Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Zamyšlení nad morální zodpovědností křesťanské církve
Závěry článku nejsou součástí oficiálního učení nějaké konkrétní církve, například mé domovské Apoštolské církve, pouze jsou vyjádřením mého osobního mínění. Jsem si dobře vědom toho, že opět tímto článkem naštvu některé čtenáře Grano Salis. Pokud má být Grano Salis zrcadlem ekumenické scény, tak se podobným tématům nemíním vyhýbat. Při neustálé kritice katolické církve se pravidelně zmiňuje její vina v průběhu historie, v průběhu středověku. Jsou námitky jistých přispěvovatelů oprávněné?

V jednom příspěvku jsme přečetli: „Ve srovnání s perzekucí heretiků v Evropě od 1227 do 1492, byla perzekuce Křesťanů římskými císaři, po prvních tři sta let po Kristu, mírná a humánní. I když vezmeme v úvahu cokoliv co žádá historik, musíme řadit Inkvizici společně s válkami a perzekucemi doby naší, jako tu nejčernější skvrnu na obraze lidstva,která odhaluje nemilosrdnou dravost a zuřivost, neznámou mezi zvířaty!“ (Will Durant, „The Story of Civilization“, 1950) Kdy přesně započala reformace? Zkušenosti s rozporem mezi svým svědomím, vycházejícím ze studia Bible a oficiálním učením tehdejší církve a její praxí vedou Luthera ve Wittenbergu 31. října 1517 k uveřejnění 95 tezí, určených pro akademickou diskusi. Od té doby se začíná datovat nové období nejenom v dějinách křesťanství, ale stejně tak i v dějinách křesťanské Evropy. Základní premisou, základním předpokladem pro mou úvahu bude, zda se reformovaná církev „vynořila“ v dějinách z čista jasna, nebo navazuje na předchozí dění uvnitř církve, křesťanské církve. Vzhledem k tomu, že se Martin Luther nějakým způsobem vymezuje vůči učení katolické církve, tak se reformace neobjevila čistě náhodou. Martin Luther ve svých 95 tezích reaguje na učení katolické církve svým vlastním pohledem. Reformace tvrdí, že má svůj základ pouze v Bibli. Základní reformační pravidla jsou sola scriptura, sola fide, sola gratia, avšak pořád je to vymezení vůči katolicismu, odpovědí na katolickou věrouku. Celý způsob argumentace, o který se pokouším, si dává za cíl dokázat, že reformace nevznikla ve vzduchoprázdnu, že reformace navazuje na katolické učení. Určitě mnohé otázky, mnohá biblická témata zpracovává reformace jinak, ale pořád je reakcí na staletí navršené katolické učení. Vývoj církve, křesťanské církve byl vlastně vývojem i reformované církve. Srozumitelně „naservírováno“, co křesťanská církev do roku 1517 „prováděla“, čím žila, se může připsat na „vrub“ stejně tak i evangelikální církvi. Jestli na Grano Salis zaznívá neustále množství námitek evangelikálů vůči katolíkům, vůči katolické církvi, potom morální přečiny, perzekuce, atd. padají stejně tak i na hlavy protestantům! Jestli se současným katolíkům připomíná při kritice katolické církve negativní dění, negativní chování církve někdy okolo roku 1227, jak k tomu dnešní katolíci přijdou? Vzhledem k logice předcházejících úvah je celý vývoj, celé dění křesťanské církve do roku 1517 stejně tak i vývojem reformované církve! Kritizuje-li někdo církev, katolickou církev za její chování v průběhu temného středověku a pokud je to protestant, potom kritizuje rovněž tak i vlastní církev! Protože se reformace „nezjevila“ ze vzduchoprázdna, ale je odpovědí na učení katolické církve a až do vzniku reformace mají společný teologický, myšlenkový základ. Jak to mohu vědět? Pokud by Martin Luther nevzal v potaz určitý dějinný vývoj křesťanství až do roku 1517, do roku vzniku reformace, pak by musel zavést pravidla chování panující v prvotní církvi. Prvotní církev například světila sobotu [1], ale v neděli se sešla k bohoslužbě. [2] Scházeli se spíše po domácnostech, celková podoba zbožnosti prvotní církve zcela jistě nebyla totožná se zbožností, kterou se pokoušel zavést reformátor Martin Luther. Znova