu ke službě církve společnosti a nezasahování do její činnosti. PhDr. B. Kostlán uvedl, že pro ně je důležité, aby jim stát umožnil nadále utvářet mravní základ společnosti.
JUDr. K. Beran upozornil na úskalí vyplývající z rezignace na státní podporu, protože od příštího roku budou muset mít 10 000 plnoletých členů, aby se jich vůbec mohly týkat například daňové asignace či jiná řešení financování. PhDr. B. Kostlán sdělil, že budou v září jednat o tom, zda o prostředky požádají. JUDr. K. Beran je upozornil, že při praktikování naprosté odluky církví od státu by se musely církve zaregistrovat jako sdružení. Dotázal se, zda se setkali s obtížemi při registraci sborů. Pan J. Krejčí se vyjádřil, že se s obtížemi nesetkali, znepokojuje je ovšem možnost, že by úředník mohl svévolně rozhodnout o zrušení účelových zařízení, i když oni sami je zřízena nemají.
Pan J. Krejčí seznámil se strukturou církve, která nemá centrálně vedenou členskou základnu, ale je tvořena sbory, které si samy evidují členy a jsou samostatnými právnickými subjekty. Stejně tak každý sám za sebe zodpovídá před Bohem a pečuje o lidi ze svého okolí. Mají okolo 2 500 věřících, 34 registrovaných sborů a na dalších 19 místech se lidé setkávají v „rodinných“ skupinách, které nejsou registrované. Zdůraznil také péči o děti, kterým zajišťují například prázdninové pobyty bez ohledu na to, zda tyto děti patří k jejich církvi nebo ne. Dále zajišťují také pobyty pro děti z dětských domovů. K činnosti církve připomněl, že v Ostravě probíhá biblická výuka na Interní biblické škola. Působení na společnost je spojeno s vydáváním časopisů (Živé slovo, Ethos) a jakmile jim to bylo umožněno, začali docházet do věznic. Zmínil rovněž práci v médiích – například v Čro 3 či ČRo Plzeň.
K možnostem uzavření konkordátu se Svatým stolcem PhDr. B. Kostlán sdělil, že tato církev nezastává jednotné stanovisko, neboť se touto záležitostí dosud konkrétně nezabývala. Principiálně nejsou proti, protože se jich to přímo nedotýká, ale k vyjádření konečného stanoviska by potřebovali znát veškeré důsledky této smlouvy. Ing. J. Vopalecký doplnil, že výhrady budou mít jen v případě, že by je tento druh smlouvy znevýhodnil. Náměstkyně ministra Mgr. Kalistová představitele církve ubezpečila, že touto smlouvou by se postavení ostatních církví nijak nezměnilo. Ing. J. Andrýsek připomněl, že by tato smlouva přeci jen zvýhodnila římskokatolickou církev proti církvím protestantským, které tímto budou odsunuty poněkud do pozadí. Náměstkyně ministra Mgr. Kalistová vysvětlila, že jedním z důsledků uzavření konkordátu, vyplývajícím také z rovnosti církví před státem, je záruka pro všechny církve, že jim zůstane zachována možnost uzavírat církevní sňatky. PhDr. B. Kostlán uvedl, že určité zadostiučinění by spatřovali v doplnění konkordátu smlouvami mezi státem a ostatními církvemi.
Ing. J. Andrýsek sdělil, že vztahy ke katolické církvi jsou ovlivněny historickým vývojem, a dále, že Křesťanské sbory nejsou zastoupeny v Ekumenické radě církví, která se je snažila vést ke změnám příliš autoritativně. PhDr. B. Kostlán doplnil, že jsou členy Evangelikální aliance.
Náměstkyně ministra JUDr. Smolíková se zajímala, zda se vyskytují problémy při službách ve věznicích. Pan J. Krejčí vyjádřil spokojenost nad dosavadním fungováním a svá slova doložil konkrétním příkladem věznice v Kuřimi u Brna, kde on osobně vykonává službu od r. 1990 a kde funguje velmi otevřený systém dávající prostor až sedmi různým církvím najednou.
