Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jednorozený Syn se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla,
pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem.


Otec je všemohoucí, Syn je všemohoucí, Duch svatý je všemohoucí, ale nejsou
tři všemohoucí, ale jeden všemohoucí.


Otec je Bůh, Syn je Bůh, Duch svatý je Bůh, ale nejsou tři Bohové, ale jeden Bůh.


Otec je Pán, Syn je Pán, Duch svatý je Pán, ale nejsou tři Pánové, ale jeden Pán.





Je jeden Otec a ne tři Otcové.

Je jeden Syn a ne tři Synové.

Je jeden Duch svatý a ne tři Duchové svatí.



Ve Trojici není prvního ani posledního, není většího, či menšího.

Jsou si rovny.

Otec je první mezi rovnými.

Prvnost spočívá na úrovni cti, autority a odpovědnosti.


Duch svatý věčně vychází pouze z Otce.
Ale co se týče mise na zemi, Duch poslal Syna a Syn pak Ducha skrze Otce.
Otec poslal Ducha skrze Syna.


Syn je předvěčně rozen.

Duch je věčně vycházející z Otce


Jedno Božské bytí je rodina tří rozdílných Osob.

Syn i Duch se podílejí plně a stejně v Jeho jediné podstatě.

Bůh je jedno bytí ve třech Osobách.

A tato Trojice je hierarchií sobě rovných Osob.

Osoba ukazuje KDO je Bůh : Bůh jsou tři Osoby.

Podstata ukazuje, CO je Bůh: Bůj je jedno bytí.



Syn je Bůh totožný s Otcem a odlišný od Něho Osobou.

V Bohu je jednota i odlišnost zároveň.

Tajemství Trojjediného božství=homoúsios – spolubytný, soubytný, identický v esenci,

spolujsoucný, jednobytný.



Otec je jedině Otcem a ne Synem ani Duchem.

Syn je jedině Synem a ne Otcem nebo Duchem.

Duch svatý je jedině Duchem svatým a ne Otcem ani Synem.

( ve smyslu vlastnosti – ta se nestěhuje z Osoby na Osobu. )



Syn jako Bůh je jiný než „ten Bůh“ a přece týž, nikoli však Otec.



Slovo bylo u Boha = Slovo bylo „k“ Bohu.

Vztah mezi Otcem a Synem = předvěčné rození.



Duch je jiný ( odlišný ) než Syn, ale ve vzájemné souvztažnosti, tj. ve společenství

s Otcem.

Duch je jiný než Otec, avšak je s ním spojen vztahem vycházení, lišící se od rození Syna.

Syn je poslán aby se spojil s naší přirozeností a obrodil ji.

Duch poslán, aby oživil naši osobní svobodu.



Syn a Duch se zejvují ve stejném důstojenství s Otcem a jsou s ním totožní co do bytnosti.

Otec sám na svět nepřichází.



Nerozenost, rozenost a vycházení, vztahy umožňující rozlišovat ( odlišovat ) Osoby.



Otec je pouze v souvztažnosti se Synem a Duchem.Co dělá Otec, dělá zároveň i Syn a Duch.

Syn je pouze v souvztažnosti s Otcem a Duchem. Co dělá Syn, dělá zároveň i Otec a Duch.

Duch je pouze v souvztažnosti s Otcem a Synem. Co dělá Duch, dělá zároveň i Syn.



Bůh je právě tak Monáda jako Triáda.

On je jedino-trojičný i trojjediný.

Kde 3=1 a 1=3



Klaníme-li se Bohu Bohů, vyznáváme charkteristickou odlišnost hypostazí, ale zachováváme jeden princip ( setrváváme při monarchii ).



Osoby jsou nerozdělitelné v tom, čím jsou a také v tom, co působí.



Nesmíme směšovat osoby a rozlučovat podstatu ( bytí )

Jiná je Osoba Otce, Syna i Ducha. Jediné je však Božství, rovná sláva, stejná věčná

velebnost.



Trojice je nevýslovná jednota, ale nekonečná rozdílnost.



Termíny jako počátek, příčina, rození, vycházení je nutné chápat v prostředí ze kterého

vycházejí, do kterého jsou zasazeny. Je to věčnost, kde první nepředchází druhé, není

počátek ani žádný proces.

Od nejdokonalejší příčiny nemůže vzejít nic menšího.

Ona je tak příčinou jejich rovnosti a pramenem jedné a téže podstaty.

Otec ale není onou podstatou.

Soupodstatnost není účast Syna a Ducha na bytnosti Otce.

Každá Osoba je Bohem svou přirozeností.



Hypostáze mají osobní vlastnosti.Např. Otec je anaition a Syn se toho nijak neúčastní.

Syn tedy nemá podíl na všem.



Způsob dostatečný k jejich rozlišování je nerozený, rozený a vycházející.

Zrozený není vycházející ani nezrozený, nezrozený není vycházející ani zrozený

a vycházející není nerozený ani zrozený.



Otec je příčinou v různém smyslu, neboť Syn je plozen a Duch vychází.

Je to v rozporu, aby Syn zároveň pocházel od příčiny a zároveň byl příčinou.



Stvoření nepochází od přirozenosti nebo hypostasí Otce a Ducha, ale od jejich
společné vůle a energie.



Jestliže má něco stejnou přirozenost jako Otec a Syn, pak bude stejně příčinou

Božství.

Jestliže ne, bude této přirozenosti cizí.



Jedna energie vyžadue jednoho působitele.

Způsob bytí Ducha svatého není pouze vycházet, ale vycházet od Otce.

Mluvíme-li o tom, že Trojice je jedinou příčinou stvoření, myslíme tím

jednu přirozenost ve srovnání s mnohými stvořeními.

Je rozhodně lepší, když je příčina jedna, než mnohá. Je tomu tak i v Trojici.



Duch svatý vychází současně se Synem.

Otec je stejně jako Syn silou a moudrostí a Duch svatý rovněž.

Jestliže dva pocházejí od jednoho, je těžko představitelné, že by byli svázáni
příčinností ještě mezi sebou. ( vnuk )



Syn není Otcem.