musím argumentovat, reformace se nemůže zbavit dějinného vývoje církve Pána Ježíše až do roku 1517! Martin Luther napsal svých 95 tezí, ale kde je například Lutherova reformace morální viny, morální újmy, která na křesťanské církvi určitě ležela a leží? Jaké Martin Luther zaujal stanovisko k morálce křesťanů v průběhu věků? Tím, že jsem někde začleněný v křesťanském společenství a odejdu jinam, ze mne přeci nesnímá zodpovědnost za všechno, čeho jsem byl účastný před svým odchodem pryč! To je zásadní myšlenka, asi nejpodstatnější myšlenka článku. Pokud má někdo odvahu přijít s hlasitou kritikou konkrétní viny křesťanské církve ve středověku, potom je to i jeho vina, byť dotyčný není katolík, ale protestant. Připodobnil bych to jasně pochopitelným příkladem, že chování takového křesťana je jako BY SE PTÁK VYKÁLEL DO SVÉHO VLASTNÍHO HNÍZDA. Následující příklad by mohl více osvětlit, jak jsem to myslel. Jsou dva kamarádi, kteří spolu vyrůstají. Kamarádi se jmenují Petr a Pavel. Jak už to bývá, tak kluci dělají lumpárny. Támhle při fotbale rozbili okno, jinde vzali čokoládu v obchodě, aby ji společně snědli, jindy se dost naposmívali nějaké holce, protože ta si s nimi nechtěla nic začít. Mezitím oba dva společně vystudovali stejnou střední školu a úspěšně odmaturovali. Oba dva si dali také shodně přihlášku na Teologickou fakultu, kam byli také přijati. Už po jednom semestru Pavel ví, že to nebude jeho cesta, že studovat teologii nebude. Pavel neskončil ani rok studia na Teologické fakultě a odchází na Právnickou fakultu. V okamžiku odchodu z Teologické fakulty se Pavel rozejde myšlenkově, názorově nejen s touto fakultou, ale stejně tak i s Petrem. Co však začne Pavel vyvádět, když studuje práva? Začne otevřeně kritizovat Petra a vytahovat všechny možné klukoviny, které Petr na střední škole prováděl a takovým způsobem Pavel dokazuje sobě a ostatním, že je lepším člověkem, lepším charakterem, ba i lepším studentem než Petr. Pavel zapomněl na jednu podstatnou věc, Pavel zapomněl na to, že ty klukoviny dělali s Petrem oba dva! Kritizuje-li Pavel a i jinak se vyjadřuje o chování Petra z dřívějška, tak kritizuje rovněž své vlastní chování. Obdobně je tomu v okamžiku, pokud protestant začne kritizovat chování církve, církve Pána Ježíše v průběhu její historie. Tvrdit, nebo si myslet: „podívejte se na katolickou církev, jak to ti katolíci dělali blbě, nebiblicky a jak jsme my protestanté lepší“ je přinejmenším odvážné. Vždyť jako protestanté jsme do roku 1517 spjatí s děním v křesťanství, což je naše společné historické „dědictví“, které si spolu s našimi katolickými sourozenci společně neseme. Přelomové datum, kdy můžeme přijít s naší kritikou vůči katolíkům, vůči katolické církvi je rok 1517, rok vzniku reformace. Ohradit se vůči dění v katolické církvi můžeme po zhodnocení dění v této církvi po roce 1517, nikoliv před rokem 1517! V určitém smyslu dějinného vývoje jsme totiž jako evangelikální křesťané do roku 1517, do roku vzniku reformace byli „skryti“ uvnitř křesťanské církve. Různé nevyřešené tíživé teologické otázky, příznivá politická situace a Boží vedení nakonec bylo podnětem ke vzniku reformace. Suma: Základní téma k možné následné diskuzi je to, pokud jsem začleněn v konkrétní církvi a odejdu, zda se tak morálně očistím od dění, kterého jsem byl účasten v předchozí církvi. To, že reformace zreformovala věrouku katolické církve je neoddiskutovatelné, toho jsem si dobře vědom a nezpochybňuji to. Otázka k diskuzi je spíše morální zodpovědnost evangelikálních křesťanů, která se přeci nevytratí, nevymizí změnou teologie, ač zreformování katolické teologie podle mě posloužilo k dobrému. Karels
poznámky: 1. Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání. (Lukáš 23:56 dle kralického znění) 2. První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci. (Skutky 20:7)