JUDr. K. Beran se dotázal, ke které církvi mají Křesťanské sbory nejblíže. Ing. J. Andrýsek sdělil, že jsou jim blízké všechny církve, pro něž je rozhodující vztah ke Kristu především v rovině duchovního prožitku – konkrétně se jedná například o Apoštolskou církev, Bratrskou jednotu baptistů či Křesťanská společenství. Svá slova o důležitosti vztahu ke Kristu doložil vysvětlením důvodu, proč většina církví nechápe například Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi za křesťanskou církev. Tímto důvodem je například skutečnost, že Kristus v této náboženské společnosti nemá významné postavení a není chápán jako součást sv. Trojice. Pan J. Krejčí dodal, že křesťanské církve svůj název neodvozují od slova „křest“, ale od jména „Kristus“. RNDr. T. Havlíček uvedl, že je samozřejmě více nekřesťanských církví a náboženských společností a je jen věcí státu, nakolik otevřený systém nastaví. Pan J. Krejčí zdůraznil, že církev, které jsou členy, staví na Písmu a nezaujímá k nikomu nenávistné postoje. Mírné znepokojení souvisí s tím, že jsou při registraci některé církve vedeny mezi kristovskými, aniž by takovými skutečně byly.
Z konkrétních problémů zmínil RNDr. T. Havlíček například obtíže spojené s registrací evangelikálních či protestantských škol na MŠMT ČR. Pan J. Krejčí doplnil jeho slova popisem situace v Brně, kde se už pět let neúspěšně pokoušejí zavést alternativu ke katolickým a státním školám. Neutěšená situace je donutila dokonce k sepsání petice pro vládu. Náměstkyně ministra Mgr. Kalistová požádala, aby jí zaslali veškeré materiály týkající se této kauzy. Prof. E. Kohák vznesl dotaz na zaměření výuky na evangelikálních školách. RNDr. T. Havlíček odpověděl, že jeho manželka, učitelka, dětem zprostředkovává jak evoluční, tak biblický model a nechává dětem prostor, aby se samy rozhodly, která varianta je jim bližší.
Jako další konkrétní problém nastínil Ing. J. Vopalecký téma rodiny, která je v dnes silně znevýhodňována a současným nastavením systému sociálních dávek je podporován spíše její rozpad než zachování. Náměstkyně ministra JUDr. Smolíková připomněla, že v této oblasti nemůže MK ČR zasáhnout přímo, neboť rodina nespadá do oblasti kultury, a proto MK ČR může k žádoucím změnám přispět jen nepřímo v připomínkových řízeních. Náměstkyně ministra Mgr. Kalistová upozornila, že v reakci na celospolečenské klima se téma rodiny objevilo v předvolebních programech mnoha politických stran.
RNDr. T. Havlíček se informoval na možnosti MK ČR ovlivnit prostor pro církve ve veřejných médiích. Náměstkyně ministra JUDr. Smolíková vysvětlila, že zásahy do veřejných médií jsou pouze legislativního rázu, nemají tedy vliv na obsahovou náplň. Určitou možnost pro rozšíření prostoru pro církve spatřuje v rozvoji digitálního vysílání.
Z hlediska majetku sdělil J. Krejčí, že tato církev nevznášela žádné restituční nároky a že v dnešní době jednotlivé sbory vlastní například sborové budovy, církev jako celek potom rekreační zařízení. Ing. J. Andrýsek zmínil Český Těšín, kde v současnosti probíhají jednání s městem a vlastníky pozemků. PhDr. B. Kostlán doplnil informace o situaci v Ostravě, kde přebudovali kostel původně ve vlastnictví Československé církve husitské, jehož provozní náklady jsou velmi vysoké.
Náměstkyně ministra Mgr. Kalistová znovu vyzvala představitele této církve, aby jí zaslali příslušné materiály a nastínila druhé kolo jednání s církvemi, které se už bude vztahovat ke konkrétním bodům a budou na něm zastoupeni představitelé více církví najednou.
Přítomni:
MK ČR: náměstkyně ministra JUDr. P. Smolíková, náměstkyně ministra Mgr. K. Kalistová, Mgr. Jitka Ferbarová, PhDr. G. Havlíčková
Odborná komise: PhDr. S. Balík, PhD., JUDr. K. Beran, PhD., Prof. E. Kohák, PhD.
Představitelé Křesťanských sborů: Ing. J. Andrýsek, RNDr. T. Havlíček, PhD., PhDr. B. Kostlán (statutární zástupce), J. Krejčí (statutární zástupce), Ing. J. Vopalecký
Omluven: ministr kultury V. Jandák
Zapsala: Havlíčková
Zdroj: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=367
