Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost
„Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost.“ Tento výrok je výrokem Elie Wiesela. Anglicky – „The opposite of love is not hate, it's indifference.“ Já myslím, že tento výrok prozaika Elie Wiesela je pravdivý. Pokud se více zamyslíme nad myšlenkou, nad poselstvím tohoto výroku, potom musíme uznat moudrost tohoto tvrzení. Připustíme-li, že by opakem lásky byla nenávist, potom je alespoň vidět život, potom je alespoň vidět vášeň.

V případě lhostejnosti, vidíme jenom „mrtvolnou“ šeď v mezilidských vztazích. Dokonce bych si dovolil stanovit diagnózu dnešních mezilidských vztahů. Lhostejnost, lidská lhostejnost je „intelektuálním morem“, „intelektuální rakovinou“ našich vztahů. Tohle je situace ve světě, která se však pozvolna vkrádá rovněž do našich sborů. Když si vzpomeneme na obrácení apoštola Pavla, co tomu předcházelo? Apoštol Pavel nenáviděl učedníky Pána Ježíše. Apoštol Pavel je pronásledoval z města do města. Poté jsme se dozvěděli, že vlastně nepronásledoval učedníky Ježíše, ale samotného Krista. Apoštol Pavel nenáviděl následovníky Krista, aby se po jeho obrácení nenávist změnila v lásku. Nevím jak vy, vážení čtenáři, ale já mám při evangelizacích tu zkušenost, když mi někdo horlivě odporuje, tak mě to jenom víc motivuje k evangelizaci. Právě ti horliví oponenti evangelia bývají povětšinou po svém obrácení stejně tak horliví křesťané… Ale když zvěstuju evangelium někomu, kdo je takový nemastný-neslaný, prostě kdo je lhostejný, komu je to jedno, tak mně zvěstování evangelia povětšinou ani netěší. Myslím si, že církvi chybí v dnešní době více vášně, více horlivosti. Co však naproti tomu pocítíme je lhostejnost, která je skrz na skrz „všudypřítomná“ v našich sborech. Přijdete do nějakého sboru a připadáte si jako v nějakým neskutečným filmu. Všichni se na sebe vzájemně usmívají takovým tím typicky přiblblým (křesťanským) úsměvem. Nějaké problémy? Nemožné, jejich rada: „čti si víc Bibli a víc se modli.“ Nějaká nemoc, není možná, jejich rada: „Pán Ježíš přece naše nemoci vzal na sebe.“ Na váš nepříliš se šťastně tvářící výraz v obličeji okamžitě vyrazí čelním útokem: „Jak to, že se neraduješ v Pánu Ježíši, jsme přece vítězové v Ježíši!“ Takže se vyzbrojíte do příště podobným křesťanským, zubatým úsměvem, jenom abyste už měli od podobných dotěrných otázek pokoj. Prostě se octnete na chvíli v ideálním světě... Lhostejnost, která je téměř hmatatelně cítit, může mít i mnohou další podobu. Jdete v neděli do církve jako do kina, nebo do divadla. Posadíte se do první řady a jenom čekáte, co zase ten herec na jevišti bude „vyvádět.“ Tím hercem mám na mysli kazatele. Herec-kazatel předvedl dneska zase průměrné představení, pomyslíte si, „jakmile je první dějství u konce“. „Poslední dějství skončilo“, a tak je potřeba jít se napít a občerstvit. Jak jednoduché, vždyť většina sborů má už dneska zařízenou sborovou kavárnu. Ještě poklábosíme se svými spoludiváky, nejlépe neutrálně „jak se mají děti, co rodina, jak je babičce – ještě ji pořád bolí záda?“ Představení skončilo a může se jít domů… Karels