poslal Karels
Hněv králů je vždy závažný – Gravis ira regum est semper
Tento výrok je jeden z mnohých výroků Senecy, proto bych se v článku nejprve věnoval tomuto autorovi.
Seneca, celým jménem Seneca Lucius Annaeus se narodil se asi v roce 4 před n.l. v Cordubě v Hispánii, avšak již záhy se dostal do Říma, kde se pod dohledem otce vzdělával. Byl velmi nadaným žákem, měl nadání na poezii a řečnictví, ale stejně tak ho přitahovala také filosofie. Podobně jako jeho bratři Novatus a Mela uměl velice dobře používat recitovat, čehož později Seneca bohatě využíval. Nebyl však jen filosofem a rétorem, ale jeho návštěva Egypta v něm probudila zájem o cizí kultury, zajímal se též o fyziku.
Nero nastoupil na trůn v sedmnácti letech v roce 54 a Seneca se stal jedním z dvojice jeho nejbližších rádců, kteří v podstatě spravovali říši bez Nerova vlivu – je třeba podotknout, že velmi dobře. V roce 57 se stal Seneca konsulem, ale v té době se také začal Nero vymaňovat z vlivu svých rádců. V roce 62 umírá Afranius Burrus a Senecova moc u císaře klesla na nulu. Seneca to dobře věděl a odešel do soukromí, kde se věnoval studiu a literatuře. To jej však před krutým císařem neuchránilo.
V roce 65 byl Seneca obviněn ze spoluúčasti na Pisonově spiknutí a donucen k sebevraždě. Tu provedl otevřením si žil v koupeli – učinil to se sobě vlastním stoickým klidem. Je třeba říci, že si Seneca udělal mnoho přátel, ale samozřejmě i nepřátel, zvláště pak pro jeho moc a veliké jmění. Tyto hlasy se Senecu ve starověku snažily nařknout z nečestnosti, ale filosof vyšel posmrtně s čistým štítem.
Seneca patří mezi nejplodnější a nejzajímavější antické spisovatele, navíc do značné míry ovlivnil další literární vývoj v Evropě. Jeho sloh se vyznačoval krátkostí vět, jejich kouskováním, ale také častým používáním rétorických obratů a patosu. Jeho neláska k prostému slohu byla celkem značná, o Cicerovi napsal, že špatně skládal věty a o dřívějším spisovatelích se vůbec nechtěl bavit – psali na Senecu příliš jednoduchou latinou. Naopak jeho odpůrci nedoporučovali čtení Senecových děl v mladém věku, protože prý mohly způsobit mladým lidem problémy svou složitostí.
Nedovedl bych si představit, že budu komentovat nějaký výrok bez toho, abych se alespoň krátce nezmínil o autorovi tohoto výroku. Pro tuto práci je důležité období 14-96 AD, kde byla u moci Julovsko-klaudiovská dynastie a Flaviovci. Obzvláště mě zajímá ta část tohoto časového období, kdy žil Seneca.
V roce 20 AD došlo k míchání mocenských vah – zemřel Gaius Sallustius Crispus, poradce Tiberia i Augusta. Tiberius jej nahradil synem jediného prefekta pretoriánů, který se jmenoval Lucius Aelius Seianus. O rok později se pak Seianus stal sám velitelem gardy. Nepocházel ze zcela neurozené rodiny, jeho rod byl spojen s několika nejvýznamnějšími rody Říma a patřil k těm schopnějším lidem na dvoře. Již někdy v roce 23 AD si Seianus vymohl sjednocení pretoriánů do jediných kasáren v Římě a navíc v plné síly.
Další posílení vlivu pro Seiana znamenala smrt Drusa – stal se císařovým důvěrníkem. Prefekt začal svého postavení brzy zneužívat a právě v této době roste počet soudních procesů. V roce 26 AD dostal prefekt příležitost postoupit na své cestě k moci o další krok. Tiberius se totiž rozhodl opustit Řím a odejít na ostrov Capri. Zde pak strávil větší část svého zbývajícího života, na pevninu zavítal jen málokdy. Důvodem pro odchod byly asi jednak neshody se senátory a jednak strach ze spiknutí, který mocně podporoval Seianus. Ten dosáhl dokonce takové moci, že rozhodoval, koho k císaři pustí a koho ne.
Tiberiův život skončil 16. března 37. AD Císař patrně zemřel přirozeně. Jeho nástupcem se stal Caligula, což je přezdívka, která znamená Vojenská botička. Tuto přezdívku Caligula dostal, když trávil značný čas ve vojenských táborech svého otce. Gaius Caesar Augustus Germanicus, občanským jménem Gaius Iulius Caesar, přezdívaný Caligula, byl třetím římským císařem iulsko-claudijské dynastie. Vládl od roku 37 AD do roku 41 AD. Byl velmi známý pro svou extrémní extravaganci, excentrické chování a krutý despotismus. Gaius Caesar Augustus Germanicus, zvaný Caligula byl zavražděn roku 41 AD příslušníky vlastní stráže.
Dalším vládce byl Claudius, celým jménem – Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus, který vládl v letech 41 - 54 AD Narodil se 1. srpna r.10 př.n.l. Jeho otec Drusus byl synem Livie.Tento Drusus byl ženat s Antonií, s níž měl několik dětí. Přežili ho jen tři: Germanicus, Livilla a Claudius. Germanicus se proslavil jako skvělý vojevůdce, samozřejmě v Germánii. Claudius už od dětství trpěl vrozenou vadou či částečným ochrnutím, proto nebyl považován za způsobilého pro výkon státních funkcí. Claudius byl otráven svou ženou Agrippinou. Zemřel 13.října roku 54 AD v 64 letech svého věku, ale jeho smrt byla utajována.
Posledním z císařů, o kterém se zmíním, je Nero. Nero se stal císařem v poměrně mladém věku, vždyť mu bylo teprve sedmnáct let. Poté, co Nero ujal osobní vlády, vládl pod vlivem svého vychovatele Senecy rozumně. Postupem času se však začaly projevovat jeho záporné charakterové vlastnosti – intrikánství, krutost a samolibost. Když se mu zprotivila manželka Octavia, vlastní dcera Claudiova, nechal ji poslat do vyhnanství a posléze zavraždit. Vzal si poměrně extravagantní Poppaeu Sabinu, která žila nedaleko Pompejí, kde měla oslí farmu, která produkovala mléko pro její pověstné koupele.
Nero trpěl přehnanou představou o vlastní důležitosti a své teatrálně exhibicionistické sklony projevoval i veřejně. Stýkal se s herci a často sám i hrál. Nakonec sám i tvořil. Jako správný milovník klasické řecké kultury podnikl nákladnou výpravu do Řecka, kde měl četná vystoupení a Řekům dokonce odpustil daně. Po odhalení protistátního spiknutí v roce 65 AD, Nero rozpoutal vládní teror. Všichni mohli být odvlečeni za sebemenší podezření nebo udání, aniž by je později po zatknutí někdo z blízkých viděl. Mučení, věznění a popravy probíhaly téměř nepřetržitě celé dny. Příkaz k sebevraždě dostali i Titus Gaius Petronius, zvaný „Arbiter“, básník a Neronův přítel, a Lucius Annaeus Seneca, filozof a Neronův bývalý vychovatel. Když Neronovo řádění dostoupilo vrcholu a římská politika se stala neúnosnou, vypuklo proti němu povstání, které začalo v Galii. Císař byl prohlášen za nepřítele státu a v roce 68 AD spáchal sebevraždu.
Jak charakterizovat Senecův výrok ve světle toho, co se mně zdálo nezbytné zmínit? Seneca byl osobním vychovatelem císaře Nerona. Zcela jistě poznal osobně „na vlastní kůži“ rozporuplné chování svého pána. Při každodenním kontaktu musel být svědkem krutosti a samolibosti tohoto císaře. Pro mě osobně je Nero ještě důležitý v jedné věci. Byl zodpovědný za veliké pronásledování právě vzniklé obce křesťanů. Učinil je zodpovědné za požár, který většinu Říma spálil katastrofální požár. Jeho vznik vysvětluje několik verzí:
Podle první jej založil sám Nero, který plánoval město přestavět a přejmenovat na Neropolis a vystavět nový rozsáhlý císařský palác.
Podle druhé verze jej nechal založit opět Nero, když zjistil že se město před jeho ohlášenou návštěvou vylidnilo.
A konečně třetí verze o příčině vzniku požáru, popisuje jak císař použil požáru Říma jako kulisy pro svůj teatrální výstup, kdy recitoval své verše doprovázeje se na lyru.
Pro vysvětlení příčiny požáru se našel jediný viník – křesťané. A tohoto všeho byl svědkem Seneca, Neronův bývalý osobní vychovatel. Nevím přesně, kdy vznikl jeden ze Senecových výroků, který jej proslavil: „Hněv králů je vždy závažný. Gravis ira regum est semper.“ Ale zcela jistě tento výrok odráží vlastní zkušenost tohoto filosofa s římskými vládci. Ostatně, není tato moudrost z období dávné historie lidstva aktuální i dnes?
Karels
prameny a literatura:
Má seminární práce.
Oliva, Pavel. Dějiny starověkého světa. Praha, Scientia 1998.
http://cs.wikipedia.org
